Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - Kapitola 15.

MissVolturi


Splněná přání - Kapitola 15.Další díleček :-) podíváme se trochu do budoucnosti. Snad se Vám to bude líbit a těšte se na další dílek ten jsem si užila :-D rozhodně to bude samí Edward :-D Děkuji moc za komentáře, ikdyž jich nebylo zrovna moc. Snad se to malinko zlepší :-) děkuji moc a přeji příjemné čtení.

 

Nemohla jsem popadnout dech.

„Alice, co blbneš,“ nadávala jsem přidušeně.

„Slez ze mě,“ zkusila jsem přísně, ale musela jsem se smát.

Alice vyskočila na nohy a podala mi ruku. Ráda jsem ji přijala a zvedla se. Svědilo mě koleno tak, jsem si ho podrbala, ale zabolelo to. Vyhrnula jsem si nohavici od pyžama a prohlédla si odřeninu. Nejspíš o koberec, když na mě Alice skočila a my se kousek sklouzli.

Na Alicině tváři se objevilo letmé zděšení.

„To nic není, jenom odřený koleno. Víš, kolikrát jsem měla odřený kolena? Už jako malá jsem byla nemehlo,“ uklidňovala jsem ji.

„To je sice hezký, ale jak to budu vysvětlovat Edwardovi,“ začala panikařit. Vzala mě za ruku a táhla mě do Carlislovi pracovny.

„Posaď se!“ přikázala mi a ukázala na červeně čalouněné křeslo v rohu knihovny.

Na chvilku mi zmizela ze zorného pole a když se vrátila držela lékárničku.

„Nic to není. Mohlo se mi to stát klidně dneska večer.“

„Ale nestalo, Edward to určitě pozná,“ pokračovala v ošetřování.

„To se ho tak bojíš?“ zeptala jsem se, se zájmem a musela se smát.

„Nevím, čemu se směješ. Náhodou, někdy je docela děsivej,“ přiznala.

Dál už jsem nad tím nepřemýšlela. Zkoumala jsem obrazy pověšené mezi policemi. Už jsem měla možnost si je prohlédnout, ale stále mě fascinovali.

„Hotovo. A teď jdi radši spát. Než se ti stane něco horšího,“ popoháněla mě ze dveří pracovny.

„Alice, kdy se vrátí?“ zeptala jsem se smutně.

Zahleděla se před sebe a plně se soustředila.

„Vrátí se až k ránu. Ale i tak nedocílí zlaté. Chudák nebude se moct ani hnout,“ zasmála se.

Až k ránu. Ach jo, budu muset být celou noc sama.

„Tak děkuji a dobrou noc,“ popřála jsem a šla jsem do Edwardova pokoje.

„Kam myslíš, že jdeš? A sama. Budu s tebou,“ zavolala na mě Alice. Otočila jsem se na ni a oplatila jí úsměv.

Lehla jsem si do postele. Alice přese mě hodila deku a zachumlala mě. Počkala, až se uvelebím a pak si lehla vedle mě. Myslela jsem, že usnu hned, ale tak nějak to nešlo.

„Můžu se na něco zeptat?“

„Jistě,“ odpověděla.

„Pořád mě vidíš, jako upírku?“ zeptala jsem se.

„Máš pochybnosti?“ Napřímila se.

„Já, ve svém rozhodnutí nemám pochybnosti. Jen jsem taková nesvá. Tím vším. Mám pocit, že vám hrozně překážím. Všechno kazím,“ posmutněla jsem.

„Bells, nevíš, co říkáš. Já vím, že teď je to složité. Musíš vytrvat a věřit. Já vím, že to tak dopadne. Nevím kdy, ale vím, že se to stane. Musíš být jen trpělivá. Můj bratr tě miluje a i když si to nechce přiznat, sám si přeje, aby to bylo jednodušší. Miluje tě tak moc, že radši půjde tou těžší cestou. Ale jednou to nebude tak složité. Věř mi,“ uklidňovala mě.

„Věřím ti Alice. Nebo spíš by ti strašně ráda věřila. Ale není to tak snadné. Kéž bych to mohla vidět tak jasně jako ty,“ zatoužila jsem.

Alice přemýšlela a hleděla do stropu.

„No mám několik variant. A myslím, že všechny jsou hezké. Základem je, že ve všech jsi Edwardova žena. Nemáš jinou budoucnost než to že budeš jeho ženou. To by mohlo pro zatím stačit ne?“ zeptala se.

„Opravdu? Jiná možnost není?“ ptala jsem se nedočkavě. Posadila jsem se a hleděla jsem na svoji budoucí sestru.

Ze široka se usmála. „Jiná není. Je víc možností, jak se to stane. Některé možnosti svatby jsou velkolepé, jiné zase soukromé. Vždy vypadáš šťastně a Edward také,“ popisovala mi Alice.

„budeš mi o tom vyprávět prosím?“ škemrala jsem a nahodila štěněčí pohled.

Alice se zamyslela. „dobře, ale nesmíš to říct Edwardovi a moc se na to upínat, ano?“

„Ano, slibuji,“ horlivě jsem přikyvovala.

„Dobře, tak si hezky lehni a poslouchej,“ sedla si do tureckého sedu a já ji položila hlavu do klína.

Chvilku se zahleděla před sebe a pak spustila.

„Jak jsem říkala, je několik možností. Ale abych ti ukázala, že velká svatba, může být taky krásná, povyprávím ti dvě varianty. Ty co se mě osobně líbí nejvíc,“ tiše jsem souhlasila. Cokoliv hlavně ať mi to poví. Jak sama říkala, to že to viděla, neznamená, že se to tak stane. Takže to bude spíš jako pohádka, než budoucnost.

Zavřela oči a popisovala mi to, co viděla.

„Pořídila jsem ti krásné šaty, široké s pořádně velkou sukní. Moc se ti to líbit nebude, ale když se v nich uvidíš, konečně přestaneš nadávat. Budeš mít boty na vysokém podpatku, ale neboj, jsou stabilní,“ usmála se.

„Přijede i Rene s Philem. Charlie tě povede k oltáři. Obřad bude v malém bílém kostelíčku. S Rose, ho vyzdobíme květy. Krásně voní,“ Alice se něžně usmála a jemně začichala. Záviděla jsem jí, že to vidí.

„Vlasy budeš mít vyčesané a pár pramínku ti bude hladit šíji. Budeš tak krásná. Pojedeme ke kostelu černou limuzínou. Všichni na nás budou čekat. Ty s Charliem budeš sedět vzadu a budete si povídat o tom, jak se máte rádi,“ chvilku se zarazila a pak pokračovala.

„Přijedeme na místo a já tě upravím, přisedneš si sukně. Esme bude dojatá. Takhle jsem ji neviděla ani na našich svatbách. Edward byl vždy její milovaný,“ zasmála se hlasitě.

„Když bude všechno připraveno, klavírní melodie a ty vstupuješ do kostela. Když spatříš Edwarda u oltáře, spadne z tebe tréma a div, že se Charliemu nevytrhneš a neběžíš za ním.“

„Jak vypadal? Popiš mi ho prosím,“ vyrušila jsem ji s prosíkem.

„Černý smoking, moc mu to sluší. Bude se šťastně usmívat a bude tě k sobě vábit pohledem. Vedle něho bude stát Carlisle jako jeho svědek. Oba budou vypadat jako andělé. Nevím jak jinak ti to popsat. Edward v celé své kráse,“ otevřela oči, mrkla na mě pak je zase zavřela a pokračovala.

„Když dojdete k oltáři, vezme tě za ruku a něžně ji políbí. Pak už budete jen vnímat obřad. Když budeš říkat ano, budeš plakat štěstím. A při manželském polibku budeš vnímat jen svého muže. Celý kostel bude jásat a Edward si tě vezme do náruče. Pronese tě uličkou, vyjdete před kostel. Slunce bude zapadlé. Hosté vyjdou za vámi, zamáváš a nastoupíš do limuzíny. Odveze vás na hostinu, která se bude konat u nás doma na zahradě. Všude světýlka, lucerničky, květy a lákavá vůně. I mě, by se taková svatba líbila. Celý večer budete tančit a pózovat rodině. Prostě krása. Pak už nevím, co dál. Odjedete na svatební cestu,“ skončila svoje vyprávění. Zasněně jsem hleděla do stropu a snažila si to živě představit.

„Neměla by si už spát?“

„Já vím, ale po něčem takovém se spát nedá,“ byla jsem unešená. „To, ale bude asi, až za dlouho, vid? Teď nemám v plánu se vdávat. Vlastně nikdy jsem o tom nepřemýšlela,“ přemýšlela jsem na hlas.

„A kdyby tě Edward požádal o ruku, přijala bys?“ zeptala se soustředěně.

„Nevím, měl by mě žádat?“ zareagovala jsem vyděšeně.

„Já nevím, jen mě to tak napadlo,“ dělala jako že nic. Nechápu proč. Ví snad něco, co já ne?

„Tak co bys mu odpověděla?“ naléhala jsem.

„No kdyby se mě, tak za pět let zeptal, asi bych řekla ano. Ale kdyby, se zeptal někdy v nejbližší době, nevím, co bych odpověděla. Neříkám, že by se mi to nelíbilo, ale je to takový divný. Být vdaná,“ Alice se zasmála.

„Není to zase tak moc divný. Já už jsem vdaná po několikáté,“ smála se bláznivě.

„Už bys měla ale spát. Je hodně hodin,“ pohladila mě po vlasech. Napřímila jsem se a položila jsem se zpět do postele a zachumlala se do deky.

„Dobrou Alice a moc děkuji,“ poděkovala jsem vděčně.

„Hezky se vyspi Bells,“ opřela se o čelo postele a listovala časopisem. Zavřela jsem oči a snažila si vše živě představit. Když, jsem ve svých myšlenkách procházela uličkou k oltáři, spatřila jsem Edwarda a s úsměvem na rtech jsem usnula.

Shrnutí

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - Kapitola 15.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!