Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sounds temping - 2. Odpovědi

17.09.2009 (14:30) • • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 912×

Sounds Temping
2. Odpovědi


Otevřela jsem oči. Carlisle, Alice, Esme a Jasper (ten chlapecký hlas) stáli u mé postele. Alice mě držela za ruku, Esme se potichu bavila s Carlislem – i když jsem to, o čem se bavili svým sluchem zjistila hodně snadno a Jasper stál v koutě a pořád se na mě díval. Stáli tam. Trochu jiní než herci, kteří je ve Stmívání, Novém měsíci, Zatmění a Rozbřesku (tyto filmy vyšly asi v roce 2014) stvárnili, ale ještě mnohem, mnohem krásnější.
Zmohla jsem se k první větě, kterou jsem vykoktala.
,,Vy jste opravdoví?´´ dostala jsem ze sebe nakonec.
,,Jasně‘‘ řekla Alice svým hezkým hlasem. Zasmála jsem se, ten smích mi připadal jiný. Byl jako kdyby začalo cinkat sto malých zvonečků najednou. ,,Nemyslela jsem to jako doopravdy, jen jestli jste ti, o kterých se píše v knížkách Stephenie.‘‘ řekla jsem trochu potichu, protože jsem se nevzmohla na víc.

,,Ano, i když minulost trochu Steph vynechala.‘‘ čekala jsem, dokud nezačne s vyprávěním o minulosti.
,,Bylo nás víc, než jen já, Bella, Renesmee, Esme, Rosalie, Carlisle, Edward, Emmet a Jasper‘‘ podívala se na Jaspera a ten se usmál.
,,Kdysi k nám patřil ještě jeden upír, Sid.‘‘ pokračovala svým hezkým hlasem, který se tak krásně poslouchal.
,,Sid ale před pár lety odešel, že prý mu nevyhovuje náš styl. Neviděla jsem jeho budoucnost, což byla chyba. Sid šel za Stephenie, aby jí řekl, kdo jsme. Ona mu moc nevěřila, ale pronásledovalo jí to ve snu pořád. Nás devět. Tak o nás začala psát knížky. Když už se první kniha vydala, museli jsme opustit město, aby si nás lidi nevšimli, jsme přece jen jiní než ti herci.‘‘ povídala ten příběh a já jsem do něj byla tak zažraná.
,,Ano, vy jste nádherní.‘‘  skočila jsem jim do toho.
,,Vanesso, měla bys říkat MY jsme nádherní‘‘ otočila se k nočnímu stolku a podala mi zrcadlo. Nemohla jsem tomu uvěřit, byla jsem tak krásná.

Moje rudé oči krásně ladily s mými dlouhými, nádherně rudými vlasy. Byla jsem o trochu krásnější než Rosalie. Podala jsem Alici zrcátko.
,,Tak my no.‘‘ opravila jsem se. Alice vzala zrcátko a pokračovala v dalším vyprávění.
,,Volturiovi přišli na to, že je Sid nebezpečný. Na štěstí z toho kupodivu nevinili nás, ale jeho. Přišli si pro něj a zabili ho. To je možná vše, zbytek ti povíme potom. Jestli už máš dost síly, necháme tě tu aby ses převlékla a pak se seznámila s ostatními. Carlisle ti vysvětlí, co se stalo.'' odtančila do vedlejší místnosti a pak dolů po schodech. Chtěla jsem na ni zavolat, že nemám žádné oblečení. Pak jsem si všimla krásných pěnově modrých hedvábných šatů. Z povídání Stephenie, jsem stihla jen povzdechnout a vydechnout ,,Alice.‘‘

Sešla jsem po schodech v krásných modrých šatech. Vlasy, které mi sahaly do půlky zad mi vlály, když jsem procházela. Cítila jsem se jako nějaká princezna z pohádky. Dole byli nashromážděni skoro všichni, až na Reneesme a Bellu. Ty dvě byly asi někde pryč, aby se nemohla Nessie dostat do nebezpečí. To nebezpečí tady všude jsem představovala pouze já. Trochu mi to vadilo, ale časem si na to zvyknu a už nebudu taková přítěž. Dole mě čekal Carlisle a za ním všichni ostatní.
,,Díky za ty šaty, Alice.‘‘ vypadlo ze mě nakonec. Nemohla jsem se nezašklebit, když mi s úsměvem odpověděla ,,Aspoň někdo, kdo má smysl pro hezké oblečení.‘‘ Doufám, že mě nechtěla jako hadrovou panenku. Občas bych si s ní na nákupy vyrazila, ale abych jí každý den stála před šatnou a ona na mě navlíkala nějaké boží dary, to teda ne. Představovala jsem si, jak předvídá nás dvě na velkých nákupech. Při té myšlence jsem se začala trochu smát.

,,Vanesso, kdo jsme, to už asi víš. Alice ti řekla asi všechno důležité. Já jsem ten, který tě … ehm … proměnil.‘‘ při těch slovech se trochu zachvěl.
,,Moc se ti za to omlouvám, nikdy si to neodpustím, ta tvoje krev byla o hodně lákavější než třeba byla Bellina… prostě jsem se vůbec neovládl.‘‘ Co? Já a mám lákavou, dokonce velmi dobrou krev? No  to mě podržte.
,,Vůbec se nemusíte omlouvat, Carlisle. Já jsem vlastně kdysi toužila být upír, strašně moc. Teď se mi splnil můj sen, děkuju.‘‘ usmála jsem se na něj. Carlisela to nedalo a usmál se taky, mnohem méně než já.
,,A co tvoje matka? Nebude mít staros- ‘‘ při těch slovech jsem ho musela zastavit.
,,Ne, ona se o mě nestará. Je jí to fuk.‘‘ odpověděla jsem trochu neslušně, na rozdíl od něj.
,,Tím se asi vše vyřešilo.‘‘ pousmál se.

Porozhlédla jsem se po všech v místnosti. Všichni, bez vyjímky na mě zírali. Bylo to trošičku vtíravé, ale dalo se to zvládnout.
,,Musíš mít žízeň, pojedeme na lov?‘‘ zeptal se mě Carlisle.
,,Něco … no, zvířecí krev bych si dala.‘‘ podotkla jsem to ZVÍŘECÍ, aby věděli, že se nechci stát nějaký vrah lidí jako je většina … nás. Všichni se usmáli když slyšeli mou reakci.
,,Neměla bych se nejdřív ale převléct?‘‘ vrhla jsem pohled na Alici a ona se ďábelsky usmála.
,,To je moje holka.‘‘ řekla taky ďábelsky a trochu nadšeně.
,,Následuj mě.‘‘ usmála se a v mžiku byla nahoře. Zkusila jsem to taky. Ani ne za čtvrt vteřiny jsem stála tam kde ona. Usmála jsem se. Brzy mě čeká první upíří skutek.


Vstoupila jsem do krásného fialového pokoje. Alice měla šatník velikosti slona, dokonce i šedé slonové barvy. Všechno bylo do puntíčku sladěné. Alici se nemohl prostě nikdo vyrovnat.
,,Máš nádherný pokoj.‘‘ pochválila jsem ji.
,,Děkuju, tak pojď. Mám tu pro tebe jeden komplet na venek.“ Sáhla pro něco do svého obřího šatníku.
„Mělo by to být přesně na tebe, podle tvého bývalého … no, prostě podle tvých bývalých hadrů máme stejnou velikost. Je to velká výhoda, že?“ usmála se na mě. Byla tak bezstarostná, prostě nádherná, perfektní a dokonalá. Podala mi hezké jeany a krásné modré tričko. Modrou jsem milovala.
„To je od tebe milé, Alice. Je to dokonalé. Moc děkuju.“ Alice se jen usmála a vmžiku byla pryč. Já jsem se zatím oblékla. Opravdu, padlo mi to úplně do centimetru. Vzala jsem si svoje boty. Ty které jsem měla onen večer byly naštěstí běžecké.  Šla jsem tedy dolů.

Nikdo dole nebyl, vyšla jsem ven. Všichni tam na mě čekali.
Rosalie se na mě trochu žárlivě podívala.
„Sluší ti to“ když to Rosalie řekla, znovu si mě změřila a pak se otočila směrem ke Carliselovi.
„Máme v plánu lovit někde v severních lesech, je tam prý dost velkých sobů, kteří se dají lehce ulovit.“ Řekl Carlisle. Přitom na mě vrhl pohled s kapkou zvědavosti. Vsadím se, že byl zvědavý, za jak dlouho budu mít chuť na nějakého človíčka. Odpověděla jsem mu souhlasným přikývnutím.
„Vanesso, půjdu s tebou. Emmet a Alice mě budou doprovázet. Doufám že ti nevadí, že tě tak hlídáme. Pokud si opravdu přeješ být … ehm … vegetariánka, tak je to docela nutné.“ Řekl trochu prosebně.
„Naprosto to chápu, Carlisle. Moc si cením vaší pomoci. Jen by se mi hodilo pár rad napřed.“ Řekla jsem svým krásným hlasem, který se po proměně ani zdaleka nepodobal tomu mému “opravdovému.“
„Budeš nás sledovat, to ti bude stačit“ opáčil mi Emmet.
„To je jako výzva?“ zašklebila jsem se. „Víš, že jsem pro začátek silnější než ty. Přece nechceš prohrát tu stejnou sázku jako kdysi s Bellou.“ Upozornila jsem ho.
„Tebe zmáknu“ ďábelsky se zasmál a ukázal na jeden velký kámen.
„Dobře, jdeme na to.“ Za půl vteřiny jsem byla tam, kde ukázal. On tam byl o půl vteřiny později.

Mé bystré uši za mnou zaslechly sázky.
„Sto babek na Vanessu.“ Řekl Edward.
„Sto na Emmeta, ten jí ukáže.“ Začal se chechtat. Podíval se na mě a když viděl můj hrozebný výraz, rychle ho přešel smích.
„Tři. Dva. Jedna. Start.“ Odstartovala naši páku Alice.
Emmet mi pomalu přitlačoval ruku na mou stranu. Věděla jsem, že na to mám. Chtěla jsem je všechny překvapit. To nejlepší na konec, řekla jsem si. Už se pomalu blížil s mým zápěstím ke kameni.
Dva centimetry, stihla jsem to spočítat. Ve tváři jsem zachovala výraz pokerového hráče.
PRÁSK! Ozvalo se, když jsem pohla rukou na Emmetovu stranu. Ozval se tichý smích, poznala jsem, že byl Edwardůw.
„Tak vidíš“ řekla jsem. Na tváři vítězoslavný úsměv. Emmet se jen zašklebil a pak odpověděl.
„Gratuluju, slečno Novorozená.“ Jeho úsměv zmizel. Byl jako z kamene. Prostě Emmet, když prohraje.

Pokračování příště.
Odkaz na první díl.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sounds temping - 2. Odpovědi: