Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladké sny, Bello - 13. kapitola

Tričko Emmett Cullen


Sladké sny, Bello - 13. kapitolaBella si to konečně rozdá s Ericem a usíná s pocitem, že bude všechno v pořádku...

 

K mé smůle nad Ericem vyhrála jeho touha po tom, aby stehy zůstaly tam, kde být mají, a aby se nepřetrhly. Asi se budu radovat nad tím, jak je obětavý a přežiju to. Stejně, kdo by to do Erica řekl, že si upře sex, aby můj zdravotní stav zůstal v tom zeleném, dobrém pásmu, který jistil tekutý obvaz. Možná z něj jen dělám většího ignoranta, než ve skutečnosti je.

Kapitolu jménem Oliver jsem definitivně uzavřela. Jediné, co po ní zůstalo, byl děsivý pocit z toho, že jsem s ním chtěla mít dítě. Čistě teoreticky – kdyby moje vejcovody nebyly na nic a mně by se nezačaly zdát ty sny, zjistila bych, jaký je až po svatbě a po narození našeho dítěte. Tak nevím, co by bylo horší. Jestli realita bez dětí, anebo ta fiktivní možnost dítěte, ale manžela lháře a idiota.

Ještě, že s Ericem vím, na čem jsem. Byli jsme před tím vášnivým vzplanutím a láskou kamarádi a říkali si většinu toho, co bychom nikomu jinému neřekli.

 

„Abych si to ujasnila… Nemáš rád Vánoce,“ zamumlala jsem, když jsem mu seděla v kanceláři na klíně, ale on si mě nevšímal, protože měl otevřený svůj milovaný Word a Excel.

„Ne. Upřednostňuji Grinchovu teorii,“ odpověděl zastřeně a soustředil se na obrazovku, zatímco já mu hladila krk a opatrně ho na něj líbala. Už to nebolelo vzhledem k tomu, že tři čtvrtiny té ranky mi kazily jen vnitřní stranu rtu. Aspoň nebudu muset na plastiku.

„Hlavně, že znáš vánoční pohádky,“ utrousila jsem posměšně. „Dál jsou na pořadníku děti.“

„Ty nesnáším,“ hlesl a zběsile se honil s písmenky na klávesnici a entrem.

„Ale až ti jednou bude osmdesát a budou třeba ty Vánoce, budeš sám,“ předpověděla jsem mu a on se na mě konečně podíval. Položil mi ruce na boky a opřel se i zády do křesla.

„Mám hned několik důvodů, proč to tak nebude. Za prvé – doufám, že umřu dřív, než se mi už nepostaví a hodlám se o to postarat nekvalitním životním stylem. Ten druhý důvod je, že kdybych to náhodou přežil, tak budu mít i v tom věku tolik peněz, že se mi u nohou bude válet dvacetiletá kočka. No a ten třetí… Vánoce stejně neslavím, takže na ně nemůžu být sám.“

„Máš to promyšlené,“ uznala jsem.

„Ne. Jen vím, co chci.“

„Docela mě urazila ta dvacetiletá kočka,“ dodala jsem s přimhouřenýma očima. Pokrčil rameny a já obrátila oči v sloup. „Když víš, co chceš… Co bude s námi?“ zeptala jsem se a on si mě vytočeně změřil. Sundal mě ze sebe a posadil mě do křesla, zatímco on vstal.

„Nedělej to, Bello,“ řekl vyčítavě a já jen překvapeně zírala. Nějak jsem nevěděla, co jsem udělala.

„Co?“ zeptala jsem se, když se dál ježil.

„Tohle. Přestaň plánovat. To jsi dělala dřív. Plánovala si svatbu, děti a všechny ty blbosti okolo. Znáš mě – víš, že já ti v plánování pomáhat nebudu a ani se toho nechci účastnit. Zkus prostě jen žít a brát to, co ti přijde pod ruku. Až se my dva rozhodneme, že se třeba vezmeme, tak to uděláme, protože budeme chtít, a protože to přijde. Ne, protože tu svatbu plánujeme. Ani na ni třeba nedojde…“

„Tím mi říkáš, že nejsem spontánní?“

„Ne, nejsi,“ uzavřel to a já přikývla.

„Život plný překvapení nikdy nebyl na mém programu,“ šeptla jsem.

„No, tak ho neplánuj a na programu tím pádem nebude.“

 

Večer, když nám odzvonila pracovní doba – dobře, přiznávám, že já tam teď nic nedělám – jsme jeli domů mlčky. Eric mlčel rád a já v podstatě taky, ale tentokrát jsem přemýšlela o jeho životní filozofii. Vlastně mi dal najevo, že pokud chci spořádaný život, gril, sekačku a vnoučata, mám mu sbalit fidlátka a rozejít se s ním. Ale ten život, co mi vykreslil, mě celkem lákal. Žádný stereotyp – jen překvapení a divokost. Dřív jsem to nesnášela, ale věci se změnily se zjištěním, že já děti mít nemůžu a Oliver je hajzl. To proto se mi zdály ty sny. Byla jsem nešťastná. Potřebovala jsem něco změnit. A navíc mě to všechno lákalo ještě víc, protože jsem se do Erica pomalu zamilovávala a nehodlala jsem se tomu bránit. To bych musela být úplně pitomá. A život s ním bude jedno velké překvapení, ale zároveň paradoxně přesně vím, na čem jsem a nic překvapujícího to není, protože on vyložil karty na stůl.

 

„Dneska už můžu,“ řekla jsem a rozepnula mu pásek.

„Budeš křičet,“ garantoval a já zakroutila hlavou a zbavila ho trička. Přiložila jsem mu rty na svaly břicha a jemně ho líbala. To bylo přerušeno, když mě chytil tvrdě za ruce, co bloudily po jeho těle, a obrátil mě zády k sobě. Přitisknul se na mě a já cítila jeho vzrušení nad křížem. Sama jsem si rozepnula kalhoty a on mi zase chytil ruku a odtáhl ji.

„Nesahej mi na to,“ přikázal s ostřím hrozby a stáhnul mi je po kolena.

„Slib… uju,“ vydechla jsem, když mi zajel prsty za lem kalhotek.

„A teď mi řekni, že to vážně vydržíš,“ zamumlal mi do ucha a jednou rukou tiskl moje prsa a tím mě měl pevně přikovanou na svoji hruď. Tou druhou – respektive prsty na té druhé kroužil po mém klitorisu a já zatínala zuby. Radši si je rozdrtím, než abych přišla o tuhle rozkoš.

„To je všechno?“ zeptala jsem se posměšně, no, napínala jsem se do výšky a zatnula pevně pěsti.

„To si neměla říkat,“ zašeptal chladně a zase mě k sobě otočil. Vysadil mě na sebe, ale jen aby mě potom položil doprostřed postele. To si po chvíli rozmyslel, a tak mě za kotníky stáhnul skoro až na kraj. Tam mi ty kalhotky sundal a kleknul si. Nosem mi přejel po středu mého klína a já ho chytila za vlasy.

„Chceš mě zabít, Lenschere?“ Usmál se tím úsměvem, který jste nemohli zařadit do kategorie roztomilého chlapce, ale ani arogantního parchanta. Nešlo ho sice zařadit, ale rozbušil ženám srdce.

„To bych si nedovolil,“ řekl a ironie z toho přímo odkapávala. Sklonil znovu hlavu a začal se mazlit s mým horkým středem vroucnými polibky. Obmotal mi ruce kolem stehen a já ty svoje měla na obličeji, kde jsem si s nimi drápala do ksichtu, jak jsem se snažila vyvážit tu dokonalost a nerozkřičet se.

„Ericu,“ přecedila jsem skrz zuby bez pořádného zdravého rozumu. Teď mě měl v hrsti. Líbilo se mi to.

„Máš ještě nějaké přání?“ zeptal se, když zvedl obličej. Stejným tónem se mohl ptát, jestli si dám ještě jeden čaj.

„Bylo by fajn, kdyby si to dodělal,“ zamumlala jsem si do dlaní a odkryla oči, abych se na něj podívala.

„To si nemyslím,“ hlesl a já vykulila oči.

„Co? Zbláznil ses? Zpátky!“ přikázala jsem mu a ukázala si dolů.

„Řekni – Ericu, prosím,“ nařídil a já se zamračila.

„Na to zapom… zapomeň,“ zadrhla jsem se, když do mě vniknul dvěma prsty a ve tváři měl vepsané vítězství, když je ve mně jen nechal a čekal.

„Ericu, prosím,“ zašeptala jsem zoufale. Konečně ty prsty rozpohyboval a přesně věděl, kam s nimi mířit a co s nimi pohladit. Penis je nezaměnitelná kvalita, ale prsty dokážou strhnout lavinu, protože je lze přesně navigovat. Momentálně do mě jimi nakladl dynamit, který začal vybuchovat v mém hrudníku a následky se šířily ve vlnách do paží a nohou. Já si skousla zápěstí, a tak nevyřvávala na celé okolí, že jsem se právě udělala.

„A teď se neopovažuj líbat ty mě,“ vrátila jsem mu to i s úroky a poukázala tak na jeho obličej, kde měl část ze mě. Vyskočil z postele a přešel do koupelny bez jediného slova. Páni, on respektoval mé přání… Čekala jsem, že to spíš udělá naschvál a on takhle. Když se vrátil zpátky, byl celý nahý a mně spadla brada. Sakra, to byl chlap.

„Co?“ chtěl vědět a dal si ruce vbok. Sebevědomí z toho jeho postoje sršelo.

„No… Můžeš se otočit?“ požádala jsem ho a ve vzduchu naznačila dlaní kruh.

„Až si tu sundáš tu košili,“ nadhodil kompromis a já tak okamžitě učinila. No, ták! Jeho zadek jsem nahý ještě neviděla. Otočil se kolem své osy a já se rozzářila jako dítě nad rozbaleným, vysněným dárkem. Vstala jsem a přešla k němu. Pohladila jsem ho po tom dokonalém zadku a potom ho dostrkala do postele, kam padnul zády a já na něj nasedla. Sama jsem si ho dlaní přidržela a zavedla ho do sebe a slastně se prohnula v zádech. Najednou jsem se už ležela na zádech a Eric na mně.

„Ty nahoře nebudeš,“ oznámil mi a já zvedla obočí.

„Tam můžou být jen frajeři?“

„To taky, ale já tuhle akci budu řídit sám,“ vysvětlil a přiložil své rty na mé. Jemně s nimi sál můj horní, zdravý ret. A i když jsem byla vlhká a připravená, přirazil tak tvrdě a hluboko, že jsem překvapeně zkroutila obličej.

„Au!“ hlesla jsem, no, jako byla mezi nenávistí a láskou tenká hranice, tak i mezi rozkoší a bolestí. Nevšímal si toho zasténání a věnoval se ústy mému krku. Rty sice byly oželeny kvůli jejich zdravotnímu stavu, ale tímhle mi to plně vynahradil.

„Tak teď se ukaž, Lenschere,“ pobídla jsem ho s úsměvem.

„To šukáme nebo koukáme na fotbal?“ zeptal se a já mu pevně obmotala nohy kolem pasu. No, pak jsem je zase bezmocně spustila a jen mu vycházela pánví vstříc. Přejížděla jsem mu vlhkými dlaněmi po těle a nemohla se ho nabažit. Z jeho způsobu líbání jsem přesně věděla, jaký ten sex bude. Tvrdý, přímý a vášnivý. Bral si všechno, ale u toho mi stačil i dát.

Cítila jsem, jak se to blíží, když se opřel rukama o matraci podél mého těla a přidal na rychlosti.

Mně se honilo hlavou jediné – jen do mě.

Už tam budu… U sladkého cíle. A podle jeho výrazu jsem poznala, že tam bude i on. Tak schválně. Kdo tam bude první? Kdo to chce víc?

Po chvíli jsem o tom neměla tušení, protože se ve mně roztrhl pytel s křečemi. Dokonalá euforie a rajská zahrada vytvořená člověkem. Nevydržela jsem to a roztáhla ústa, když jsem zakřičela. Sestřelila mě tam palčivá bolest, ale krev jsem necítila. Bolest i orgasmus doznívaly a Eric se složil vedle mě. Natáhl se udýchaně po mém dolním rtu a zkontroloval jeho stav.

„Drží to pohromadě,“ vynesl diagnózu a já se k němu přivinula. Prostě jsem neodolala. Nejprve mi to neopětoval, no, po chvíli už mi jeho ruce spočinuly na kříži.

V mém těle si běhala teď kvanta prolaktinu, a tak se mi oči rychle začaly klížit. Perfektně uspokojená jsem mu usínala na hrudi a věděla, že ho budu moct milovat. Už teď tam něco je. Ta láska bude šílená, ale pravá. Chci říct – náš život bude šílený, protože já plánovala a chtěla něco jiného, ale situace mě dala dohromady s ním a já už si nestěžuju. Bude to jiné, ale skvělé… A když ne, jsme ještě pořád mladí. Byla bych sice radši, kdyby mi bylo zase dvacet, ale ještě pořád jsem se cítila na to, abych teď mohla nastoupit do špatného vlaku. Navíc, on není špatný… Je zajímavý a veze mě do exotické země plné tajemství, jenže díky lásce tam budu úřednímu jazyku rozumět.

 

Tvář mi ovál ledový vítr a já tak byla donucena zase oči otevřít. Ale něco bylo jinak. Jenže moje myšlenky neměly cíl – tedy, měly ho, ale já ho neznala. Někdo je řídil.

„Konečně,“ řekl povědomý hlas vedle mě a já odvrátila oči od řeky, abych se podívala jeho majiteli do tváře.

„Ty jsi Edward,“ konstatovala jsem a on se smutně usmál. „Kde to jsme?“ zeptala jsem se zaujatě. Bylo tu krásně.

„To je Paříž. Vytvořil jsem to já, protože… To je jedno.“

„Vytvořil?“

„Nemůžu tě přesvědčovat, že je to sen. Nikdy si to ve spánku neuvědomíš,“ vysvětloval mi a já divoce zamrkala, když kolem nás projížděla loď a její ostrá světla mě zasáhla.

„Sen? Já tě nechápu,“ hlesla jsem a vůbec nevěděla, o čem to mele. Bože, tady bylo tak těžké uchopit nějakou skutečnost. Věděla jsem všechno a zároveň nic.

„Kdybych ti řekl, že teď sníš, věřila bys mi?“ chtěl vědět a upřel na mě své zlaté oči, které byly díky dobře osvětlenému náměstí dobře vidět. Zlaté oči… Kdo to kdy viděl?

„Mluvíš z cesty,“ řekla jsem s podezřením, i když jsem si hlavně já připadala sjetá.

„Možná. Možná jsme jen v Paříži – v městě zamilovaných a já tě mám políbit,“ zamumlal, položil mi ledovou ruku na tvář a přiblížil se k mým rtům.

„Jsem zamilovaná,“ šeptla jsem zmateně, i když jsem nevěděla proč. Tyhle myšlenkové pochody bez smyslu byly hrozné.

„Do koho?“

„To… To já nevím. Voníš sladce,“ vypadla jsem z původního rytmu, když jsem ho ucítila. Byla to silná koncentrace medu, šeříku a snad stovky dalších věcí.

„Věř mi, že ty jsi mnohem sladší. Tvoje vůně je jako ten zpěv sirén…“ Sama jsem ukončila jeho básnění a políbila ho. A pak nás světla lodi znovu ozářily, i když už měly být za námi. Scenérie se změnila. Rozpojil naše rty a já sáhla za sebe a ucítila tak klávesy, které se rozezvučely a vyslaly tóny na cestu ke zdím, kde se odrazily a dolehly k mým uším.

On sám přese mě natáhl ruce a začal hrát, zatímco mě znovu líbal.

„To už jsem slyšela,“ šeptla jsem, když jsem si na to vzpomněla. Otočila jsem se ke klavíru. „A ten už jsem taky viděla,“ uvědomila jsem si. Ale kde jsem to viděla a slyšela - to už jsem si nevybavila.

Posadil se na židličku a mě si stáhnul do klína na svůj ztopořený penis. Prohnula jsem se a zaklonila hlavu, která se tak zase dotkla kláves, co hrály ty temnější a hlubší tóny.

„Edwarde,“ vydechla jsem a rozpažila. Opírala jsem se celými pažemi o klaviaturu a vypouštěla tak do světa chaotickou změť oktáv. Nadzvedával mě sám za zadek a já tak pro to, kromě vlnění pánví, nedělala nic.

 

„Bello!“ zakřičel Eric a já otevřela doširoka oči, do kterých mi hned potom natekla voda. Zamrkala jsem do bílého světla a chvíli si myslela, že je to zase ta loď, ale bylo to stropní osvětlení koupelny. Ležela jsem v prázdné vaně a Eric zrovna vypínal vodu a dával sprchovou hadici na věšák. Byla mi příšerná zima a zuby mi drkotaly, když po mně stékala ledová voda.

Hodil na mě ručník a vzal mě do náruče. Posadil se se mnou na podlahu a začal mě sušit, zatímco studená voda se míchala s mými horkými slzami, co moje oči vyprodukovaly, když mi došlo, co se zase stalo.

„Myslela jsem, že už jsem šťastná a zamilovaná. Já myslela, že už to bude v pořádku,“ vzlykala jsem hystericky, protože moje sny se mi zase vrátily a chystaly se mi tvrdě nabourat do života.


Hádanku vás uhodlo dost. Jenže ještě teď - kdo to uhodnul se svou teorií? Těch bylo totiž taky dost. To už vám nepovím. :D Některé mě pobavily a u některých jsem zírala, co jste vymysleli - že to bylo až promyšlený a já valila oči. Ano, k traileru ShanShu jste potřebovali pořádnou fantazii, ale tady u toho ne. Stačilo se jen soustředit a přišli jste na to. No, a teď začne legrace...


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sladké sny, Bello - 13. kapitola:

 1 2 3 4 5 6   Další »
54. kiki1
23.02.2013 [11:33]

kiki1 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

53. Lola16
02.11.2012 [15:34]

Lola16Chudák Bella Emoticon Emoticon No ale táto poviedka je wauuuu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.08.2012 [15:20]

Danka2830Tak ja viem že mám veľmi veľký sklz v čítaní, ale mám toho straaašne veľa.... :-( ..... Konečne som začala tam, kde som dávnejšie prestala a že woooow... Domi super úžasná kapča, teším sa na ďalšie a ďalšie a musím rýchlo čítať, aby som to dobehla Emoticon Emoticon Emoticon

51. Petronela webmaster
01.08.2012 [20:59]

PetronelaTak jak koukám, Edward se se vší svou náruživostí vrátil a nechává to Belle pěkně pocítit. Chudák holka, myslela si, že už bude mít klid a spokojený partknerský život a ono nic. Místo toho zase hlavu plnou otázek, nedostatek spánku a já nevím, čeho ještě. Uvidíme, jak se k tomu všemu postaví Eric Emoticon

50. Kačka
03.06.2012 [19:18]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25.05.2012 [21:45]

Veubella Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon tak tuhle kapitolu jsem si opravdu hodně užila Emoticon
Úplně Erica s tím jeho úžasným zadkem vidím. Emoticon
Jsem zvědavá jak se to bude dál vyvíjet. Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.05.2012 [15:28]

SashmanJe to skvělé......nic víc se snad k tomu nedá dodat, je to snad jediná povídka zatím co mě tady chytla tak, že jí čtu úplně celou...
Většina se tu sice hlásí do teamu Edward, ale mě se to líbí tak jak to je, konečně nějaké změna, sice většinou to není špatné, ale jsem spíše spokojená, když je po boku Belly někdo jiný než Edward, protože můžeme dát šanci i někomu jinému, nebo snad ne?!

16.05.2012 [21:36]

Cornelia Emoticon

16.05.2012 [20:38]

SummerLili Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.05.2012 [20:33]

anissskaA když to konečně začalo jít do normálu objevil se Edík... ale je trochu smutný, nezdá se vám?
A co na to řekne Eric?? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4 5 6   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!