Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slza pro upíra - 29. kapitola

Slza pro upíra - 29. kapitolaKapitola, při které budeme jako na horské dráze. Někdy jste nahoře, jindy zase dole. Edward zaskočí Bellu svou nečekanou myšlenkou. Ta to z počátku striktně odmítne, no, nakonec pochopí, že to je přesně to, co ve své existenci chce. Naneštěstí si to uvědomí v okamžiku, kdy do jejího pokoje vstoupí Aro... Stay tuned! mmonik

„Počkej! Kam si myslíš, že letíš, mladá dámo?!“ slyšela jsem Edwardův káravý hlas. S úsměvem jsem se na ně otočila a akorát je přistihla v okamžiku, kdy ji Edward chytil za batůžek a tak Nessie musela zařadit zpátečku.

„Camila na mě už čeká,“ zaprotestovala moje malá.

„Bez pořádné pusy tě nikam nepustím,“ stál si za svým Edward. Nakonec se Nessie slitovala nad prosbou svého otce a vtiskla mu pusu na tvář.

„Užijte si to,“ popřála jsem jí, když se na mě usmála a poslala mi vzdušný polibek. Pak se jako žíznivá čára hnala dolů, kde už na ni čekala kamarádka s její maminkou a společně vyrazily na slíbený výlet.

„Takže…“ začal opatrně Edward. Od té doby, co znal mé tajemství, se mezi námi docela vyčistil vzduch. Což jsem tedy nečekala. Anebo to možná bylo tím, že jsme si vyjasnili, jak to mezi námi bylo. Tedy spíš jak to bude.

„Zase sami,“ vysoukal ze sebe nakonec. Sice to neřekl úplně zněle a nahlas, ale dobře věděl, že to slyším. Ne nadarmo se mě celé večery vyptával na mou podstatu. Až jsem byla jeho zájmem znepokojená. Ale nakonec jsem to zhodnotila jako pozitivní. Kdyby se cokoliv nevyvedlo nebo by se cokoliv zvrtlo, bylo dobře pro něj, že to věděl. Už kvůli mému záložnímu plánu.

„Co to pro nás znamená?“ vznesla jsem otázku, protože jsem netušila, kam tím mířil. Teda… vlastně tušila, ale dělala jsem, že to netuším. Myslela jsem, že tohle už máme vyřešené…

„Že jsme bez Nessie?“ plácnul a sám se tomu pousmál. Ten úsměv musel způsobovat tání ledovců. Alespoň mé tělo pod ním roztávalo.

„Já teda nevím, co máš v plánu ty, Edwarde, ale já musím domů,“ řekla jsem a otočila se, abych pověsila utěrku na háček.

„Do hradu?“

„Ano, do hradu,“ přitakala jsem a zkoumavě se na něj podívala. „Co je?“ chtěla jsem vědět, když jsem viděla, jak na mě zamyšleně civěl.

„Myslíš, že to takhle bude napořád? Myslím ty, já a Nessie? Vždyť to přece… Všichni poznají, že něco není v pořádku…“ Sklopila jsem zrak a na chvíli si představila, že bych se jich musela vzdát. A nebyla to představa, která se mi líbila. Věděla jsem, že se tomu budu bránit, co to jen půjde.

„Myslím, že tohle bychom měli řešit, až to nastane. Proč se teď zabývat něčím, co není aktuální?“ pronesla jsem naoko optimisticky, přestože mě právě tohle na srdci tížilo nejvíc. Edward vážně přikývl a dál na mě nenaléhal.

„Dobře. Tak já musím vyrazit. Nezlob tu a chovej se slušně, taťko,“ poplácala jsem ho po rameni a chtěla se otočit k odchodu. Když jsem najednou ucítila jeho teplou ruku, která chytila tu mou. Zadržel mě. Bolestivě jsem zkřivila obličej. To ten pocit, když jsem ho cítila. Nebylo na světě nic lepšího než jeho dotek. Než jsem se otočila, tak abych mu čelila tváří v tvář, nasadila jsem opět spokojený úsměv, který mi musel věřit.

„Možná bychom mohli zvážit variantu, že bychom si sbohem nikdy říct nemuseli,“ pronesl tak tiše, že se jeho rty sotva zavlnily. Zůstala jsem na nich viset pohledem a nechala doznít tóny jeho hlasu. Ta věta mezi námi zůstala jako oblak dýmu, který nic nerozfouká.

Pohlédla jsem mu do očí a uviděla v nich tu jiskru. Přesně tu, která ho dělala vyjímečným, tu, která i takového upíra, jakým jsem byla já, dostala do kolen. Uvědomoval si sílu svých slov? Jejich význam? Byl si jistý tím, co právě řekl? Byl si vědom těch následků, které by to mělo pro všechny z nás? Uvědomoval si vůbec, jaká naděje mi právě teď vzplála uvnitř mého dávno mrtvého srdce? Ne, tohle všechno si uvědomovat nemohl, protože kdyby jo, nikdy by to neřekl.

„Nevíš, o čem mluvíš,“ vydechla jsem po chvilce s pohledem zaklesnutým do toho jeho.

„Právě že to vím až moc dobře,“ odmítl mou námitku. Oči se mu rozzlobením rozšířily. Jeho dech byl mělký. Chtěl mě přesvědčit o své pravdě. Podívala jsem se na mou ruku v té jeho. Držel ji pevně, jako by mu patřila.

„Musím jít,“ špitla jsem a uvolnila se z jeho sevření. Nevěřícně, nebo snad naštvaně se na mě podíval. Naposledy jsem zkontrolovala jeho tvář pohledem a pak se vydala pryč.

„Ještě jsme neskončili, Bello!“ zahrozil. Přidala jsem do kroku, jedním pohybem nastoupila do auta a rychle pospíchala pryč.

Seděla jsem u stolku, česala si vlasy a nepřítomně se na sebe dívala do zrcadla. Byla jsem rozhozená. Ano, to bylo to slovo. Edward Masen mě dnešní den rozhodil natolik, že jsem nebyla schopná věnovat se plně svým záležitostem. Neohrožená volterrská princezna byla vystrašená a zmatená.

„Stalo se něco, Bello? Celý den jsi nesvá,“ zašeptal Demetri u mého ucha, načež mě jemně políbil na rameno. Potom pokládal své polibky výš a ještě výš, až se zastavil na krku, který mi jemně okusoval. Přestože jsou naše těla velmi citlivá, skoro jsem to nevnímala. V uších mi neustále zněla ta Edwardova věta. Neustále jsem se snažila poskládat si svou nesmrtelnost dohromady s rodinou Masenových. Bylo to téměř nemožné. Tohle byla varianta, která byla naprosto neschůdná. Nebyla jediná možnost, jak bychom to mohli udělat. I kdybychom to chtěli udělat. A chtěla jsem to udělat? Tohle byla nejspíš ta jediná otázka, která právě dávala neklid mému vnitřnímu světu.

„Nessie?“ zeptal se tiše, když jsem mu neodpovídala. Díval se na mě skrz zrcadlo a já mu pohled začala oplácet.

„Takže náš otec roku,“ dodal uštěpačně. „Co provedl tentokrát?“ zeptal se a odsunul se na mou postel. Stále jsem ho sledovala skrz zrcadlo. Snad abych zmírnila jeho hněv, o kterém jsem věděla, že přijde.

„Chce, abych ho proměnila,“ řekla jsem na upíří frekvenci. Ani nahlas jsem se to neodvážila říct. Nechtěla jsem to slyšet. Stačilo, co to se mnou dělalo uvnitř. Demetri nemusel nic říkat. Jeho výraz mluvil za vše. Jen ještě nevěděl, jak hodně bude vyvádět.

„Prosím?“ sykl.

„Slyšel jsi.“ Rozhodla jsem se čelit jeho hněvu a otočila se na židli směrem k němu. Zatínal ruce do matrace a drtil ji tak.

„Jak o nás ví?“ procedil skrz zuby.

„Prostě to ví,“ odbyla jsem ho. Pořád jsem byla jeho královna, takhle se mnou mluvit nesměl.

„Nesmrtelnost není pro každého. A už vůbec ne pro takovouhle existenci!“ zavrčel.

„Co se děje, Demetri… Obrátila jsem se na tebe s mým osobním problémem a s takovouhle se potážu.“ Zlostně se na mě díval.

„Co si ten tajtrdlík vůbec myslí?! Ať to zkusí a uvidí!“ V mžiku byl na nohou. Nevěřícně jsem ho sledovala, ale začínala tušit, co ho tolik rozlítilo.

„Tak dost!“ utnula jsem to a taky si stoupla, až mi saténový župánek odkryl mou noční košilku. Ne že bych se snad chystala spát, ale byla jsem po koupeli a čekala návštěvu.

„O co ti vlastně jde? Snad ne o to, že máš strach z toho, co by se stalo, až by Edward otevřel oči do nesmrtelnosti,“ otevřela jsem to téma, které mezi námi právě nastalo. Ale oba jsme ho statečně ignorovali. Až do teď. Hry na schovávanou už bylo dost.

„Máš snad strach, že by se konečně projevila ta tvá stále omílaná upíří láska? Proto tu takhle vyšiluješ?“ zmáčkla jsem ho. Hystericky se usmál. Kápla jsem mu na notu.

„Já vím, že miluješ mě! Jsem si tím jistý, Bello!“ zahřměl jeho hlas, jedním pohybem přelítl místnost a pevně mě sevřel. „Nebojím se, že by to jeho nesmrtelnost nějak změnila,“ zavrčel mi do tváře.

„Ale jeho miluju víc,“ řekla jsem, zatímco jsem se dívala do jeho očí. Ty pod tíhou mých slov opět začaly nabírat světlejší odstín karmínové barvy. Jeho stisk značně povoloval. Ranila jsem ho. Nechtěla jsem, ale byla jsem k němu upřímná. Dokonce jsem i připustila mou lásku k němu, která byla ale nepřípustná. Byl pro mě jednoznačně přítelem, rádcem, pomocníkem. Byl můj stín, byl mé světlo. Ale pořád to byl člen gardy a já byla princezna. Nedokázala bych se vzdát všeho, co jsem měla, jen ve jménu naší lásky. Včetně Caia. Protože ať byl sebevíc krutý, ať byl sebevíc nesnesitelný, byl mým pravým protějškem. A to všechno přestože jsem Demetriho opravdu milovala.

Pak tu ale byl Edward, a co víc, Nessie. A já dobře věděla, že s ní stál i padal celý můj svět, celá má existence. Protože kdyby ona chtěla, vzlétla bych pro ni do nebe. Pro něj. A to právě byla ta největší slabost, kterou jsem měla. To byl ten důvod, proč jsem tolik pochybovala. Vážně jsem chtěla být tolik zranitelná? Vážně jsem chtěla podstoupit to všechno peklo, které nás čekalo jen proto, abychom měli společnou budoucnost? A mohli jsme mít společnou budoucnost? Jako rodina? Vážně jsme mohli vytvořit rodinu, jakou měl Carlisle Cullen? Opravdu jsem byla ochotná ponořit se do vod, které Volterra tolik nenáviděla? Které Aro tolik nenáviděl? Byla. A to bylo nejhorší zjištění v mé existenci. Protože jsem si tím podepsala vznik mé Achillovy paty. Mé záhuby.

Jeho pohled zjihl. Beze slova se otočil a zlostně bouchl do stolku, který mu ležel v cestě. Ten se proměnil v hromadu třísek. Než stačil projít dveřmi, objevil se v nich Aro. Nejdřív jsem se vyděsila, že to mohl slyšet, ale hned potom mi došlo, že tady dole v našich komnatách ne. Bylo to bezpečností opatření, protože byl Caius paranoidní.

„Copak se stalo, má drahá?“ zeptal se, když uviděl odcházet běsného Demetriho. A můj rozbitý,historický stolek.

„Museli jsme si ujasnit některé věci. Ale už je to v pořádku,“ řekla jsem a převázala si župánek.

„To rád slyším,“ řekl a zavřel za sebou dveře.

„Potřeboval jsi něco, Aro?“ otočila jsem se k zrcadlu a zkontrolovala tak svou nepropustnou masku.

„Vlastně ano, má drahá,“ usmál se. Byl to úsměv, který mi nepařil. Okamžitě jsem vytušila, že se něco stalo. Stála jsem zpříma a čekala, co z něho vyleze. Přešel ke mně a rukou mi odhrnul neposlušný pramen vlasů z tváře. Pak nechal svou dlaň na mé tváři a zadíval se mi hluboko do očí.

„Nemůžu ti číst myšlenky, má drahá. Na první pohled prázdná studna, ve které se nikdo nevyzná. Nevypočitatelná, nepředvídatelná a nezadržitelná. Právě ta tvá nezkrotná vášeň mě přesvědčila o tom, že jsi ta pravá, Isabello,“ hladil mě po tváři a nepřestával se dívat do mých očí. „Nikdy bych se s tebou nedokázal rozloučit, Isabellko, nikdy.“ Jeho pohled ztvrdl. Byl nekompromisní, až naháněl strach.

„Nikdy nebudeš muset,“ vydechla jsem. Jemně se pousmál.

„Já vím, a proto tě tolik zbožňuji,“ zašeptal blíž mé tváři.

„Tolik nenávidím, co teď musím udělat,“ hlesl a položil své čelo na to mé. Znělo to jako sbohem. A já věděla, že pokud by teď ukončil mou existenci, neprotestovala bych. Ani bych nemrkla. Byla jsem svázaná jeho osobností, jeho velikostí. On byl král. Můj král. Byl pro mě svatý, přestože jsem věděla, co všechno ve své existenci napáchal.

„Tak to nedělej,“ šeptla jsem. Začínala jsem tušit, o co celé tady šlo. Někdo promluvil. A Aro chtěl vyvodit důsledky.

„Musím,“ rozhodl, odtáhl se a dlouze mě políbil na čelo. Pak se přede mě postavil a naposledy v mé existenci na mě pohlédl jako Aro. Ten Aro, kterého jsem zbožňovala každou buňkou svého těla.

„Ty víš, jak moc tě miluji. Ty víš, co všechno pro mě znamenáš. A právě proto o tebe nemůžu přijít. Nedokázal bych bez tebe žít, Isabello. Nechci,“ řekl s pohledem do mých očí. Tu tíhu jeho slov jsem nechtěla nést. Bolelo to. Moc.

Pak odtrhl zrak a ustoupil o krok dozadu. Spojil ruce před tělem a já věděla, že teď to přijde. Můj ortel. Má smrt. Cítila jsem to.

„Dal jsem Caiovi svolení k vaší svatbě. Bude ode dneška za tři týdny,“ pronesl a já poprvé v existenci cítila, že tohle nemůžu zvládnout. Že to neunesu.

„Já si ho nevezmu, Aro,“ vzlykla jsem. Ne, tohle mi nemohl udělat. On věděl, jak to s Caiem bylo. Záměrně mě od něj celou tu dobu držel dál, protože věděl, jak Caius zápasí s láskou ke mně. A zároveň, protože on sám mě miloval. Proč to udělal? Odpověď byla jasná, ač nevyslovená.

„Ale vezmeš, Isabello. A všechno se vrátí tam, kde to celé začalo.“

„Ne!“ vykřikla jsem.

„Ale ano, Isabello, protože jinak ti přísahám, že oba zemřou ještě dnes,“ řekl a v ten moment se svět zastavil. Nevěřícně a s nehraným strachem jsem se na něj dívala a nechtěla věřit svému upířímu neomylnému sluchu.

„Provdáš se za mého bratra a vrátíš se ke své upíří existenci. Máme stále spoustu práce. A já ti slíbím, že je nechám dožít jejich zranitelné životy, dokud sami nepojdou stářím. Víš, má drahá, každý v životě může pochybit. Může získat svou zranitelnost, ať už vlastním přičiněním nebo ze zásahu shůry, ale musí umět udělat všechno pro to, aby se té zranitelnosti zbavil. Jen tak může být plnohodnotným, nezávislým upírem. Ty jsi má nejdražší Isabella a já ti slibuji, že tě přivedu zpět. Zpět na cestu tvé existence a zbavím tě tvé zranitelnosti,“ dokončil svou myšlenku. Pochopila jsem, že nemělo cenu bojovat. Protože bylo dobojováno. Teď byl skutečně v sázce jejich život. A to mě stavilo do pozice, kdy jsem nemohla vyjednávat. Oni byli střed mého vesmíru a nesmělo se jim nic stát. Ať už to mělo stát cokoliv.

„Lépe bych to neřekl, bratříčku,“ zatleskal Caius ode dveří. „Snad bych jen ještě dodal, že už je nikdy neuvidíš,“ pronesl a v očích se mu zablesklo. Přesně tak, jak jsem to kdysi milovala, tak teď jsem to nenáviděla.

„Nemůžu uvěřit, má lásko, že přece jen budeš moje,“ pronesl vznešeně a políbil mou ruku. Aro nás ostražitým zrakem sledoval.

„Za tři týdny, Caie. Za tři týdny,“ přitakala jsem s pohledem do Arových očí. Můj pohled byl prázdný, protože v něm už nezbylo nic.


Příště nás čeká nejspíš poslední kapitola příběhu. Nechce se mi tomu věřit, ale je to tak. Sice ji už mám rozepsanou, ale píše se mi opravdu špatně. Nevím, jestli je to tím, že je to poslední kapitola, nebo tím, že se v ní nestane nic dobrého. Každopádně, pracuji na ní. :-)

Původně jsem si myslela, že úplný konec nechám na Vás, jestli budete chtít "ohraný" happy end, nebo se vyrovnáte s plánovaným sad endem. Ale pak jsem si řekla, že to byl právě ten konec, který dal vzniknout celé téhle povídce, a tak by tam měl být. A mně nezbývá než doufat, že to přijmete a na povídku budete rády vzpomínat. :-)

Váš Mmoník


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Slza pro upíra - 29. kapitola:

 1
7. ツloli
29.11.2013 [15:25]

úžasná povídka! Emoticon Emoticon jen škoda, že už bude konec nedávno jsem na ni narazila a hodně mě zaujala .. prosím co nejdřív další kapitolu Emoticon Emoticon

26.10.2013 [19:22]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
fantastické aj keď milujem happy endy... Emoticon
teším sa na pokračovanie aj keď je mi ľúto, že končíme... Emoticon Emoticon

5. Pinka25
26.10.2013 [12:49]

Nevim jestli hlasuju pro Caiuse nebo Edwarda, ale Ness se vzdát nesmí. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.10.2013 [11:53]

kikuskaTo vážne? Toto mi urobíš? Bella si vezme Caia a Edward s Nessie zostanú sami? Emoticon Ja to neprežijem.
Nemohla by byť aspoň malá šanca, žeby sa napríklad Edward dostal pod ruku Carlislovi a Carlisle by z neho urobil upíra? Možno by sa za pár rokov mohlo vo Volterre udiať kopec vecí a potom by to vyzeralo inak... Bože, hocičo, len nie toto. Emoticon

25.10.2013 [18:48]

KristenPattinsonTwilightNo, páni! Wow! Emoticon Emoticon Fakt nevím, co říct, což se často nestává. Emoticon Bylo by fajn, kdyby Bella Edwarda proměnila a starali by se spolu o Ness, ale s tím, že to takhle nebude, jsem se smířila už dávno. Emoticon Chudák Bella, taky nechci, aby si ta chudinka vzala Caia... Když jsem si představila, jak se Aro opírá o její čelo a poté ji na něj políbí, musela jsem se otřást. Divná představa. Emoticon Emoticon Příště poslední kapitola? No to snad ne, co já bez téhle úžasné povídku budu dělat? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Opravdu mi bude moc chybět, ale strašně se těším na další kapitolu, tahle byla stejně jako vždy perfektní, opravdu se ti povedla, krásná. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Niki
25.10.2013 [10:24]

Husté !!!!!!!!!!!!!

1. Jana
25.10.2013 [9:49]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!