Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Soumrak noci - 4. kapitola - Návštěva

gggggggggggg


Soumrak noci - 4. kapitola - NávštěvaBella se snaží s Edwardem sblížit. Ke Cullenovým přijíždí návštěva. Sourozenci, Elena a Michael, mocní upíři, kteří kdysi dávno patřili k Volturiovým. Elena se na první pohled do Edwarda zamiluje a Bella se musí postavit nejen její touze přebrat jí Edwarda, ale i Michaelovi, který se svou sestrou něco chystá... na sídlo Cullenových začíná s příjezdem sourozenců padat temná mlha, plná lží a intrik. Přichází Soumrak noci a s ním další kapitola... prosím o komentíky:) Děkuji.

Moje nutkání zaklepat na dveře jeho pokoje postupně sílilo. Nakonec jsem se rozhodla jít. Vyšla jsem na chodbu a rozhlédla se. Dole byly slyšet hlasy a tlumený smích. Myslím, že všichni ještě slavili. Nicméně jsem prošla po chodbě a zarazila se u Edwardových dveří. Bylo ticho. Opatrně jsem zaťukala.

Dřív než jsem stačila vzít za kliku, u dveří stál Edward. Zalapala jsem po dechu a pak promluvila.

„Neruším Tě?“ Edward si mě zkoumavě prohlédl.

„Samozřejmě, že ne Bello. Potřebuješ něco?“

„Nemůžu spát,“ odpověděla jsem. Přistoupil blíž.

„Chceš jít dál?“ zeptal se mě a jeho svůdný tón hlasu mě zamrazil.

„Pokud ti to nevadí…“ Otevřel dveře dokořán a ustoupil. Vešla jsem dovnitř.

Jeho pokoj byl jiný. Uprostřed místnosti stála překrásná ručně vyřezávaná postel s bílým baldachýnem, naproti ní se tyčila objemná knihovna a vedle ní bylo překrásné sofa, na kterém leželo několik knih. Pokoj byl plný jeho omamné vůně a mě se zatočila hlava.

„Posaď se Bello.“

Uvelebila jsem se na posteli a on se posadil kousek ode mě. Bylo úplné ticho a já marně tápala v myšlenkách, co mu vlastně chci říct.

„Ráno nás navštíví Carlislovi známí, sourozenci Elena a Michael. Jsou na cestách a před chvílí volali Carlislovi, zda by se tady mohli zastavit.“

„Aha,“ monotónně jsem povzdechla. Edward si mého nezájmu nevšiml.

„Před staletími patřili k Volturiům. Aro obdivoval Eleninu schopnost ovládání mysli a Michael oplýval podobným darem jako Jane. Jen ho neovládal myslí, ale dotekem. Oba mu věrně sloužili, až jednoho dne se rozhodli žít podle sebe a nebýt pod vládou někoho jiného. Takže Volteru opustili. Arova touha po pomstě však nebyla tak silná jako obdiv, který choval k jejich schopnostem. To jim také zachránilo život. Aro nikdy nechtěl mrhat životy nadaných upírů. Na to byl jimi příliš fascinován.

„Takže jsou starší než ty?“ skočila jsem mu do řeči.

„Ano, o více než 200 let.“ Tajuplně se usmál, když zahlédl můj výraz naprostého překvapení.

„Jsou to velmi mocní upíři, jejich schopnosti jsou vytříbené a dlouhý život jim nabídl spoustu zkušeností a poznatků,“ pokračoval.

Zarazil se ve chvíli, kdy uviděl, jak nad něčím intenzivně přemýšlím.

„Omlouvám se, chtěla jsi něco řešit?“ zeptal se.

„Jen jsem tě toužila vidět,“ vyhrkla jsem bezmyšlenkovitě.

Prohlédl jsi mě a já měla na okamžik pocit, jako by dokázal číst moje myšlenky.

Znervózněla jsem.

Tohle jsem opravdu neměla v plánu říct. Můj jazyk byl rychlejší než rozum.

„Jsem rád, že jsi přišla.“ Tep se mi prudce zrychlil.

Přisedl si blíž a vzal mou tvář do dlaní. Sledovala jsem jeho pohled. Byl neproniknutelný. Byť byl můj rozum v alarmující pozici, nepohnula jsem se ani o milimetr. Jen vyčkávala.

Naklonil se ke mně a jeho chladné rty se přitiskly k mým. Intenzita našeho polibku mi přejela po těle jako mrazivá vlna. Přitáhla jsem se blíž a ruce zabořila do jeho nádherných bronzových vlasů. Nasávala jsem Edwardův opojný dech a slastně zavrčela. Najednou uvolnil své sevření a podíval se mi do očí. Vycítila jsem jeho neklid. Byl velmi rozrušený.

„Už je pozdě Bello. Měla bys jít spát,“ řekl pevným hlasem.

Tentokrát to byl on, kdo se dokonale ovládl a udržel své vášně na uzdě. Zmateně jsem si ho prohlížela a hledala moment, který tuhle krásnou chvilku přerušil.

„Dobrou noc Bello,“ zašeptal.

Srdce mi prudce bušilo vzrušením.

„Dobrou noc Edwarde,“ odpověděla jsem a zaražená odešla z pokoje.

Noc pro mě nebyla příliš příjemná. Měla jsem zvláštní sen. Byla v něm krásná dívka. Bezpochyby upírka. Zlaté vlasy jí spadaly až k pasu, oči měla rubínově červené a její hlas se linul jako andělská melodie. A taky tam byl Edward. Líbal tu dívku. Zvonivě se smála a pak její tvář nabrala vážnost a chladně promluvila.

„Zapomeň na něj. Patří mě a navždy patřit bude.“ S tou větou se Edwardovi podívala přímo do očí a její rty mu prokously hrdlo.

Vykřikla jsem. Přerývavě jsem dýchala a chvíli trvalo, než jsem se uklidnila. Velmi mě to znepokojilo. Moje sny mě často varovaly před nadcházejícím nebezpečím. Vstala jsem celá zpocená a zamířila přímo do sprchy. Oblékla jsem se a vydala dolů. Musela jsem jít lovit. Nejenom proto, že mi žízeň bolestivě spalovala hrdlo. Potřebovala jsem se odreagovat a na to existoval účinný lék. Lov.

 

V kuchyni jsem potkala Alici s Esmé. Vedly rozhovor o dnešní návštěvě. Vyrušila jsem je.

„Dobré ráno.“ Obě mi s úsměvem přitakaly.

„Alice, půjdu lovit a chtěla jsem se tě zeptat, jestli nechceš jít se mnou?“ prohlédla si mě.

„Bello, jsi v pořádku? Vypadáš ustaraně.“ Vynutila jsem na tváři úsměv.

„Naprosto, jen jsem měla špatný sen, nic víc,“ uklidnila jsem ji.

„Dobře, tak kdy chceš vyrazit?“ zeptala se.

„Hned.“

„Fajn, jen se převléknu. Vydrž.“ Za moment byla zpátky a já jí táhla ven.

 

Byla jsem mnohem rychlejší než ona a tak ji nepřekvapilo, když jsem jako první stála uprostřed louky a rozhlížela se po své oběti. Doběhla ke mně a nasála do plic čerstvý vzduch.

„Jeleni,“ špitla.

Já jsem ale měla větší cíle. Zavřela jsem oči a zaposlouchala se.

Kousek od nás u řeky jsem zaslechla tlouct obrovské srdce. Oči se mi rozšířily a s tou vůni na rtech jsem hladově polkla. „Já si dám dnes medvěda.“

„Rozšiřuješ apetit?“ zakřenila se na mě.

„Tak nějak,“ usmála jsem se.

 

Bez dalších slov jsem se rozběhla k řece a Alice vběhla do lesa. Po pár metrech jsem zahlédla objekt vůně, která mi ulpěla v hrdle. S vražednou rychlostí jsem se rozběhla a skočila na obrovského medvěda. Nebohé zvíře se ani nestačilo vzpamatovat , když se moje rty dravě zakously do tepny medvěda. Když jsem byla zcela nasycená, odhodila jsem mršinu na zem. Za okamžik se vedle mě zjevila Alice. Dívala se na mě s obdivem, když viděla, jak obrovské zvíře jsem skolila.

„Můžeme se vrátit? Myslím, že za chvíli dorazí Elena s Michaelem.“ Zaskočila mě.

Úplně jsem na návštěvu sourozenců zapomněla a přitom pomyšlení jsem se kysele ušklíbla. Alice se na mě ani nepodívala a běžela zpátky k sídlu. Samozřejmě, první jsem byla doma já, ale počkala jsem na ni. Když jsme vešly dovnitř, uslyšela jsem spoustu hlasů. Elena s Michaelem už přijeli. Doufala jsem, že se jejich pozornosti vyhnu, alespoň než se převléknu, ale neproklouzla jsem bez povšimnutí.

 

„Ááá, ty musíš být Bella,“ promluvil na mě hlas, který se mi zdál povědomý. Když jsem se ale otočila, došlo mi proč. Přede mnou stála dívka z mého snu. Zaraženě jsem ji sledovala. „Pevně věřím tomu, že umíš mluvit.“

Zastyděla jsem se.

„Samozřejmě. Jsem Bella, ano. A ty musíš být Elena, že?“ Pousmála se.

„Ano, to jsem. Ráda tě poznávám, Bello. Už jsem toho o tobě spoustu slyšela.“

Její pohled se prohloubil, ale stále se usmívala.

„Když mě omluvíš, půjdu se převléct. Zrovna jsem přišla z lovu.“

Změřila si mě pohledem a přikývla. Vyběhla jsem po schodech a zabouchla dveřmi.

 

Tohle setkání mě značně rozrušilo. Nebyla jsem ve své kůži a zmateně jsem přecházela po pokoji. Někdo zaťukal. Neuvědomila jsem si, že jsem špinavá, celá od krve a otevřela. Ve dveřích stál Edward. Když mě spatřil, usmál se.

„Půvabné vidět tak krásnou tvář v krvavých cárech. Trochu děsivé, ale půvabné,“ řekl.

„Sakra,“ vyhrkla jsem. Až teď mi došlo, že jsem se nepřevlékla.

„Co potřebuješ?“ zeptala jsem se.

„Jen jsem chtěl vědět, jestli jsi už poznala Elenu s Michaelem.“

„S Elenou už jsem měla tu čest,“ odsekla jsem jízlivě.

Podezřele se na mě podíval. „No dobře, tak až budeš připravená, přijď za námi dolů.“

Ještě jednou si mě změřil a odešel. Zavřela jsem dveře a naštvaně vběhla do koupelny. Odhodila jsem špinavé oblečení do koše a stoupla si pod horkou vodu do sprchy. Když jsem ze své pokožky smyla poslední zbytky krve a chlupů, obtočila jsem kolem sebe ručník a vrátila se do pokoje. Pročesala jsem si vlasy a přistoupila ke skříni.

 

Dnes jsem nesáhla po prvním kousku, co mi přišel pod ruku. Tentokrát jsem si chtěla pečlivě vybrat. Prohrábla jsem ramínky s šaty a narazila na to, co jsem hledala. Vytáhla jsem krátkou koženou sukni černé barvy, u které byla pověšená hedvábná malinová blůzka s hlubokým výstřihem na zádech. „Alice, díky,“ řekla jsem nahlas.

Oblékla jsem se, lehce zvýraznila oči a rty přejela průhledným leskem. Vlasy jsem si vyčesala do zvlněného drdolu a ze šperkovnice vytáhla briliantové šperky. Normálně jsem se o svou krásu starat nemusela, ale dnes jsem chtěla být naprosto okouzlující a nic nepodcenit.

 

Vyšla jsem z pokoje a pomalu sešla po schodech. Všichni už byli dole a báječně se bavili. Zarazili se, když jsem přicházela. Přistoupil ke mně mladý muž, kterého jsem neznala. Měl husté černé vlasy a oči mu zářily rubínovým odstínem. Byl pohledný.

„Bella, že?“ zeptal se.

„Ano a ty…“ nestihla jsem doříct.

„Jsem Michael, bratr Eleny,“ dopověděl. Vzal mi ruku a jemně ji políbil.

„Věřím, že nejsem první, kdo ti řekl, že jsi opravdu krásná, Bello.“

Podívala jsem se na Edwarda, který nás bedlivě sledoval se zlostným výrazem.

„Děkuji,“ odpověděla jsem chladně a postavila se vedle Alice. Elena stála u Edwarda a zářivě se na něj usmívala.

„Edwarde, nechtěl bys mi ukázat krásy vaší zahrady?“ promluvila.

Ani se na mě nepodíval a už jí vedl ven.

 

Projela mnou ostrá bolest. Pociťovala jsem horkost v obličeji a moje srdce bušilo rychleji než normálně. Žárlila jsem. Moje myšlenky se rozvířily v momentě, kdy promluvil Carlisle.

„Bello, drahá, neprovedla bys Michaela po domě?“

„Samozřejmě, Carlisle.“

Emmett se šibalsky uchechtl a Rosalie ho štípla do zad. Odstoupila jsem od Alice a Michael se vydal za mnou.

 

Když jsme přišli k horní pracovně, zastavil se.

„Smím se tě zeptat na něco osobního?“ řekl.

Neměla jsem sebemenší chuť mu na cokoliv odpovídat, ale moje zvědavost mě ovládla.

„Poslouchám.“

„Stačil mi okamžik na to, abych pochopil, že mezi tebou a Edwardem něco je, nemýlím se?“ Zarazila jsem se.

Proč se mě na to ptal? Zamyslela jsem se a pak mu odpověděla. „S Edwardem je to komplikované. Nerada bych o tom mluvila.“ Pozorně mě sledoval.

„Hm, zajímavé. Ale myslím si, že pro Elenu to nebude zábrana.“

„Všimla jsem si,“ odsekla jsem. Jeho karmínově rudé oči žhnuly vzrušením.

 

Pak mě prudce chytil za ruku a začal mě hypnotizovat pohledem. Stála jsem jako přikovaná a až po chvilce, když do mého těla začala dloubat nepříjemná síla, mi došlo, co dělá. On na mě používal svou schopnost!

Odtrhla jsem se od něj a zhnuseně se na něj podívala. Byl velmi zmatený. Evidentně ani trochu nečekal, že by jeho nadání na někoho nefungovalo.

„Dobrou noc, Michaele.“ Sjela jsem ho pohledem a odešla.

 

Celá nesvá jsem seděla na posteli a přemítala, proč to udělal. Rozhodla jsem se zajít za Edwardem a podělit se o to, co se stalo. Zaťukala jsem na dveře, ale nikdo neotvíral. Vzala jsem tedy za kliku a vešla do pokoje. Nikdo nikde. Tělem mi projel nepříjemný pocit. Přistoupila jsem k oknu, ze kterého bylo vidět na zahradu. Při tom pohledu jsem pocítila slabost.

U malého jezírka, kde jsme se před pár dny s Edwardem téměř políbili stála Elena a flirtovala s Edwardem. Srdce mi bolestivě tlouklo do žeber a ztěžka jsem oddychovala. Nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím. Elena neztrácela ani minutu svého drahocenného času. V okamžiku, kdy se k němu přitiskla a chtěla ho obejmout, jsem vyběhla z pokoje a na chodbě se srazila s Rosalií.

 

„Bello, dávej přece pozor!“ křikla na mě.

„Rose, promiň. Nezlob se,“ odvětila jsem a než se stačila na něco zeptat, byla jsem ve svém pokoji. Čekala jsem asi hodinu než jsem zaslechla hlas Edwarda. Byl stále s ní. Postavila jsem se ke dveřím a poslouchala.

 

„Mohu mít na tebe prosbu, Edwarde?“ Přeslazený podtón jejího hlasu mi přejel po těle jako jedovatý závan.

„Poslouchám, Eleno,“ odpověděl.

„Víš Edwarde, nerada bych dnes v noci spala sama. Mívám na neznámých místech zlé sny…“ Z očí mi šlehaly plameny. Jestli jsem si doteď myslela, že na to jde rychle, tak teď útočila vražedným tempem. Edward si odkašlal.

„Eleno, nemyslím, že by to bylo vhodné. Nemáš jediný důvod být neklidná. Dobrou noc.“

Pak už jsem zaslechla jen bouchnutí dveří.

 

Srdce, které mi bolestivě tlouklo do prsou, zklidnilo svůj tep.

Svalila jsem se na postel a snažila pravidelně dýchat. To, čeho jsem dnes byla svědkem, mě utvrdilo v tom, že Eleně a Michaelovi opravdu nemůžu důvěřovat. Měli nějaký úmysl, něco před námi skrývali. Když na mě Michael použil svou schopnost, bude teď opatrnější, když ví, že jsem vůči němu odolná. A bezpochyby se vyzpovídá ze své dnešní zkušenosti Eleně.

Musím být neustále na pozoru, musím přijít na to, co mají za lubem. Dnes v noci Edward Elenu odmítl, ale s naprostou určitostí se ho pokusí svést znova. Miluju Edwarda z celého srdce a Cullenovi jsou moje rodina. A já svoji rodinu budu  chránit…

 

  



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Soumrak noci - 4. kapitola - Návštěva:

 1
1. Kačka
21.08.2011 [17:16]

NO tak teda, to je zajímavé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!