První půlka trochu oddychovější, druhá už trochu akčnější. A úplně na konci takové malé překvápko. Edward a Bella...
12.10.2011 (12:00) • Annabell • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2392×
Několik dní byl klid a skoro nic se nedělo. Teda aspoň ne v mém programu. Ostatní měli pořád nějaké ty svoje schůzky, ale mě tam zatím nechtěli pustit. Štvalo mě to, hodně. Ale oni jinak nedali.
„Ne, Bello,“ oznámil mi Carlisle, když jsem se ho zeptala. „Zatím tě na ty schůzky pustit nemůžeme. Možná až po tvém přezkoušení, ale ani potom si nejsem jistý.“
„Proč?!“
„Bello, jsou informace, které jsou tady obecně známé. A jsou také informace, o kterých by moc upírů vědět nemělo, a to jsou ty informace, které řešíme na těchto schůzkách. Pokud se rozhodneme, že jsi dostatečně způsobilá na to, abys s těmi informacemi správně naložila, samozřejmě tě tam pustíme.“ A tím náš rozhovor skončil.
Rozhodla jsem se udělat všechno pro přípravu. Jen, co jsem se trochu vzpamatovala, tak jsem se začala připravovat. Každé ráno běhat a dopoledne nebo odpoledne jsem cvičila s Alicí. Společně jsme posilovaly a dělaly jsme si spolu cvičné souboje. Ale nebylo to ono. Pro mě byla Alice docela slabý soupeř, i když strávila ve škole několik let. Posledních pár dní se to sice trochu vylepšovalo, protože Alice začala využívat svoje vidění do budoucnosti, aby předpověděla moje pohyby a výpady. Ale to ji zase zpomalilo, neuměla s tím ještě pořádně pracovat.
Bohužel stačit to muselo.
Dneska jsme si s Alicí daly volnější den. Dům, kde jsme teď bydlely ještě asi s dvaceti stálými členy a dvaceti přechodnými, stál uprostřed pustiny. Ne, to není to správné slovo, spíš uprostřed hodně rozlehlých lesů. Šly jsme se projít a zároveň zalovit. Přálo nám štěstí, narazili jsme na grizzlyho. Byl moc dobrý.
Teď jsme seděly s Alicí na velkém balvanu. Měla jsem zavřené oči a hlavu natočenou ke slunci, to mám tak ráda.
„Co si tady o tom všem myslíš?“ zeptala se náhle Alice.
„O čem přesně?“
„O celém tom jejich plánu. O svrhnutí Volturiových. Myslíš, že to může vyjít?“
Otevřela jsem oči a podívala jsem se na Alici.
„Netuším. Ale když to nezkusíme, tak se výsledek nikdy nedozvíme,“ dodala jsem s kapkou ironie. „Proč se ptáš?“
„Ani nevím. Vlastně mám z toho všeho takový… Takový divný pocit. Že je prostě něco špatně.“
„Měla jsi nějakou vizi?“
„Ne, to ne. To je prostě jenom pocit.“
„Nějaký šestý smysl?“
„Možná.“
„No, jestli ten tvůj divný pocit znamená, že všichni umřeme, tak mi to vlastně ani nevadí.“
„Cože?“
„Protože když prohrajeme, tak nás Aro buď zabije anebo nás nějak donutí zůstat v jeho gardě. A tam bych zemřela nudou,“ dodala jsem s nadsázkou.
„Vtipný. Radši už půjdeme.“
S Alicí jsme se rozběhly. Alice nemá sice moc síly, ale rychlá je teda opravdu hodně. Už z dálky jsem viděla, jak tam na nás někdo čeká, Carlisle, a za ním Edward.
„Bello, myslím, že už jsi síly nabrala. Takže, co bys řekla tomu, že bychom začali s tím přezkoušením?“ zeptal se mě.
„No jasně,“ kývala jsem rychle. „A kdo bude zkoušet?“ Ale ještě, než mi stačil odpovědět, mi bylo vše jasné. Stačil jeden pohled na zubícího se Edwarda za ním a okamžitě mi to došlo.
„On,“ hlesla jsem a ukázala jsem na něj. „Nikdo jiný by nebyl?“ zkusila jsem to ještě a proklínala jsem svou smůlu.
„Ne. Potřebovali jsme někoho objektivního a kdo má s bojem už větší zkušenosti a kdo na to má samozřejmě taky čas. Tak hodně štěstí.“
„A Alice,“ dodal ještě, „pojď se mnou.“ Alice na mě vrhla lítostivý pohled a odešla za Carlislem.
„Tak jak to bude probíhat?“ procedila jsem skrz zuby.
„No, bude to trvat tak dva až tři dny. Bude to něco jako společný trénink a já tě na konci ohodnotím, jestli na to máš nebo ne,“ oznamoval mi s tím svým úsměvem, který mi dost lezl na nervy.
„No, co už, možná je to lepší, že je to on,“ pomyslela jsem si. Nebudu ho mít problém praštit a možná si tím docela i ulevím. To by nebylo špatné.
„Kde to bude probíhat?“ zeptala jsem se také s úsměvem.
Má rychlá změna chování ho překvapila. „Kousek za domem, je tam klid.“
„Dobře.“
Edward mě mlčky vedl. Nešli jsme moc dlouho, asi kilometr za domem byl kruhovitá loučka. Tam Edward zastavil.
„Tady. A doufám, že předvedeš něco lepšího, než tenkrát ve škole a potom tam u tebe ve Forks. To bys neměla šanci,“ ušklíbl se.
„Uvidíme.“ Edward proti mně nehybně stál. Já se na nic neptala, věděla jsem, že chce zaútočit. Což se taky stalo.
Náhle se na mě vrhl. Uskočila jsem a snažila jsem se ho kopnout, zablokoval to. Hned nato udělal zase výpad on, také jsem ho zablokovala. Útočili jsme na sebe dlouho. Možná minuty. Možná hodiny. Ale my oba jsme byli naprosto ponoření do toho tance. Občas se stalo, že jeden z nás měl navrch, ale nikdy to nevydrželo dlouho. Bylo to zvláštní - jakoby jeden vždy předvídal pohyb toho druhého. Jako bychom se znali už hodně dlouho a nebojovali jsme spolu poprvé, ale už tisíckrát. Kdyby tam byl nějaký divák, byl by ohromen tím tancem. Ale nikdo tam nebyl, byli jsme sami.
Oba jsme skončili úplně stejně. Žádné ukončení, prostě jsme najednou přestali.
Stáli jsme jenom kousek od sebe a já se snažila vstřebat to, co se právě dělo. Ale Edward mě rychle probral, udělal něco, co jsem opravdu nečekala.
Rychle ke mně přistoupil a políbil mě.
Autor: Annabell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Škola poloupírů - 18. kapitola:
dnes jsem začala povídku číst, je vážně super Moc se těším na pokračování
Úžasný povídka, nádherný díleček, náhodou sem natrefila na tuhle povídku a sem moc moc zvedavá jak to bude pokračavat, tak piš prosííím honem další díleček, takový konec tak prosííím piš, nemužu se dočkat
Moc doufám v další brzké pokračování.
tak to jsem zvědavá, jestli se Bells do toho polibku zapojí, ale asi jo. A potom mu možná vynadá. No moc se těším na pokračování
juj zajimavej konec rychle dalsi
teda to bylo rychlý
Okamžitě další!!! To takhle nemůžeš přece nechat!!!! AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA Já se z tho zblázním!!!!!
jééé
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!