Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sorry... I love you, prolog + 1. kapitola

19.11.2009 (10:00) • BellaCullens • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3408×

Italie,Voltera,1 července 1509.

Teď nebo nikdy,řekla jsem si.Nasadila jsem si plášt´ a na sebe vzala prosté šaty ,nesmělo být vidět kdo jsem. Vykročila jsem tedy setmělými chodbami volterského paláce.

,,Zastav,služebníče!"vyzval mě mužský hlas,ve kterém jsem neomylně poznala Oliviera - obyčejného vampíra,jakých je ve Volteře spousta.Zastavím se tedya snažím se rychle dýchat.

,,Ano,pane?"zeptala jsem se.

,,Kam vedou tvé kroky?"prá se dál a pomalu se přibližuje ke mně.

,,Já...já jdu pro..pro...pro potravu pro padrone(= mistr) Aro,"podařilo se mi říct.

,,Mno..jak ty myslíš,služebníče?A tvé jméno zní...?"ptal se dál. NAvíc mi už pomalu docházela trpělivost.Je tak zvídavý až je to nepříjemné.

,,Chiara,"odpověděla jsem běžné italské jméno,kterých je nejen v Italii,ale i ve Volteře spousta.

,,Dobře,cameriera(= služka).Jdi kam ti padrone Aro určil,"propustil mě. Ovšem vzápětí mě počatoval další otázkou.,,Tesoro (=drahoušek) Chiara,ty jest jednou z nás?"

Co mu mám odpovědět? Má mysl začala najednou tápat.

,,Ano,tak jest,"odpověděla jsem..nic jiného mi nezbylo.

,,Sí,tak jdi tesoro," s těmi slovy mě Olivier propustil a já sem vydala do volterských koníren.Bylo by příliš podezřelé jak vampír utíká směrem z Voltery.Jako obyčejný pocestný budu méně nápadná.

Cesta byla zdlouhavá,ale k večeru jsem dorazila k italským hranicím s Francii. V jedné vesnici jsem prodala koně a vampírským během jsem vyrazila stříc novému životu!

Amerika,New York, 1 ledna 1925

Bez Volturiu jsem žila již asi něco kolem 400 let.Můj ivot byl spokojenýa dokonce jsem se jakž takž  srovnala se životem člověka.Díky Carlislemu Cullenovy.Asi před 200 lety jsem ho potkala v New Orleansa a tam se mi svěřilm s tím,že místo lidské se lze živit se zvířecí krví.Nechce byýt zrůda.Uvědomila jsem si,že má možná pravdu a tak jsem to zkusila.Lidská krev je sice chutnější,ale při tom,jak mi vyprávěl o tom,že neched být zrůda...tak se ve mně cosi pohnuloa já si vzpoměla,jak jsem zezačátku své existence nebyla spokojená s tím,čím se budu živita kdo jsem.Carlisle našel řešení,které mě podivně uklidn´ovalo.Tak se tedy živím zvířecí krví a jsem v rámci možností spokojená.

Nyní žiji asi 10 let v New Yorku a je mi dobže.Jmenuji se Suzanne DiKensová a pracuji v kanceláří doktora Johna Viconta. ,,Úředně" je mi 26 let,ale ve skutečnosti neco kolem 720. Vlastně jako upírka jsem ,,zamrzlá"veěku 18 let.Ale,myslíte,že by někde nyní zaměstnalí 18ti letou holku? Naštěstí,mám pár známých v podsvětí a newyorské splodině.

Od svého útěku z Voltery od Volturiových mám pokoj. Díky šítu mě nenašli. Už několik dní v mé hlave zraje plán,že odejdu z New Yorku a najdu Carlislea.Třeba se mu splnil sen a má upíři rodinu.Manželka a adoptivní děti.Z celého srdce mu to přeji.

Je 3 ledna,22.38 a já tryskem vyrážím ke státu Washington,Olympijský poloostrov,okolí městečka Forks.Zde se má vyskytovat Carlisle s rodinou. Do dvou dnů jsem tam.

Po namáhavé cestě jsem spočinula na okraji útesů. Vdechla jsem slaný mořský vzduch.Zároven´ podivný pach...smradlavý pach..velmi nepříjemný.Nikdy jsem se s ním nesetkala..není to ani člověk ani zvíře...je to směsice pachů člověka a vlka.....vlkodlak? Pomyslela jsem si překvapeně.Ne,to není možné.Kde by se tady vzal...ne to opravdu není možné.Zakroutila jsem hlavou a otočila se zády k útesu a pádila lesemk osadě Forks.

Když jsem sem dorazila,býlo zde mnoho lidkských pachů,ale 5 druhů se nadelalo přečichnout,byla to upírkská vůně.Lidkou chůzi jsem ji následovala.Po asi 20 mituchách chůze jsem spočinula před vilou za osadou.Byla to klasická venkovská vilka.Jako kdyby na mě čekali se na balkoně najednou objevil Carslisle Cullen a po jeho boku sympatická žena s kaštanovými vlasy stočenými do elegantního účsu,bílou blůzou a tmavě modrou sukní po kolena.

,,Dobrý den Carlisle,"začnu a ausměji se.

,,Ahoj,Is,"pozdraví mě. ,,Nechceš jít k nám na návštěvu?Nebo něco k snědku se najde." usmál se a já nemohla odmítnout byla jsem velmi žíznivá.

,,Děkuji Carlisle,ráda tvé pozvání příjmu,"odpovím a otevřu branku.Velkými dveřmi vejdu do prostorné haly kde už na mě čeká Carlisleova rodina,jak pochopím.Carlisle stojí uprostřed a jednou rukou objíma svoji ženu. Na moderní pohovce sedí celmi překrásná blondýnka,která se drží za ruku s vesele vypadajícím chlapcem.Oba se na mne dívají s očekáváním. Na druhém koni pohovky....óóoo....zde sedí ten nejkrásnější muž,jakého jsem kdy viděla.Košile,kalhoty,..vše sladěno.Medové oči,urostlý,...pohled pro bohy!

,,Takže tě zde vítám Isabello.Tvoje návštěva je pro - ,,Nedokončý Carlsile větu.

,,Děkuji,děkuji Carlisle,..ale prosím - bez těch zdvořilostí.A nepředstavíš nás?"vyhrknu,protože je vždy tak zdvořilý.

Carslisle se pousměje a jeho žena taky.Ten vesele vypadající mladík se začne velmi nahlas smát.Blondýnka se také tak decentně pousměje,ale poloúsměv toho bohaje...tak...och...

,,Nu dobrá,Isabell. Tohle je moje žena Esmé,"ukáže na ženu po jeho boku. ,,Rosalie,moje jediná dcera,"úkáže na tu krsnou blondýnku. ,,Jediná adoptovaná dcera,tati,"odpoví blondýnka.,,Ale jinak mě Isabell těší,"

,,Syn Emmet,"to je ten veselý mladík. ,,A Edward,"to je ten bůh.

,,Děkuji,Já jsem Isabell,svého času Isabell Volturi..."

,,Volturi? Och..ty jsi...tys byla..ach.."vyhrkne Rosalie,je velmi překvapená.Vzápětí si uvědomí svoji nevychovanost. ,,Promin´ Isaabell," omluví se.

,,Ne,nemusíš se Rosalie omlouvat,už je to něco kolem 400 let."ujistím ji. Ona se na mne vděčne usměje.Vycítím,že budeme dobré kamarádky.

,,Tak,Isabell,"začne Carlisle. ,,Proč jsi sem přišla? Něco se stalo?Volturiovy jsou ti na stopě?"

,,Ne ne,Carlisle.Díky šítu jsem v bezpečí.Ale jsem stále tak sama.Nedávno jsem si vzpoměla na to,jak jsi říkal o svém snu o založení rodiny.Tak mě napadlo,že tě navštívím a zjistím jak na toms rodinou jsi.A chci tě také požádat,...jestly...jestly nechceš dceru,"dořeknu a poslední tři slova řeknu tak potichu jak jen to jde. Podívám se po ostatních.Edward to celé bedlivě pozoruje.Emmet těká očima z Rosalie a Esmé na mě. Rosalie to také sleduje se zájmem.Esmé drží pevně Carlislea za ruku. Carlisle se zhluboka nadechne a podívá se na Esmé.

,,Esmé,drahá,..tak co chceš dceru?"zeptá se jí naprosto klidně.

,,Ano ráda,ale Isabell,drahoušku,nevím jestly se ti to nede zdát příliš osobní,"začne.

,,Ne,ptej se Esmé,"vybídnu ji.

,,Kdo jsi?Jak a kdy jsi se zrodila? Jaké je tvé pravé jméno?" vychrlí otázky.

,,Ano,dobrá.Jestly mám být vaše dítě.Musíte to vědět. V roce 1309 jsem žila v jedné talské vesničce.Jmenovala jsem se Isabella Molier.Už nevím proč,myslím,že proto,abych něco donesla ějakému volterskému padrone.Musel to být upír.Bylo mi 18.Šla jsem tam a on se tak na mě podíval.Černé oči,byli hrozné.Neboj se tesoro,řekl mi.Chytl mě za ruce,sklonil hlavu a kousl mě.Byl to hrozné 3 dny.Když jsem se vzbudilaa koukla do zdcadla vyděsila jsem se.To nejsu já,já nejsem zrůda,říkala jsem si.Byla jsem novorozená,znáte to.Rudé oči.Když jsem uviděla toho upíra vrhla jsem se na něj,a v tom tam vtrhla Clarissa - ty ji Carlisle znáš.Má schopnost velmi podobnou té Janině. Clarissa mě odstričla a dlouze se na mě koukala.Vypadalo to,jako kdyby mi chtěla ublížiot,ale nic se nedělo.Rozčílila se,upíra vyhnala a mě vzala do Volterského hradu,k Volturiovým. Postavila mě před Ara a něco mu začala šeptat a on se usmál. pak řekl : Vítej doma Isabell Volturi.Několik set let jsem tam sllouřila jako stráž.Objevili u mě štít,kterým mohu cokoli uchránit před jakoukoli mocí.Nemůžou mě najít,nemohou mi číst myšlenky.Jen díky tomu mě nanašli. V 16.stol. jsem utekla do Francie a pak do Italie,musela jsem také používat různá jména,protože jsem natrefila na mnoho upírů,kteří mě mohli udat.Před pár dny..ale to už jem vám říkala." dokončila jsem své povídání. ,,Tak co ? Mohu být Esmé tvoje dcera? Rosalie tvoje sestra? Emmette,Edwarde mohu být také vaše sestra? A Carlsile?"

,,Isabello,já-ano,ráda budu mít dceru"škytala Esmé.

,,Že váháš,sestro,"odpověděl Emmett.

,,Ráda budu mít sestru,"odpověděla Rosalie.

,,Dcera?Ano rád,"odpověděl Carlisle.

Nyní byl na řadě Edward.5 párů očí na něj upíralo svůj zrak.Uběhlo snad několik minut,než řekl svůj ortel nade mnou.

Ahoj,tak co? Chcete pokračováni a jestly ano tak aby Edward hlasoval za Bellu nebo proti?.

2. kapitola

Autor: BellaCullens, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sorry... I love you, prolog + 1. kapitola: