Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrt v patách 1. kapitola

20.02.2012 (20:15) • stmivani158 • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1525×

Padala jsem víc a víc, do nekonečné tmy. Obklopovala mě samota, strach a bezmoc. Stále jsem čekala na tvrdý dopad, ale pořád nepřicházel. Cítila jsem ten dravý dotek na mém pase. Cítila jsem ji.

„Je čas,“ vkradlo se mi beze slov do mysli. Mé tělo zahltil blažený klid. Mým srdcem projel nekonečný chlad, který mě donutil zalapat po dechu.

„Ještě ne,“ zašeptala jsem a otevřela oči.

Ležela jsem na posteli v hotelovém pokoji. Byla stále noc, jen světlo pouličních lamp osvětlovalo část pokoje. Nemohla jsem dál spát, ale víčka mi klesala stále níž a níž. Spánek mi zahlcoval mysl a po těle se mi rozlil ten klid, po kterém tolik let toužím.

Zatřepala jsem hlavou a posadila se. Z batohu mi vykoukl rámeček se šťastně se usmívající rodinou. Stála jsem uprostřed toho dění. Toho štěstí, které už dávno není. Smrt mi je vzala. Smrt mi vzala vše. Rodinu, přátele a nakonec i svobodu. Byla jsem psanec, vyvrhel pekel. Kam jsem přišla, tam se umíralo. Smrt se za mnou táhla jako nekonečný mor.

Vstala jsem a začala si balit věci. Věděla jsem, že tady už nemůžu zůstat dlouho. Ona si pro mě pomalu šla. Sny byly jen varování. Na posteli jsem nechala pár dolarů za noc, kterou jsem tam strávila, a vyšla ven. Do tváře mě šlehal prudký mráz. Byla zase o něco blíž.

V rychlosti jsem seběhla schody a naskočila do auta. Pohladila jsem palubovku oblepenou fotkami mě s bratrem a sešlápla pedál a začala znovu nekončící cestu.

Nikdy jsem nebyla obyčejná. Vždycky jsem byla jiná. Když se jiní smáli a bavili se, já seděla v koutě a tiše je pozorovala a záviděla jim. Nechtěla jsem být jako oni, jen jsem chtěla cítit tu bezstarostnost. Abych se stále nebudila v noci se sny, ze kterých tuhla krev v žilách.

Vše začalo sny, kterých jsem se stále snažila si nevšímat. Pak přišly předtuchy, které jsem vytěsnila z mysli, a nakonec věc, kterou jsem si nadobro podepsala ortel smrti. Cítila jsem ji, když byla na blízku a mohla varovat ty, pro které si přišla. Smrt se ale nedala přelstít...

Nezapomenu na den, kdy jsem svoje prokletí využila. Procházela jsem se po ulici. Milovala jsem to ticho a ten chlad. Když mě mráz šlehal do tváří, byla to známka toho, že pořád žiju a nehoním se ve snech a představách.

Šla jsem kolem parku a zahleděla se na dvojici, která šla naproti mně a v tu chvíli jsem ji ucítila. Byla tady a chtěla si je vzít. Oba se chytli za ruce a zastavili se před silnicí. Chystali se přejít, ale z dálky se na ně řítilo auto. Ona tam stála uprostřed silnice a natahovala ty dlouhé černé ruce k nim. Vykřikla jsem, ale neslyšeli mě. Rozběhla jsem se, v krku jsem cítila své srdce. Nohy mě pálily, jako bych právě doběhla maraton. Čas se zpomalil a já pořád byla pomalejší a pomalejší. Do očí se mi hrnuly slzy, když jsem zahlédla jejich vyděšené pohledy sekundu před srážkou. Snažila jsem se, tak moc jsem se snažila, a stejně to nestačilo. Strhla jsem z posledních sil jen tu ženu, která mi byla nejblíže.

Najednou se všude rozlila tma. Pouliční lampy jedna po druhé zhasly, stála jsem tam jen já a smrt.

„Ty víš, kdo jsem,“ zašeptala klidným a smířlivým hlasem.

„Věci jsou dané. Byl to jejich osud. Ona stejně zemře, je už její čas. Nezasahuj do věcí smrti, nebo za to nezaplatíš jen ty, ale i tvoje rodina a přátelé,“ dořekla a rozešla se ke mně ladným krokem. Z černých cárů jí vykukovaly dlouhé, štíhlé nohy. Nahnula se až k mé hlavě a zašeptala krátké a výhružné „Nezapomeň!“ a mou hrudí projela černa mlha, která mě donutila zalapat po dechu. Probudila jsem se na silnici. Všude houkaly sanitky a já uslyšela to, co nikdy nezapomenu. Pláč té dívky, nad tělem jejího přítele. Zoufalství a křik, který se dral z její hrudi. Svazovalo mě to a já věděla, že nemůžu přestat.

Autor: stmivani158 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrt v patách 1. kapitola: