Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký únosce 14. kapitola

26.03.2011 (17:45) • Rosa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3231×

14. kapitola

Útěk

„Jsem moc hrdý na Edwarda, že udělal tak skvělou práci. Ale dost řečí a zpátky do práce,“ řekl a začal znovu tahat za páku a já myslila, že mi ruce a nohy odpadnou od těla. Postupně jsem odpadávala a odpadávala, až jsem spadla do uspokojující temnoty.

„Probuď se,“ ozývalo se z dálky, ale já nebyla schopna rozpoznat ten hlas.

„Vstávej, no tak. Nedělej mi to,“ pokračoval zoufale ten hlas. Snažila jsem se pomalu otevřít oči, ale můj první pokus selhal. Na podruhé se mi je alespoň z části podařilo otevřít a uviděla jsem Edwarda, který se nade mnou nakláněl.

„Ještěže,“ dodal a vzal mě do náruče a odnášel pryč. Postupně jsem si dávala věci dohromady a to, co se vlastně vůbec přihodilo.

„Ed,“ začala jsem, ale Edward mi přiložil prst na ústa, abych nepokračovala.

„Teďka ne, později, andílku,“ odvětil. Donesl mě k sobě do pokoje a zavřel dveře.

„Musíme odtud pryč, hned, než ti něco udělají. Už teď jsem se o tebe bál, že se neprobudíš. Nevěděl jsem, že jsou oni takoví,“ říkal rychle.

„Proč tak najednou obracíš? Nevěřím ti, že jsi o nich nevěděl, že jsou takoví. Sám ty jsi takový, říkal jsi mi, že nejsem první, kterou jsi unesl. Ale jediný problém je, že i přes to všechno tě nemůžu dostat z hlavy,“ zanadávala jsem a postupně už se vzpamatovávala z mučení a vracely se mi síly.

„Ano, netvrdím, že jsem byl andílek. Unesl jsem pár lidí, ale u tebe to bylo jiné. Nemělo se ti nic stát a teď, když vím, že ti chtějí ublížit, tak tě tu s nimi nenechám,“ řekl.

„Ale já o tvoji pomoc nestojím, mohl jsi mi pomoci dřív. Teď už stejně nemám žádnou šanci se odsud dostat,“ pronesla jsem.

„Andílku, mám tě až příliš rád, abych tě tu nechal. Nesnesl bych, kdyby se tě někdo dotkl, kdyby ti někdo ublížil. Dala jsi mému životu smysl a já o něj nejsem ochoten přijít. Zamiloval jsem se do tebe a možná to bude znít trochu sobecky, ale ty odsud půjdeš dobrovolně, nebo nedobrovolně. Utečeme,“ řekl.

Skočila jsem mu kolem krku, a pak trochu sykla bolestí od těch ran.

„Taky tě miluju,“ řekla jsem.

„Není na co čekat, musíme jít hned, dokud na nás nikdo nepřijde. Až nás pak budou hledat, tak budeme daleko,“ pronesl Edward. Otevřel okno u něj v pokoji a vysadil mě do něj. Seskočila jsem dolů a hned na to skočil Edward.

Protáhl nás zahradou, a pak do lesa.

„Vím, že nemůžeš, bolí tě celé tělo, ale pokus se aspoň chvíli běžet, musíme získat náskok, pak tě ponesu,“ pobídl mě.

Společně jsme se tedy rozeběhli a já získala svobodu. Utíkali jsme a já se bála, kdy nás někdo dohoní. Pořád jsem z toho měla nepříjemný pocit. Ale vždy, když jsem se otočila na Edwarda, tak se na mě povzbudivě usmál. Tehdy mi došlo, že když už máme umřít, tak ať je to aspoň pro něco velkého. Pro naši lásku. Pochybovala jsem, že kdyby nás chytli, tak že by nás nechali jen tak jít. Navíc, co by udělali s Edwardem, kdyby se dozvěděli, že je zradil?

Běželi jsme ještě kousek, ale já potřebovala chvíli přestávku, tak jsem se zastavila.

„Připomeň mi, že musíme zapracovat na tvojí kondičce,“ dodal Edward a zasmál se. Byla jsem mu za to vděčná, aspoň trochu odlehčil situaci, která byla vážná a my oba jsme si toho byli vědomi.

„Ráda s tebou budu cvičit, jestli se z toho dostaneme,“ řekla jsem.

„Beru tě za slovo, ne že se potom budeš cukat,“ řekl.

„Kam vůbec půjdeme? Kde nás nenajdou?“ optala jsem se.

„Za tvým otcem do Volterry.“

„Fakt?“ zeptala jsem se. Tato možnost mě opravdu nenapadla.

„To je jediné bezpečné místo. Předpokládám, že Rumuni po nás půjdou v hojném počtu a my se musíme bránit také ve více lidech,“ řekl.

„Pojď, andílku,“ řekl, ale náhle za námi něco zašustilo.

Autor: Rosa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladký únosce 14. kapitola: