Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Soumrak noci - 12.kapitola - Volturiovi

raebymarybrown


Soumrak noci - 12.kapitola - VolturioviBella se vydává k Volturiovým. Co její návštěva přinese a co se bude dít dál? A co Edward? Setká se s Bellou nebo uskuteční svůj plán zemřít a nikdo ho nezastaví? Odpovědi na tyto otázky přináší 12.kapitola Soumraku Noci...přeji Vám příjemné čtení!:) Vaše Lorenia

Edit: Článek neprošel korekcí.

 

Prošly jsme přes velkou, rytě zdobenou bránu. Jane mě vedla hloub, do útrob kostela. Najednou jsme se ocitly v temném sklepení. Zdi tu byly vlhké a ledové. Štiplavý puch plul lehce nad zemí a mlhavý opar postupně slábl.

 

„Dobrý večer, madam,“ pozdravila mě žena, která seděla u malého recepčního stolku. Jednoznačně člověk. Nechápavě jsem se na ni podívala.

Jak může člověk žít dobrovolně mezi upíry a vystavovat se každodennímu riziku smrti?

 

Moje myšlenky se rozvířily v okamžiku, kdy Jane vstoupila do rozlehlého sálu. Místnost byla jasně osvětlena pochodněmi a svícemi. Nad kamenným schodištěm seděli v těžkých, zdobených trůnech tři muži.

 

„Děkuji, Jane,“ promluvil prostřední z nich, Aro.

„Ano pane,“ špitla Jane a poodstoupila na stranu, kde se připojila k dalším dvou upírům.

 

Nepochybovala jsem o tom, že se jedná o Felixe a Demetriho – strážce Volturiových.

 

„Dobrý večer, Isabello,“ přivítal mě Aro.

Se zaujetím si mě prohlížel.

„Velmi půvabná,“ řekl a otočil se ke svým bratrům.

 

Přistoupil ke mně a vzal mou ruku do svých dlaní. Pozorně jsem ho sledovala a čekala na jeho další reakci. Můj štít pocítil jemný nátlak, ale ani se nepohnul.

 

„Nevídané,“ hlesl nedůvěřivě Aro.

„Mohu promluvit, pane?“ otázala se Jane.

Aro se na ní zkoumavě podíval a přikývl.

„Je odolná, ani moje schopnost jí neublížila,“ dořekla.

Arův pohled se vrátil zpátky ke mně. Jeho karmínové oči hledaly jakékoli vysvětlení této situace.

 

„Fascinující!“ vykřikl tiše.

„Má drahá Isabello, setkání s tebou předčilo má očekávání.“

Vytrhla jsem svou ruku z Arova sevření.

„Proč jsem tady?“ zeptala jsem se chladně.

„Každý upír, který přejde přes bránu města nás musí navštívit, Isabello,“ odpověděl klidně.

„Nemůžeme si dovolit, aby nás cokoli prozradilo,“ dořekl.

 

Náhle mnou projela další vidina. V té vizi mě Aro držel za ruku a četl moji mysl. Cítila jsem hřejivý pocit důvěry. Pak to zmizelo. Aro si mého chvilkového výkyvu evidentně nevšiml.

 

„Dovolíš mi nahlédnout do tvých myšlenek?“ zeptal se zdvořile.

Jako by mi předchozí vidina dávala najevo, že mu mohu věřit.

„Dobře,“ souhlasila jsem.

Jeho rty se stáhly do letmého úsměvu a znovu mě chytil.

Jemně jsem odtáhla štít, který se trochu vzpouzel, nicméně se pohnul.

Aro sál moje myšlenky, doslova hltal každou vzpomínku v mé mysli.

Pak se zarazil a můj štít se pružně obtočil kolem mě.

 

„Velmi poutavý příběh. Ale ještě poutavější je ten tvor, kterého nosíš pod srdcem. To jeho moc ti způsobuje ty vidiny,“ dopověděl uchváceně.

„Jsi velmi mocná upírka, Isabello.“

Stála jsem nepohnutě před ním a uvědomovala si, co říká. Tak ty vidiny mi způsobuje to malé stvořeníčko uvnitř mého těla? Taky má moc. A teď ji užívá skrze mě.

 

„Přidej se k nám,“ navrhl v očekávání Aro.

„Ty i tvoje dítě budete v naprostém bezpečí, chráněni. Budete mít domov.“

Vůbec se mi to nelíbilo. Přesto však jeho návrh dával smysl. Musela jsem myslet především na své dítě. Moje rty vyslovily ten ortel.

 

„Přijímám,“ promluvila jsem hlasitě.

Všichni mě bedlivě sledovali a Jane po mě šlehla pohledem.

Aro se usmíval.

„Dobře má drahá, budiž tu vítána.“

„Jen mi slib, že až se tvé dítě narodí, staneš se členem mé gardy, platí?“

Přikývla jsem. Neměla jsem jinou možnost.

 

„Jane, buď tak laskavá a zaveď Isabellu do jejích komnat,“ přikázal Aro.

Jane poslušně poklekla a vydala se pryč. Následovala jsem ji.

 

Procházely jsme sklepením a prostředí kolem nás se začalo měnit. Stěny byly světlejší, útulnější. Kráčely jsme podélnou chodbou, která byla výstavou drahých obrazů a cenností. Jane se zastavila u mohutných dveří, na kterých byly vyryté starodávné ornamenty.

 

„Prosím,“ pootevřela dveře.

Zničehonic se mi zamotala hlava a Jane mě pevně chytila za paži.

„Díky,“ řekla jsem vděčně.

Jenom se na mě chladně podívala a odešla.

 

Pokoj byl přeplněn vzácnými obrazy, sochami a celkově působil velmi honosně.

Obrovská dřevěná postel s hedvábným baldachýnem a saténovými polštářky vévodila celé místnosti. Na nočním stolku stála keramická váza se zlatými ornamenty, ve které byl puget rudých růží. Provoněly celý pokoj.

 

Došla jsem k mohutnému zrcadlu, které viselo na stěně naproti posteli. Zase jsem v sobě ucítila pohyb, bylo to ale silnější než kdykoli předtím. Mnohem silnější.

Rychle jsem vyhrnula mikinu a poodhalila svou bělostnou pokožku.

 

Vyboulenina na mém břiše, na kterou jsem se dívala byla výrazně větší. Jako kdybych za sebou měla už několik měsíců těhotenství. Rychlost, s jakou pokračovalo moje těhotenství byla přímo šílená.

Zamyslela jsem se nad tím, jaké to mohlo být, kdyby se nám do života nepřipletla Elena s Michaelem. Kdybych teď prožívala štěstí s Edwardem. Jak by asi reagoval na to, že v sobě nosím plod naší lásky?

Stvořeníčko pod mým srdcem mě bolestně dloublo do žeber.

Vlastně pokaždé, když jsem si vzpomněla na Edwarda, tak se ozvalo.

 

„Taky mi chybí,“ promluvila jsem smutně a pohladila si bříško.

 

 

Edwardův pohled

Cesta byla dlouhá. Byl jsem unavený z řízení, ale nezastavil jsem. Volvo projíždělo hustou mlhou. Moje oči zahlédly cíl mé cesty. Hradby Volterry. Sešlápl jsem plyn a řítil se obrovskou rychlostí.

Zastavil jsem u brány vedoucí do města. V cestě se mi zjevil muž v kápi.

 

„Co tu chcete?“ otázal se nepříjemným hlasem.

„Jedu navštívit Volturiovi,“ odpověděl jsem.

Upír si mě prohlédl a uhnul.

Vjel jsem do temného a mlhou zahaleného města.

 

Auto jsem nechal na okraji Volterry a dál šel pěšky. Uličky byly špinavé a prázdné. Mrazivý chlad proplouval městem.

 

„Dobrý večer, Edwarde,“ promluvil hluboký hlas za mnou.

Prudce jsem se otočil. Přede mnou stál Felix, člen gardy Volturiových.

„Dobrý večer, Felixi,“ pozdravil jsem zdvořile.

„Obávám se, že budeš muset jít se mnou,“ řekl Felix.

Neochotně jsem přikývl a on mě vedl ponurým městem.

 

Vstoupili jsme do sklepení renesančního kostela. Chladné kamenné zdi opakovaly každý náš krok.

Vedl mě dlouhou chodbou, kde se na mě sladce usmívala mladá dívka, která seděla na recepci. Obličej se mi zkřivil, když jsem si uvědomil, že je člověk.

 

Vešli jsme do prostorného sálu. Na zdobených trůnech posedával Marcus, Aro a Caius. Po pravé straně mě sledovala Jane a Demetri.

 

„Vítej, drahý příteli,“ zdravil mě zdvořile Aro.

„Co tě k nám přivádí?“ ptal se zvědavě.

„Podívej se sám,“ odpověděl jsem a nastavil svou ruku.

Aro se zlehka pousmál a přistoupil ke mně.

Chytil pevně mou ruku a začal číst moji mysl. Na malý okamžik se zarazil a pak promluvil.

 

„Zajímavé,“ podotknul.

„Nebudu však mrhat takovým talentem, jen protože si přeješ zemřít. Ne bez příčiny,“ dořekl chladným a sebejistým hlasem.

„Myslím tedy, že další diskuze je nepředmětná,“ reagoval jsem.

„Ne bez příčiny, Edwarde,“ zopakoval Aro, když jsem odcházel.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Soumrak noci - 12.kapitola - Volturiovi:

 1
1. Kačka
21.08.2011 [18:21]

Ať neumře, ať neumře!! Prosím!!!
Jdu hned na další díl Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!