Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sestry navždy (?) 13. kapitola - Narozeniny

Bojíš se?


Sestry navždy (?) 13. kapitola - NarozeninyTakže...

Narozeniny... Co víc dodat? Damon se konečně pozná s Phoebe a Caroline bude vyzvídat i nějaké šťavnaté detaily o Damonovi, Belle a trochu o jejich výletu. Z toho nejsou nadšeni Matt s Bonnií... Tohle je v podstatě ne moc podstatná kapitola, možná vám vykouzlí na tváři úsměv a pro vás tam je jedna důležitá věc... Hodně zábavy přeje AliceCullen999.

Bella:

„Caroline!“ sykla jsem vystrašeně. „Ano, mám zítra narozeniny – ale to neznamená, že to budu nějak moc oslavovat. Nebo aspoň já.“

„Ale vždyť jsi mě teď…“ začala zmateně Caroline, ale nedořekla, protože jsem ji přerušila:

„Ta sešlost se koná stejně jen proto, že máma chce poznat Damona – a já ho nechtěla zvát k nám domů jen tak. Navíc mi k narozeninám nemůže dát žádný přednášky o tom, že je na mě moc starej a tak.“

„To si jen myslíš,“ zapojila se do hovoru Elena, která právě přišla. „Máma mi byla schopná dát přednášku o stáří i tehdy, když jsem chodila s Mattem -  říkala, že je na mě moc vyspělý. A taky že nám to nebude klapat. Protože to jí a Charliemu nevyšlo.“

„Charliemu?“ podivila jsem se. Charlie jsem mu říkala já, ale Elena?

„Jo, když jsme se od dvanácti moc nestýkali, nějak jsem mu přestala říkat táta,“ vysvětlila sklesle. „Vždycky jsem ho měla ráda. A vždycky budu… Jen pro mě nebyl táta. To byl většinou Phil nebo David nebo kdokoli, kdo s mámou chodil.“

„Začínám litovat, že jsem ho k nám pozvala,“ změnila jsem rychle téma, nebo bych se rozbrečela. Myslím, že právě mě nejvíc zasáhlo, když táta zemřel. Asi i víc než jeho přítelkyni Sue.

„Já ti s tím pomůžu,“ slíbila Elena. „Přísahám.“

„Myslíš, že to stačí?“ zeptala jsem se.

„Já ti taky pomůžu,“ usmála se Bonnie, avšak i v jejím úsměvu bylo znát napjetí. Jak jsem zjistila, Bonnie je poměrně klidná, ale když někomu nevěří, zuří. Damonovi nevěřila. Ani Stefanovi, ale teď tu šlo o Damona.

„A já taky,“ přidala se Caroline. „Na tuhle přesilu si tvoje máma netroufne.“

„To bych řekla,“ zasmála jsem se.

„No nic, my s Bonnií přijdeme zítra odpoledne,“ uzavřela debatu Caroline. „A doufám, že máš nějaký pěkný šaty.“

 

Elena:

„A co tyhle?“ zeptala se nadšeně Caroline a vytahovala nějaké šaty z Belliny skříně.

„To mám… pro jinou příležitost,“ opáčila Bella a vrátila šaty do skříně. „Nebude stačit jen nějaká sukně, silonky, tričko a pěkný účes?“

„To myslíš vážně?“ zeptala se Caroline. „Máš být hvězda večera. Musíš být hezčí než ostatní.“

„Ale vždyť budu, Caroline,“ uklidňovala ji Bella. Trochu zahrabala ve skříni dole a vytáhla jednu krabici. Trochu ji otřela od prachu a pak ji otevřela. Byla tam vrstvená, černá téměř minisukně, jen byla trochu delší. Pro tuhle situaci ideální.

„Když si k tomu vezmu nějaký pěkný tričko, bílý silonky a Elena mi půjčí nějaký černý boty na podpatku a vy mi uděláte nějaký fajn účes, myslím, že to bude tak akorát.“

„Takže ty máš celou dobu tuhle sukni a my tady prohrabujeme šatník?“ funěla Caroline.

„Pokud je pro tebe vytáhnutí tří šatů prohrabávání, tak jo,“ poznamenala Bella a usmála se.

„Jsem ráda, že ses spravila,“ řekla po chvíli ticha Caroline. „Role vypočítavé mrchy ti nesedla.“

„Caroline!“ okřikly jsme ji s Bonnií zároveň.

„Vždyť je to pravda,“ řekla Caroline. „Tobě taky nesedla, Eleno.“

„No dobrý, nebudeme to řešit,“ řekla jsem rychle. „Myslela jsem, že jsme to definitivně uzavřely.“

„Jo, promiň, neměla jsem to říkat,“ uvědomila si znovu Caroline, co je za den. „Teď se musíme soustředit na tebe. Tak dělej! Silonky!“ Caroline přešla ke skříni a hodila po Belle bílé silonky. Bella si zalezla do koupelny a Caroline vyzvala mě s Bonnií, abychom jí vybraly tričko. Nakonec jsme vybraly klasicky bílé tričko s černým vzorem. Podaly jsme to Belle do koupelny. Bella si to oblékla a ukázala se nám. Měla pravdu - ten kontrast černé a bílé vypadal úžasně. Potom jsme jí jen udělaly účes a pěkně jsme ji namalovaly – přičemž jsme dělaly různý srandičky.

A než jsme se nadály, seděly jsme dole a připravovaly poslední detaily. A než jsme se nadály víc, Damon už zvonil u dveří.

 

Bella:

Bez ohledu na to, jak blbě jsem teď asi vypadala, jsem sprintovala ke dveřím. Chyba. Najednou jsem uklouzla a už jsem ležela na zemi. Někdo vzadu se zachechtal, ale já to nevnímala. Teď už o dost pomaleji jsem běžela znovu ke dveřím a otevřela je. Stál v nich Damon, který očividně slyšel můj sprint i pád – tiše se totiž smál.

„Ahoj,“ pozdravil. „Můžu vejít? Vlastně můžu.“ Usmál se a vešel.

„Ahoj,“ oplatila jsem mu pozdrav. Damon mi podal kytici růží, kterou držel v ruce.

„Měl bych být galantní, správně?“ přiklonil se ke mně a zašeptal.

„To bys měl,“ usmála jsem se. Damon se odtáhl a vydal se do jídelny. Šla jsem kousek za ním.

 

(Shakira ft. Rihanna)

 

 

 „Dobrý večer,“ pozdravil Damon galantně mou mámu. „Jmenuji se Damon Salvatore.“

 

„Já jsem Phoebe,“ řekla překvapeně máma. „Posaď se, Damone.“

 

Damon se posadil a já se posadila vedle něj.

 

„Takže, Damone,“ usmála se máma. „Ráda tě konečně poznávám.“

 

„Já vás také,“ oplatil jí Damon krátký úsměv.

 

„No, řekněme… že jsem si tě představovala spíš jako… co já vím, puberťáka zhruba v Belliných letech,“ řekla nakonec máma, ale najednou se podívala na Elenu, když ji pod stolem nejspíš kopla.

 

„Tak puberťák nejsem, ale starý taky nejsem, myslím,“ podíval se na mě, usmál se a mrknul. V tu chvíli jsem musela sklonit hlavu až téměř do talíře, aby mi nebylo vidět do obličeje, protože jsem se začala tiše smát, protože mě při tom napadla myšlenka.

 

Jo, asi jen 180 let, tak starý přece nejsem, ne?

 

„Bello?“ zeptala se obezřetně Bonnie. Nejspíš jsem teď totiž vypadala, že brečím.

 

„Ano?“ zvedla jsem hlavu a snažila se nesmát.

 

„Ty se směješ?“ zeptala se překvapeně.

 

„Jen… jsem si na něco vzpomněla,“ podívala jsem se znovu na Damona, což byla chyba, protože na mě Damon znova mrkl s takovým tím vtipálkovským, klukovským úsměvem. Usmála jsem se ještě víc zeširoka a vypadala jsem jako úplný blázen. Všichni si teď určitě mysleli, že jsem si vzpomněla na něco z výletu a myšlenky se jim asi rozutekly na všechny strany.

 

„No, tak kolik ti je, Damone?“ pokračovala máma radši v otázkách. Radši jsem odvrátila hlavu a zadívala se oknem někam pryč.

 

„Dvacet dva,“ odpověděl Damon a já jsem zase měla co dělat, abych nevyprskla smíchy. Asi už sto padesát let.

 

„No, a pracuješ?“ ptala se máma dál.

 

„Mám několik vysokoškolských diplomů,“ pokrčil rameny Damon a natáhl se k jednomu z talířů, na kterém byl výběr nějakých sýrů na párátkách. „Ale momentálně nepracuji. Spíš… se starám o rodinné dědictví.“

 

„Několik vysokoškolských titulů?“ opakovala máma překvapeně.

 

„Tři,“ upřesnil Damon. Ale zajímalo by mě, kolik jich je platných.

 

„Aha,“ zadumala se máma. „Jsi jeden ze zakladatelů?“

 

„Ano, Fellovi byli vlastně spíš jen oficiální zakladatelé,“ vysvětloval Damon. „Technicky město založili Gilbertovi a Salvatorovi.“

 

„Ano, já to vím,“ přikyvovala máma, ačkoli ji tyhle věci moc nebraly. Nebyla Gilbertová. „Zvláštní náhodné setkání těchto dvou rodin, že?“

 

„Tak trochu,“ pousmál se Damon a já málem vybuchla žárlivostí. Měl snad někdy něco s nějakou Gilbertovou? Nebo myslel Stefana, ten měl něco s Gilbertovou? Nebo myslel sebe a Elenu, myslím před tím, než jsme spolu oficiálně začali chodit? Nebo myslel Stefana a Elenu? Ta žárlivost mě doslova užírala.

 

„No, a co rodina? Rodiče, sourozenci…“ pokračovala máma a Bonnie si mě stále přeměřovala.

 

„Mám bratra, Stefana,“ řekl. „Chodí s Elenou.“

 

„Do třídy,“ upřesnila Elena a vrhla po Damonovi pohled typu Co to děláš.

 

„Ano, do třídy,“ řekl Damon a usmál se tím svým nevyzpytatelným úsměvem, který mě, a nepochybně spoustu jiných dívek a žen, doháněl k šílenství. „Je mu jen sedmnáct, takže se o něj musím starat, nikoho jiného nemáme.“

 

„Ach, to je strašné,“ prohlásila máma a snažila se znít aspoň trochu soucitně, ale moc jí to nešlo. „No nic, asi bychom už měli nosit na stůl, Eleno, pomůžeš mi?

 

„Bonnie, Caroline, můžete?“ řekla Elena, za což jsem jí byla vděčná.

 

„Takže nejsi starý,“ konstatovala jsem, když odešly.

 

„Měla by ses krotit,“ poznamenal Damon. „Nebo dostaneš k narozeninám pozvánku do blázince.“

 

„Na to, žes říkal, že sem jdeš jen z donucení, si to nějak moc užíváš,“ poznamenala jsem.

 

„Však víš,“ pokrčil rameny. „Využívám každé příležitosti k zábavě.“

 

„To mě budeš muset naučit,“ usmála jsem se.

 

„Zapomněl jsem ti popřát,“ uvědomil si. Postavil se a já se postavila taky. Potom mi galantně podal ruku a poblahopřál mi všechno nejlepší s jedním dlouhým polibkem na tvář.

 

„Konečně osmnáct,“ vydechla jsem potom.

 

„Jeden z nejhezčích věků vůbec,“ usmál se Damon. „Nejhezčí oslava narozenin vůbec byla, když jsem měl osmnáct.“

 

„Tady osmnáct let moc neznamená,“ povzdechla jsem si. „Moje spolužačka ve Forks – Alice, ona byla blázen do Evropy. Dělala jsem s ní nějakou laborku o Evropě. Ve většině evropských států jsou osmnáctiny rokem, kdy už můžeš všechno. Rozhodně tam musí být osmnáctiny o dost lepším věkem než tady.“

 

„Jo,“ kývl Damon. „Třeba Česko. Impozantní malá země. Ne, dělám si srandu. Na Ameriku nemá.“

 

„Tys byl v Evropě?“ zeptala jsem se překvapeně. Ale vlastně to bylo logický. Už byl i v Japonsku, tak proč by nebyl v Evropě?

 

„Samozřejmě,“ pokrčil rameny. „V Česku mají jednu takovou pověst o tom, jak jeden český kníže si našel jednou v lese krásnou pradlenu a prostě si ji unesl na hrad, aby se stala jeho ženou. Já jsem trochu zdvořilejší, takže… Mohl bych si Vás ukrást, krásko?“

 

„Abych se stala tvojí ženou, jo?“ ušklíbla jsem se. Damon nadzvedl obočí v gestu, které říkalo Tohle jsem nedomyslel.

 

„Prozatím by stačilo to s tím únosem,“ usmál se. „Do Evropy?“

 

„Možná jindy,“ oplatila jsem mu úsměv. Damon najednou ale zbystřel. „Co se děje?“

 

„Miluju, když se kvůli mně ženský hádaj,“ usmál se. Chvíli jsem nad tím přemýšlela, když mi to došlo.

 

„Máma a Elena,“ řekla jsem, abych se ujistila. „Kvůli čemu se zas hádají?“

 

„Kvůli mně,“ pokrčil rameny. „Moc jsem toho neslyšel.“

 

„Už mě nebaví, jak se furt hádají,“ zavrtěla jsem hlavou.

 

 

 

(Zvuková kulisa)

 

 

„Tak se tím netrap, buď trochu sobecká,“ navrhl Damon.

 

„Copak teď spolu nejsme dost sobečtí?“ usmála jsem se.

 

„Ne tak, jak bych si přál,“ přiznal Damon.

 

„A jak by sis to představoval, Damone?“ naklonila jsem hlavu na stranu. Do obličeje mi přitom spadl pramínek vlasů. Damon se natáhl a zastrčil mi ho za ucho.

 

„Kdyby to mělo být celé podle mě, tak…“ zadíval se mi Damon do očí, že by mě snad mohl ovlivnit, i když mám sporýš a, podle všeho, paličatou, neovlivnitelnou mysl, tohle se mnou dělal jeho pohled. „…by ses nestarala o to, co si o tobě bude máma myslet a přímo tady a teď bys mě políbila.“

 

„Ale je tu ještě Elena a Caroline… A taky Bonnie,“ řekla jsem. „A přiznejme si to, kdyby mohla, hned by ti zapíchla dřevěný kůl do srdce.“

 

„Já vím, vraždí mě i pouhým pohledem,“ usmál se krátce Damon a v očích mu krátce zajiskřilo takovým tím klukovským smíchem. Bylo to ale opravdu krátké, protože v okamžiku zvážněl a stále urputněji se mi díval do očí. Sklonila jsem hlavu a dívala se na zlatý přívěšek s vyrytým G. Sestry Gilbertovy a ta třetí, ta jejich nepředvídatelná sestra z Forks, kterou nikdo neměl rád a my byly jejími potomky, nebo aspoň táta, proto Forks tak miloval. Avšak její přívěšek byl nadobro ztracen, snad někde v moři, kam údajně spadla z útesu, měla to být sebevražda, ve Forks. A ten byl plný sporýše. Nemohl mě ovládat.

 

Damon vstal, přešel blíž k mé židli a poklekl na jedno koleno, jako když vás někdo žádá o ruku. Poté vzal můj obličej do svých dlaní a zvedl ho tak, abych se jeho pohledu nemohla vyhnout.

 

„Prosím?“ pousmál se. Také jsem se pousmála. Damon se ke mně natáhl a přiložil své rty k mým. Automaticky jsem vstala a on udělal totéž. Ruce mi instinktivně vyrazily na jeho tvář, které se lehce dotkly. Jedna ruka stále jemně ležela na jeho levé tváři, zatímco ta druhá mu zajela do vlasů. Damonova pravá ruka mi také zajela do vlasů, zatímco levá mi klesla na záda, po kterých mě jemně hladil.

 

Nevím, jak dlouho jsme tam tak stáli, ale nepřipadalo mi to jako dlouhá doba. Nebyla jsem schopná vnímat nic jiného než Damona. Damon se ale najednou odtáhl a otočil se. Chtělo se mi po něm řvát, proč přestal. Hned jsem si ale uvědomila, proč.

 

Za ním stála Caroline a usmívala se.

 

„Paní Swanová mě požádala, abych se vám přišla omluvit za zdržení, bylo tam jen menší nedorozumění,“ vysvětlovala Caroline. „Teď by se mělo podávat hlavní jídlo, ale jak vidím, vy už jste přešli rovnou k dezertu.“

 

Nervózně jsem si přikryla rukou rty a vychutnávala si znovu polibek. Damon se na Caroline usmíval a utíral si rty do nějakého ubrousku, nevšimla jsem si, kde ho vzal.

 

V tu chvíli přišly Bonnie, Elena a máma a v ruce měly nějaký talíř s masem, bramborovou kaší a zeleninou.

 

„Děje se něco?“ zeptala se máma.

 

„Nic,“ řekla Caroline a já jí za to byla vděčná.

 

Zbytek večera probíhal celkem klidně. Ale máma s Elenou na sebe celou dobu vrhaly nevrlé pohledy. Zatímco máma vypadala naštvaně a rezignovaně, Elena prostě jen zuřila, i když se to snažila skrýt. Přede mnou to ale neskryla.

 

Možná bych to neměla říkat, ale byla jsem ráda, když Damon zase překročil práh tohoto domu směrem ven. Byla to tu trapná situace.

 

Máminy a Eleniny pohledy mezi sebou mě ani moc netrápily, spíš mě otravovaly. Dokázala jsem totiž přesně říct, o čem byla jejich hádka. Zatímco máma uklízela po naší sešlosti, já jsem sebou hodila na postel. Bonnie a Caroline dnes měly dovoleno přespat u Eleny, možná ještě trochu oslavit její osmnáctiny. Aspoň jsem doufala, že jen její. Pro mě to neznamenalo nic převratného.

 

Když zhasly světla, byla jsem stále oblečená. Nějak se mi nechtělo nic dělat. Byla jsem jen ráda, že máma si šla lehnout dřív. Ale najednou mi někdo tiše zaklepal na dveře. Tiše jsem se pomodlila, aby to nebyla Caroline.

 

Bohužel to byla Caroline a s ní i Bonnie a Elena.

 

„Tak, je čas slavit!“ zašeptala Caroline vzrušeně.

 

„Co… co?“ zakoktala jsem.

 

„Matt čeká dole,“ oznámila mi Elena. „Jdeme na jedno speciální místo.“

 

„Cože?“ podařilo se mi ze sebe vydat.

 

„Překvapení!“ zašeptaly všechny tři s úsměvem.

 

„Já nesnáším překvapení,“ zamumlala jsem.

 

„Nepovídej,“ ušklíbla se Elena.

 

„Tak jdem,“ procpala se Caroline kolem mě. Otevřela okno a naklonila se z něj. Na někoho tam dole mávla a otočila se k nám.

 

Přistoupila jsem k oknu, podobně jako Caroline. Tam, pod mým utíkacím stromem, stál Matt a v ruce třímal nějakou láhev.

 

„Ukážeme ti, jak jsme slavili narozeniny my, když jsme byli mladší,“ řekla Bonnie.

 

„Až na tequillu,“ doplnila Caroline.

 

„No, to jste hodný, ale…“ začala jsem se vymlouvat. „Já jsem unavená.“

 

„Neboj se, tohle tě nakopne,“ ujistila mě Caroline. Potom ukázala na okno. „Až po tobě?“

 

„Budeme utíkat po stromě?“ zeptala jsem se nevěřícně. Ačkoliv, když jsem utíkala za Damonem, nepřipadalo mi to tak. „Není to dětinské?“

 

„Aha,“ protáhla Caroline. „Ty jsi tátovi nikdy neutekla za kámoškama, co?“

 

„Ona není moc společenský typ,“ vysvětlila Elena.

 

„Haló, já jsem ještě tady!“ zamávala jsem a řekla sarkasticky. Všechny tři se zasmály. Zpod stromu se ozvalo zakašlání.

 

„No tak jo,“ pokusila jsem se o úsměv.

 

„Užijem si to, uvidíš,“ slibovala Caroline. „Teď lez.“

 

Neochotně jsem se spoustou protestů nakonec slezla a pozdravila Matta. Až teď jsem si uvědomila, jak málo jsem s ním v poslední době… od doby, co jsem začala chodit s Damonem… jak málo jsem s ním mluvila. Za mnou slezla Elena, potom Bonnie a nakonec i Caroline. Ta měla najednou v ruce nějaký šátek.

 

„Tak,“ řekla. „Otoč se.“

 

„Cože?“ zeptala jsem se šokovaně.

 

„Má to být překvapení, takže potřebujeme, abys absolutně nevěděla, kam jdeme,“ vysvětlila Bonnie.

 

„No skvělý,“ protočila jsem očima. „Kolik překvapení mě ještě čeká?“ Ale i tak jsem se otočila, aby mi Caroline mohla přes oči zavázat ten šátek, v té tmě vypadal tmavě modře. Později jsem si uvědomila, že je to vlastně ten šátek, který měla dnes Caroline na sobě. Pěkně jí ladil s jejíma modrýma očima a tričkem, ze stejného materiálu. Byl hedvábně jemný a voněl po levandulích nebo fréziích. Pak už jsem jen cítila, jak mě někdo vzal za ruce -  obě byly jiné, takže jsem poznala, že to není jen jedna osoba. Pak mě přidržovaly za rameno a někam mě táhly.

 

Cesta byla celkem tichá, i když Caroline stále něco probírala s Mattem. Jejich hlasy byly tlumené, takže jsem poznala, že mě vedly Elena s Bonnie.

 

Celou cestu jsem napínala sluch a čich, v domnění, že ucítím něco povědomého a poznám, kam mě vedou. Cítila jsem, že mě vedly chvíli po chodníku, ale potom jsme přešli na lesní cestu, což byl problém. Pořád jsem zakopávala a Elena s Bonnie mě musely neustále zdvihat a držet, abych nespadla. Někdy jsem uslyšela zachichotání, ale jestli to byla Caroline, nebo jestli to byl Matt, to jsem říct nedokázala. A taky jsem cítila, že jsme v lese – bylo tam vlhké prostředí, ne tak vlhké jako ve Forks, ale prostě vlhké. Nejvlhčí tady. Půda pod mýma nohama byla též vlhká, jako kdyby nevěděla, že tu naposledy pršelo před týdnem, možná ještě dřív.

 

Nevím, jaký jsem z toho měla pocit. Na jednu stranu to bylo uklidňující, připomínalo mi to domov. Vlhké bahno porostlé mechem. Kolem stromy, vrhající temné stíny v tmavém, slabém světle, které propouštěly. To byl pro mě domov. Forks. Nenáviděla jsem zimu. Nenáviděla jsem sníh. Nenáviděla jsem mokro. A přesto, teď když jsem pocítila něco, co se tomuto domovu jen přiblížilo, málem mi to vehnalo slzy do očí. Každá vzpomínka, kterou jsem na Forks měla, byla s tátou. Když mě hlídal, abych nikam nechodila sama, protože když bylo v okolí tří set mil nějaké nebezpečí, vždycky si mě to našlo. Když mě někdy vzal na ryby. A když ještě žil.

 

Když jsme chvíli žili v Mystic Falls, do Forks jsme jezdili jen někdy, za mým dědou. Tehdy jsem Forks nenáviděla. Když se po smrti dědy táta nastěhoval do Forks (a já s ním), začala jsem si to tam oblibovat. Milovala jsem Forks. Ale teď, když tu byly všechny ty vzpomínky… Teď jsem Forks stejnou mírou milovala, ale i nenáviděla.

 

Potlačila jsem slzy, nechtěla jsem, aby potom Caroline zjistila, že má šátek nejen mokrý, ale i špinavý od mé řasenky.

 

Když jsme vyšli z toho lesa, z té omamné vůně stromů, trávy a domova, ucítila jsem novou vůni. Nebyla jsem si jistá, ale můj velmi citlivý čich zachytil vůni svíček a květin. Vždycky jsem měla silnější čich než ostatní. I krev jsem dokázala vycítit. Kdykoli se někdo píchl, ucítila jsem tu nepříjemně-příjemnou vůni rzi a soli, přičemž jsem omdlela, nedokázala jsem nikdy plně rozluštit, jestli je to slastí nebo tím, jak mi je z toho špatně. Každou chvíli mě pustily, aby něco obešly, a já jsem přestala zakopávat. Potom jsem uslyšela, jak se s vrznutím otevřely nějaké dveře. Při tom zvuku mi přejel mráz po zádech. Jedna ruka si toho všimla a jemně mě pohladila po rameni. Potom mě vedly dál. Slyšela jsem, jak Matt proběhl kolem mě a něco otevřel. Opět to trochu skřípalo, ale dokázala jsem potlačit zachvění. Potom mě ještě varovaly, že tu jsou schody. Když jsem ale málem spadla, Matt si povzdechl. Ruce najednou zmizely a já jsem zavrávorala. Spadla jsem na někoho jiného. Byl to Matt, protože se jemně zasmál. Najednou mi zmizela půda pod nohama, jak mě zvedl. Snesl mě po schodech a pak mě postavil. Neokázala jsem ani nic namítnou, protože mě to tak překvapilo, že se mi protesty zadrhly v hrdle. Když slezly i holky, s tichým chichotáním, ozval se znovu ten skřípavý zvuk, jak zavřely. Chvíli bylo ticho, až najednou škrtla zápalka. Ale šátek byl tak neprůhledný, že jsem neviděla ani náznak světla. Místnost naplnila vůně oleje, jak jsem pochopila, zapálili petrolejovou lampu.

 

„Em… už si to můžu sundat?“ promluvila jsem, poprvé za celou dobu, kdy mě vedly.

 

„Počkej,“ řekla Caroline, ale já už jsem měla ruce na šátku, abych si ho mohla sundat. „Tak… teď!“

 

Sundala jsem si šátek. Byla jsem někde v temné místnosti, vypadalo to spíš jako sklep, nebyla zde ona a stěny vypadaly staře a neopečovávaně. Osvětlovalo to tu pár lamp, jak jsem správně poznala, petrolejových. Olej pěkně voněl a mihotavé světlo dodávalo tomuto místu takovou skvělou atmosféru. Připadala jsem si jako v hororu. Přesně do takové místnosti vás zavřou, když vás přepadnou a často se z neosvětlených rohů vynoří nějaký démon a vysaje vám krev. Ale to mě nijak nevzrušovalo. Vždyť, koneckonců, chodím s jedním upírem. Přede mnou stála Caroline a kolem sebe měla Bonnie a Elenu. Matta jsem cítila vedle sebe. Caroline měla v ruce takový malinký dort. Bylo na něm číslo osmnáct a pod ním bylo mé a Elenino jméno.

 

„Ach, to je… To je krásný,“ řekla jsem nakonec. Tohle pro mě ještě nikdo neudělal. „To jste upekli?“

 

„No, já jsem spíš jen tak trochu zdobil, ale…“ usmál se Matt.

 

„To jste vůbec nemuseli…“ řekla jsem a cítila, jak se mi do očí ženou slzy.

 

„Ber to jako narozeninový dárek,“ řekla Elena. „Věř, na tohle dlouho nezapomeneš.“

 

„No, to asi ne,“ vydechla jsem. „Díky.“

 

„No, ale co by to bylo za oslavu bez…“ řekla Caroline a vytrhla Mattovi z ruky láhev tequilly. S úsměvem ji zvedla, abych na ni viděla, a podala mi ji. Otevřela jsem ji a trochu se napila. Pak jsem ji podala zpátky Mattovi vedle mě.

 

Byla jsem překvapená, jak lehce se konverzace rozbíhala. Většinu samozřejmě zajistila Caroline. Už jsem pochopila, proč je zrovna ona královna. Po pravdě, Elena by mohla být královnou stejně lehce. A tak také já. Ale my jsme neměly to, co Caroline. Nedokázala jsem to pojmenovat. Bylo to něco jako…

 

Jiskra.

 

Musela jsem přiznat, že se mi tu líbí. Víc než by mělo. Měla jsem zde přátele. Takové ty pravé přátele. Ty jsem ve Forks neměla, i když jsem kamarádila s korunovanou královnou školy. I když ona se mnou kamarádila jen proto, že ona byla královnou jen po formální stránce. Bylo jasné, že to já jsem byla nekorunovaná královna školy. Byla jsem o dost zajímavější, ale, k jejímu veselí, já jsem neměla zájem o kluky a plesy a to všechno. Byla ráda, když jsem odjížděla. Protože já jsem byla vždycky princezna. A princezny jsou krásnější a mladší než královny.

 

„No, a teď bychom mohli přejít k tomu nejzajímavějšímu tématu tohoto večera,“ navrhla Caroline a zadívala se na mě. Najednou se všichni dívali na mě a já jsem samozřejmě zrudla.

 

„J-Já?“ vykoktala jsem ze sebe.

 

„Tak trochu,“ zamrkala Caroline. Stále rudá jsem na ně zírala s nechápavým výrazem.

 

„Caroline nám řekla, co se stalo u stolu,“ objasnila mi to Elena. Najednou jsem to pochopila.

 

„Caroline…“

 

„Promiň, Bello, ale to jsem si nemohla nechat pro sebe,“ pokrčila rameny Caroline omluvně.

 

„Stejně byste na to brzy přišli,“ povzdechla jsem si a uvědomovala si, jak jsem rudá.

 

„Ty se za to stydíš?“ zeptala se Elena. Bonnie, jak jsem si až teď všimla, se nehodlala do rozhovoru zapojit. Vstala a odešla někam dozadu.

 

„Ne?“ protáhla jsem to do otázky.

 

„Ne?“ tlačila na mě Caroline. Zavrtěla jsem hlavou. Matt se odebral za Bonnií a něco s ní začal probírat.

 

„Jo,“ řekla jsem. „Tedy ne. Možná? Já nevím!“ Bezradně jsem si položila obličej do dlaní.

 

„No tak,“ natáhla se Elena, aby mi je z obličeje sundala. „Co k němu doopravdy cítíš?“

 

„Já nevím,“ povzdechla jsem si.

 

„Máš ho ráda?“ pomohla mi Caroline. Začervenala jsem se. To je, myslím, slabé slovo.

 

„Ano,“ řekla jsem tiše. Potom jsem to zopakovala nahlas se zdviženou hlavou. Elena se povzbudivě usmála.

 

„Chci říct, máš ho opravdu ráda?“ ptala se Caroline dál a ignorovala, jak po ní Elena šlehla pohledem.

 

„Ano,“ řekla jsem, zřetelně, jasně, ale musela jsem sklonit hlavu, protože jsem vypadala jako rajče.

 

„Jak moc ho máš ráda?“ nedala mi Caroline pokoj.

 

„Caroline!“ napomenula ji Elena, ale viděla jsem ji na očích, jak moc si to přeje vědět.

 

„Strašně moc,“ řekla jsem a usmála se. „Ještě jsem nikdy neměla nikoho tak ráda, takovým způsobem.“

 

„Tak mluv,“ pobídla mě dál.

 

„O čem?“ zeptala jsem se zmateně.

 

„Jaký to bylo?“ upřesnila Elena, očividně vzrušená obratem, který náš hovor nabral.

 

„Jaký bylo co?“ ptala jsem se stále překvapeně.

 

„Ale no tak!“ usmála se Caroline a Elena se na ni pobaveně podívala. Když jsem se stále tvářila nechápavě, slova se ujala Elena:

 

„Caroline by si totiž strašně přála vědět, jaký to je, líbat někoho jako je Damon Salvatore.“

 

„Aha,“ pousmála jsem se a zase trochu zrudla. „Tohle.“

 

„Ano!“ přikývla Caroline tím samým nadšeným tónem. Dlouho jsem přemýšlela, k čemu bych to přirovnala. Vzpomněla jsem si na to, jak mě políbil poprvé a trochu snažila se to popsat.

 

„No, je to… Prásk! Prásk! Trochu jako ohňostroj,“ usmála jsem se, jak jsem si na to vzpomněla.

 

„Ty se mi směješ?!“ obvinila mě Caroline, ikdyž tam byl podtón otázky.

 

„To bych si nedovolila, Caroline,“ usmála jsem se víc zeširoka. Elena se krátce zasmála. „Jen jsem si na to vzpomněla.“

 

„Takže jako ohňostroj?“ usmála se Caroline. Předpokládala jsem, že si to živě představila.

 

„Tak nějak,“ pokrčila jsem rameny.

 

„Kreativní,“ kývla uznale Caroline. „To bych ani já nevymyslela.“

 

„To už je co říct,“ usmála jsem se. Periferním viděním jsem zahlédla Matta a Bonnie, jak si tam vzadu stále něco špitají. „No, a… Mohl by mi někdo říct, co jste tam s mámou řešily?“

 

„Jak to víš, máš uši všude?“ zeptala se podrážděně Elena a zarazila se, když jí to došlo.

 

„Nešlo přehlídnout, jak jste byly na sebe nabroušené,“ zareagovala jsem rychle. Byla jsem ráda, že to byla pravda.

 

„Máma poznala ten podtón v Damonově hlase, když řekl, že Stefan se mnou chodí…“ začala vysvětlovat Elena. „A potom na mě vystartovala s tím, že ho mám nechat. Začaly jsme se hádat, protože je to můj život a já ho nehodlám nechat jít.“

 

„To ti věřím,“ přikývla jsem.

 

„Ona mi nemá co přikazovat nebo vysvětlovat,“ pokračovala Elena. „Ne v téhle věci.“

 

„Taky si to myslím,“ přitakala jsem. Potřebovala jsem nějak zamaskovat tu mou nejistotu, když se  s holkami bavím o něčem takovým, a tak jsem se natáhla ke Caroline, abych od ní převzala tequillu a napila se. Budu se muset brzdit, už cítím, jak mi ta tequilla stoupá do hlavy…

 

„Jak je to vůbec teď mezi vámi?“ zeptala se Caroline. „Je to takový divný, že každá chodíte s jedním z bratrů… Neměl by být Damon Eleniným švagrem a Stefan Belliným švagrem? Jakože chápete -  když Bella začala první chodit s Damonem, nestal se Stefan jakože s tebou do rodiny?“ Chvíli mi trvalo, než jsem tu zmatenou otázku pochopila.

 

„Řekla bych, že já s Damonem a Elena se Stefanem jsme se dali do kupy tak nějak současně,“ pokrčila jsem rameny. „Prostě náhodou. A navíc se ještě nikdo nebere, Caroline. Pak by to byl problém, možná. Ale to by k tomu muselo někdy dojít.“

 

„Copak s tím nepočítáš?“ zeptala se Caroline.

 

„Ne,“ řekla jsem a zase trochu zrudla. „Já… Ne, že bych se bála závazků nebo tak, ale… prostě… no, nejsem jedna z těch, co sní o svatbě. Ani nevím, jestli se chci vdát. Po svatbě vášeň vyprchá… A navíc Damon na něco takovýho taky není.“

 

„A to počítáš, že s Damonem už budeš napořád?“ zeptala se Caroline. „Já myslela, že to je jen první láska…“

 

„Zatím to jinak nevidím, takže…“ pokrčila jsem rameny.

 

„Ale zpátky k tobě… a Damonovi,“ změnila téma Caroline. Protáhla jsem otráveně obličej. „Očividně nám neříkáš všechno?!“

 

„Co bych měla tajit?“ zeptala jsem se zmateně a vyděšeně. Zjistily snad nějakým způsobem…

 

„No já nevím, třeba něco, co se stalo na tom vašem výletu…“ napověděla mi Caroline. Snažila jsem se skrýt, jak se najednou bojím. Ale asi bezvýsledně.

 

„Bello?“ zeptala se Elena a dívala se na mě našima čokoládovýma očima plnýma starostí. „Je ti špatně?“

 

„To jenom ta tequilla,“ zalhala jsem. „Asi mi trochu stoupá do hlavy.“

 

„No, tak?“ naléhala Caroline. „Tohle nebylo, jak jste se políbili poprvé, že?“

 

„Z čeho tak usuzuješ?“ zeptala jsem se s očekáváním. Možná nemyslí na tu věc, kterou před nimi tak vehementně tajím…

 

„Viděla jsem, jak jste se líbali,“ vysvětlila Caroline. „První polibek bývá pomalý, nejistý, klidný… To by bylo jako ohňostroj. Ale tohle… To je požár vesnice.“

 

„Ty jsi znalec,“ zabrblala jsem a Elena se uchichtla, zjevně ráda, že mi nic není. Až teď jsem si všimla, že Matt a Bonnie už nejsou ponoření do debaty a ostražitě mě sledují. Potom se Matt naklonil k Bonnii a něco jí tiše zamumlal u ucha. Ona jen přikývla, aniž by ze mě spustila oči a zamumlala rychlou odpověď. Matt si pro sebe přikývl a znovu se díval na mě.

 

„Že vy jste se poprvé políbili na tom výletu?“ usmála se Caroline.

 

„Máš pravdu, Sherlocku,“ kývla jsem a pokusila se o úsměv. Pořád mi hlavou vrtalo, co to asi bylo za téma, o kterém se Bonnie a Matt tiše bavili.

 

„Kde jste vůbec byli?“ zeptala se Caroline, která si uvědomila, že to vlastně neví.

 

„V Georgii,“ řekla jsem. Tady bych možná mohla říct pravdu.

 

„Co tam?“ vyzvídala.

 

„Damon tam měl nějaký vyřizování,“ řekla jsem neurčitě.

 

„A proč tě vzal sebou?“ ptala se Caroline dál.

 

„Nevěděl o mně,“ řekla jsem a usmála jsem. „Byla jsem něco jako černý pasažér. Chtěl mě odvézt domů, ale já jsem byla zase strašně tvrdohlavá. Nakonec mě vzal s sebou.“

 

„Dobře ty,“ kývla uznale Caroline s úsměvem. Znovu jsem se trochu začervenala a sklopila hlavu. Matt a Bonnie tam zase o něčem velmi tiše diskutovali. Když všechno okolo ztichlo, ztichli taky, aby je nebylo slyšet. „A dál?“

 

„Co by bylo?“ ohradila jsem se. Nechtěla jsem to s nimi rozebírat. „Ostatní znáte.“

 

„Kdy jste se políbili?“ naléhala Caroline nedočkavě.

 

„Vzal mě na večeři,“ začala jsem, o svém malém incidentu s alkoholem radši pomlčím, „Trochu jsme si povídali a pak jsi mi zavolala ty…“ Zarazila jsem se. Rychle jsem se snažila to nějak zamaskovat. „Tak se to pak tak nějak seběhlo, moc rychle na to, abych si pamatovala detaily.“

 

„Aha,“ řekla Caroline zamyšleně. „Víš, myslím, že on tě má taky strašně rád. Vidím to na něm. Úplně to z něho srší… Vy dva jste rozhodně zajímavej pár.“ Usmála jsem se, protože jsem nevěděla, co na to říct. Proti – nebo spíš ku- své vůli jsem unaveně zívla.

 

„No, měly bychom jit domů, navrhla Elena, za což jsem jí byla vděčná. „Myslím, že se potřebujeme prospat.“

 

 

 

Bonnie:

 

„No, a teď bychom mohli přejít k tomu nejzajímavějšímu tématu tohoto večera,“ navrhla Caroline a dívala se na Bellu. Následovala jsem její pohled a Bella trochu zčervenala.

 

„J-Já?“ vykoktala.

 

„Tak trochu,“ zatrylkovala Caroline. Ona na ni stále nechápavě zírala.

 

„Caroline nám řekla, co se stalo u stolu,“ objasnila Elena

 

„Caroline…“

 

„Promiň, Bello, ale to jsem si nemohla nechat pro sebe,“ pokrčila rameny Caroline.

 

„Stejně byste na to brzy přišli,“ povzdechla si Bella. Tohle na mě bylo moc. Teď se tu chvíli bude mluvit o tom upírovi, kterému nevěřím, a který možná ničí Belle život… na to já nemám. Potichu jsem vstala a odkráčela k zadní zdi místnosti, která byla od hloučku nejdál a opřela se o ni.

 

„Ty se za to stydíš?“ zeptala se Elena.

 

„Ne?“ zeptala se Bella. Ona byla… nejistá? Trochu jsem zbystřela a byla jsem ráda, že ve tmě není vidět, jak jsem ožila.

 

„Ne?“ tlačila Caroline. Bella zavrtěla hlavou na znamení nesouhlasu. Matt vstal a přešel ke mně.

 

„Taky na to nemáš?“ zeptal se Matt. „Poslouchat to?“ Jeho slova se ale spojovala s Bellinými.

 

„Jo,“ řekla Bella. „Tedy ne. Možná? Já nevím!“  Pak si bezradně položila tvář do dlaní.

 

„Tohle nepochopím," zamumlal Matt a opřel se vedle mě. „Je z něj celá pryč…“

 

„No tak,“ natáhla se Elena k Belle, ale já jim už víc nevěnovala pozornost a otočila hlavu k Mattovi. Tlumeně jsem slyšela hlasy ostatních, ale už to byl jen téměř bzukot.

 

„Bella dělá chybu,“ řekla jsem a dívala se na ni s nešťastným pohledem.

 

„Já vím,“ přikývl Matt bezradně.

 

„Aspoň někdo tady přemýšlí,“ zamumlala jsem.

 

„On je takovej, no, divnej,“ začal vysvětlovat Matt. „Nelíbí se mi to.“

 

„Mně taky ne,“ řekla jsem na souhlas. „Nevěřím mu.“

 

„Vítej na palubě,“ řekl Matt a pousmál se.

 

„Jak moc ho máš ráda?“ řekla Caroline hlasitěji, takže to upoutalo naši pozornost. Navíc tohle mě samotnou zajímalo. Oba jsme se na hlouček s Mattem zadívali.

 

„Caroline!“ napomenula ji Elena.

 

„Strašně moc,“ řekla Bella s úsměvem. „Ještě jsem nikdy neměla nikoho tak ráda, takovým způsobem.“

 

„Tak mluv,“ pobídla ji Caroline.

 

„O čem?“ zeptala se zmateně.

 

„Jaký to bylo?“ upřesnila Elena. Už mi to bylo jasné. Zakoulela jsem očima a tiše zasténala.

 

„Ty víš, co teď přijde, že?“ uhodl Matt. Se zavřenýma očima jsem kývla.

 

„Jaký bylo co?“ ptala se Bella

 

„Ale no tak!“ protáhla Caroline.

 

„Caroline by si totiž strašně přála vědět, jaký to je líbat někoho, jako je Damon Salvatore,“ vysvětlila po chvíli Elena a Matt vedle mě ztihl s tichým aha.

 

„Aha,“ pousmála se Bella. „Tohle.“

 

„Ano!“ přikývla Caroline. Ta její dychtivost po detailech. Velmi jsem se snažila to nevnímat, ale když jsem nemluvila s Mattem, bylo to těžké. A ten teď hltal každé jejich slovo.

 

„No, je to… Prásk! Prásk! Trochu jako ohňostroj,“ řekla vesele. Jako ohňostroj?!

 

„Ty se mi směješ?!“ obvinila ji Caroline.

 

„To bych si nedovolila, Caroline,“ zažertovala Bella. Elena se zasmála. „Jen jsem si na to vzpomněla.“

 

„Takže jako ohňostroj?“ zeptala se Caroline.

 

„Tak nějak,“ souhlasila Bella.

 

„Kreativní,“ uznala Caroline. „To bych ani já nevymyslela.“

 

Bylo to kreativní, to jo. Kdyby to byl kdokoli jiný, byla bych tam s nimi. Živě bych si to představila a možná i tiše záviděla, že si to můžu jen představovat. Prokletej Damon!

 

Matt se ke mně naklonil. „Damon je vážně špatnej. Poznám to.“

 

„Já vím,“ zašeptala jsem nazpátek. „Já taky.“ Ani neví jak.

 

„To už je co říct,“ pokrčila Bella rameny. „No, a… Mohl by mi někdo říct, co jste tam s mámou řešily?“ Konečně normální téma.

 

„Jak to víš, máš uši všude?“ zeptala se podrážděně Elena. Ztuhla jsem. Ona ne, ale někdo v místnosti je tam měl…

 

„Nešlo přehlídnout, jak jste byly na sebe nabroušené,“ zareagovala rychle.

 

„Máma poznala ten podtón v Damonově hlase, když řekl, že Stefan se mnou chodí…“ začala Elena. „A potom na mě vystartovala s tím, že ho mám nechat. Začaly jsme se hádat, protože je to můj život a já ho nehodlám nechat jít.“

 

„To ti věřím,“ kývla Bella.

 

„Ona mi nemá co přikazovat nebo vysvětlovat,“ prohrábla si vlasy Elena. „Ne v téhle věci.“

 

„Taky si to myslím,“ přitakala Bella. Natáhla se ke Caroline pro tequillu a napila se.

 

„Vem si to,“ pokračoval Matt. „Objeví se ve městě, cizinec…“

 

„Jo,“ kývla jsem krátce

 

„Jak je to vůbec teď mezi vámi?“ zeptala se Caroline a začala něco zmateně mlít.

 

„Jak se s ním vlastně seznámila?“ zeptal se Matt.

 

„Caroline ji donutila, aby začala flirtovat s někým v baru,“ osvětlovala jsem mu to. „A ona si nešťastně vybrala jeho.“

 

„Má hlavu v pořádku?“ poznamenal Matt.

 

„Ne,“ usmála jsem se a zadívala se na skupinku.

 

 „Já… Ne, že bych se bála závazků nebo tak, ale… prostě… no, nejsem jedna z těch, co sní o svatbě. Ani nevím, jestli se chci vdát. Po svatbě vášeň vyprchá… A navíc Damon na něco takovýho taky není,“ říkala zrovna Bella. Oni mluví… o svatbě?

 

„A to počítáš, že s Damonem už budeš napořád?“ zeptala se Caroline. No, neví, jak by mohla být blízko… „Já myslela, že to je jen první láska…“

 

„Nelíbí se mi, jak to Caroline formuluje,“ zamumlal ke mně Matt a já se ráda zase soustředila jen na něj. „První láska… První lásky bývají neškodné, ale tohle…“

 

„Jo,“ přitakala jsem. „Dala bych cokoli… Cokoli… Aby si našla někoho jinýho, nějakýho puberťáka…“

 

„Bylo by to bezpečnější."

 

 „Bello?“ ozvala se Elena najednou hlasitěji a získala si naši pozornost. „Je ti špatně?“

 

„To jenom ta tequilla,“ řekla jsem, ale zdálo se mi to neupřímné. „Asi mi trochu stoupá do hlavy.“ Po čem mohla tak znervóznět?

 

„No tak?“ naléhala Caroline. „Tohle nebylo, jak jste se políbili poprvé, že?“ Aha.

 

„Z čeho tak usuzuješ?“ zeptala se Bella napjatě.

 

„Viděla jsem, jak jste se líbali,“ vysvětlila Caroline a já si znechuceně odfrkla. „První polibek bývá pomalý, nejistý, klidný… To by bylo jako ohňostroj. Ale tohle… To je požár vesnice.“

 

„Ty jsi znalec,“ zabrblala Bella a Elena se uchichtla. Opatrně jsem ji sledovala. Její oči na chviličku střelily ke mně.

 

 „Ona vážně nevidí, že je zlej?“ zeptal se mě Matt. Zavrtěla jsem hlavou ze strany na stranu.

 

„Nechce vidět,“ upřesnila jsem nespouštějíc z ní pohled. Já jsem ji varovala. Stejně jako Elenu… Ale ony to ignorovaly.

 

„Že vy jste se poprvé políbili na tom výletu?“ zlobila ji Caroline.

 

„Máš pravdu, Sherlocku,“ kývla a na tváři se jí objevilo něco hodně podobné úsměvu.

 

„Kde jste vůbec byli?“ zeptala se Caroline náhle.

 

„V Georgii,“ řekla Bella hned. Tohle jsem poslouchat nechtěla. A Matt očividně taky.

 

„Musíme se o ni postarat,“ řekl vážně. „Je to Elenina malá sestřička,“ při tom se škodolibě zašklebil a já se usmála, „a jestli ani Elena nevidí, jakej Damon vlastně je… Je to na nás.“

 

„Jo,“ souhlasila jsem. „Je.“

 

„Moc ji neznám, ale je to vlastně hodná holka,“ pokračoval Matt. „Jako Vicki. Dělá chyby. Ale tahle by jí mohla zničit život.“

 

„Tomu musíme zabránit,“ souhlasila jsem. „Kéž by se nám to povedlo.

 

„Povede,“ řekl Matt sebevědomě. „Jsem dost silnej.“

 

Kéž bys byl.

 

„A Elena to taky nevidí?“ zeptal se.

 

„Nechce vidět,“ zopakovala jsem. „Obě to určitě ví. S jistotou. Ale znáš je – jsou tvrdohlavé. Postavily si hlavu. Damon je hodnej – tak je.“

 

„Blbá filosofie,“ zamumlal Matt. Kývla jsem.

 

„A ten Stefan?“ řekl Matt.

 

„Nevím,“ řekla jsem popravdě. „Ale taky mu nevěřím.“

 

„Budeme muset ochránit i ji,“ zamumlal. Ale já jsem věděla, že to je musím ochránit. Jeho svaly mi tu jsou na nic. Jenom moje magie by je mohla odradit. Ale ani tím jsem si nebyla jistá.

 

Bella hlasitě zívla.

 

 „No, měly bychom jít domů," navrhla Elena. „Myslím, že se potřebujeme prospat.“ To byl pokyn pro mě. Odlepila jsem se ode zdi a připojila se k ostatním. Matt byl jen krok za mnou.

 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sestry navždy (?) 13. kapitola - Narozeniny:

 1
05.05.2014 [17:39]

AliceCullen999LiviaCullen .¨- Díky za připomínku, nějak mi tam ten text přeskočil... A musím říct, že taky nemám ráda, když se někdo někomu plete do života, ale mám plány,které by se vám mohly líbit... No, nechte se překvapit Emoticon Emoticon Emoticon

05.05.2014 [0:04]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Dommy1
04.05.2014 [21:42]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

04.05.2014 [21:21]

LiviaCullenKonečne nová časť!! Som ale rada že to netrvalo tak dlho ako minule...

Nepáči sa mi čo plánuju Bonnie a Matt .. neviem prečo sa do toho miešajú.. Nie je to ich vec a preto sa do toho nemajú čo miešať aj ked sú to ich priateľky ale toto je mimo ich pravomoc ..

Aby si pochopila mňa vie veľmi dobre vitočiť ked sa niekto mieša niekomu do života a nemá na to ani najmenší nárok a môže mať aký chce dobrý umysel..

ešte taká poznámočka .. máš tam dvakrát ten istý text ... ten začiatok od kedy Bella povedala Caroline o oslave až pokila neprišiel Damon... Je to aj na začiatku a potom to je aj na konci

2. miky
04.05.2014 [19:35]

Zaujimave Emoticon Emoticon Pokracuj Emoticon

03.05.2014 [20:23]

MyfateAhoj,
je mi líto, ale článek Ti musím bohužel vrátit, protože Ti v perexu chybí aspoň jedna věta, která by se týkala obsahu kapitoly.
Až si to dopíšeš, zaškrtni "Článek je hotovo".
Děkuji. Myfate Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!