Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký únosce 15. kapitola

27.03.2011 (14:15) • Rosa • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 3688×

15. kapitola

Shledání

„To je jediné bezpečné místo. Předpokládám, že Rumuni po nás půjdou v hojném počtu a my se musíme bránit také ve více lidech,“ řekl.

„Pojď, andílku,“ řekl, ale náhle za námi něco zašustilo.

Oba jsme se náhle otočili, ale naštěstí to byla pouze veverka. Bylo vidět, že jsme si oba oddechli.

Ještě kousek jsme běželi, ale pak Edward zahnul a dostali jsme se na okraj městečka. Tam ukradl auto a vydali jsme se do Volterry. Normálně bych asi protestovala proti krádeži, ale teď jsem za to byla ráda.

„Pospi si, andílku, a naber síly,“ řekl. „Určitě je budeš potřebovat,“ pokračoval.

Uvelebila jsem se na předním sedadle a chytla jednou rukou Edwardovu, kterou měl položenou na řadící páce. Podíval se na mě a usmál se.

„Jsem rád, že jsem tě unesl a mohl tak poznat,“ řekl a přitom řídit, při čemž tachometr dosahoval vysokých čísel.

„Nevěřil bys mi, ale já si to říkala taky tolikrát,“ zasmála jsem se. „Od začátku jsi mi připadal nehorázně přitažlivý. Sice mě tvoje chování místy rozčilovalo, ale svým způsobem jsi mi připomínal mě samotnou,“ pokračovala jsem.

„Přesně ti rozumím, taky jsem nikdy nenarazil na někoho takového jako ty. Tvoje drzost, odvaha a zároveň i občas strach, suverénost a další vlastnosti pro mě byly vražedná kombinace,“ řekl na oplátku zase on.

„A teď spi, kdyby se něco dělo, tak tě vzbudím,“ řekl.

„Miluji tě a věř mi, že jsem to nikomu předtím ještě neřekla a není to pro mě zrovna lehké ti to říct,“ pronesla jsem.

„Vidím, že jsme si ještě více podobni, než jsem si myslel. Také tě miluji, andílku,“ řekl a začal mě hladit po ruce a já zavřela oči a usnula.

*********

Když jsem se vzbudila, tak jsme dorazili do nějakého města. Podívala jsem se na Edwarda s otázkou v očích.

„Už jsme skoro tu, ještě malý kousíček,“ odpověděl.

„To jsi musel celou cestu pěkně uhánět,“ řekla jsem. „Ale ne, že bych měla něco proti, jsem ráda, že už jsme odtamtud pryč.“

„Já taky, už mě nikdo od tebe nedostane. Díky tobě jsem si uvědomil, co je dobré a co naopak špatné. Změnila jsi mě a ukázala mi, jak život dokáže být krásný,“ řekl.

Začala jsem si protahovat ztuhlé ruce a nohy a po chvilce Edward zastavil před velkým hradem.

„Tady by podle mých informací měli sídlit,“ řekl.

„Tak pojďme,“ odvětila jsem natěšeně. Konečně mám šanci vidět maminku a tatínka. Jenomže Edward tak nadšený nebyl.

„Co je?“ optala jsem se ho.

„Nic, já jen nevím, jestli je moudré, abych tam chodil, přeci jen jsem tě unesl a kvůli mně jsi teď byla v problémech,“ řekl.

„Určitě je to správné a nic jiného nechci. Uvidíš, že to pochopí,“ povzbuzovala jsem ho.

Společně za ruku jsme vyšli dovnitř a uvedli se na recepci. Hned co jsem řekla svoje jméno, tak ta paní šla asi pro mého tátu.

Přišel muž a hned za ním paní.

„Bello, jsi to ty?“ optal se nevěřícně a objal mě. Po chvilce se přidala i ta paní.

„Tolik jsi nám chyběla. Promiň, asi na to jdeme moc rychle. Jsem tvůj táta a toto je Renée,“ řekl.

„Jsem ráda, že vás konečně oba vidím. Bylo to pro mě nové, když jsem se to dozvěděla, když mě unesli, ale jsem ráda, že už to konečně vím,“ dodala jsem a pořádně je objímala.

„Toto je Edward,“ řekla jsem a upozornila tak na něj.

„To je ten, co tě unesl, že? Dovol mi s ním si to vyřídit,“ řekl a rozběhl se hned k němu.

„Ne, počkej, není to tak, jak to vypadá,“ zakřičela jsem. „Je pravda, že mě unesl, ale on mi jediný pomáhal, držel mě v naději, ochraňoval mě a pomohl mi se odtamtud dostat. Zamilovala jsem se do něj,“ řekla jsem.

„A já ji miluji také,“ promluvil Edward. „Vím, že jsem udělal nějaké věci špatně, ale Bella mě naučila svět vidět správně. Odešel jsem od Rumunů, protože se mi nelíbilo jejich chování. Předtím jsem byl zaslepen a neviděl zlo, které páchají, ale nyní jsem schopen rozlišit dobré věci a ty špatné,“ pokračoval.

„Dobrá, když je to tak,“ řekl táta.

„Pane, budeme ale potřebovat pomoc, utekli jsme a potřebujeme schovat, bojovat proti nim,“ řekl Edward. Já mezitím stála u maminky a usmála se na ni.

„Teď, když už jste tady a oni nemají žádný trumf v rukávě, mi nebude dělat žádný problém je potrestat za všechno, čeho se dopustili. Zničíme je a odejde s nimi i zlo a špatnosti z tohoto světa,“ řekl táta. „Jediné, proč jsem to neudělal už dřív, je, že drželi moji dceru,“ pokračoval.

„Budeme konečně moci být šťastná rodinka,“ řekla maminka. „Ty, Edward, já a Aro, tady, co ty na to? Aspoň se více poznáme?“

„A co Charlie?“ optala jsem se.

„Ten se sem může přestěhovat taky,“ řekla.

„No, ale já tam mám i přátele,“ uvedla jsem.

„Tak budeme střídat pobyty tady a v Americe. Charlie to pochopí a vy s tím určitě taky budete souhlasit. Já tě budu všude doprovázet a dám na tebe pozor,“ řekl Edward a políbil mě.

„No tak, děti, nechte si to na jindy,“ zasmáli se mí rodiče.

My s Edwardem si toho nevšímali a políbili se dlouze. Pak se najednou odtrhl.

„Vidíš, to mi připomíná, že ti mám brzy začít pomáhat s kondičkou, ať mi stačíš, andílku,“ zasmál se.

„Zapomněl jsi, že na to máme celou věčnost?“ optala jsem se ho a znovu se natáhla pro polibek.

Tak, toto je konec. Všem moc děkuji za to, že si tu povídku vůbec otevřeli a četli a největší dík patří samozřejmě těm, kteří mi zde poctivě zanechávali komentáře. Moc Vám za ně ještě jednou děkuji, moc mě popoháněly kupředu. Tak doufám, že se Vám moje povídka aspoň trošku líbila a aspoň trošku jste si ji užili.

Autor: Rosa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladký únosce 15. kapitola: