Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skrytá touha - 17. kapitola

30.10.2013 (13:45) • LadyS • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 4599×

„Lásko, vstávej,“ špital mi do ouška hluboký sametový hlas, který tak miluju, avšak teď mě budil z příjemného spánku.

„Ještě chviličku,“ zabručela jsem do polštáře a přetáhla si přes hlavu peřinu.

„Bello,“ oslovil mě káravě Edward a pokusil se ze mě přikrývku strhnout.

„Né!“ zasténala jsem rozespale a začala se s ním o ni přetahovat. Opravdu se mi chtělo hrozně spát, včera jsme to s Edwardem trošku přetáhli a já spala asi… čtyři hodiny.

„Proti mně nemáš šanci, takže to můžeš rovnou vzdát,“ zasmál se a strhl ze mě přikrývku takovou silou, až se mi zdálo, že jsem slyšela trhání látky.

„Tyrane!“ vyprskla jsem se zavřenými víčky a přetočila se na břicho, tvář zabořila do naducaného polštáře.

„Tak ty si nedáš říct,“ pravil hrozivě a já v jeho hlase uslyšela skrytou hrozbu. Ajaj. Vtom jsem ucítila, jak mi ledovou rukou, začínala jsem si na jeho teplotu zvykat, přejíždí po obnaženém stehně a míří k zadečku ukrytému za černými krajkovými kalhotkami. Smyslně mi promnul pravou půlku, přičemž jsem předla jako kotě, a poté pokračoval po nahých zádech. Už jsem myslela, že mě namasíruje, když se mi jeho prsty roztančily v oblasti pasu, kde jsem obzvláště lechtivá.

Vypískla jsem tak hlasitě, že to zabolelo i mé uši, a počala sebou házet jako ryba na suchu.

„Né! Edwarde! To-to lo-locht-tá!“ smála jsem se jako smyslů zbavená a nemohla přestat.

„Varoval jsem tě,“ chechtal se a pokračoval v mém trápení.

„Ááá, prosím! Už stop!“ Byl neuvěřitelně zručný.

„Co za to?“ zeptal se a na vteřinu přestal.

Úlevně jsem si oddychla. „Dám ti pusu?“ nabídla jsem.

„Hmm… ne!“ A započal další salvu lechtání.

„Ááá dobře! Dobře! Tak já vstanu! Jen mě už nech! P-prosím!“ Škubala jsem sebou a smála se, až jsem se dostala k samému okraji mé uzoučké postele.

„Fajn. Vstaneš a dáš mi tu pusu… nebo rovnou dvě,“ dodal čtverácky a odtáhl ze mě své bídné ruce.

„Dohodnuto,“ prohlásila jsem a přetočila se. Bohužel na špatnou stranu.

„Ááuu!“ zavyla jsem bolestí, když jsem dopadla přímo na zadek a narazila si u toho kostrč.

„Ježíš, Bello, jsi v pořádku?“ nahnul se nade mě ihned Edward starostlivě z postele a mrkal, jako by nevěděl, co si se mnou počít.

Tiše jsem si pro sebe zaklela a stoupla si na nohy. Jeho oči střelily k mým obnaženým ňadrům, což mi rozproudilo krev v žilách, ale na venek jsem dělala jako by nic a přešla ke komodě. Hodila jsem na sebe staré tričko po tátovi a hned si vzala toaletní taštičku.

„Jdu se umýt. Jestli chceš, můžeš své mučení odčinit výtečnou snídání,“ pronesla jsem jako by nic, koketně na něho mrkla a svůdným krokem odešla do koupelny.

O patnáct minut později jsem seděla oblečená a upravená u stolu v kuchyni a sledovala Edwarda, jak kouzlí u sporáku. Jeho pozadí se přitom hříšně vyjímalo za obtaženými džíny.

„Za chvíli to bude,“ informoval mě a vypnul hořák. Vyrobenou dobrůtku přendal na talíř a postavil přede mě. Byla to omeleta s opečenou slaninou a báječně to vonělo.

„Páni, voní to úžasně.“ A na důkaz svých slov jsem si okamžitě nandala do pusy. „Uhmm… panebože, to je lahoda.“

„Jsem rád, že ti chutná,“ usmál se na mě Edward a usadil se naproti mně. Upřeně mě pozoroval a já nadzvedla obočí.

„Ty si nedáš? Opravdu se ti to povedlo.“

„Ne, já… nemám chuť.“

„Aha, nemáš chuť,“ zopakovala jsem po něm tak tichounce, že to nemohl zaslechnout, přesto sebou trhl. Zvláštní. Jeho stravovací návyky mi začínaly dělat starosti. Není možné, aby takhle urostlý chlap jedl tak málo. Kde potom tedy bere tolik tělesné hmoty?

A to není jediná věc, která mě na něm zaráží. Je pravda, že všechno pokaždé hodím za hlavu, ale to, že je studený a tvrdý jako kámen, oči mu občas mění barvu ze zelené na hnědou, někdy udělá tak rychlý pohyb, až se změní v sotva rozpoznatelnou šmouhu, aniž by si to uvědomoval, a jí tak málo, že by to vyhladovělo i ubohé děti v Sýrii, kteří jsou na takovéto podmínky zvyklý, si moc dobře uvědomuji. A pomalu si začínám myslet, že s ním opravdu není něco v pořádku.

Dojedla jsem snídani a společně jsme umyli nádobí. Když hodiny ukazovaly něco před desátou, nastal čas vydat se pro tátu do nemocnice. Přesně tak.

Je to neuvěřitelné, ale do Forks jsme přijeli před víc než týdnem. Každý den jsem chodila tátu navštěvovat do nemocnice, s Edwardem jsme si dělali procházky po městě a okolí, kdy jsem mu ukazovala svá oblíbená místa a oživovala si vzpomínky, a večery jsme spolu trávili v romantickém duchu.

Je mi jasné, že naše večerní radovánky s návratem Charlieho ustanou a z promilovaných nocí se stanou chladné a opuštěné okamžiky. Pochybuju, že táta dovolí Edwardovi přespávat u mě v ložnici. Ano, určitě mu došlo, že to takhle bylo po celou dobu jeho absence, ale Charlie se řídí pravidlem: co nevidí, mu nevadí. Avšak jakmile doma opět zavládne on, se společným dělením se o mou prťavou postýlku bude útrum.

Před nemocnici jsme dorazili přesně v deset hodin. Když jsme přišli do tátova pokoje, seděl už na kolečkovém křesle s taškou se svými osobními věcmi na klíně, a mračil se jako kakabus.

„Nechápu, proč musím jet na téhle železné obludě. Klidně bych to zvládl o berlích.“

„Tati, proboha, musíš šetřit síly, doma se toho nachodíš až až.“

Něco si pro sebe zabručel a já protočila oči. Jako malej kluk.

Edward se chopil rukojetí tátova křesla a vyvezl ho na chodbu, následovala jsem je.

„Doma už máš všechno přichystané. Navařila jsem a vygruntovala celý dům. Teda nechápu, tati, jak si mohl v takovém nepořádku bydlet tak dlouho.“

„Vystačil jsem si sám celkem dobře,“ zabrblal. Jeho mručivá nálada byla otravná a já měla chuť začít mu odsekávat. Ale je to můj tatínek, propouští ho zrovna z nemocnice, a mé chování by bylo neodpustitelné. A tak jsem zatnula zuby a mlčela.

Venku Edward tátovi pomohl do auta, přičemž jsme oba ignorovali jeho protesty ohledně zadních sedaček, a kolečkové křeslo vrátili sestřičce, která nás doprovázela. Když jsme byli všichni usazeni a připásaní, Edward nastartoval a vyjel domů.

Cesta mi přišla zdlouhavá, všichni jsme mlčeli a atmosféra nasákla trapným tichem.

Před domem Edward zastavil co nejblíže k hlavním dveřím, aby to měl táta jednodušší.

„Nechtěl bys s tím autem zajet až do obýváku? Blíž to snad ani nejde! Proboha, nejsem invalidní, ksakru!“ Zaskřípala jsem zuby.

„Nech toho, tati,“ špitla jsem k němu a vystoupila. Edward z kufru vyndal vypůjčené berle z nemocnice a já pomohla tátovi z auta.

„Zvládnu to sám!“ odstrkoval mě, ale nedbala jsem na to, a chytla ho při vystupováni za paži. Chápu, že je nevrlý, zocelený policajt, který se spoléhá vždy jen sám na sebe, je teď odkázaný na něčí pomoc. Ale nemusí to přehánět. Edward mu podal berle.

Vydala jsem se ke dveřím a odemkla. Příjemná vůně frézií mě praštila do nosu, podobně jako první den zatuchlina. No dobře, tak né přímo zatuchlina, ale něco hodně podobného tomuto nepříjemnému pachu.

„Vítej doma, tati.“

„Páni, prokouklo to tu,“ uznal ohromeně táta a pomalu se o berlích vydal do obývacího pokoje. Tam se svalil do křesla.

„Nepřinesl by mi, prosím, někdo pivo?“ zeptal se a já zalapala po dechu. Zapnul si televizi a naladil sportovní kanál.

„Děláš si srandu, tati? Bereš prášky! A právě si se vrátil z nemocnice, nemůžeš pít alkohol!“

„No tak vodu,“ dodal o tón nevlídněji. Povzdychla jsem si a zavrtěla hlavou, tohle bude těžké. Velice těžké. 

≈

Vylezla jsem ze sprchy, upevnila si osušku kolem těla a předloktím otřela zamlžené zrcadlo. Vlasy stažené ve skřipci jsem měla zvlhlé a tváře zarudlé. Miluji horkou sprchu, vždycky se v ní dokáži zcela uvolnit a odpočinout jako nikde jinde. Poslední dobou jsem si ji však užívala dočista odlišnými doušky. S pohledem upřeným do blba jsem si zasněně vzdychla. 

Byl večer a Edward už měl rozestláno v obýváku na gauči. Příčilo se mi to ve všech směrech, ale tátův spokojený škleb mě utvrdil v tom, že ho k opačnému řešení nepřemluvím. Zavrtěla jsem hlavou. Ještě netuším, na kdy naplánovat návrat do Itálie. Uvidím, jak to bude Charlie zvládat doma a podle toho se rozhodnu. Ale jestliže bude po celou tu dobu panovat takováto nálada a pravidla, asi se z toho zcvoknu. Doslova.

Vyčistila jsem si zuby, očistila obličej pleťovou vodou a natřela krémem. Když jsem byla v koupelně hotová, odešla jsem k sobě do pokoje a převlékla se do pyžama – kraťáskových kalhotek a vytahaného starého trička. Ručník jsem hodila do koše na špinavé prádlo. Hodiny ukazovaly devět večer, nejvyšší čas jít si lehnout. Alespoň ten osamělý večer zaspím.

Seběhla jsem schody a zarazila se nad obrázkem táty a Edwarda pospolu sedících na rozestlaném gauči. Měla jsem co dělat, abych se nerozesmála.

„Ehm ehm,“ odkašlala jsem si a oba se na mě otočili. Táta znuděně, Edward s planoucími ohníčky v očích. Zachvěla jsem se. „Jdu si lehnout, jsem nějaká unavená, takže dobrou.“

„Dobrou noc, holčičko,“ popřál mi táta a svoji pozornost upřel zpátky na obrazovku.

„Krásné sny, lásko,“ usmál se na mě Edward a šibalsky zamrkal. Táta dal oči v sloup, poznala jsem to, jak nepatrně zaklonil hlavu. Bez jediného slova jsem utekla nahoru.

Ach bože, zblázním se bez něho. Nevydržím to!

Skočila jsem do postele a zachumlala se pod peřinu. Prosím prosím prosím, ať co nejrychleji usnu! Ale Bůh mě nevyslyšel.

A tak jsem se převalovala ze strany na stranu, chvilkami zírala do stropu, a pak naopak silně tiskla víčka k sobě. Nic nepomáhalo.

Slyšela jsem, jak se vypla televize, a jak se poté táta belhal o berlích do své ložnice. Dům utichl. A já pořád nemohla usnout.

O hodinu později jsem to vzdala, rozsvítila si lampičku na nočním stolku a začetla se do své oblíbené knížky Na větrné hůrce.

Ani ne za pět minut zavrzaly dveře a Edwardova bronzová kštice se objevila mezi futry.

„Taky nespíš?“

Zavrtěla jsem hlavou a odložila knížku.

Vešel dovnitř a tiše za sebou zabouchl dveře. Spěšnými kroky překonal prostork k mé posteli a vlezl si ke mně pod přikrývku. Objal mě a vášnivě políbil.

„Takže mi nic nebrání, abych udělal tohle,“ a vsunul mi svou studenou dlaň pod tričko rovnou na obnažené ňadro. Tiše jsem vzdychla a vypjala hruď, abych se mu víc vtiskla do dlaně.

„Anebo tohle,“ pokračoval, dané tričko mi vyhrnul a rty se mi přisál k naběhlé bradavce.

„Edwarde! Vedle… vedle spí můj… můj otec!“

„Přesně tak. Spí!“ A nahradil pravou za levou, aby ani jedna z bradavek nebyla ošizená. Je tak pozorný!

Nechala jsem se vysvléknout a až teď jsem si uvědomila, že sem ke mně Edward přišel nahý!

„Ty spíš bez spodního prádla, když se v domě pohybuje můj otec?“ vydechla jsem ohromeně. Panenko skákavá, zbožňuji jeho zadek, ale nevím nevím, jak by na něho zareagoval Charlie. Ani si to nedokážu představit.

„A co, nezjistil by to.“

„Ty-“ Umlčel mě dalším polibkem. Omámeně jsem se mu poddala a nechala se hýčkat v jeho obratných rukách. Stejně jsem tomu nemohla uvěřit! Budu se milovat se svým přítelem pod jednou střechou se svým otcem. A to jen přes stěnu! Ježíši Kriste, tomu říkám vzrušení!

„Hrozně rychle ti tluče srdce,“ promluvil Edward tiše a zaposlouchal se do mého splašeného buch buch, buch buch.

„A ty se divíš? Vedle je můj táta!“

„Neboj, kdyby hrozilo, že sem přijde, věděl bych to.“

„Ano? A jak prosím tě?“

„Na tom nezáleží.“ Jeho lišácky úsměv však zakrýval temné problesknutí v jeho očích. Už zase. Není to poprvé, co jsem si něčeho takového všimla, a začínám se obávat, že jde opravdu o něco zlého.

Edwardovy rty mi ale zoufalé a hloupé myšlenky vyhnaly z hlavy, když mi po krku doputovaly do údolí ňader. Začala jsem zrychleně oddychovat. Spojení jeho úst, jazyka a zubů zapříčinilo, že jsem se přestávala ovládat a hrozilo, že svým hlučným projevem vzbudím Charlieho. Bože! Příšerná představa!

„Edwarde! Já… já nemůžu! Nedokážu… aááh!“ Jeho dlaň zabloudila do mého klína a polaskala mě na klitorisu. Zvedla jsem ruku a překryla si jí pusu. Nedalo se to snést. Přiváděl mě k vrcholu prsty a k tomu dráždil ňadra. Cítila jsem, že se blížím k vyvrcholení.

„Ještě ne, lásko, zkus to vydržet,“ špitl mi do ouška a škádlivě mě do něho kousl. Zasténala jsem si do dlaně a zazmítala hlavou ze strany na stanu.

„Ale ano, dokážeš to. Nenech se tím pohltit.“

Dvěma prsty vnikl hluboko do mě a to byla poslední kapka. Křik z úst mi unikl stejně tak, jako mě přepadly mohutné stahy v lůně. Zrychleně jsem oddechovala a vzpamatovávala se z náhlého vzplanutí. S Edwardem jsme si navzájem hleděli do očí a já měla radost, že v nich vidím lásku, kterou mi tak náležitě dával najevo. Jak já ho miluji!

„Už jsem ti řekl, jak si nádherná, když se zmítáš uprostřed orgazmu?“

Nechápu, že po tom všem, co jsme spolu zažili, se dokáži ještě červenat. Ale je to tak, a má červená líčka toho darebáka dohnala k prohnanému úsměvu. „Nejradši bych tě tam při tom líbal. Abych mohl slízat veškerý slaďoučký nektar, který z tebe při tom fascinujícím okamžiku vytryskne!“

Nad takovou představou jsem zrudla do nejsytějšího odstínu rudé, a on se začal smát. Smát!

A přesně v té chvíli jsme oba uslyšeli vrznutí dveří z vedlejšího pokoje. Kriste ježíši! Charlie je vzhůru! Ztuhla jsem a vytřeštěně zírala do Edwardových zmatených očí. Vypadal, jako by ho něco velice zarazilo. Blázen!

Nečekala jsem ani vteřinu a co nejtišeji ho začala od sebe odhánět.

„Běž! Zmiz, rychle! Jestli tě najde u mě v pokoji, je po tobě! Berle neberle, než by ses nadál, mířil by na tebe svojí puškou!“

Edward mé vyděšené blábolení přehlížel a pozorně naslouchal dění na chodbě, jako by tátu mohl slyšet.

„Edwarde! Myslím to vážně, musíš se schovat!“ Strkala jsem ho do nahé hrudi, než se mi ho konečně podařilo vystrnadit z postele. Stál uprostřed mého pokoje, nahý jako Adam v Edenu, a připomínal sochu vytesanou z mramorového kamene. Byl nádherný. Nemluvě o jeho mužství.

Dveře od mých dveří se začaly otevírat. Edward začal jednat. Nevěřícně jsem ho sledovala, jak se schovává v mé šatní skříni. Zbláznil se?! To ho nic lepšího nenapadlo?! To je první místo, kam ho táta půjde hledat, jestliže pojme podezření, že mě v noci Edward přišel navštívit!

Teď jsem se tím ale nemohla zaobírat, sama jsem ležela nahá, zamotaná v přikrývkách na obdiv všem. Rychlostí světla jsem tedy přes sebe přehodila peřinu a zabalila se jí až po krk. Zavřela jsem oči a snažila se nahodit pravidelné oddechování. Ačkoli po tak silném orgazmu to byl nadlidský úkol.

Slyšela jsem, jak táta popošel dovnitř, klapot jeho berlí byl dobrým vodítkem.

„Bello? Spíš?“ Snažila jsem se všechno vypustit z mysli, abych se uvolnila. Nic se neděje. Nic se neděje.

„Dal bych krk za to, že jsem odtud slyšel…“ Otec si pro sebe dál něco mumlal a vešel do mého pokoje. Srdce se mi zděšením rozbušilo.

„Ferrini?“ Nemohla jsem uvěřit, že to táta vyslovil nahlas! „Jestli tu jsi, radím ti ukázat se!“ V pokoji bylo naprosté ticho.

„Hmm, tak se podíváme, jestli jsi dole,“ zabrblal si pro sebe táta a opustil můj pokoj. Když za ním klaply dveře, vyskočila jsem na nohy a vyřítila se k šatní skříni. Prudce jsem ji otevřela.

„Edw-“ Byla prázdná. To ale není možné! Na vlastní oči jsem viděla, jak vlezl dovnitř! Přikryla jsem si rukou čelo a zděšeně od almary couvla. Připadala jsem si jako šílenec. Copak mě šálí zrak?! Opravdu jsem ho viděla!

Rozběhla jsem se na chodbu a zastavila se uprostřed schodiště, abych slyšela hlasy ze zdola. Bylo ale ticho, takže jsem se opovážila jít blíž. A světe div se, spatřila jsem, jak se táta naklání nad spícím Edwardem! Není možné, aby se člověk dostal-

Zapotácela jsem se a dopadla zadkem na schody. Bolest jsem sotva vnímala. V hlavě mi běžela jedna myšlenka za druhou a nic nedávalo smysl. Roztřásla jsem se. Tichý hlásek v hlavě mi našeptával, že tady mám důkaz o Edwardovo tajemství. Děsivém tajemství. Ach můj bože, co je zač?!

Mí milí čtenáři, hrozně moc mě mrzí, jak se časové prodlení od kapitoly ke kapitole prodlužuje, a já doufám, že vás tím všechny neodrazuji. Opravdu se snažím psát co nejvíc a ráda bych, aby se vše vrátilo do starých kolejí, ale bohužel škola není to samé, co v září, plus mi k tomu přibyla již zmíněná autoškola a dalších sto pochůzek. Prostě toho mám moc a na psaní mi už moc času nezbývá. Ale slibuji, že vám to teď vynahradím, mám tři dny prázdniny, takže se pokusím napsat si pár kapitolek dopředu a hned je i opravit. Vřele si přeji, abyste se dál na moji povídku těšili a nehněvali se z dlouhého čekání. Budu věřit ve vaši přízeň, vaše autorka LadyS. :)

P. S. Takováhle pauza se už opakovat nebude, přísahám :D

Autor: LadyS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá touha - 17. kapitola: