Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrt, po níž následuje nesmrtelnost, není třeba oplakávat - 3. kapitola

 Alice+Jasper,Rosalie a Emmett


Smrt, po níž následuje nesmrtelnost, není třeba oplakávat - 3. kapitolaV této kapitole se začne něco konečně dít. Tak si to užijte. :D

 

3. kapitola

Ráno mě probudilo otravné řinčení budíku. Ach jo, škola.

Zase se mi zdál ten sen, zase ten kluk. Je to divné, pokaždé se probudím, než mi řekne své jméno.

Vyhrabala jsem se z postele a zamířila do koupelny, provedla ranní hygienu a šla se obléct, na sebe jsem si vzala tmavé rifle, zelené tílko a zelené boty. Šla jsem se nasnídat, strejda už byl pryč. Měla jsem už málo času, tak jsem šla vytáhnout motorku před garáž. Bylo chladno, a tak jsem si šla ještě pro koženou bundu, vzala jsem batoh a vyšla ven. Nasedla jsem, dala si helmu a vyrazila.

Po půl hodině jsem stavěla před školou. Byla tu snad celá škola a jak jsem sesedávala, tak všechny pohledy padly na mě. Bylo to nepříjemné.

Jen jsem okolo všech prošla a zamířila ke kanceláři. Seděla tam postarší paní za hromadou papírů.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem. „Jsem Liliana Packerová.“

„Dobrý den, slečno,“ pozdravila mě, „tady máte mapku školy a rozvrh.“

Začala mi vysvětlovat co a jak. Do mapky mi zakreslila, kde mám první hodinu se slovy, že na tu další mě někdo dovede nebo nasměruje.

Poděkovala jsem jí a odešla.

Na parkovišti si mě už skoro nikdo nevšímal. Byla tu nová atrakce. Někdo, kdo přijel na motorkách. Jejich motorky byly stejné jako ta moje, ale jedna byla černá a druhá červená.

Dál už jsem si jich nevšímala a vydala se na první hodinu.

...

Milý deníčku,

pár dní po sobě se mi zdál sen, byla v něm dívka, měla krásné dlouhé hnědé vlasy a fialové oči. Ty oči mě pohltily, nejvíce mě udivovala ta barva a ta jejich krása, takové oči jsem ještě neviděl. Probíral jsem to s Michie a ona říká, že to něco znamená, ale já ani ona nevíme, co.

Dnes nastupujeme Michelle do školy, jdeme do třeťáku. Forkská střední nebyla nic extra. Budeme atrakce. Za ta léta jsme si už zvykli.

Hlavou mi pořád vrtá ten sen. Zdá se mi od doby, co jsme se sem nastěhovali. Cítím, že se dnes něco změní. Můj život se převrátí naruby.

„Eriku, honem, přijdeme pozdě,“ zavolala na mě Michelle.

„No jo, vždyť už jdu,“ zavolal jsem na ni zpátky. „Aby, si se nezbláznila,“ brblal jsem si, když jsem slézal z postele.

„Já to slyšela! Nechtěj, abych ti přismahla ten tvůj línej zadek!“ A jéje.

Rychle jsem na sebe hodil džíny a triko, obul boty a sešel dolů.

 

Michie, na sobě měla džínové kraťasy, červené tílko, červené boty a koženou bundu. Slušelo jí to.

„Že ti to trvalo.“

„Vždyť jsem tu.“

„A kde máš batoh?“ zeptala se.

„Tady,“ ukázal jsem ke dveřím na svůj batoh. „Na to že jsi poloupír, ségra, jsi dost nevšímavá,“ řekl jsem a zasmál se.

„Ha, ha, ha, tak už pojď nebo vážně přijdeme pozdě.“

Michelle popadla batoh a šla napřed, já si vzal bundu a šel za ní. Nasedli jsme a vyrazili.

Jeli jsme rychle tak nám cesta moc dlouho netrvala. Přijeli jsme ke škole a já si všiml zelené motorky a hloučku lidí kolem ní. Jen co jsme zastavili, velká většina pohledů se stočila na nás. S Michelle jsme se na sebe podívali a šli ke kanceláři.

V kanceláři seděla žena, ale já si jí moc nevšímal, protože mě zaujala překrásná vůně, která nepatřila té ženě, ale někomu kdo tu před chvílí byl. Michelle všechno vyřídila a už mě táhla pryč.

„Co to do tebe vjelo? Byl jsi úplně mimo, jako omámený,“ začala se mě vyptávat.

„Já nevím, ty jsi necítila tu vůni? Byla nádherná,“ přiznal jsem.

„Všimla, ale tak odvázaná z toho nejsem.“

„No nic, máš naše rozvrhy?“ zeptal jsem se.

„Jo, tady máš. Společné máme jen španělštinu a literaturu. První máš matiku, užij si to.“

„Díky. A co máš ty?“ zeptal jsem se.

„Biologii,“ odpověděla mi a už se otáčela k odchodu.

„Tak se měj,“ řekl jsem jí a šel si hledat učebnu.

Vydal jsem se přes parkoviště a neušly mi obdivné pohledy od holek. Jak já tohle nemám rád. Michie si to užívá, ale já ne. Konečně jsem našel tu budovu a zapadl dovnitř. Moc lidí tu zatím nebylo, tak jsem šel najít mou učebnu. Šel jsem pomalu, ale zazvonilo a všichni se nahrnuli dovnitř. Konečně jsem našel učebnu matiky a vešel. Úplně vzadu seděla dívka. Byla to ona, ta dívka z mého snu.

 


Vážně bych byla ráda za nějaké komentáře, nebaví mě psát něco, co se nikomu nelíbí.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Smrt, po níž následuje nesmrtelnost, není třeba oplakávat - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!