Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skrytá minulost - 7. kapitola

bn


Skrytá minulost - 7. kapitolaTak a je tady další dílek Skryté minulosti. Moc se omlouvám, že mi to tak trvalo. A co se bude asi dít? Jak jste si mohli domyslet z minulého dílu, Bella se nám probudí. Jaké pro ni bude mít překvapení Edward a jaké Alice?
Přeji příjemné čtení. Vaše AndyBCullen.

 

Edward

 

Otevřela oči a jejíma nádhernýma očima prozkoumávala místnost. Po velmi detailním průzkumu pokoje se podívala na mě. Konečně jsem se cítil šťastně. Lehce se na mě usmála a zčervenala jako rajčátko. Ale vypadala tak roztomile, že jsem neodolal a musel ji políbit.

Nejdřív jen jemně, ale pak s čím dál narůstající vášní. Odtáhl jsem se až s ohlušujícím smíchem, který nemohl patřit nikomu jinému, než mému poťouchlému adoptovanému sourozenci. Emmett by se určitě válel na zemi, kdyby ho nedržela jeho několikanásobná manželka Rosalie.

„Vítej zpátky na Zemi, Bello,“ uvítala se smíchem mou budoucí ženu má rodina. To s tou Zemí si mohli odpustit. Ale uvítali ji bez stále se smějícího Emmetta, kterému neušla nevhodná poznámka. „Trvalo ti to nějak dlouho. A jo, promiň. Já zapomněl, že jsi poloviční upír, takže by to asi odpovídalo,“ řekl a s úsměvem přes celý obličej se už začal válet na podlaze. To je celý Emm.

„Jako dlouho jsem byla na Marsu?“ zeptala se moje beruška a vrátila jim to tak s tou Zemí, ale tou otázkou způsobila další nával Emmettova nezastavitelného smíchu.

 

 

Isabella

„Dva dny,“ řekl Carlisle.
„Zajímavé. Já si pamatuji pouze ten stále se opakující sen, ale že by uběhly dva dny…“ odmlčela jsem se a vzpomínkami jsem se vrátila k tomu snu.

Nevědomě mi ruce sklouzly na břicho a velmi tiše jsem si povzdechla. Ale to bych nesměla být v pokoji plném upírů, aby to nikdo neslyšel.

„Stalo se snad něco?“ ptal se s ustaraným tónem můj princ.

„Ne, jen jsem si vzpomněla na ten sen. Bylo tam něco, co se nikdy nemůže stát.“ Posmutněla jsem a nechala jsem stéci ty neskutečné slzy po mých tvářích.
Nebyl by to Edward, kdyby se mě nesnažil rozveselit. „Ale co ty víš. Třeba se to stát může.“
„Tohle se vážně stát nemůže. A kdyby se to stalo, byla bych nejšťastnější poloupír na celé Zemi, ale nebylo by to… “ odmlčela jsem se.

Moji nedokončenou větu ignoroval, ale určitě nad ní přemýšlel.

„Tak se budu snažit, abys byla. Takže co by sis přála z uskutečnitelných přání?“ Jako na potvoru mi zakručelo v břichu.

Věnoval mi můj oblíbený pokřivený úsměv a letmý polibek na tvář, než zmizel ze dveří.
Znovu jsem si prohédla místnost a zjistila, že už všichni odešli. Asi nám chtěli dopřát trochu soukromí.
Využila jsem Edwardovi dočasné nepřítomnosti a došourala se do koupelny. S hrůzou na tváři jsem se podívala do zrcadla. Dva dny v posteli si vybraly svou daň. Vlezla jsem si do vany a dala si sprchu. Ale uklidňující vodě se nedalo odolat. Tak jsem to vzdala a napustila si vanu. Po velmi příjemné koupeli jsem si umyla i hlavu. Učesala jsem si vlasy a vyšla zpět do pokoje, kde jsem už měla nachystané oblečení.

Všimla jsem si, že jsou to šaty, které jsem nakoupila s Alicí, ale stejně jsem si je vzala, protože jsem nechtěla chodit v ručníku, nebo ve školním oblečení.

Oblékla jsem si tedy ty šaty a mezi tím jsem si všimla změny v pokoji. Bylo tam už jen lůžko, na kterém ležel vzkaz pro mě, kde bylo napsáno: „Paní Cullenová, čekám vás ve vašem pokoji, E.“ Hned jsem vystartovala k sobě do pokoje.

Zastavila jsem se před dveřmi, kde mě dohonila neskutečná nervozita. Třikrát jsem se nadechla a otevřela dveře. Zalapala jsem po dechu nad tou krásou.

Můj pokoj se změnil k nepoznání. Všechen nábytek byl pryč a uprostřed místnosti byl malý, ale krásný stolek pro dva a na něm hodně moc jídla. U stěny bylo rádio, které hrálo nádherné písničky. Navíc po celém pokoji byly červené svíčky a rudé růže.

Edward samozřejmě zpozoroval mou vynechávku dechu. Ve vteřině byl u mě. Políbil mě a upozornil na mé vynechané dýchání.

„Tak co tomu říkáš?“ zeptal se mě s neutrálním výrazem, ale přesto nezadržel cukající koutky. Až teď jsem si všimla, že má Edward oblek.
„Je to nádhera. Čím jsem si to zasloužila?“ Začala jsem přemýšlet.

„No, asi tím, že jsi při vědomí a navíc jsem ti slíbil, že ti splním vše, co ti na očích uvidím, a v tvých očích, no spíš v tvém žaludku jsem si všiml, že máš hlad. Tak jsem ti udělal večeři … ehm… při svíčkách. Snad ti bude chutnat," zašeptal mi do ucha a neušel mi malý úšklebek.

Přitáhla jsem si Edwarda blíže a opravila ho s úsměvem. „Ale já si nepřála večeři.“
„Ty si myslíš, že bych tě tu nechal o hladu?" odpověděl si sám zakroucením hlavy. „Tak jsem chtěl, aby to bylo perfektní." Usmál se na mě tím jeho šibalským úsměvem, pod kterým jsem tála.

Odvedl mě ke stolu po červeném koberci a sedl si na protější židli. Poděkovala jsem mu a začala jíst. Bylo to výborné, ale něco tomu chybělo. Vzpomněla jsem si, že už jsem dlouho nebyla na lovu. Celou dobu jsem na sobě cítila jeho pohled.

Dojedla jsem a on mi pomohl od stolu a vzal mě kolem pasu a já mu dala ruce za krk. Společně propletení jsme tančili. No, spíš jsme se většinu času líbali, ale nedá se říct, že bychom se nepohybovali. V jeho přítomnosti jsem si připadala bezpečně. Jako bych byla poklad a on můj trezor. Ale já jsem se za poklad rozhodně nepovažovala.
Ani nevím, jak dlouho jsme tančili. Úplně jsem zapomněla na čas a užívala si jeho přítomnost. Myslím si, že bychom tančili ještě hodně dlouho, kdyby do mého pokoje nevletěla jedna malá potvůrka.

„Edwarde, že se nestydíš. Zabavit si Bellu jen pro sebe,“ řekla Alice uraženě, ale byly vidět jiskřičky v jejích očích a cukající koutky. „My si ji chceme taky půjčit. Jdeš, Bello, nebo zůstaneš tady s mým lakomým bráškou?“ Alice na mě mrkla a já nad její nabídkou zapřemýšlela.

„A kdo tam všechno bude?“ zeptala jsem se jí.

„No, já, Jazz, Emmett, Rose, Esmé, Carlisle, Tom, možná i Edward a pár dalších ze školy.“ Udělá své psí očíčka, kterým je těžké odolat.

Smutně jsem se podívala na Edwarda.

„Můžu jít?“ zašeptala jsem s očima upřenýma na podlahu.

Edward se zasmál, ale odpověděl mi. „Já přece nejsem tvůj otec – naštěstí – a navíc, jak říkala ta malá příšerka, já tam budu taky. Teda pokud mě tam pustí.“ Vzal mě za ruku a spolu jsme šli k Alici. Alice se zasmála jejím zvonivým smíchem a mrkla na Edwarda. „Takže jdeme?“

„Jasně.“ Pokynul Alici a společně jsme šli za ní.

Celou cestu jsme nemluvili a šli přímo – teda podle mě – na zahradu. Moje domněnka byla pravdivá. Alice se zastavila před dveřmi na zahradu. Alice se usmívala jako malé dítě, které dostalo novou hračku. Alice třikrát tleskla a někdo otevřel dveře. Naproti ní se Edward tvářil dotčeně, asi kvůli tomu, že nám Alice zkazila jeho plán na náš večer. Přestala jsem se věnovat jejich výrazům a obrátila jsem svou pozornost na zahradu.

Celá zahrada byla krásně vyzdobena a podle nápisů na mou počest. A kolem se motaly stovky upírů. Podívala jsem se smutně na Alici.

„Alice, proč jsi mi lhala o počtu lidí, teda upírů?“ opravila jsem se.  Můj smutný výraz se objevil i v mém tónu.

Alice se na mě omluvně usmála. „Protože jsem věděla, že bys jinak nepřišla a tohle je večírek na tvou počest.“

Jen jsem zavrtěla hlavou a otočila se na Edwarda. „Ty jsi o tom věděl?“

„Věděl jsem, že tenhle trpaslík,“ ukázal na Alici, „něco chystá, ale nevěděl jsem, že nám tím pokazí večer. Jestli chceš, můžeme utéct a vrátit se k tobě,“ zašeptal mi do ucha, že to nikdo neslyšel, ale jedna osůbka to viděla.

„Ať Tě to ani nenapadne. Já vím, že ty bys toho byl schopný, ale Bella by mi to nikdy neudělala. Že ne, Bells?“ zeptala se a upřela na mě její pronikavý pohled.

„To víš, že ne, ale možná jsi to trochu přehnala.“ Snažila jsem se na ni usmát, ale pochopila, že ten úsměv není upřímný.

„Bello, ty nemáš ráda večírky?“ ptala se smutně.

„Mám, ale musím o nich vědět předem a nesmí to být přehnané.“

„Dobře, já si to pro příště budu pamatovat.“ Zamávala mi a mířila k Jazzovi, ale to mi došla její slova.

„Alice, jak jsi myslela to pro příště? Nechystáš snad něco dalšího?“

„Ne, zatím ne, ale až budu, tak budu brát ohled na tvé požadavky.“ Mrkla na mě a došla k její drahé polovičce.

S Edwardem jsme se vypařili do části zahrady, kde teď nikdo nebyl. Sedli jsme si na dvojitou houpačku a v klidu jsme tam zůstali. Nemuseli jsme mluvit. Oběma nám stačila přítomnost toho druhého.

Byli jsme zabraní do teď a tady, že jsme si nevšimli ubíhajícího času. Takže nás překvapila nadávající Alice, která se ani nezastavila, a rovnou mě odtáhla zpět na večírek kvůli nějakému proslovu.

Když mě vytáhla na pódium a já uviděla všechny ty upíry, zamlžilo se mi před očima. Slyšela jsem, jak někde někdo zavrčel. Nejspíše Edward. Hledala jsem ho očima, a když jsem ho našla, věnovala jsem mu uklidňující pohled. Něco jsem s přestávkami přednesla a přistihla jsem se, jak se přitom usmívám.

 

Musela jsem uznat, že je Alice na večírky mistr. Nechtěla jsem, aby na mě byla naštvaná, tak jsem se rozhodla ji najít. Našla jsem ji – stále naštvanou – a omluvila se jí. Náhle pookřála a zase vypadala jako rozzářené sluníčko.

 

 

Alice

Myslela jsem, že se Bells večírek bude líbit, ale místo toho, se tam ani neukáže. Nechala jsem jim trochu soukromí a doufala, že se tu za chvilku objeví.

Moje domněnka byla chybná. Když přišel čas na proslov, už jsem to nevydržela a vběhla jsem za nimi s plno nadávkami na jazyku.

Vytrhla jsem lakomému Edwardovi Bellu, který supěl nadávky ve všech možných jazycích, že jsem mu okamžiky vůbec nerozuměla.

Odvedla jsem ji na pódium a dala jí mikrofon. Její proslov mi šel jedním uchem dovnitř a druhým ven, protože jsem se na ně stále zlobila.

Po jejím proslovu jsem se přidala k potlesku ostatních žáků a pak jsem odtáhla Jazze pryč. Díky němu mě skoro přešly myšlenky na Bellu, ale když musel odejít za Carlislem, tak se zase vrátily.

Příjemně mě překvapilo, že přišla a omlouvala se mi. Něco ve mně pookřálo a najednou jsem to byla zase já. Ta praštěná Alice. Zase jsem mohla rozdávat úsměvy každému na potkání. Něco ve mně se uzdravilo. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že Bella už do mého života bude nadobro patřit, ať se stane cokoliv. Byla to moje nejlepší kamarádka. Sice mi trochu vadilo, že nechodí nakupovat pokaždé, když jdu já, ale měla pro to dobrý důvod. A já ji moc dobře chápala.

 

Poté co skončil večírek, všichni za mnou chodili a blahopřáli k nádhernému večírku. Byla jsem neskutečně šťastná. To jsem sice skoro pořád, ale teď to bylo… zvláštní.

Když už všichni ze zahrady odešli, začali jsme všichni uklízet zahradu. Nejpomalejší byla asi Bella, jelikož byla poloupír. Ale nám to nevadilo. Považovali jsme ji za jednu z nás.

Uklidili jsme všechno asi za deset minut. Bella nám už u toho málem usínala, bylo toho na ni pro dnešek asi moc. Edward ji odnesl do jejího pokoje a s neskrývanou radostí tam zůstal.

Všichni ostatní jsme se rozešli do svých pokojů a šli se věnovat svým drahým polovičkám. Esmé šla s Carlislem, Rose šla s Emmettem a já s Jazzem. Ale sotva jsem přešla práh pokoje, přišlo nečekané vidění. Na konci jsem nezabránila výkřiku.

 

 


6. kapitola

8. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá minulost - 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!