Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Špinavá hra - 11. kapitola

na parod


Špinavá hra - 11. kapitolaIsabella se dozví o osudné barové noci. A Edward se přizná k jednomu nečekanému zjištění.

Špinavá hra

11. kapitola

 

 

Od stolu jsem vstala téměř stejně rychle, jako mi došel pravý význam jeho slov.

Nebyla v tom ale ani zhrzená pýcha, ani stud, jak by předpokládal dokonalý pan Cullen. Bylo v tom něco tisíckrát bolestnějšího, než jsem si jenom v té nejhorší noční můře mohla představit. Věděla jsem, že ta krátká pracovní výmluva Blond lady bude stačit. A správně jsem tušila, že nebude stačit Cullenovi.

Proto jsem cestou do svého pokoje utíkala, jako bych si tak snad skutečně mohla zachránit život a v hlavě mi po celou dobu vířily myšlenky, které se pro ten okamžik zdály pro neviditelné.

Jak s ním budu moci jenom pracovat?

Jak se na něj budu moci jenom podívat? A jak on na mě?

Jak to sama se sebou přežiju, když vím, co jsem udělala? Co jsem jej nechala udělat?

Ačkoli byly moje erotické sny s mým vlastním šéfem pádným důvodem na důkladné zamyšlení a Jacobova nepřítomnost - jak v srdci, tak po telefonním drátě - víc jak jasným signálem nezájmu, najednou jsem si uvědomila, že teprve teď je to vážné. Že teprve v ten okamžik je to stejně nezvratné jako osud.

Neplakala jsem. Na slzy jsem ani nepomyslela. V mém těle se rozlil smrtelný chlad, který mé vnitřnosti zmrazoval a krvi nedovoloval jakýkoli oběh. Byla jsem chodící mrtvola, která se ještě nesmířila se svým osudem. Osudem pouhé blbé zaměstnankyně, se kterou si pán šéf pohrál.

Když jsem doběhla do svého pokoje, slyšela jsem jeho kroky v hale, kousek od mého prahu.

Než jsem se stačila otočit, slíbila jsem si, že já nebudu ta, kdo bude litovat. I když je svět v tomhle směru naprosto zvrácený a za jakékoli chyby nese vždy hlavní zodpovědnost žena. Vždycky jsme to my, které nejvíc trpí.

Vešel za několik sekund. Vážný, zamračený. Nic neřekl. Jenom stál pár centimetrů od mé postele a tupě zíral do země.

„Předpokládám, že vše, co vám leželo na srdci, jste již veřejně sdělil po čas oběda, že je to tak?“ Bylo mi zle ze vší té formálnosti, ale nebylo jiné cesty.

Cullen se zamračil ještě víc a jeho rozhněvané oči plné toho neovladatelného vzteku vzápětí dusily ty moje.

Napříč všemu odhodlání a snahy o zachování rozumu se moje tělo i city neovládly.

„To jste mi to nemohl říct osobně? Co to má být? Ponižování? Chcete mě vydírat?!“ Můj hlas se zachvěl a já se v panice chytila za spánky. Soustředila jsem se na svůj dech a dokola si opakovala, jak je důležité v této situaci zůstat rozumná.

„Co se vlastně stalo na té pláži? Nebo v tomto domě? Edwarde, prosím vás, mluvte. Jestli je někdy vhodnější doba toto téma vyřešit, myslím, že právě nastala.“ Snažila jsem se být chladná, nedostupná, ale stále nad věcí a přesná ve svých slovech a jejich významech.

„Otázkou vhodné doby se zaobíráte v nevhodnou dobu, Isabello. Dnes není vhodná doba. Dnes ani zítra ne. Dokud neopustíme toto místo.“ Zněl podrážděně, možná v sobě vztek dusil. Nechápala jsem jeho strohost. Já se držela každého vlákna koberce, abych vztekem a zlostí nevybouchnula jako sopka a své odpovědi z něj nevytloukla.

Pořád mi v hlavě řádilo zájmeno co když?

„Na to jsem také myslela,“ přikývla jsem a rychle se od něj odvrátila k prosklené stěně. Cítila jsem se slabší než on. A ztratit před ním tvář v tomto okamžiku by mě mohlo vyřadit ze hry. „Proto po vás žádám jenom objasnění. Možná potvrzení… A v tom nejlepším případě vyvrácení. To postačí.“ Vydechla jsem. Vůbec jsem si nepřipadala tak, jak jsem musela znít. Nikdy jsem neměla ráda kamenné pokerové tváře.

„Jak spolu doprojektujeme trať, slečno Swanová? Jak, když vám dám odpověď?“ Polila mě druhá obrovská vlna ledové vody, pomalu máčela moji hlavu a v prudkých proudech stékala po mých nohách tak, že mi hrozil rychlý pád na zem. Na malou chvíli jsem o sobě vůbec nevěděla.

„Výborně,“ dostala jsem ze sebe přiškrceným hlasem. „Takže potvrzujete.“

„Ano.“ A jeho ano bylo to nejbodavější, nejnesnesitelnější a nejhorší, jaké jsem kdy měla šanci slyšet. Zpečetil mi jím cestu do mého vlastního pekla.  Natáhla jsem ruku před sebe a zachytila se opěradla bílého křesla. A bohužel mu ani tento malý pohyb neunikl a přesně poznal jeho důvod. Bylo mi slabo.

„Lituji, slečno Swanová, ale požádala jste si o to.“ Jeho dotek na mých bocích, to jak mě lehce ale přitom pevně podepřel, ve mně vyvolalo další a další vlny, které jsem vnímala stejně intenzivně.

Bylo to vlastně absolutně absurdní, být v tu chvíli tak neklidná a zároveň tak rozevlátá, jako by mě vhodili do ledového vzduchu a poručili: Leť!

Co horšího se ale mohlo stát, než zjistit, že k mým zádům není připevněn žádný padák, který by můj pád zbrzdil? A tak jsem byla vědomě nucena doskočit na vlastní nohy před mého šéfa.

„Proč jste to udělal?“ vyjela jsem na něj zlostně, moje ovládání, nucený chladný tón hlasu a tvrdá tvář pokerového hráče dávno zmizely do zatracených hlubin. Teď už jsem před ním stála já.

„Proč jsem udělal co?“ Nechápavě zvedl obočí. Stále byl vzdálený jako vrchol hory a stále byl chladný jako led. Přesto ty zúžené oči plály.

„Co? Proč jste to nechal zajít tak daleko?!“ Bylo hloupé vyčítat vše jemu, uvědomila jsem si to právě v tu chvíli, kdy jsem tu pitomou větu vyslovila. On přeci nebyl ten, komu byla droga nabídnuta a on ji dobrovolně přijal. On ji poskytoval s tím, že on sám věděl, jaké to celé bude mít následky.

„Taky jsem ten večer něco vypil, Isabello. A nebyl jsem ani první ani poslední muž, který něco takového udělal.“

„Jistě, výčet vašich levobočků, že?“ zahřměla jsem mu do obličeje a znechuceně přivřela oči. „Takže jak? Uzavřeme to tak, že jste byl vlastně taky úplně opilý a tudíž nezodpovědný za své činy?“ Ruce se mi napínaly a pěsti zatínaly v pěst. Byla jsem připravená po něm skočit, byla jsem připravená se tak nadobro vzdát své práce… Ale on mě držel v šachu.

„Budu k tobě upřímný,“ vyštěkl a surově mě popadl za obě zápěstí. V obraně jsem se snažila jej odstrčit, ale jeho nehty se při každém mém pohybu zaryly hlouběji do kůže. Bolestně jsem sykla.

„Věděl jsem a doteď vím, co se chystám udělat. Věděl jsem to moc dobře a nijak se to nesnažím skrýt. I ty to víš, Isabello.“

„Co vím?“ vyštěkla jsem po něm. „Jsi jenom ubožák, Cullene, nic víc, nic míň.“

To jej rozběsnilo. Jeho potlačované násilnické sklony se projevily ještě silněji. Divoce se mnou zazmítal, až jsem se ocitla přitisknutá těsně k jeho hrudi, tak, jak si přál on. Levou paži si obmotal kolem mého těla a byl natolik – až snad nelidsky – silný, že mu to pouhé sevření stačilo k tomu, abych se ani nepohnula. Prsty pravé ruky mě donutil zvednout tvář k jeho obličeji.

V očích se tentokrát zrcadlil můj strach.

„Ale líbilo se ti to, s ubožákem, viď?“ Poznamenal tím nejnechutnějším tónem, jaký jsem jenom mohla z jeho úst kdy zaslechnout.

„Cože?“ vyprskla jsem a moje pravá ruka se vymanila ze stíněného prostoru mezi mou a jeho hrudí a rychlým pohybem neomylně udeřila jeho levou tvář. Ta rána mi šla od srdce, proto byla tak velká, až se Cullenova tvář nahnula ke straně.

A v tu chvíli jako by úplně zmrzl, přestal reagovat. Pustil moje ruce i mě, snad jako by mě od sebe odstrčil, a tak jsem na malou chvíli zavrávorala bez jeho pevného náručí. Šokovaně jsem zůstala stát na prahu bláznovství a bezděčně přihlížela boji, který se jistojistě v panu Cullenovi odehrával.

Byla jsem si zcela jistá, že pravý název jeho bitvy obsahoval moje jméno.

Zkrátka jsem čekala na okamžik, kdy mi ránu vrátí.

„Už ses začala bát,“ poznamenal tvrdě, když si palcem přejížděl po tváři. Ach ano, chudáček, typický chlap. „Ale on se to stejně jednou dozví, Isabello. Bylo tam víc lidí, kteří nás spolu viděli.“ Věnoval mi pohled plný opovržení a nenávisti. Kam se najednou podělala jeho touha po zdrogované ženě?

„Tak najednou jsem vám odporná?“ Ačkoli jsem to nijak nezamýšlela, můj hlas byl zase hrubý, tichý, podrážděný a plný nenávisti.

Zmateně se na mě podíval, ale pořád nedokázal skrýt odpor.

„Tak proč jste si vybral zrovna mě? Do Malajsie jste mohl jet s kteroukoli jinou, zde mě mohla zastoupit kterákoliv jiná, drogu jste mohl nabídnout kterékoliv jiné… A ta by si to vše nechala líbit dobrovolně.“ Zatímco jsem já vydechovala páru a klouby na mých rukách už byly bílé od zlosti a pevného sevření, Edward nervózně pochodoval po pokoji a tentokrát v sobě bojoval i on. Znovu. A opět díky mně. Jakoby jej myšlenky tížily a sžíraly jako kyselina zaživa. Šel z něj strach. Ale ani ten nemohl obalamutit stav, do kterého mě náš společný noční flirt, který se zvrhl v něco tak odporného, zavedl.

Pak se najednou zastavil a s oběma rukama ve vlasech se ke mně otočil zády.

„Je snad jasné, proč jsem to udělal,“ hlesl potichu.

„Protože mě chcete potopit, úplně zničit,“ odpověděla jsem si sama, rozhodnutá, že víc jeho zlosti vylévané na mě už nejsem schopna snést. „Hnusíte se mi.“

V tu chvíli jsem si byla naprosto jistá, že je to můj vrchol, můj pomyslný oštěp vztyčený na nejvyšším vrcholu hory. Avšak Cullen se dotknul mnohem výš, dotkl se nebe a já už nezvládala být tak silná a rozumná, abych mu dokázala čelit.

Otočila jsem se na podpatku a stačila udělat dva kroky směrem z místnosti, než mě znovu uvěznily jeho ruce. Možná ne uvěznily, on mě lapil jako ptáčka.

Jeho pevný stisk mi sevřel nadloktí a smýkl se mnou směrem k němu. Byla jsem jako hadrová panenka, jako úplné nic, co si mohl postavit, kam chtěl. A byla jsem pevně rozhodnutá, že to tak nezůstane, že jej nenechám se mnou zametat tímto způsobem. Byla jsem si tím jistá víc než čímkoli v mém životě, než vyslovit tu větu…

„Myslíš, že bych tě chtěl zničit? Vážně si myslíš, že bych ti potom nabídl pomocnou ruku?“ V tu chvíli už křičel, v očích nepopsatelnou zlost, z celého jeho těla vyzařovalo napětí a stejně rozzuřená jiskra nenávisti se zrcadlila i v jeho očích.

„Pomocnou ruku? Do hrobu?“

„Kdo si myslíš, že zaplatil doktoru Peetovi léčbu na dva měsíce dopředu? Ten, kdo tě chtěl pohřbít?“

„Co to meleš?“

„Nevěříš?“ Zvedl podrážděně obočí a pravou rukou hrábl do kapsy, ze které vytáhl svého BlackBerryho. Pár rychlými tahy na dotykovém displeji našel číslo na doktora Peetu, display mi podstrčil před obličej. „Zavolej mu sama. To ty budeš za hloupou.“

Podezíravě jsem zkontrolovala doktorovo číslo. Bylo opravdové.

„Nevěřím,“ odsekla jsem mu. A v tu chvíli jsem měla jeho telefon ještě blíž u obličeje.

„Tak volej, dělej, Isabello. Zkontroluj si to, zeptej se, proč tě nezahrnuje účty ani otázkami ohledně peněz. Copak jsi malá holka? To ti starosti vážně nic neříkají nebo za tebe vždy všechno odnesla tetička?“ Díval se mi do očí a byl naprosto vážný a upřímný. Žádný pohrdavý úšklebek ani opovrhování či výsměch.

Chňapla jsem po jeho telefonu. Stále jsem se mu dívala do očí a po paměti zmáčkla zelené tlačítko. Mobil začal vytáčet a já jej pomalu přiložila k uchu. Cullen pobaveně pozvedl jeden koutek a pak jeho výraz úplně zkameněl. Jedno prozvonění, druhé… A on byl stále netečný. V ten okamžik jsem poznala, že mluví pravdu a že nemá žádný strach z toho, co doktor řekne.

A v neposlední řadě tu byl hořký fakt, který spláchnul všechny mé dluhy a účty ze stolu. Cullen měl pravdu. Malá holčička měla o několik starostí méně a stejně toho na ni bylo příliš. Jako by mravenec sám neunesl vlastní nepatrnou váhu.

Na druhém konci se ozval doktorův tichý vždy kultivovaně tlumený hlas. Rychle jsem hovor položila a opatrně Cullenovi vrátila telefon.

Nemohla jsem se vzpamatovat.

„Děláte si ze mě srandu,“ vydechla jsem. Mírně se mi zatočila hlava. Nemohla jsem pochopit, proč se to všechno dělo tak rychle, proč se mě prostě nechtěl zbavit, proč jsem jej měla pořád za sebou, ať jsem dělala, co jsem dělala.

„To pochybuji, slečno Swanová,“ nasadil svůj formální hlas a předvedl galantní úklonu dámě.

„Takže vám nestačí mě znásilnit, chcete mě prostě zabít.“

„Ne tímto tónem, Isabello, myslím, že oba dva dobře víme, že o znásilnění nemůže být řeč, že ano?“ Dokázal to, znovu jsem se kvůli němu cítila ponížená a malinká. K tomu všemu moje hlava stále nemohla zpracovat fakt, že jsem se svým panovačným šéfem strávila noc…

„Já to nechápu. Jak se to mohlo stát? Proč se děje všechno tohle?“

Složila jsem hlavu do dlaní a vydechla, zatímco se přede mnou někdo úspěšně dostával na svůj level, který uměl hrát víc než dobře.

„Myslím, že to víte…“ Jeho dlaň si drze ukradla Jacobo bývalé místo na mém boku. Ucítila jsem jeho teplo i přes látku šatů. Bylo to tak osobní, vůbec to nebyl prachsprostý dotek, cítila jsem z něj víc, mnohem víc. Asi tolik, co cítila Taťána Larinová, pokud se jejímu toužícímu srdci poštěstilo zachytit v koutku slabé zachvění z nečekaného dotyku Evžena.

A ta myšlenka mě vyděsila. I když to bylo v tu chvíli naprosto nevhodné a naprosto nesmyslné, uvědomila jsem si, že mezi mnou a Jacobem je konec. Protože poslední zachvění při jeho dotyku mě postihlo před rokem doma na gauči. Možná jsem tak podlá mrcha, která nevydrží chvíli sedět na jednom místě s jedním partnerem. Ale je skutečně osudem ženy sedět doma na gauči nebo celý život běhat za plotnou? Dá se pak tato domácí žena považovat za dobrou ženu jenom díky své nenapravitelné poslušnosti vůči svému muži?

„No tak, Isabello.“ Lehce mě tou rukou pohladil, přejel lehce nahoru a dolů a mně se začala vařit krev v žilách. „Tohle přeci není jenom jednostranné.“

Když jsem se mu odhodlala podívat do očí, byl už těsně u mě. A já se pořádně podívala do těch zelených očí. Víc než kdykoliv jindy jsem si uvědomila, jak nebezpečné vlastně jsou.

„Já pořád nerozumím, proč to všechno děláte?“ Pomalým pohybem ke mně zvedl druhou ruku, snad abych si mohla celou tu trať k mé tváři pořádně prohlédnout, abych se na jeho dotyk těšila. Palcem jemně přejel po mé tváři.

„Toužím po tobě, Isabello. Toužím po tobě a chci tě. Celé roky po tobě toužím až k zbláznění.“


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Špinavá hra - 11. kapitola:

 1 2 3   Další »
28. dana
22.10.2012 [12:42]

Perfektné, tak sa vždy teším keď príde nová kapitola Emoticon Dúfam, že Edward nebude furt taký hnusák Emoticon

18.10.2012 [20:50]

BellaSwanCullen8dokonalé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26. marcela
18.10.2012 [8:49]

Páni......,no páni.Uf,kruci,já netuším co napsat,teda kromě toho,že je to dokonalost sama. Emoticon Emoticon Emoticon

25. Carliee
17.10.2012 [21:52]

Páááni... rychle pokračování! Začínám to žrát čím dál tím víc!!! Emoticon Emoticon

24. ediandbellacullens
17.10.2012 [19:41]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23. Huny
17.10.2012 [19:08]

HunyÁáááá... je to venku Emoticon Hurá Emoticon
Sice ještě pořád nechápu spoustu věcí, které ani nedokážu popsat, ale tohle byla prostě BOMBA!!!
Konečně se Edward vymáčknul a teď už budu jen nedočkavě čekat, co na to Bella. Doufám, že mu nedá košem... nebo pěstí, ale to je vlastně fuk Emoticon
Úžasná a krásná kapitola.
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.10.2012 [14:21]

Annabell Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21. lucie
17.10.2012 [10:21]

Skvělé! Přečteno jedním dechem Emoticon Emoticon Ale ten konec? Takhle to useknout. Už se těším na kalší kapitolu Emoticon Emoticon Emoticon Rychle sem s ní Emoticon Emoticon

20. marcela
17.10.2012 [8:50]

Perfektní díl. EmoticonPáni....dokonalé.Víc ze sebe fakt nedostanu. Emoticon Emoticon Emoticon

19. queenee
17.10.2012 [8:02]

super kapitolka, doufám, že ji netahá za nos.. no ale stejně od něj nebylo hezký, že se s ní vyspal v takovym stavu... Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!