Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký únosce 13. kapitola

25.03.2011 (08:00) • Rosa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2928×

13. kapitola

Konec?

„Ty moje hrdinko,“ zasmál se. Já byla ráda za odlehčení situace, protože jsem aspoň trochu mohla zapomenout na všechny tady ty upíry.

„Pojď, musíš se vrátit,“ řekl po chvilce a zvedl se ze mě. Ale já se nechtěla nikam vrátit, nechtěla jsem být znovu sama a riskovat, že se vrátí ten upír, nebo někdo jiný. Když jim něco ve vyjednávání nevyšlo, tak kdo ví, čeho jsou schopni, mafiáni jedni.

„Ne, prosím, ne,“ začala jsem ho prosit.

„Nenechávej mě tam samotnou,“ pokračovala jsem a on chvilku váhal a pak přikývl.

„Tady máš mikinu na převlečení, ať nemáš to špinavé zakrvácené tričko,“ řekl a podal mi ze skříně svoji mikinu.

Chvilku jsem čekala, jestli mu to dojde, ale nic, tak jsem mu to musela říct nahlas. Chlapům někdy holt věci nedochází.

„Můžeš se laskavě otočit,“ upozornila jsem ho.

„Neřekl bych, že jsi stydlivá, ale fajn,“ zasmál se.

Přehodila jsem přes sebe mikinu a nachystala jsem se ke dveřím a čekala, kdy přijde a půjdeme do toho pokoje.

„Andílku, zůstaneme tady. Je to tady lepší, nemyslíš,“ řekl, když se otočil.

„Dobrá,“ souhlasila jsem a šla si lehnout do postele. Lehla jsem si a přikryla se. On si sedl do křesla a díval se na mě. Snažila jsem se usnout, ale nešlo mi to. Vždycky, když jsem zavřela oči, tak se mi vybavil ten upír.

„Ty si nepůjdeš lehnout?“ optala jsem se ho po chvíli.

„A chtěla bys to?“ zeptal se mě.

„A když jo?“ pokračovala jsem v odpovídání a v otázkách.

„Tak bych šel,“ zasmál se. Já mu odhrnula vedle mě přikrývku. Lehl jsi ke mně a já se k němu natiskla a on mě objal. Položila jsem mu hlavu na hruď a cítila jsem, že jsem momentálně v bezpečí a upadla jsem do říše spánku.

******

„Vezměte ji do naší místnosti pro hosty,“ přikázal Mark. „Aspoň pozná její papínek, že neměl našim nic dělat. Našich se nemůže nikdo dotknout. Jsme nejsilnější a i on to pocítí. Takto to odnese ona,“ řekl a usmál se.

Nic jsem neříkala, jen jsem se nechala táhnout nějakými muži do místnosti. Moc dobře jsem pochopila, že Edward se jim pravděpodobně nikdy nepostaví. Stojí na jejich straně a já mu nechci nic vyčítat. Včera mě sice zachránil, ale kde mám jistotu, že by to udělal znovu. Že to nebyl jen jeho rozmar?

Ráno jsem se probudila vedle něj a upřímně to bylo jedno z nejhezčích ran v mém životě. Když jsem ho viděla, že se na mě usmívá a leží vedle mě, tak jsem si uvědomila, co jsem asi už tušila delší dobu, jen si to odmítala přiznat. A to, že ho miluji. Takového namyšlence, který mě sem dostal, a kvůli kterému zažívám nepěkné věci, ale přesto ho mám ráda a nemůžu se na něj zlobit. Možná navenek, ale uvnitř to nejde.

Odešla jsem od něj ráno zpátky k sobě a i přesto, že jsem se bála, že se ten chlap vrátí, tak jsem ho nechala jít. Nebudu ho nutit si vybírat mezi mnou a tím, kam patří.

Muži mě dotáhli do tmavé místnosti, kde to vypadalo jako opravdové vězení. Pavučiny, mokro, mříže. V koutě byly myší díry a strašně to tu zapáchalo. Uprostřed ležel stůl, na který mě připoutali, a postupně začali utahovat pouta a já poznala tlak. Teď mě došlo, že to byla mučírna.

Snažila jsem se na sobě nedat znát žádnou bolest. Přeci jen mi zbyla trocha důstojnosti.

Natahování se chopil samotný Mark. Pořád jsem se snažila zachovat kamennou tvář.

„Tak slečinka odolná,“ pronesl. „Uvidíme, jak dlouho ti to vydrží,“ dodal a znovu zatáhl.

„Máš vcelku výdrž,“ uznal. „Asi to bude po papínkovi, škoda, že se s ním nesetkáš,“ řekl a přitáhl.

„Aaa.“ Nemohla jsem si pomoci. „Přeci jste mě chtěl vyměnit, ne?“ optala jsem se a vydýchávala, když mi chvíli nenatahoval ruce a nohy na opačnou stranu.

„To jsi byla vážně tak naivní, že jsi tomu uvěřila? Já nikdy neměl skutečně v úmyslu tě předat. Pouze napálit tvého otce tím, že tě mám, donutit ho předat mi zpátky moje lidi a pak ho pobít a být králem upírů,“ pronesl.

„Jsem moc hrdý na Edwarda, že udělal tak skvělou práci. Ale dost řečí a zpátky do práce,“ řekl a začal znovu tahat za páku a já myslila, že mi ruce a nohy odpadnou od těla. Postupně jsem odpadávala a odpadávala, až jsem spadla do uspokojující temnoty.

Autor: Rosa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladký únosce 13. kapitola: