Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skrytá touha - 2. kapitola

NH-Edward


Skrytá touha - 2. kapitolaBella potřebuje malou službičku, hádejte od koho? Hezké čtení, LadyS.

 

Zrovinka jsem se chystala do postele, když mi na dveře přistála něčí pěst za doprovodu hlučného bouchání. „Bello, vím, že nespíš, otevři.“ Rozmrzele jsem vrátila přikrývku do původní podoby a v chundelatých bačkorách se vydala ke zdroji toho příšerného rámusu.

„No jo!“

Sklouzla jsem se po dlaždicích a zacinkala bezpečnostním zámkem.

„Ahoj!“ zazubila se na mě Jessica ve směšném saténovém pyžamu s medvídky a stříbrnou termoskou v ruce. „Nemohla jsem spát, a tak mě napadlo, že bych ti první večer pod italskými hvězdičkami mohla dělat společnost.“ Aniž by mě nechala něco říct, proklouzla mi pod paží opřenou o futra a zamířila si to do mého obýváku za rohem. Byla jsem unavená, čímž pádem nevrlá, a trapně přiznávám, že i nadržená.

Celý zbytek večera jsem neustále vzpomínala na toho sexboha z Caffè BelSole, miliardáře lorda Edwarda Ferriniho. A mé vzpomínky doprovázely obrázky jeho těla; rozevřeného saka odhalující jeho napnutou košili přes vypracované svaly, a kvůli mé dlouhé abstinenci ohledně partnerů jsem zůstala nažhavená a neuspokojená. A do toho všeho přijde Jess!

„Jak jsi věděla, že nespím?“

„Prosím tě, jsi tak hlučná, že kdybych bydlela třeba i na konci chodby, stejnak bych tě slyšela.“ Mojí odpovědí bylo mrzuté zabručení.

„Mohla bys přinést dva hrníčky? Donesla jsem nám domácí horkou čokoládu.“ Uvelebila se na gauči a já se vydala do kuchyně.

„Kdo ji dělal?“ zavolala jsem na ni, když jsem vyndávala dva bíločervené hrnečky z horní skříňky.

„Já osobně! Kdo jinej?“

„Odkdy umíš uvařit po domácky dělanou čokoládu?“

„Náhodou, tenhle recept je od jedné Italky, dala mi ho těsně po mém příjezdu. Moc milá paní. Od té doby si ji dělám alespoň jedenkrát týdně. Na večer je do žaludku nejlepší, krásně se po ní usíná.“

Postavila jsem oba hrnky na korkové podložky a Jess do nich nalila svůj výtvor, ze kterého se kouřilo. Zašroubovala termosku a vzala si svůj hrníček, chytila ho do obou dlaní a labužnicky nasávala čokoládové aroma, nohy si skrčila pod sebe. Napodobila jsem ji a sedla si do křesla.

„Můžem koukat na nějaký film v telce, anebo si povídat. Pokud tě zajímá můj názor, jsem pro televizi, protože za dnešní odpoledne a večer jsme toho prokecaly fůru.“

„Tak jo,“ souhlasila jsem a natáhla se pro dálkový ovladač. Akorát tam dávali nějakou kriminálku, kde vybouchl kamion. Červená a žlutá barva ohně zaplavila obrazovku a ozářila celý pokoj. Vybrala jsem nám romantickou komedii v italštině s anglickými titulkami, pro mě jako dělané, a když film skončil, přepla jsem to na horor, co dávali na americké vysílací stanici. Trochu velký skok v žánru, ale líbil se nám. Sice jsme u něho vřískaly, jako by nás na nože braly, podobně jak hlavní hrdiny, ale s potěšením jsme ho dokoukaly.

V polovině třetího filmu, to bylo něco kolem půl jedné ráno, se nám oběma zavíraly oči, takže jsme vyhlásily konec a vydaly se na kutě. Jess se odšourala potemnělou chodbou k vedlejším dveřím svého bytu a já padla napůl v polospánku do postele. Usnula jsem do několika minut.

 

 

„Auuu!“ vykřikla jsem bolestivě na celý obývák a začala poskakovat na jedné noze. „Hymlhergot! Já se na to vykašlu!“ Dopajdala jsem k židli u psacího stolu a žalostně se do ní skácela. Takhle to dopadá, když se člověk nesoustředí na práci.

Pořád jsem na něho myslela. Na lorda Edwarda Antonia Nevímjakdál Ferriniho. Hloupě jsem se domnívala, že když se zuřivě zaberu do vybalování posledních krabic, vyženu si ho z hlavy. A výsledek? Akorát jsem docílila toho, že jsem se z ničeho nic zasnila, uvolnila stisk a těžká krabice mi dopadla přímo na pravý nárt, kde mi nyní bolestivě pulzovalo. Zmodralá modřina se ukáže co nevidět.

Ach jo. Nemůžu uvěřit, že mi popletl hlavu úplně cizí chlap! Mě, takovou slušňačku, jak mě mnohdy nazývá Jess. Dosud jsem neměla sex s klukem, se kterým bych nechodila, navíc jsem k němu připustila vždycky až po pár měsících vážného vztahu. A už vůbec se mi nestalo, že bych se vzrušila za pár vteřin! Povím vám tajemství. Za celý svůj milostný život jsem nezažila orgasmus. Opravdu. Souložila jsem dohromady se dvěma kluky, a když přišlo na to, iniciátorem byl pokaždé můj partner. Mike nikdy ani nezjistil, že jsem nedošla zdárného konce a Nick? Měl podezření, že orgasmus předstírám, ale bála jsem se, že když se dozví pravdu, opustí mě, a já ho milovala. Proto jsem Nicka ustavičně přesvědčovala, že se mýlí, a on se toho držel.

A dnes ráno jsem se probudila rozpálená a s vlhkými kalhotkami. Vlhkými! Je vám doufám jasné, že erotickými sny zrovna neoplývám a ani si nepamatuji, že bych někdy nějaký měla. Ale po dnešku…

 

Stála jsem u otevřených francouzských dveří, bílé závěsy, lehké jako pírko, se vlnily ve vánku a vlály ven. Byla jsem nahá a ozářená ranním sluncem. Vzrušená. Znenadání mi něčí dlaně, hladké a chladné, přejely po zádech po páteři a mně naskočila husí kůže. V klíně se mi rozlil žár. Ty hebké dlaně mi něžně sjely až k bokům, za které si mě dotyčný přitáhl na svou hruď, a já slastně vzdychla. A otočila se. Tvář mého snového milence patřila lordu Ferrini. Edwardovi. Rty mu zdobil šibalský úsměv a oči temné jako noc mu jiskřily vášní. Jeho ruce mi po žebrech vyjely až k ňadrům a něžně je potěžkaly. A pak mě políbil. Naše jazyky se proplétaly a laskaly, když si mě vyzvedl do náruče a odnesl do velké bílé postele s rozházenými poduškami. Položil mě na záda a nalehl na mě celou vahou, jeho erekce mě tlačila do slabin. Zasténala jsem, chytila ho za vlasy a víc si ho k sobě přitisknula. Ucítila jsem, jak se připravuje do mě vstoupit, když-

 

Jsem se probudila. Rozbolavělá, s naběhlými bradavkami a dlaní pod kalhotkami. Hladila jsem sama sebe! Jako bych se opařila, odtáhla jsem ruku a schovala ji pod zpocenou přikrývku, jako bych se za ni styděla. A styděla. V životě jsem se neopovážila sebe sama dovést k vrcholu, přestože jsem o tom párkrát přemýšlela. Být neukojená je někdy na pytel, když se potřebujete soustředit na přednášku, ale jenom křížíte nohy a vrtíte se o sto šest.  

Zatřásla jsem hlavou, abych se těch bizarních myšlenek zbavila a pustila se zpátky do vybalování. Naštěstí jsem měla spoustu práce.

 

„Hotovo,“ prohlásila jsem a oprášila si ruce. Oficiálně jsem byla zabydlená. Hodiny ukazovaly dvě odpoledne, takže jsem si uvařila kávu a odnesla si ji na malý balkůnek, z kterého mám krásný výhled na okolní krajinu. Volterra leží na strmém, obtížně přístupném skalnatém vrchu, takže jsem dohlédla až do dálných krajin. Jedním slovem nádhera. Je zvláštní, že tu jsem teprve něco přes čtyřiadvacet hodin, ale už teď to město zbožňuji. A protože jsem taková přecitlivělá duše, musela jsem se s tím svěřit Jess. Popadla jsem mobil a vytočila její číslo.

Jessica Stanleyová je fakticky hrozná, ale i přesto je to má nejlepší kamarádka. Poté, co jsem si jí vylila své srdíčko, mi prskla do telefonu sprostou nadávku a doporučila mi, ať se vrátím zpátky na zem a nejsem taková sentimentální kráva. Velmi britské.

„Jess?“

„Ano?“

„Jsem ráda, že jsme tu spolu. Bez tebe by to nebylo ono.“

„To mi povídej, ten půlrok bez tebe byl strašnej. Nikdo mě tady nemohl brzdit a já si vybudovala pověst největší pařmenky a nymfomanky.“ Obě jsme se tomu zasmály. „Jo a Bello, přestaň už na něho myslet.“

Zarazila jsem se. „Jaks to poznala?“

„Blázníš? Včera si nemluvila o nikom jiném. Při filmech si zírala na každého herce a měla připomínky typu: ten je vysoký jako on, tenhle má podobnou barvu vlasů, tam ten zase stejný nos a tenhle ten naopak stejně ostré rysy a vystouplé lícní kosti a-“

„Dost! Chápu.“

„Jen nedělej, žes zapomněla.“

„Nedělám. Líbí se mi být tajemná dáma.“

„Hej, brzdi holka. Koupil nám jenom pití. Vsadím se, že tohle udělal nejmíň tisíckrát. Chlapy jako on si prostě můžou dovolit platit krásným ženám jejich drinky.“

Jasně, a pak zkrátka odkráčí, aniž by je pozdravil. Proč se u nás včera nestavil? Nepředstavil se předtím, než vysolil – pro normální lidi –  tučnou sumičku? Bylo nás ho líto? Slyšel, jak protestujme nad vysokou částkou, a smiloval se nad námi? A co ten jeho pohled? Když jsme si navzájem dívali do očí, vzduch se rozzářil a nabyl elektřinou. Přinejmenším já to tak vnímala.  

Načež mi to došlo. Vůbec jsem se mu nelíbila. A té chemie, která mezi námi proběhla, si dozajista nevšiml. Volterra je malé město a každý se zná s každým, byla jsem jednoduše nová tvář v davu a zaujala ho. Pobavila. Nic víc. Zmučeně jsem zavřela oči. Nejsem jako Jess, která každého muže upoutá, já jsem jen obyčejná holka, s průměrnými vlasy a hnědýma očima. Povzdychla jsem si.

„Hele, Jess, nevíš, kdy bude otevřená katedrála Nanebevzetí Panny Marie? Chci ji zakomponovat do své diplomové práce, ale opravuje se a turisty do ní nepouští.“

„Netuším, ale tvůj lord Krásnáprdelka to vědět bude.“

„Jakto?“

„Protože ji financuje on.“

„Ach.“ Sakryš, copak jde všechno z jeho kapsy? 

„Tak mu zavolej a zeptej se ho.“

„To myslíš vážně?“

„Jasně. Nebo můžeš zajít k němu domů. Zaonač to tak, že potřebuješ informace pro svou diplomku a rovnou si s ním promluv. Třeba dostaneš i příležitost si s ním… popovídat, jestli víš, jak to myslím.“

„Jess!“

„No co? Líbí se ti snad, ne?“

Líbí? Přitahuje? Toužím po něm? Chtěla bych si s ním začít? S tím záhadným a trošku zlověstným mužem? Ano, můjtybože, jo! Ještě mě nikdy žádný kluk/muž nevyvedl z míry tak jako on, nerozbouřil mé milostné šťávy a nepřinutil po něm ve spánku vzdychat. Takže ano, líbí, ANO ANO ANO ANO. ANO!

„Možná,“ připustila jsem.

„Nekecej! Kdybys mohla, strhla bys z něj ty značkový hadry a pochutnala si na něm jako na dortu se šlehačkou, ty couro!“

Zasmály jsme se.

„Takže jen pro info, bydlí v té superluxusní čtvrti na západní straně, určitě víš jaké. Jeho domeček: Palazzo Ferrini. Vygoogluj si to.“

„Dobře. Díky Jess.“

Prego. Už budu ale muset jít, začíná mi hodina s těma fiflenkama, co si umějí povídat jen o odstínu laku na nehty a sexu. Tak pá.“ A vytípla to.

Odložila jsem mobil na nízký stolek a zadívala se do dáli. Skutečně mám za ním jít? K němu domů? To se přeci nehodí! Ale na durhou stranu se mě zmocnila ukrutná touha okamžitě tam vyrazit. Avšak nesmím. Jenže musím. Ačkoli nemůžu. Nebo můžu? Nemůžu tam nejít! Jedná se tu přeci o mou diplomovou práci! O mou budoucnost! Mám právo po něm žádat informace, které nutně potřebuji.

Je rozhodnuto. Jdu.

Odhodlaně jsem se zvedla ze židle a přesunula se do své ložnice k šatní skříni. Bohužel mi tenhle proces ihned nastartoval depresi. Všechno mé oblečení bylo hrozné. Neznačkové, prosté a pro lorda naprosto nevhodné. Do prčic, proč já si nevzala těch pár hadříků, co mi Jess nakoupila v Seattlu? Já jsem tak blbá!

Pak mě něco napadlo. S Jessicou máme stejnou velikost a pro stav nouze mám její klíč od bytu stejně jako ona můj. Takže kdybych si půjčila něco z její garderoby, jistě by se nezlobila. Pochopila by, v jakých jsem byla koncích.  Na rtech se mi vyrojil úsměv.

Za necelou minutu už jsem přešlapovala před jejím šatníkem a prohrabovala se jí věcmi. Tohle ne, moc pohřební. To taky ne, nadmíru nápadné. Co tohle? Hmm… ne, příliš strohé a obyčejné. Chci něco, co by ze mě dokázalo učinit přitažlivou ženu- Ježíš! Tohle je jak pro kurvu! Přijít k němu v tomhle, myslel by si, že mu jdu předložit neslušný návrh. Helemese, že by…

Vytáhla jsem ramínko s jednoduchými, ač poutavými, vypasovanými minišaty bez rukávů a přidržela si je před sebou. Tyrkysová modř mi zvýrazňovala bledou pleť a střihově lichotily mé nepříliš sportovní postavě. Zkusila jsem si je.

„Perfetto,“ ohodnotila jsem se spokojeně italsky, když jsem se nakrucovala před zrcadlem a prohlížela se z každého úhlu. Moc mi slušely.

Už jsem si je ani nesvlékala a opustila v nich Jessicin byt. Pokud šlo o boty, musela jsem si vystačit se svými bílými balerínkami, protože Jessina velikost nohy je o tři čísla větší než moje.

U sebe v koupelně jsem se ještě krapet zkrášlila; rozčesala si své kaštanové vlasy, napudrovala si obličej, abych se neleskla, protáhla řasy řasenkou a nandala bezbarvý lesk. S výsledkem jsem byla spokojená.

V ložnici jsem si do kabelky zandala vše potřebné: doklady, sluneční brýle, peněženku, mentolky a zcela hotová se posadila k laptopu, abych si vyhledala cestu. Do Google map jsem si zadala „Palazzo Ferrini“ a čekala. Jess měla pravdu, jeho dům opravdu stál v nejluxusnější části města. A podle všeho si ho cenní největší znalci dějin umění, už jen proto, že patří k organizaci UNESCO. Páni, už se těším, až tu jeho vilu uvidím.

Vypnula jsem počítač a vyrazila.

Chůze měla trvat deset minut, ale kvůli zaplněným ulicím mi to trvalo něco kolem dvaceti. Prošla jsem skrz úzké a křivolaké uličky, tak charakterizující Volterru, ale okolí se změnilo, když jsem se ocitla ve čtvrti pro bohaté. Budovy byly zmodernizované a dominovala jim rozlehlá panství. Můj cíl se nacházel na samotném konci silnice, za velkou černo-zlatou tepanou bránou a zábradlím. A spadla mi brada.

Z mé představované vily se stal palác pro krále. Stavba byla úchvatná, pečlivě udržovaná a nádherná. Obydlí pro člověka, jako je lord Edward Ferrini, naprosto příhodné. Udělala jsem krok vpřed, zahákla prsty za jednu z železných tyčí brány a zírala na ten skvost. A uslyšela tiché bzučení.

Poodstoupila jsem, natočila hlavu za tím zvláštním zvukem a všimla si černé nenápadné kamery připevněné na jednom ze dvou betonových sloupů, jak se nehlučně natočila přímo na mě.

„Přistižena,“ zamumlala jsem si pro sebe při upírání zraku do černé čočky a ovládla svou touhu zamávat. A vtom se brána přede mnou s minimálním zavrzáním otevřela a já nevěřícně vyvalila bulvy. Oni mě pustili dovnitř? Jako jen tak? Váhavě jsem přešlapovala před vstupem a okusovala si spodní ret. Opravdu mám? V mysli mi vytanul obrázek lorda Edwarda, jak se na mě usmívá přes zaplněnou kavárnu, a srdce mi dvakrát poposkočilo.

Vyšla jsem pravou nohou a vstoupila do jámy lvové. 

 

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá touha - 2. kapitola:

 1
10. Petronela webmaster
11.09.2016 [9:42]

PetronelaNo, tak jsem si sama naběhla - vůbec jsem neměla tuhle povídku otvírat, dokud mám tolik práce, že nevím, kde mi hlava stojí... Tohle mě totiž od ní odvádí, ale já si nemůžu pomoct... Je to skvostně napsané a j jsem zvědavá, jak to bude dál Emoticon Emoticon

30.06.2014 [22:05]

KateDenali11Bože... Další vydařená kapitola. Emoticon To s těmi šťávami bylo nechutný, až se mi chtělo vyplyvnout žvýkačku, naopak to s tím máváním... Smála jsem se, opravdu vtipné. Emoticon Nevím, co dodat. Prostě krása, tahle povídka vypadá moc dobře. Emoticon
K.D.11

14.09.2013 [15:57]

RosabellaLarrinCullenUžasný díl, hned jsu na další díl a video bylo skvělé také! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. iveta
10.09.2013 [13:37]

pekna kapitolka ale ten trailer je fantasticky uplne ma odrovnal krasne uputal moj nedockavost palec hore Emoticon

6. Caroline
07.09.2013 [10:59]

Super díl. Jsem moc zvěděvá, co bude Bellu čekat za branou Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

06.09.2013 [21:33]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

06.09.2013 [21:06]

lololkahezká kapča a máš nejvíc hustokrutej trailer Emoticon Můžu se zeptat z jakýho filmu/klipu jsou ty sexy scénky od 2:08 a dál? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Jsim
06.09.2013 [20:17]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Monča
06.09.2013 [18:29]

Bomba, moc se těším na pokráčko Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Ghita
06.09.2013 [17:33]

Emoticon Emoticon perfektní

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!