Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrtí to nekončí 5

13.08.2013 (19:30) • Kecka • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1810×

Edward:

Klep „Edwarde,“ klep „Edwarde,“ klep „Edwarde!“ ozval se ode dveří povědomý hlas.

„Dále,“ zavolal jsem ke dveřím, trochu se pootevřely a ve škvíře se objevila hlava Isabell. „Co tady děláš?“ ptal jsem se pomalým a nerozhodným hlasem.

„Neboj, nejsou žádné další nápadnice.“ Smála se ve dveřích. „Zatím to vypadá, že se Serpentou si výborně rozumíte!“

„Jo to určitě,“ zasmál jsem se nad myšlenou, že bych snad chtěl trávit čas s tak protivnou ženskou. „Nepůjdeš dál?“ zeptal jsem se, když jen stála ve dveřích.

„Jasně,“ pokývla hlavou a pak se rozeběhla rovnou do mé postele, na které se rozvalila a velmi zhluboka vydechla. „Páni už tak dlouho jsem neležela na posteli, je to uvolňující!“

„Nemáš postel?“ ptal jsem se zmateně, copak tady si všichni nehrají na to, že postel je potřebná k upířímu životu?

„Ne, vždyť by se ani nevešla do mého kamrlíku,“ připomněla mi, jak malý je její pokojík, zavřela oči a klidně oddechovala.

„Proč tě tady Aro drží, pomalu jako ve vězení?“ ptal jsem se a u toho se divil, že ještě stále zůstává v takových podmínkách.

„Myslí si, že můj dar je velice, velice zajímavý. Jistě chtěla bych se vrátit za svým otcem, musí šílet strachy, když mu přišla zpráva o smrti mé matky a že já se ztratila.“ Dlouhý povzdech přerušil její řeč. „Víš, jsem tu jen sotva rok. Byly jsme tenkrát na dovolené.“

„Tvůj otec stále žije?“ zeptal jsem se zvědavě a pomalu se přesunul k posteli. „Víš, jestli chceš, můžeš odejít s námi a třeba aspoň vidět, jak se má?“

„To zní krásně, ale Aro mě odtud nikdy nepustí. Touží po ovládnutí mého daru,“ sklopila zrak.

„Nemůže tě tady držet násilím!“ rozčílil jsem se. „Proč si asi myslíš, že mi chce najít ženu? Jen proto, aby mě něco připoutalo k tomuto hradu a k jeho obyvatelům!“

„Uklidni se,“ pohladila mě něžně po paži a posadila se. „Krom toho, že bych možná dokázala odejít je tu ještě ta věc s mým životem. Neumím si představit život za zdmi tohoto hradu.“

„Žij s námi,“ vyjelo z mých úst, aniž bych chápal, kde se to ve mně vzalo.

„To nejde,“ zasmála se a mě přišlo, že je to upřímný smích plný citu. Díky tomu jsem se začal usmívat od ucha k uchu a jediné co mi chybělo ke štěstí, byla možnost zatančit si s Bell na plese.

 „Ale jde, neboj.“ Hladil jsem ji po tvářích a rozplýval se štěstím. „Myslíš, že bys mohla… Mohla bys mi věnovat jeden tanec? Dnes večer?“

„To ti slíbit nemůžu,“ bylo vidět, jak z ničeho nic posmutněla. „Já na ples nejdu, budu zavřená pěkně u sebe.“

„Proč?“ vykulil jsem oči.

„Tak úplně mě nemusí. Chtějí mě tady, ale zároveň mě izolují.“ Krčila nevinně rameny a pak se potutelně usmála. „Ani s tebou bych neměla být.“

„Co?“

„No správně bych se s nikým neměla stýkat, pokud mi to vysloveně nepřikáží,“ usmívala se od ucha k uchu. „Ale nemohla jsem si pomoct, chtěla jsem tě vidět.“

„Nemůžou tě nějak potrestat?“ zeptal jsem se. „Víš, kdyby na to náhodou přišli?“

„Máš pravdu,“ řekla tak smutně, že mi to rvalo mé mrtvé srdce z hrudi. „Měla bych jít.“ S těmi posledními slovy se zvedla a zmizela z mých dveří, než jsem stačil říct popel.

†††

Chvíli jsem zíral na dveře, které se za ní zabouchly. Netrvalo totiž dlouho a Alice vpadla do mého pokoje jako velká voda.

„Musíš se rychle připravovat!“ pištěla na celý pokoj a motala se po něm jako šílená.

„Kam ten spěch?“ ptal jsem se, když vytahovala můj oblek ze skříně.

„Bude ples!“ vykřikla dotčeně. Jen jsem pokroutil hlavou, jak jsem jen mohl zapomenout na její posedlost plesy, oblečením a oslavami.

„Promiň, zamyslel jsem se nad jednou úžasnou upírkou.“ Zasněně jsem zíral před sebe a nevnímal nechápavý pohled mé elfí sestřičky.

„Snad nemyslíš Serpentu!“ třeštila na mě nevěřícně oči.

„Ne!“ vykřikl jsem. „Tu nemyslím ani omylem!“

„Díky Bohu!“ vykřikla úlevně a dosedla ke mně na postel. „Koho tedy myslíš?“

„Jmenuje se Isabell a potkal jsem ji na lovu v lese. Je úžasná a Aro ji z nějakého, mě neznámého, důvodu nechce pustit z Voltery. I když jak sama říká, neví, jak by žila mimo tyhle zdi.“

„Na plese mi ji musíš ukázat!“ zašvitořila má sestra. Hodila po mě smoking a vytančila z pokoje.

„Nebude tam,“ zašeptal jsem za ní a nedokázal skrýt smutek ve svém hlase.

†††

Převlékl jsem se do připraveného oblečení a vešel do společenské místnosti, kde už čekala mužská část mé rodiny.

„Alice říkala, že máš nějaký objev a není to Serpenta?“ povytáhl obočí Jasper. Jen jsem pokývl hlavou na souhlas a snažil se nepřemýšlet nad Bell. Co by se asi stalo, kdyby se o nás dvou dozvěděl Aro?

Podle všeho si ji chtěl nechat, přitom se k ní vůbec nechoval jako k pokladu. Spíš jako k hadru na podlahu, na kterém nezáleží, ale jsme na něj zvyklí, tak ho nevyhodíme. Myšlenky na Bellu byly osvobozující, ale moc dobře jsem věděl, že zrovna tady se jimi zabývat nemůžu.

„Co je to za objev?“ zeptal se Carlisle, když si všiml mého zasněného pohledu.

„Jmenuje se Isabell a žije tady na hradě, tedy měl bych říct - přežívá. Podle všeho si jen neumí představit život za zdmi Voltery, nikdy jí neřekli, že má na vybranou.“ Zahleděl jsem se do Carlislových očí a v jeho mysli spatřil plán. 

Kapitola není nejdelší, ale spolu s tou příští je velice důležitá! Jaký je asi Carlislův plán a vyjde vše tak jak plánuje?

Čtěte, komentujte a dozvíte se víc...

Autor: Kecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrtí to nekončí 5: