Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sounds temping - 5. Škola volá

19.09.2009 (20:00) • • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 787×

Sounds Temping
5. Škola volá
Když přišla Alice s Jasperem, měli za sebou v patách Nessie.
„Ahoj.“ Přivítala jsem je. Byla jsem na pohovce, tak se mi nikdo nedíval do očí.
„Ahojky.“  Zatím neudiveně odpověděli hezkým sborovým hlasem.
Alice si sedla naproti mě, tím mi překážela ve výhledu na televizi, ale byla jsem ráda, že si toho všimne jako první. Podívala se mi do očí, ale nic se nedělo. Nenuceně jsem zamrkala, když se na mě pořád dívala, tak normálně. Viděla to, došlo mi.
„To jsi mi mohla říct dřív, že budu taková hned za pár dní.“ Trochu uraženě jsem zašeptala.
„Nechtěla jsem, aby se za tebou Carlisle honil z práce jen kvůli zlatým očím.“ Odpověděla.
Přišla mi trochu divná, většinou ji takové věci zajímaly, ale teď jakoby se nechumelilo.
„Mm“ odpověděla jsem, stála trošku uražená. Najednou se Alice rozjásala.
„To je bezvadný nápad Van. Konečně můžeme jít do školy spolu. To na tebe budou kluci koukat, jaká to přišla kočka. Už vidím Mikea, Bena, Jerryho …“ řekla dalších asi sto jmen, které jsem nevnímala.
„Jo, taky se těším. Máme spolu aspoň jednu hodinu?“ řekla jsem celkem šťastná z jejího nadšení.
„Samozřejmě, hned tři každý den, jen v pátek čtyři.“ Odpověděla s úsměvem na tváři. Její úsměv byl jako slunce, které když výjde, ozáří vás jako diamant, i když nejste upír.

Po pár minutách takového povídání k nám přišla Renesmee, aby se podívala co je to za rozruch. Když viděla mé oči, s úlevou si povzdechla.
„No jasně, už se mě nemusíš bát.“ Pozvedla jsem oči v sloup a pronesla jsem tu větu lhostejným tónem. „To jsem vůbec neměla na mysli, jsem celkem ráda, že jsi to zvládla tak rychle a gratuluju.“ Řekla Nessie úplně klidná, po tátovi. Pomyslela jsem si. Táta, máma. Začalo se mi trošičku stýskat, ale jen trochu. Mohla bych někdy navštívit mého tatínka. Určitě si dělá starosti víc než máma. Jasper prošel kolem nás a když uviděl mé oči tak jen pronesl větu : „Hmm… Dobrý. Jsi lepší než ostatní.“ Z jeho tónu šlo poznat že je značně vyhozený z míry. Tohle mě teda naštvalo.
„Já za to nemůžu! Já si to nevybrala!“ div jsem nezačala brečet.
„Je mi to moc líto.“ Řekl Carlisle když to uslyšel a byl v mžiku u mě, div se taky nerozbrečel.
„Ne, Carlisle. Nemyslela jsem to, že jsem upír, ale to, že je všechno u mě tak urychlené!“ naštvala jsem se.

„Teď to nechápu.“ Řekl Jasper. Nevěděla jsem co, ale on začal vysvětlovat. „ Necháme tě pár hodin samotnou. Zezlatnou ti oči a ještě se naučíš ovládnout své schopnosti.“ No jasně! Naštvala jsem se, byla to jen zkouška Jaspera. To byl ale hajzlík. Usmála jsem se.
„JÁ. ZA. TO. NEMŮŽU.“ Vysvětlovala jsem to slovíčko po slovíčku znova jako nějakému dementovi! Už mě opravdu naštval, ale nechci mu přece udělat přehnanou radost tím, že bych mu rozbila hubu jediným pohledem. Zvedl oči v sloup a odešel.  Byla jsem ráda, že byl pryč. Neměla jsem náladu na dohadování. Musela jsem si zahrát na klavír, to mě zaručeně uklidní. Zahrála jsem si pár písniček od Clair De Lune a byla jsem klidná jako upír. Cestou do pokoje jsem potkala Alici.
„Večer jedu na lov, pojedeš taky?“ No jo, už jsem se chtěla vydat jít spát, ale mám sklerózu a zapomínám i na tu nejdůležitější věc v mém životě. Jsem upír a upír nikdy nespí.
„Jasně. Za pár vteřin jsem tu.“ Velmi rychle jsem běžela do pokoje a převlíkla si nějaké věci.
Vyrazili jsme s Alicí na lov nějakých přerostlých grizzlyů.

Vrátily jsme se úplně plné kolem šesti ráno. Jeden z medvědů mi trošku potrhal oblečení. Stejně bych do školy nešla v něčem, co jsem už nosila. Panebože, začala jsem se chovat jako Alice. Naskládala jsem si jeany které jsem měla do své skříně a oblíkla si krásnou modrou minisukni a pěnově modrou halenku. Jako doplňky jsem měla rudý náramek a rudé, červené kozačky. Wow, jsem sexy. Pomyslela jsem si, když jsem se podívala do zrcadla. Nad svou úvahou jsem se zasmála. Na školu budu chodit tam, kde Alice a Jasper, protože jsem předčasně s perfektním prospěchem ukončila střední.
Namalovala jsem se a šla na notebook. Psala jsem si hudební texty a skládala písničky, které bych mohla hrát na klavír. Jako mi Alice vybrala to co má ona. Matematiku, angličtinu, francouzštinu, fyziku a chemii. Chtěla jsem mít dost volného času na nějaký zájmový okruh jako třeba zpěv nebo hra na klavír. Vsadím se, že můj hlas zní lépe než třeba hlas od Ashley Tisedale. Nad tou úvahou jsem se taky musela zasmát. Dneska se pořád směju, mám asi dobrou náladu.  Připravila jsem si svou tašku s laptopem, tužkami, sešity a učebnicemi. O zápis jsem se nemusela starat, Alice byla vždy krok předemnou.

Když jsem dopsala poslední text, bylo 7:30. Čas vyrazit. Za půl hodiny mám první hodinu a to samozřejmě s Alicí. Otevřela jsem dveře. Alice tam ještě nebyla. Šla jsem po schodech dolů a pak k jejímu Porsche do garáže. Byl tam jen Jasper, který řídil.
„Kde je Alice?“
„Ještě se maluje.“ Odpověděl trochu znechuceně Jasper. Uchichtla jsem se. Posadila jsem se na zadní sedadlo a položila si vedle sebe tašku. Za pár vteřin seděla Alice na sedadle. Jasper vyjel z garáže.
„Ahoj Alice.“ Pozdravila jsem ji.
„Hm, čau.“ Byla naštvaná, to se dalo poznat.
„Co se děje?“ Zeptala jsem se nechápavě.
„Zjistíš to pak.“ Odpověděla. Pořád se mi nedívala do očí. Její problém, ale byla jsem trošku zvědavá, co tím myslela.

Dojeli jsme ke škole, já jsem vystoupila a vzala si tašku. Alice byla trošku rychlejší. To bylo dobře, vedla mě. Když jsem vystoupila, cítila jsem, jak se některým zastavila srdce. No bezva, kluci. Šla jsem vedle Alice. Byla vedle mě jako prvňák, pořád tak prťavoučká. Prošly jsme přes větší dav ke škole. Cítila jsem na sobě pohledy. Nejraději bych ty čumily vyhodila někam do … nesmím na to myslet.
Šly jsme spolu do poslouchárny. První hodina byla matika. Vešla jsem do třídy. Kromě „Wow“, pískání a tleskání jsem slyšela jen tlouct pár lidím srdce, ale jen půlce z celého sálu.
Sedly jsme si s Alicí a Jasperem někam doprostřed, kde v řadě nikdo nebyl.  Vytáhla jsem si laptop a hledala nějaké příklady na rozcvičení mého dlouho otupělého mozku.

Do třídy vešel pohledný učitel, na pohled mu bylo tak 32.
„Dobrý den, třído.“ Načal hodinu. „Chci vám představit naši novou žákyni.“ Někteří začali tleskat a já v nich cítila napětí. Ohlédli se na mě a čekali. Stoupla jsem si a pohodila vlasy. Všichni z toho byli paf. Někteří kluci, dokázala jsem vycítit kteří, byli to ti hned dvě řady ode mě přestali dýchat.
„Já jsem Vanessa Reese. Jsem moc ráda, že vás poznávám.“ Dokončila jsem svou uvítací větu a sedla si. Jaké by to bylo být v kůži toho kluka, který na mě pořád civěl, i když ho učitel dvakrát napomenul, aby se otočil.
„Raily, jestli se ihned neotočíš, vyhodím tě ze třídy.“ Zařval na něj učitel. Přikývla jsem na toho kluka a rukou ukázala, aby se otočil. Poslechnul mě. Hodina byla celkem zajímavá. Všechno jsem uměla a co ne, rychle jsem se naučila. Další hodina byla francouzština, potom dvě hodiny volna a pak fyzika. Šla jsem na francouzštinu. Alice od doby, kdy jsme odjeli nepromluvila ani slovo, taktéž Jasper.

Tuhle hodinu jsem naštěstí s Alicí neměla. Vešla jsem do třídy celkem brzo. Bylo tam jen pár lidí … no, ehm … kluků. Zase na mě civěli. Zamračila jsem se na ně a oni mi věnovali omluvný pohled. Sedla jsem si hned dopředu, z této hodiny jsem chtěla mít rozhodně hodně vědomostí. Francouzštinu jsem milovala. Byl to pro mě jazyk hudby. Pár textů jsem v tomto jazyce složila, ale nic moc. Jeden kluk vstal a šel ke mě, podal mi ruku, aby se mi představil.
„Já jsem Trayce. Ty jsi Vanessa?“ Zeptal se mě milým tónem.
„Jo, to jsem. Těší mě.“ Odpověděla jsem mu.
„To… to, to mě taky, heh.“ Vykoktal ze sebe. Začínala hodina, musela jsem mu to připomenout. Přece jen to byl hodně milej kluk.
„Začíná hodina, být tebou bych si už sedla na své místo.“ Znělo to trošku jako odmítnutí, ale prostě to nebyl můj typ.

Před učitelem vešlo ještě pár žáků. Pak přišel nějaký starší pan učitel. Po něm ještě jedna dívka, která byla moc krásná, ale na mě asi neměla. Kupodivu si šla sednout vedle mě.
„Heidi.“ Představila se mi. Podívala jsem se na ni, usmála se a odpověděla. „Vanessa, jsem tu nová.“
„Všimla jsem si.“ Odpověděla a sedla si vedle mě. Asi v půlce hodiny mi podstrčila lísteček.
„Vím o vás, upírech.Můj bratr je poloupír. Ostatní Cullenovi o něm neví, možná až na tu vědmu. Viet (Můj bratr) má 18 let. Určitě by tě rád poznal. Jestli máš dneska volno, napiš kdy. My máme volno pořád =) Heidi“
Tak to je bezva. Nebudu se muset unavovat na nákupech a můžu jít k někomu na návštěvu.
„Dneska mám volno až v 17:00, to mi končí fyzika. Moc ráda k vám příjdu. Budu se snažit nikomu nic neříkat. Alice (vědma) to asi tuší. Děkuju za zprávu,Vanessa“
Podstrčila jsem jí lístek, ona se jen usmála a něco na něj napsala.
„Tak v 17:15 buď u školy, vyzvednu tě.“
Přikývla jsem. Hodina se pomalu chýlila ke konci a já měla poznámkový blok plný zápisů francouzských slovíček.

Po skončení francouzštiny jsem šla na fyziku. Taky to stejné s kluky. Měla jsem na tuhle hodinu Alici. Nechtěla jsem s ní mluvit, proto jsem si sedla asi o tři řady dál než ona kvůli tomu, abych s ní mluvit nemusela i kvůli tomu, že v její řadě bylo plno. Fyzika mě bavila ze všeho nejméně. Měli jsme ale dost mladou učitelku, byla na nás hodná, ale já byla spíš na tvrdší osoby. Přemýšlela jsem nad tím, co bude v budoucnosti. Ještě musím napsat Alici vzkaz, že dneska příjdu možná až večer. Na papírek jsem načmárala :
Ahoj Alice. Dneska příjdu možná až večer. Jdu s kamarádkou k nim domů. Je to tu moc skvělé, líbí se mi tu. Díky, Van.

Hodila jsem to po ní, když se nikdo nedíval. Byla jsem tak rychlá, že si toho nikdo nevšiml. Zaslechla jsem jenom slova jako : „Já to věděla.“

Pokračování příště.

Shrnutí povídek

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sounds temping - 5. Škola volá: