Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 2.

Breaking Dawn


Splněná přání - kapitola 2.Tak je tady další dílek. Doufám, že si ho někdo přečte. :-) Jsem si vědoma že to neni žádný drama, ale možná časem taky nějaké bude. ;-) Přeji hezké čtení a těšim se na nějaký komentářek. :-)

 

 

Vůbec se mi z Edwardovy náruče nechtělo, bylo to tak  jiné, po tom co se mezi námi stalo. Vypadal si sebou tak jistý, že se nebránil žádnému mému doteku. Byl to velký nezvyk, ale ne, že by se mi špatně zvykalo. Radši jsem se ale chtěla uklidit, než se vrátí zbytek jeho rodiny.

Cestou domů jsme se s Edwardem stavili v malém řeznictví. Chtěla jsem udělat Charliemu dobrou večeři, když ho poslední dobou takhle zanedbávám. „To bude doma zase vypadat.“ Pomyslela jsem si. Edward mě vysadil před domem, rozloučili jsme se a byli jsme domluveni, že po večeři přijde. Odemkla jsem dveře do domu. Charlie byl určitě ještě na rybách. Vešla jsem do kuchyně a už se ani nezhrozila nad velkou hromadou nádobí a samozřejmě krabic od pizzy. Položila jsem balíček masa na jídelní stůl a začla uklízet. Když jsem nádobí konečně domyla a odpadky odnesla ven do popelnice, začala jsem vařit. Udělala jsem opékané slaninové brambory a pořádný hovězí steak s bylinkami. Snad si Charlie pochutná. Než se brambory dopekli a steaky dodělali, běhala jsem po domě a sbírala špinavé prádlo a třídila ho do pračky, vyluxovala jsem, utřela prach a konečně bylo hotovo.

S výdechem jsem právě dosedala na sedačku a v tom se otevřely dveře. Rychle jsem vyskočila a šla ke dveřím. „Ahoj tati. Jak bylo na rybách?“

„Jé holčičko, ty už jsi doma?“

„Přijela jsem ve tři. Já vím. Nejsem moc často doma, ale dneska jsem ti připravila večeři. Určitě máš hlad.“ Šla jsem do kuchyně nandat.

Charlie si pověsil bundu na věšák, vyzul vysoké boty a šel za mnou. „Mě to ale nevadí Bells. Jsem rád, že sis našla kamarády. Nemusíš bejt pořád se starym nudnym otcem.“

„Ale tati co to povídáš? Nejsi ani starej, natož nudnej. A vůbec co tam pořád tak stojíš? Sedni si.“ Charlie se posadil ke stolu. Nachystanou večeři jsem postavila přímo před něj. Chvíli na ni koukal. Otevřela jsem mu pivo a položila vedle talíře. „Dobrou chuť.“ Usmála jsem se a šla jsem si taky nandat.

„Teda Bells, taková dobrota. Tohle jsi ještě nikdy nevařila.“

Usadila jsem se ke stolu. „Ten recept mám od Esme. Vaří moc dobře.“ Na to že nejí. Pomyslela jsem si.

„Stalo se něco, že mě ctíš takovou večeří?“ Díval se na mě podezřívavě.

„Ne, co by se asi mělo dít?“

„No, jenom aby.“ Pořád čekal, co ze mě vypadne.

Nechápu, čím jsem ho tak zaskočila. „Tati, nic se nestalo. Hezky jez nebo ti to vystydne.“ Měl pravdu, cítila jsem se provinile. Nejen, že jsem s ním netrávila žádný volný čas, ale lhala jsem mu o tom, že je Edward na víkendy pryč s bratry a ještě zrovna dneska. To co se stalo. Vzpomněla jsem si na milování v Edwardově koupelně. Určitě jsem celá zčervenala. Zachytila jsem Charlieho zvídavý pohled. Rychle jsem mu uhnula a zadívala jsem se do talíře. Charlie očividně netoužil po klidné večeři.

„A jak jste si to děvčata užily?“

„Jo, bylo to super. Alice je neúnavná. Zase mě donutila koupit pár věcí a potom na mě řádila až do noci.“ Zasmála jsem se nad vzpomínkou, jak si hrála s mými vlasy. Různě je vyčesávala a gumičkovala. Edwardovi lezla na nervy, protože jsem se nemohla uvelebit v jeho náruči, ale musela jsem film sledovat narovnaná. Což nebylo zrovna moc pohodlné a pak mě boleli záda.

„To je dobře, že jste se bavily. Alice je príma.“ Zasmála jsem se nad jeho výrazem

„Jo, to je.“

„A co Edward a jeho bratři?“ Přežvýkával poslední sousto. A je to tu. Budu muset zase lhát.

„No, ti se vrátili dneska ráno.“ Konečně jsem dojedla a Charlie taky. Tak jsem vstala a odnesla talíře do dřezu. Charlie se na mě naposledy podezřívavě podíval, vzal si další pivo a šel do obýváku. Proč já jen neumím lhát? Zrovna já, když musím lhát skoro pořád, ač nerada.

„Bylo to moc dobrý Bells.“ Už bylo slyšet jen odpérování gauče a sportovní kanál v televizi. Umyla jsem nádobí od večeře a zbytky dala do ledničky. Koukla jsem na hodiny. Už bude sedm večer. To, už brzy přijde Edward. Procházela jsem obývákem a šla do svého pokoje.

„Tak já jdu zavolat mamce a pak se juknu na učení jo?“ oznámila jsem Charliemu.

„Dobře, pozdravuj.“ A dále už sledoval zase televizi.

Po tom co jsem se vykoupala a převlékla do starých tepláků a bílého trika s dlouhým rukávem, jsem šla zavolat mamce. Mluvila jsem s ní jen krátce. Zrovna se chystali s Philem na večeři. Tak jsem jí řekla jen, že se mám dobře a tím jsme skončili. Když jsem pokládala telefon, ovanul mě chlad z okna. Otočila jsem se, že ho půjdu zavřít, ale stál tam Edward.

„No konečně, nemohla jsem se tě dočkat.“ Šla jsem se přitulit do jeho rozevřené náruče.

„Mně se taky stýskalo.“ Políbil mě do vlasů a já vdechla jeho vůni. Zase jsem vzpomínala na dnešní ráno. Byla to taková krása. Kéžby se to dalo brzo zopakovat. Na co to teďka myslím. Určitě jsem celá červená. Pocítila jsem, jak se mi zrychlil srdeční rytmus. Edward to musel slyšet. Odtáhl se ode mě a zkoumavě si mě prohlížel. Pak se zahleděl na moje děravé tepláky. Že já si nedala říct a nenechala si nějaké pyžámko od Alice i na doma.

Vymanila jsem se z jeho rukou a posadila se na postel. „Asi bych měla zajít s Alice na nákupy. Sice to nebude nic příjemného, ale je pravda, že odrbaný tepláky nejsou vhodné pro noční návštěvy.“ Řekla jsem smutně a dloubla do díry na koleni prstem. Edward si přiklekl a vzal mě za ruku, která ještě zkoumala díru v teplákovině. Druhou rukou mi zvedl bradu a podíval se mi do očí.

„Bells, asi tomu nebudeš věřit, ale mě se zrovna ty tepláky líbí víc než nějaké pyžámko nebo nedej bože košilka.“ Usmál se s milým pohledem, ale vůbec jsem nechápala jak to myslí a tak jsem ho nechápavě prozkoumávala.

„Takhle jsi tak zranitelná a lidská. Přijde mi to roztomilý. Zato v tom prádélku, do kterého tě Alice oblíká u nás, jsi až moc sexy. A myslím, že u vás doma by to mohl být problém, kdybych se neovládl.“ Vysvětlil a já se usmívala s rozpaky ve tvářích. Znovu jsem se zakoukala na kolena. Přišel ke mně blíž a vzal mě do náruče. Narovnal se semnou a hladově mě políbil. Ale polibek netrval nějak dlouho.

Položil mě do postele a znovu ale něžně mě políbil. Moc mě zajímalo, jestli se ten jeho přístup dneškem změnil. Jestli se bude nadále odtahovat z mojí blízkosti a nebo naopak. Ale podle toho jak mluvil ráno a jednal teď, to vypadalo přívětivě pro moje představy. Polibek ukončil a tak jsem se opřela o jeho hruď.

„A co doma? Co Emmet?“ Edward se usmál.

„No měla jsi pravdu. Asi bylo lepší, že jsi tam nebyla. Bylo to… no bylo to trošku nepříjemné. Alice pravděpodobně neumí držet jazyk za zuby. Emmet se rozhodl oslavovat konec mého“ Rozpačitě se usmál. „No, však víš“ Znovu se zasmál.

„Hmmm.“ Celá jsem zrudla. Určitě si toho všiml, protože mi na tvář položil svoji studenou dlaň a něžně mě pohladil.

„Esme ho trochu uklidnila. Ale je to takový divný. Každej se na mě culí a ty jejich myšlenky.“ Zatřepal hlavou jako by chtěl nějakou z nich vymazat.

„Všichni?“ zděsila jsem se.

„No vlastně, až na Rosalie a Jaspera. Podle nich je to nerozvážnost.“ Řekl s přehnanou vážností.

„Aha.“ sklopila jsem zrak.

„Lásko, ale ty se tím netrap. Ano? Prostě se to stalo. A já jsem tomu rád, protože mě trápilo, že to trápí tebe. Tobě se nic nestalo a to je to hlavní o co mi šlo, teď už to bude všechno jinak. Budu víc věřit tvým přáním.“ Políbil mě do vlasů. Byl tak něžný, víc jsem se k němu přitulila.

„Tak a co si budeš přát teď?“ Zeptal se.

„Já? Myslím, že už mám všechno. Jsem nejšťastnější na světě.“

„To už není nic, co bych ti mohl splnit?“ Už jsem se nadechovala, že mu připomenu jedno svoje přání, které odmítá splnit. Když v tom mě přerušil.

„Na to zapomeň. Nějaké jiné přání? Jiné než přeměna na stvůru?

„Tss. Ale to si momentálně přeji ze všeho nejvíc. A pak ještě mám jedno, ale myslím, že to asi nebudeš umět zařídit.“

„A co přesně?“ Zvědavě se zeptal.

Trochu jsem se zastyděla a nevěděla, jak se správě vyjádřit.“ No chtěla bych o tobě vědět vše. Chtěla bych se setkat s tvojí pravou rodinou a zajímalo by mě, jestli bych se jim líbila.“ Nadzvedla jsem se na loktech a dívala se mu do tváře. Vůbec mi nedošlo, co říkám. Třeba by ho to mohlo ranit. Mluvím tady o době, kdy byl ještě člověk. „Omlouvám se, nevhodné téma. Zapomeň na to, jo?“ Omluvila jsem se a políbila ho na nos.

„Proč se omlouváš? Chápu, jak to myslíš. A bohužel to úplně zařídit nemůžu, ale něco by přeci jen šlo.“

„Nedošlo mi, že by to mohlo být bolestivé téma. Opravdu je mi to líto.“ Podívala jsem se na něho provinile.

„Bello, to je v pořádku. Měl jsem spoustu let se s tim vyrovnat. Nemáš se za co omlouvat.“ Pohladil mě ve vlasech.

„Jak jsi myslel, že bys to mohl částečně zařídit?“ Zeptala jsem se zvědavě.

„No tak pokud tě to opravdu zajímá, mohl bych ti ukázat náš dům.“ Čekal na moji reakci.

„Dům?“ Vykulila jsem na něho oči údivem.

„Ano, většina z nás má něco co jim připomíná náš lidský život. Carlisle vlastní otcovu faru, Esme, Rosalie a Emmet mají pár drobností po svojí rodině a já vlastním všechny naše pozemky.“

„Teda a vlastnila tvoje rodina hodně pozemků?“ Zeptala jsem se.

„No řekl bych, že dost. Byli jsme členy vyšší společnosti. Během své existence jsem získal všechen majetek zase zpátky. Pole a jiné pozemky jsem prodal. Ponechal jsem si jen dům, rodinnou hrobku a pár maličkostí. Takže pokud je to tvoje přání, můžu ti to všechno někdy ukázat.“

„To bych moc ráda, je krásné, že jsi, si to všechno nechal. Trošku smutné, ale hezké.“ Pohladila jsem ho ve vlasech a vroucně políbila.

„Ale pokud tě to rozesmutnilo, nemusíš o tom mluvit.“

„Bells, já na tom nic smutného nevidim. Jestli myslíš, že mě dělá smutným pomyšlení na rodiče. Ne, ještě donedávna jsem byl rád, že jsou tam, kde jsou spolu a nemusí žít navěky. Já vim, že po tom toužíš. Ale pokud se to stane, tak nikdy nebudeš sama, protože já budu s tebou. Já byl sám a hodně dlouho. Takže jsem rád, že oni jsou, dejme tomu v nebi a nemusí trpět věčnou samotou.“

„Ty, už taky nikdy nebudeš sám, když mi dovolíš být s tebou navěky.“ Pevně mě objal.

„Já vím Bells. A právě toho se bojim, že se ze mě stane sobec. Teď, už spi, ráno jdeme do školy.“ Přehodil přes nás deku, políbil mě do vlasů.

Nechtěla jsem ještě spát, ale je pravda, že jsem byla unavená. Bylo ještě hodně věcí, na které jsem se nezeptala. A ani jsem nevěděla, jak se zeptat.

„Můžu se na něco zeptat?“ řekla jsem rozpačitě.

„Poslouchám.“ Odpověděl stroze a čekal, jak budu pokračovat. Ještě štěstí, že mi neviděl do obličeje. Ale kdyby náhodou, posadila jsem se a dívala se na stěnu proti posteli. Nejistě jsem si prohrábla vlasy.

„No, zajímalo by mě jestli…“ Zarazila jsem se a nevěděla jak pokračovat. „Jestli máš v plánu někdy zopakovat to co se stalo dneska ráno.“ Uf, dostala jsem to ze sebe.

Ale bylo mi strašně studno. Jako by mě zajímalo jenom tohle. Pořád jsem čekala na odpověd. Ale nic. Cítila jsem jen jeho pohled na svých zádech. Pořád jsem koukala před sebe a rozhodla jsem se, že dokud se mi nedostane odpovědi tak se nepohnu.

  

Shrnutí


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - kapitola 2.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!