Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skrytá touha - 30. kapitola

Skrytá touha - 30. kapitolaPoslední páté mysterium Katabasis je tady. Přeji příjemné počtení. Vaše LadyS.

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 

„Jste připravena podstoupit nejvyšší zkoušku vaší oddanosti?“ ptal se mě temným hlasem muž v černočerném rouchu, ze kterého šel opravdu strach. S rozklepanýma nohama a bušícím srdcem jsem přikývla. Žaludek jsem měla jako na vodě.

Muž ustoupil stranou a já úlekem polkla. Výhled na plazící se nahá těla, souložící a zkrvavená od hlav až k patám, se mnou krutě zamával. Strach se mě zmocnil rychleji, než jsem čekala. Celá jsem se rozklepala a do očí se mi nahrnuly slzy. V duši se mi usadily hrůza a děs.

„Miluju tě, carissima, udělej to,“ šeptal mi do ouška Edwardův hluboký sametový hlas. „Pro nás dva, pro naši budoucnost.“

„Bojím se,“ kuňkla jsem úplně zkoprnělá.

„Máš se bát,“ pronesl tak zvláštně, až mi naskočila husí kůže. Vtom jsem ucítila, jak mi krk ovanul studený dech. Bolest připomínající bodání tisíce jehel mi najednou projela pokožkou přímo do tepny a můj zděšený výkřik zpola zabarvený úděsnou bolestí mi unikl z úst jako volání o pomoc. Můj zrak zahalila temnota a poslední, na co jsem myslela, byla má rodina a přátelé, které už nikdy nespatřím.

 

„Nééé!“ vykřikla jsem v agónii zoufalství a zpocená snad na všech dostupných místech jsem se vymrštila z postele do sedu. Zcela dezorientovaná jsem se snažila zaostřit, ale nedařilo se mi. Zrychlený dech a odeznívající strach mi napovídal, že to všechno byl jen sen. Ale nebyla jsem si jistá.  

„Bello, klid, jen klid,“ uslyšela jsem Edwarda vedle sebe a ucítila jeho chladnou paži, jak se mě snaží hlazením po nahých zádech utěšit. „Byla to jenom noční můra, všechno je v pořádku.“

Zamrkala jsem a polkla. „E-edwarde?“ pípla jsem jako vyděšené kuřátko a okamžitě se mu vrhla do náruče. Pevně mě objal a já se ho držela jako klíště.

„Pšš, jsem u tebe, neboj se,“ šeptal mi do ouška a já se snažila zmírnit proud slz, které se mi valily z očí. „Nemáš se čeho bát, byl to jen sen, nic víc.“

Popotáhla jsem a nepatrně se odtáhla. „Bylo to příšerné.“ Hrůzná scéna se mi stále přehrávala před očima. „Kolik...? Kolik je hodin?“

„Osm ráno. Můžeš ještě spát, jestli chceš.“

„Už neusnu,“ odpověděla jsem automaticky a znaveně si povzdychla. Chytla jsem Edwarda za ruku a opřela se o čelo postele.

Dnes je den D. Den, kterého jsem se tolik obávala. Kvůli kterému už posledních pár nocí trpím nočními můrami. Dnes večer, přelomem půlnoci, se odehraje poslední mysterium. Katabasis. A já se stanu upírkou. Nesmrtelnou bytostí navždy sající krev.

Otřásla jsem se.

„Bello?“

„Jsem v pořádku.“ Abych potvrdila svá slova, líbla jsem Edwarda na naše propletené prsty.

„Přeješ si snídaní?“ Vteřinu nato, co to dořekl, mi zakručelo v břiše a Edward se tiše zasmál. „Hned to zařídím,“ slíbil mi, políbil mě na tvář a stoupl si. Výhled na jeho nahé pevné hýždě mně uvedl do varu, ale dělala jsem jakoby nic. Popravdě jsem po včerejší vášnivě promilované noci byla docela udolaná a potřebovala jsem alespoň dvanácti hodinovou pauzu, abych se připravila na večer. 

Edward si natáhl kalhoty a zmizel za dveřmi ložnice.

Já padla zády do postele a nevědomky pozorovala strop. Hlavou mi přitom běžely myšlenky ohledně nadcházejícího mysteria.

Všechno to uteklo tak rychle. Nemůžu uvěřit tomu, že je to opravdu tady. Tak dlouho jsem si dělala starosti, až to přišlo. Bože!

Avšak vše jsem také měla již bedlivě promyšlené. Samozřejmě jsem se bála, co bude s mou rodinou a přáteli. Pomyšlení, že už je nikdy neuvidím, mě mučilo. Ale měla jsem plán, který jsem i počala tajně realizovat. Edward nemá ani tušení, ale já prostě nemohu dopustit, abych zmizela z povrchu země, jako bych se nikdy nenarodila. To jednoduše nedovolím. To mé rodině neudělám ani za cenu jejich ohrožení.

Ráno se přelomilo v dopoledne, kdy jsem byla po snídani a užívala si společného času s Edwardem. Dívali jsme se na filmy, povídali si a nakonec jsme šli ven na oběd. Ve dvě hodiny jsme se ale museli rozdělit a Edward se ujal příprav na páté mysterium. Já se mezitím usadila u sebe v bytě a snažila se zabít čas. A že se mi to dařilo, myšleno ironicky.

Každá minuta, vteřina, se mi táhla jako nikdy předtím. Ve čtyři hodiny naštěstí přišla Jess z práce, a protože její Vincenzo pracoval, mohly jsme zbytek odpoledne strávit spolu.

Jak se blížil večer, byla jsem čím dál tím víc nervóznější. A Jess se mi vůbec nedivila. Plně mě chápala a já jí za její porozumění byla vděčná. Obě jsme věděly, že se možná blíží moment, kdy se budeme muset na delší dobu rozdělit a říct si dočasné sbohem. Neřekla jsem jí přesně, co se bude dít, ale tolik, aby pochopila.

Také jsem jí předala instrukce, co má dělat, pokud už se neukážu. Co má říct mé rodině a lidem z univerzity. Dala jsem jí všechny své piny a dokumenty, karty, všechny mé osobní věci. Napsala jí zplnomocnění, díky kterému bude moct jednat mým jménem. Jess, dá se říct, byla má pojistka lidského života.

Když odbila sedmá hodina večer, daly jsme si spolu poslední společnou večeři venku. Zašly jsme do luxusní restaurace a utratily balík. Dělaly jsme, jako by se dnes večer nemělo nic stát a užívaly si společné momenty. Smály se a klábosily o všem možném. Bylo to naše nevyřčené loučení.

Kolem desáté jsme dorazily domů a já se začala připravovat. Edward mi pro tento den pořídil speciální garderobu, i když ji na sobě budu mít jen pár minut. Říkala jsem si, jestli se má vůbec cenu líčit a česat, když si mě pak upraví podle sebe. Ale k elegantním šatům od Armaniho a botám od Versaceho by se nehodilo vypadat jako tuctová holka, a tak jsem si natočila vlasy do dlouhých vln a lehce se nalíčila. Výsledek byl okouzlující.

V jedenáct hodin mi zazvonil zvonek od hlavních dveří, což byl signál pro mě, že je Edward dole. Srdce se mi rozbušilo jako o závod. Panebože! Je to tady! Na rozklepaných kolenou jsem došla ke dveřím a otevřela. Poslední ohlédnutí se přes rameno. Můj byteček byl v dokonalém stavu. Uklizený a nablýskaný jako do časopisu pro realitku, až mi z toho píchlo u srdce.

Zhluboka jsem se nadechla, až jsem nepatrně popotáhla od zadržovaného pláče, a zavřela dveře. Na chodbě jsem zaťukala na ty Jessičiny a ona mi, s červenýma očima, ale odvážným úsměvem, otevřela.

„Jess… je tady.“

„Ach… Bello!“ Jess se mi vrhla kolem krku a rozplakala se. Drtila mi žebra ohromnou silou, až jsem nemohla dýchat, ale nevnímala jsem to a objetí jí opětovala. „Jsi moje nejlepší kamarádka, má nejlepší přítelkyně a navždy budeš můj člověk, Bello. Navždy,“ pravila mi horlivě.

Mé oči již odpředtím zvlhlé mi zaplavily nové slzy, které mi přetekly po tváři. „A ty můj, Jessico Stanleyová. Navěky věků.“ Poslední nejpevnější stisknutí a poté jsme se od sebe odtáhly. Obě jsme si otřely mokrá líčka a Jess mě sjela pohledem.

„Páni, ty šaty jsou fakt sexy.“

Pokrčila jsem nahými rameny. „Ani to nevnímám.“

Jess chápavě přikývla a posmutněle se usmála. „Musíš jít.“

„Já vím.“ Zhluboka jsem se nadechla, až mi málem pukly plíce. „Víš tedy, co dělat? Je velká pravděpodobnost, že už se nevrátím.“

„Vím,“ kývla Jess pevně hlavou. „Neboj, všechno zařídím. Jen nezapomeň na své znamení, ať vím, že jsi v pořádku.“

„Nezapomenu.“ Naklonila jsem hlavu na stranu a sáhla si pravou rukou na srdce. „Kamarádky navždy.“

 Jess zopakovala můj pohyb. „Kamarádky navždy.“

Nato jsem se odhodlaně otočila na vysokém podpatku a bez jediného ohlédnutí nechávala svůj dosavadní život za sebou.

Venku mě ofoukl studený noční vánek a já se otřásla. Rozpuštěné vlasy se mi rozlétly do všech stran a já slastně zavřela oči.

„Cara mia,“ uslyšela jsem Edwarda pár metrů ode mě. Otevřela jsem oči a zamrkala. Vypadal jako Adonis, opravdu, krásnějšího muže na světě nebylo. Své vždy rozcuchané bronzové vlasy měl uhlazené, i když si stále ponechávaly svůj rozmarný vzhled. Na sobě měl skvěle padnoucí na pohled drahý smoking a nablýskané boty. Skvěle jsme k sobě ladili.

„Bello.“ Obřadně ke mně došel a galantně mi políbil hřbet dlaně motýlím polibkem. Nevím proč, ale zatočila se mi z toho hlava a v klíně ucítila škubnutí.

„Edwarde.“

„Jsi připravená?“

Jeho otázka mnou uvnitř otřásla, ale navenek jsem chladně přikývla. Tváří mu proletěl bolestný výraz, ale hned ho zamaskoval svým pokřiveným úsměvem.

„V tom případě mne následuj.“ Nabídl mi rámě, do kterého jsem se ihned zavěsila, a společně jsme se vydali k limuzíně stojící u chodníku.

Uvnitř jsem jako živá socha seděla a hleděla z okýnka na ubíhající město venku. Překvapivě jsme se však přesunuli jen o pár bloků dál, přesněji k místnímu hradu, díky kterému je také toto malé městečko známé.

U jeho vchodu byl rozvinutý červený koberec táhnoucí se až dovnitř. Jako slavné osobnosti ve filmech jsme s Edwardem postupně vystoupili, přičemž se mi rozvinul rozparek u šatů a odhalily se mi mé obnažené nohy, a bok po boku se vydali k mohutným otevřeným dveřím.

Jako vždy je lemovali dva lidé, upíři, připomínající tajné agenty, kterým pošeptal vstupní heslo. Poté jsme vešli.

Hrad jsem navštívila již nesčetněkrát, ale tentokrát působil… jinak. Ve vzduchu se vznášelo prazvláštní napětí, které jsem nedokázala rozšifrovat.

Rozhlížela jsem se, jako bych tu byla poprvé, přestože jsem to tu znala jako své boty. Temná a zároveň tajemná výzdoba dodávala celému hradu mistický nádech zahalený rouškou zla. Až se mi z toho naježily všechny chloupky na těle.

„Bello,“ oslovil mě Edward a já na něho upřela svou pozornost.

„Ano?“

„Půjdeš se nyní připravit. Obřad začíná přesně o půlnoci.“ Kývla jsem hlavou a udělala krok v před, ale v poslední chvíli mě zadržel. „Bello?“

Otočila jsem se k němu čelem. „Sì?“

„Ti amo per sempre, qualunque cosa accada. Ricordate queste parole, il mio amore.“

V očích se mi objevily dnes již po několikáté slzy a dech zadrhl náhlým přívalem nepředstavitelně hluboké lásky.

„Io, te lo prometto.“

Poté jsem se ve spárech služebných nechala odvést do přípravných pokojů, které byly tak podobné těm předchozím. Dvě dívky v bílých hávech mě odstrojily, oblékly mi saténový župan a posadily před zahalené zrcadlo.

Již automaticky jsem zavřela víčka a pohodlně se opřela, aby na mně mohly obě pracovat. Hotová na poslední páté mysterium jsem poté vstala.

Jedna z dívek mi svlékla župan a druhá přinesla středně velkou krabičku, kterou mi podala. Rozklepanýma rukama jsem ji převzala a nejistě ji otevřela.

Dech se mi rázem zadrhl, když mi pohled padl na přibližně středověký, zrezlý a hrůzu nahánějící… obojek s ostny. Vyděšeně jsem střelila hlavou k dívkám, ale obě se tvářily neutrálně, a ta blíže ke mně obojek vyňala z krabičky. Tu jsem, jakmile byla prázdná, bez povšimnutí upustila na zem.

S rychle se nadzvedávajícím hrudníkem od zrychleného dechu jsem pozorovala, jak mi odporný ostnatý obojek nasazuje na krk. Poté co ho zapnula, ucítila jsem mírnou bolest, jak se mi miniaturní ostny z vnitřní strany obojku zařezávají do krku. Ježíšikriste!

Druhá dívka pak přinesla středně tlustý řetěz, vypadající stejně odporně, a připnula mi ho k obojku. Nyní jsem se bez okolků mohla prohlásit za otroka.

Dívky mě odvedly před velké zrcadlo, které bylo přikryté bílým plátnem, a když jsem dle nich byla připravená, jedním trhnutím ho strhly.

Nemohla jsem uvěřit svým očím. Ta dívka, co se na mě dívala skrz odraz zrcadla, jsem nemohla být já. Přemýšlela jsem, zda jsem tak hluboce klesla či naopak vypadám jako bohyně pomsty, anděl zla, co má vykonat zlé skutky. Možná obojí.

Mé vlasy byly divoce vyčesané, líčení překvapivě jemné, přestože výrazné, a mé nehty, jak na rukou, tak na nohou, byly nalakovány na černo. Celé mé vzezření mě děsilo do morku kostí.

„Je čas,“ promluvila na mě jedna ze služebných italsky a já vyděšeně přikývla.

Na třesoucích se nohou jsem kráčela jako tělo bez duše na druhý konec pokoje ke dveřím. Srdce mi bušilo jako o závod, oči plnily slzami. Měla jsem strach, který jsem si v životě nedokázala představit.

Ostnatý obojek mi dřel citlivou kůži na krku, a po chvíli jsem si uvědomila, že mi po něm dolů tečou tenoučké čůrky krve. To zapříčinilo, že jsem se rozklepala jako při nejhorší zimnici.

Dlouhé, loučemi osvětlené chodby, pro mě byly novinkou. Procházela jsem částí hradu, která musela být turistům uzavřena, a tak jsem s vykulenýma skleněnýma očima pozorovala zdejší prostory jako odsouzený vězeň před smrtí. Což se od mého nynějšího stavu moc nelišilo.

Za několik minut totiž zemřu. Má lidská duše mě navždy opustí a já se probudím v novém nesmrtelném životě. Jako upír. Démon, anděl temnoty. Ta představa mě drtila napadrť.

Najednou jsem si absolutně nebyla jistá, zda dělám správně. Vzdávám se úplně všeho kvůli lásce. Stojí to vůbec za to? Co když se jednoho dne rozejdeme? Co mi poté zbyde? Osamělá věčnost a vědomí, že všichni lidé, které jsem dříve milovala, jsou buď po smrti, nebo v pokročilém stádiu stáří.

Těžce jsem vydechla a zastavila se. Před očima se mi začaly dělat mžitky a nemohla jsem dýchat. Zřejmě se mě začal zmocňovat panický šok. Byla jsem jakoby v transu a nevnímala nic kolem sebe. Realita se smršťovala do miniaturního hrášku a mou mysl obaloval strach a temnota.

„Signorina! Signorina!“ ozývalo se z dálky, ale můj mozek tyto zvuky nedokázal nikam zařadit. Poddávala jsem se nicotě, která mě celou obalovala a pomalu stahovala pod hladinu ničeho.

A vtom mi před vnitřním zrakem stanula Edwardova tvář; jeho překrásné děsivé rudé oči, rty jemné a plné, které tak božsky líbají. Vše jako by se najednou zastavilo. Hroucení mého zdravého rozumu, mé existence, se stoplo, a veškeré mé vnímání se zaostřilo na představu Edwarda.

Jeho přelud se na mě něžně usmíval a vztahoval ke mně ruku. Chtěla jsem se ho chytit, ale nešlo to. Jeho oči mě prosily, abych se ho dotkla, a já se snažila, avšak nešlo to. Blok v mé hlavě mi nedovoloval se k němu přiblížit. Byl to strach, který mi bránil spojit se s ním. Zhluboka jsem se nadechla a z celého svého bytí si přála být s ním.

A z ničeho nic jsem se objevila v jeho náručí. Panika a děs zmizely jako pára nad hrncem a mou duši zalila láska a štěstí. Tiskla jsem se ke svému Edwardovi, jako by těsně unikl smrti. Milovala jsem ho a milovala dál a dál, dokud jsem se plně nenavrátila do reality.

Snový Edward zmizel a mé oči zaostřily na dvě vyděšené služebné.

„Signorina! Jste v pořádku?“ zeptala se mě italsky. Zatřepala jsem hlavou a několikrát se nadechla, abych se vzpamatovala.

„Sì, Scusate.“

Odvaha a touha po Edwardovi mě donutily se vzmužit a stát si za svým rozhodnutím projít si posledním mysteriem. Stanu se upírem a budu s Edwardem navždy. Nikdy se nerozdělíme, nikdy se neodloučíme. Jsem s ním zasnoubená, miluji ho a jednoho dne, až veškerý zmatek kolem mé osoby ustane, se vezmeme.

Opět ve své kůži jsem po boku služebných pokračovala potemnělým hradem. Míjela jsem spoustu chodeb, zdolávala několik schodišť, dokud jsem nestanula u obrovitánských dvoukřídlových kovových dveří. Došlo mi, že jsme na samém vrcholu hradu. Před vchodem do věžní síně.

„Signorina, jste připravena?“zeptala se mě jedna z dívek naposledy.

„Sì, jako ještě nikdy v životě,“ odpověděla jsem v jejich rodném jazyce.

„Bůh Vás doprovázej, signorina. Hodně štěstí.“ Jejich zpěvavá italština lahodila mým uším a jejich slova se mi vryla do paměti.

Druhá z dívek zaklepala na kovové dveře, které se načež otevřely. Trochu jsem se lekla, protože za nimi pro můj údiv nebylo vůbec nic. Jen černočerná tma. Mé nohy se automaticky daly do pohybu a já se vydala vstříc temnotě.

 

 

Netušila jsem, jak dlouho jsem stála na místě, ani kdy se za mnou zavřely dveře. Konec řetězu, který předtím držela jedna ze služebných, se mi jen tiše houpal u kotníků a mé srdce sprintovalo jako o závod.

Odhodlaně jsem polkla a udělal jeden krok vpřed. V téže chvíli se z ničeho nic rozhořely obrovské mísy podél dlouhého úhlově černého sametového koberce, na kterém jsem stála. S každým mým krokem se rozhořela další řada, což mě dovedlo až ke schodovému výběžku. Vystoupila jsem nahoru a zahleděla se vpřed do tmy.

Nevěděla jsem, kolik je zde lidí „upírů“, zda je tu někde Edward, ale tíživé ticho drásalo mé nervy nadranc. Chladný vzduch mě pálil v plicích a způsoboval mi husí kůži.

„Isabello Marie Swanová,“ promluvil zvučný, hluboký a zároveň vysoký hlas neznámého muže. „Jsi ochotna se podrobit pátému mysteriu z vlastní vůle a dobrovolně vstoupit ke kultu zasvěcených? Přijímáš pod přísahou posvátné Katabasis? Odpověz, novicko!“

Moje srdce bilo jako zvon. Byla jsem ochromená hrůzou a adrenalin mi proudil v žilách světelnou rychlostí.

V té chvíli jsem netušila, co odpovědět. Bála jsem se o svůj život, ale zároveň hltala to obrovské napětí a pocit vlastního naplnění.

Odhodlaná k velkému činu jsem propnula záda. „Ano,“ zněla má odpověď. Byla jsem na sebe hrdá, že mi ani trochu nezakolísal hlas.

„Nuže, novicko pátého řádu, nyní naplníš svůj osud. Konej a buď odměněna. Tvá poslední zkouška právě začíná.“ Tajemná hrůzná slova mi zněla v uších, ale přesto jsem plná pozitivních emocí sestoupila ze stupínku, čímž se rozsvítily poslední dvě mísy. Každá z jedné strany lemovala majestátní pozlacený trůn, na kterém seděl… ďábel v lidské podobě.

Můj dech se zadrhl a oči vyvalily. Zcela obnažený obrovský muž v děsivé masce mě skrz její škvírky na oči bedlivě pozoroval a já, neschopna jediného počínání, jsem tupě zírala na jeho… božský nástroj mocně vztyčený mezi jeho stehny.

Na místě se mě zmocnil pocit odporu a zhnusení. Okamžitě jsem si vzpomněla na Edwarda a na to, že mě někde z temnoty pozoruje. Nikdo mi neřekl, co mám dělat, ale perverzní scéna mluvila za vše a představa, jak mě uvidí s jiným mužem… najednou se mi všechno jevilo v té nejodpornější podobě.

Muž v masce mě pohledem vybízel k činu, ale já nemohla. Stála jsem na místě jako zmrazená a netušila, co si počít. Mé svědomí mi říkalo, že to co udělám, bude špatné. Pro Edwarda to bude bolestná rána a on mě za to odsoudí. Avšak tušil, co se zde bude dít. Nechal mě se svobodně rozhodnout a stál za mým rozhodnutím. Dokonce mě na to psychicky i fyzicky připravoval.

Udělám to!

Překonám svůj odpor a dokončím poslední část zasvěcení!

Ano!

Plná hnusu leč připravená na své počínání jsem předstoupila k upírovi a klekla si mu mezi nohy. Roztřesenou rukou jsem ho uchopila za penis a jala se ho odshora dolů pomalu hladit.

Zvláštním způsobem mi to bylo povědomé. Jeho velikost, chlad a hladkost mi byly velice známé, a ta sladká vůně… Pohledem jsem rychle střelila k levému boku dotyčného a… mé rozjitřené srdce poskočilo. Byla tam! Nepatrná jizvička způsobená kousnutím upíra, když se Edward asi před padesáti lety popral s novorozeným.  Ó můj bože! Ten děsivý muž je můj Edward!

Okamžitě jsem se pohledem spojila s jeho, avšak jeho oči nevypovídaly ani trochu o tom, že by to byl skutečně on. Láska, která se v nich vždy odrážela, byla zaměněná za led a krutou odměřenost. Poníženě jsem sklopila hlavu a vzala jeho erekci do úst.

Snažila jsem se nemyslet na to, kde právě jsem, kolik lidí mě pozoruje, a že Edward je úplně vyměněný. V duchu jsem si představila, jak spolu ležíme v jeho nádherné posteli a oddáváme se rozkoši víc než kdy předtím.

Zcela jsem se uvolnila a sála ho tak vehementně, až jsem cítila, jak mi po rtech od mých zubů stéká potůček krve. Zároveň jsem kmitala rukou ve stejném rytmu a ani jednou se nezastavila.

Nevím, jak dlouho to trvalo, zda Edward vydával nějaké zvuky, nic jsem nevnímala, ale z ničeho nic jsem ucítila, jak mi jeho dlaň klouže od krku po zátylek a jak mě jeho ruka uvěznila s jeho přirozením v ústech. Věděla jsem, co přijde, ale zároveň jsem se toho děsila, protože Edward mi nikdy nedovolil polknout jeho upíří sémě.

Ten okamžik nastal rychle a já si ani neuvědomila, že něco polykám. Byl to tak automatický reflex, že jsem to ani nestihla zaznamenat.

Když jsem se jakžtakž vzpamatovala, otřela jsem si ústa hřbetem dlaně a postavila se. Neměla jsem odvahu pohlédnout Edwardovi do očí, a tak jsem jen stála a čekala, co bude následovat.

Edward mě jedním pohybem povalil na rudý sametový kobereček ležící před trůnem. Můj ostnatý obojek se mi bolestně zaryl do krku, až jsem sykla, a jeho tělo překrylo to mé.

Silnými pažemi mi roztáhl stehna, a aniž bych se nadála, byl ve mně. Z úst mi unikl slastný vzdech. Dlaně jsem zaryla do vysokých chlupů koberečku a stoličky drtila o sebe.

Jeho pohyby připomínaly zvířecí, byl krutý a úžasný zároveň. Zmocňoval se mě a dával jasně najevo, kdo zde má navrch. Já byla pouze otrok, on vládce.

Prudce do mě vnikal a já se nezmohla na nic jiného než sténání. Má ňadra mi na hrudi divoce poskakovala a jeho mohutné paže mi spočívaly každá z jedné strany hlavy. Provazce svalů se mu na bicepsech námahou vlnily a jeho studený dech mě šimral na orosené hrudi. Hroty bradavek mi přitom ve světle ohně rudě zářily a zároveň na stěnách vytvářely protáhlý stín.

Nic tak náruživého jsem opravdu nečekala. Bylo těžké si připomínat, že ten tvor, který mě tak chladně a surově pustoší, je Edward. Jeho výpady byly tvrdé, ba dokonce bolestné, mé pocity se však mísily se syrovou touhou, žádostivostí. Někomu by to připomínalo znásilnění, já si připadala jak v ďáblově moci.

„Áááá!“ Nedokázala jsem to vydržet a být zticha. Nutně jsem potřebovala ventilovat své pocity. Tlak v mém přirození sílil zároveň se zbystřenými smysly od Edwardovo jedovatého sperma, které mi kolovalo organismem. Klouby u prstů na rukou jsem musela mít bílé od silného stisku v pěsti a z hrdla mi vycházely hekavé výkřiky slasti a bolesti. Už jsem to nemohla dál vydržet. Zmítala jsem se ze strany na stranu a zuby si prokousávala zakrvácený ret. Cítila jsem, jak mi z koutku úst teče tenký pramínek krve po tváři směrem dolů k uchu.

Bylo neuvěřitelné vnímat dvě tak rozdílné bolesti, tu od rozdrásaného krku a poté palčivou bolest od rychlých a houževnatých výpadů Edwardovo mocného přirození. Výsledek byl ale neuvěřitelný. Člověk to musí zažít na vlastní kůži, aby pochopil, co se ve mně odehrávalo. To neskutečné otevření se sama sobě, poznání vlastní duše, byla to láska, která mě spalovala a touha, co ničila.

„Ááááh! Už dost!“ Musela jsem to vykřiknout. Déle jsem to nedokázala snést. Takové vjemy byly na mě, jakožto zatím pouhého člověka, příliš silné.

Netuším, zda Edward přestal kvůli mne, nebo jestli to měl v plánu. Náhlý chlad a prázdnota mi zahalila klín a studený vzduch se mi dostával pod kůži. Roztřásla jsem se po celém těle.

Vtom mě surově chytil za boky a přetočil na břicho. Chlupatý koberec mi odřel pravou tvář a ostnatý obojek mi opět pořezal rozdrásaný krk. Z odřené pokožky mi stekla další salva krve.

Jeho dlaně mi spočinuly na bocích a dlouhé prsty mi zaryl do kůže. Jistě tam budu mít od nich modřiny. Zvedl mi zadeček do úrovně své pánve a já se tak ocitla v nepřirozené poloze připomínající kopec. Rukama mi roztáhl půlky od sebe a mně došlo, co bude následovat. Srdce se mi rozbušilo ještě rychleji, přestože bych přísahala, že rychleji bít nemůže.

Edwardův penis extrémně zvlhlý od mých pohlavních šťáv mi kroužil kolem anální dírky a já, ač jsem se hrozně bála jeho vpádu, jsem se v nejvzdálenějším a nejponuřejším koutě své duše nemohla dočkat. Mé zvrhlé a nedočkavé já toužilo okusit dosud nepoznané a navždy zahodit poslední ždibíček mého panenství.

A náhle… „ÓH! Do prdele!“ Bylo to drsné, zároveň však hladké vniknutí. Edwardův penis do mě vklouzl bez sebemenšího odporu a mé pocity zaplavila exploze životadárné extáze. Bylo to tak silné, že jsem musela zadržet dech. Mírná bolest se mísila se slastí a bůh mi k tomu pomáhej, ale jeho přirození se mi najednou zdálo dvakrát tak mohutnější! A to mu Všemohoucí nadělil velice bohatou výbavičku. Zcela mě naplňoval a mé rozjitřené nervy to nedokázaly snést.

Překvapivě se Edwardovy výpady zpomalily a zjemnily. Okolní svět pro mne dávno přestal existovat, nyní jsem se však vznesla na obláček opojení a omámení. Vnímala jsem pouze Edwarda, v nose cítila jeho vůni a před očima si přehrávala jeho karmínové oči zalité láskou. Zkrvavená ústa se mi stáhla do mírného úsměvu a ztuhlé svaly ve tváři mi povolily.

Trhaně jsem oddychovala a sténala. Tlak, bolest, vzrušení, slast z análního sexu se ve mně míchaly do opojného koktejlu. Z ničeho nic se mi před očima začaly míhat hvězdičky, prach z koberce se mi usadil v hrdle od ztěžklého dýchání a krev z rozžvýkaného rtu se vsakovala do již rudého koberce.

„Óooh… uuuh… chrrrrrh… áááááá!“ A vtom se to stalo, pěna poháru přetekla. Edwardovo přírazy opět zhrubly a zintenzivnily, byly prudké a nepoddajné a já se přesně v tom okamžiku přehoupla z již nesnesitelného vytržení do slastného opojení a vybuchla v nepolevujícím mocném orgasmu. Přelil se přese mě a pohltil mě jako přílivová vlna. Kolena mi podklesla a já se zhroutila na drsný koberec. Edward ze mě vyklouzl, ale okamžitě do mě opět přirazil. Bylo to nepopsatelné. Nikdy v životě jsem něco podobného neokusila.

Stahy v mé jeskyňce mě zalévaly jedna za druhou, až se mi zdály nekonečné. Bylo to úžasné, tak ohromný orgasmus jsem s Edwardem ještě nikdy nezažila, a vlastně v celém mém dosavadním životě.

Edward na mne nalehl a jeho váha mě přišpendlila k podlaze. Stále do mě jemně pronikal, ale nyní jsem z jeho pohybů vycítila lásku a něhu. Živočišný sex vedený pouze predátorskými pudy zmizel a zbylo po něm pouze láskyplné milování, alespoň já to tak prozatím cítila.

Stále jsem se z toho okamžiku vzpamatovávala a snažila se pochopit, co se právě stalo. Nedokázala jsem však myslet. Pořád jsem se ještě vznášela ve stavu euforie po naprosto ochromujícím orgasmu.

Edward mi jemně oždiboval rameno a mně to připomnělo, co bude následovat. A moje uvolnění rázem opadlo. Srdce se mi opět rozbušilo a dech se stal trhaným. Polil mě studený pot a strach.

Edward mě něžně přetočil zpátky na záda a i přes zákaz mi pohlédl do očí. Topila jsem se v jeho rudých tůní a ztrácela se hluboko v nich. Jeho ruce se mi roztančily po těle a hladily mě na každém kousíčku kůže. Mezitím mi opětovně vnikl do něžnější dírky a jal se se mnou milovat s naprostou oddaností. Zvedla jsem ruce a obtočila mu je kolem krku. Déle jsem to nevydržela a přitáhla si ho za hlavu k pohlcujícímu polibku.

Bylo to sbohem. Srdcervoucí loučení s mým lidským životem a příslib nové budoucnosti. Naše polibky se z vášnivých staly bouřlivé. Do hry se přidal jazyk a zuby a my se snažili ponořit jeden do druhého. Chtěli jsme se navzájem pohltit a stát se jedním tělem a jednou duší. Bylo to zběsilé, vzrušující, ale přesto láskyplné.

Naše tempo se zpomalilo a zbyly pouze krátké sladké polibky na rty.

Jeden.

Druhý.

Poslední.

„Miluju tě,“ špitl mi do rtů tak tiše, že jsem ho skoro neslyšela.

Pohladila jsem ho dojemně po tváři a do očí se mi nahrnuly slzy.

„A já tebe. Na věky věků.“ A na důkaz svých slov jsem mu nastavila svůj krk a zavřela oči. Slzy hromadící se mi v jejich koutcích přetekly a tichý slaný potůček mi skápl po tváři.

Ucítila jsem na krku studený dech, smrtelný polibek a poslední, co si pamatuji, je bouřlivý příraz do mé jeskyňky a ta nejhorší a nejděsivější spalující bolest, jakou jsem kdy zažila.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá touha - 30. kapitola:

 1
4. Petronela admin
01.10.2016 [7:36]

PetronelaTak, další dokonalá kapitola je za mnou.
Bellin sen na začátku byl velmi zvláštní, ale tak sny si s naší fantazií občas pěkně zahrávají. Co je hlavní je to, že nakonec necouvla, podrobila se pátému mystériu a nakonec bude proměněna. Emoticon

28.09.2016 [14:06]

KateDenali11Tak a konečně jsme došli k očekávanému okamžiku. Emoticon Emoticon Zbytek kapitoly komentovat nebudu, to bylo akorát tak na červenání se. Emoticon
K.D.11

2. Eliii
27.09.2016 [19:42]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. BabčaS.
27.09.2016 [15:19]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!