Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sounds temping - 4. Trénink

18.09.2009 (16:15) • • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 717×

Sounds Temping
4. Trénink

Nahoře jsem přemýšlela, jak je to všechno možné. Úplnou náhodou jsem se stala upírka, po tom, co jsem o tom snila. Počkat, snila? Nespím? Dala jsem si pro jistotu facku. Au! Nespím. Takže je to pravda. Musím čekat, než se vrátí Bella a Nessie. Je to od nich strašně hezké. Mám pořád takový strašný pocit, že jim lezu na nervy. Je mi dokonce i trošku líto Emmeta. To jsem celá já. Nejdřív někoho psychicky zraním a pak toho lituju. To je ono! Musím se naučit být tvrdá! Být tvrdá proti své mysli! Nesmím spustit tu divnou sílu hněvem. Musím si ji ochočit! Bude jako můj otrok. Nebude mi dělat problémy. Nechtělo se mi čekat, než Bella a Nessie dorazí. Proto jsem si usmyslila, že vyskočím z okna a zkusím to na nějakou skálu.

Stoupla jsem si na parapet okna a byla připravena ke skoku. Odrazila jsem se a pomalu padala. Připadalo mi to, jakoby se zpomalil čas. Nastavila jsem nohy k dobrému zakončení. Doskok se vydařil!
Pomyslela jsem si. Vyrazila jsem kupředu, hledajíc nějaký větší kámen k rozdrcení. Běžela jsem na severozápad od domu. Narazila jsem na menší skálu. Teď se jen nějak rozčílit … už to mám! Začala jsem si vzpomínat na dětství. Na to jak mě matka kritizovala a mlátila, na to jak mi všechno zakazovala! V tom se ozvalo tiché padání písku na zem. Podívala jsem se před sebe a skála byla pryč. Vše co z ní zbylo, byla jen velká kupa písku. Takhle by to nešlo. Musím se ovládat.

Začala jsem se pořádně soustředit. Uklidňovaly mě myšlenky na tátu. Byl na mě vždycky tak hodný. Když už jsem byla klidná, představovala jsem si v hlavě, jak drtím další kus skály, pořád klidná. Usilovně jsem na to myslela, pořád nic. Tak dobře, představila jsem si, že tu skálu rozdrtí nějaký obr.
KŘUP! Otevřela jsem oči, skála byla rozdrcená na dva velké kusy. Konečně! Dokázala jsem to! Ale pár malých skal nestačí, pomyslela jsem si. Běžela jsem dál. Ucítila jsem jednoho jelena, jak kráčí sám po lese. Možná bych se měla napít, pomohlo by mi to v tréninku. Trénink a zvíře! Pomyslela jsem si. Možná bych tak mohla zabít i zvíře! Představila jsem si, jak Emmet láme hlavu tomu nebohému jelenovi. Žádná změna. Běžela jsem se podívat, kde jelen je, abych se mohla nasytit. Místo jelena tam ležely dva kusy, hlava a tělo. No bezva! Tak teď můžu zabíjet i zvířata. Rychle jsem se zakousla do těla bezvládného zvířete a sála, dokud nic nezbylo.

Vrátila jsem se do svého pokoje. Super! Nemám nic zašpiněného. Nevzbudí to podezření. Musím jen zachovat myšlenky na krásné oblečení a vydělávání peněz. Sešla jsem dolů po schodech. Ostatní tam už nebyli. Kde jsou? Pomyslela jsem si. Aspoň že nemusím skrývat na tak dlouho myšlenky, když tu Edward ještě není. „No jasně!“ řekla jsem si. „Jsou určitě ve škole. Já blbá to tam nestihla, tak zítra.“ Byla jsem naštvaná. Ne, ne, ne! Musím se ovládat. Prohledala jsem všechny místnosti, nikde se nic nerozbilo. „Uff…“ povzdechla jsem si. Co budu dělat? Půjdu se asi podívat do své nové skříně, co mi tam Alice nachystala, nebo uvařím oběd … ne, počkat, já už nejím. Takže zůstávám u první varianty.

V mé skříni jsem objevila pár opravdu nádherných kousků, jako třeba fialovo-černé triko s dlouhým rukávem šité z nějaké krásné, jemné a tenké látky. Bylo mi jedno, že mi bude zima, jsem přece upír. Chtěla jsem si nějaké modely vyzkoušet. Vzala jsem si hezké tmavě modré džíny a k tomu karmínovou halenku s krajkovanými rukávy, která mi ladila k mým červeným očím, i když budu mít asi čočky. To si asi vezmu na zítra do školy. Šla jsem se podívat před zrcadlo. Bylo to vážně pěkné. Podívala jsem se na své oči, abych věděla, jestli jsem vybrala správnou barvu. Co? Mé oči byly předtím přece krásně karmínově červené! Teď byly dozlatova hnědé! Že bych fázi novorozeného překročila tak rychle? No to je vlastně bezva! Už se mě Nessie nebude muset bát a můžou z nás být kamarádky. Ah ne, jsem tak bláhová. Já si myslela, že když dokážu přetrpět pach poloupírky, tak že si poradím i s opravdovými lidmi? To se musí nejdřív vyzkoušet. Zkusím to zítra ve škole. Požádám Alici ať mě tam zaveze a pořád mě sleduje. Ještě štěstí, že s ní budu mít každičkou hodinu, jak zařídila.

Slyšela jsem otevírání dveří dole v předsíni. Už jsou doma. Hlavně nemyslet na … už na to nemyslím. Myslím na mé krásné oči … no tak! Mysli na mé krásné oči. Super, hotovo … Sešla jsem dolů, abych přivítala mou rodinu. Konečně to byla moje, jen moje rodina. První vešel Carlisle, po něm Esme a pak Emmet a Rosalie, další byli ve škole, takže jsem mohla zase v klidu myslet. Carlisle nesl nějaký kufřík. Ah ano, zřejmě jeho pracovní. Podíval se mi do očí a pak ho upustil, než kufřík dopadl na zem, stihla ho zachytit Esme. Carlisle se pořád díval do mých očí, div neotevřel údivem pusu, jak byl překvapený.
„Dávej pozor!“ vykřikla Esme. Zvedla se, aby se podívala na co se její milovaný tak usilovně dívá.

Taky vykulila oči, ale kufřík naštěstí nepustila, jinak bych ho musela chytat já.
„Taky jsem se divila.“ Zamrkala jsem, i když jsem to neměla za potřebu. Byl to jen náznak toho, na co myslím.
„Velmi pozoruhodné.“ Dostal ze sebe nakonec Carlisle. „Ano, to je.“ Dodala Esme udiveně.
„Konečně můžu jít do školy.“ Zasmála jsem se.
„Jak se ti to povedlo?“ zeptal se mě Emmet. Rosalii to asi nezajímalo a tak si odešla hledět svého. Carlisle jen zavrtěl hlavou a odešel do své pracovny. Esme ho dohonila, aby mu dala kufřík a pak šla do jedné z několika koupelen ve velkém domku.
„Učím se rychle.“ Zopakovala jsem větu, kterou jsem pronesla při lovu a přidala úšklebek podovající se smíchu. „Jo, to jo.“ Dodal Emmet a šel nahoru. „Ještě něco, Emmete. V kolik se prosím vrátí ostatní ze školy?“ Alice a Jasper nechodili na Dartmouth, jako Bella a Edward, ale na Quilcene High School Washington – nedaleko odtud.
„Bella a Edward příjdou asi tak za hodinu, Nessie tu bude za chvíli a Alice a Jasper už k nám jedou. Stačí to takhle?“ zeptal se sarkastiky. „Jo, řekls to dost detailně, díky.“ Odpověděla jsem mu a on se zachichotal. Konečně na mě nebyl naštvaný.

Oči nebyly jediným překvapením, které jsem jim dnes chtěla ještě darovat. Musím být zatím klidná. Až se mnou bude Bella na tréninku, ukážu jí, co dokážu. Ďábelsky jsem se sama sobě usmála. Připadala jsem si jako Alice, když k něčemu donutí Bellu nebo ostatní. Teď si půjdu asi zahrát na svůj klavír, který mi do pokoje nasoukala Alice. Věděla, že miluju hudbu, byla moc milá. Nechápala jsem, co se nelíbilo třeba Belle na její ochotnosti a milosti, bylo to přece tak zdvořilé a úžasné, že z Aliciných překvapení člověk mnohdy dostával amok. Zahrála jsem si písničku River flow in you od Yirumy, byla tak nádherná, složila jsem k ní i text, ale neobtěžovala jsem se a nedala ho na youtube, jako některé ,,hvězdy‘‘.

Šla jsem se dolů podívat, jestli nepřišla Nessie. Při tom hluku který vydával můj krásně naladěný klavír Yamaha, který stál v přepočtu asi tak 8 000 dolarů, což bylo strašně moc. Alice smí kupovat dárky, ale jen ne dražší než tisíc dolarů, pokud jí ovšem nepovolím vyjímku, na kterou se mě musí nejdříve zeptat. Nikdo dole nebyl. Sedla jsem si na gauč a přepínala kanály, až jsem narazila na jeden o rybaření, které zbožňuju. Pán v televizi chytil nějakého velkého lososa. Musím si opatřit za své peníze prut a vydat se někam k vodě, jinak se unudím, ale to až potom. Teď musím jen čekat, než příjdou.

Pokračování příště.

Shrnutí povídek.
První díl.
Druhý díl.
Třetí díl.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sounds temping - 4. Trénink: