Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sesterská pouta 7. kapitola

02.09.2015 (20:30) • chloe, mokasina • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1912×

7. kapitola

Bella

„Hádej co, Bello? Kdybys to nechtěla, tak nic z toho nedopustíš a teď ze sebe, nevím proč, děláš chudinku,“ křičel na mě Jacob.

„Seš hnusnej, Jacobe, a taky zbytečně zlej. Já přece v hlouby duše vím, že máš pravdu, ale to nic nemění na tom, že…“

„Ne, Bello. To mění všechno, tak už to, proboha, uznej,“ přerušil mě rozzuřeně.

„Jdi do hajzlu, ty ubožáku,“ odsekla jsem a rozběhla se pryč.

Běžela jsem lesem zpátky k Billyho domu. Přes slzy jsem na cestu téměř neviděla a tak nebylo divu, že jsem několikrát velmi bolestivě upadla. Nakonec se mi ale přeci jen povedlo dobelhat se k domu.

Ignorovala jsem všechny účastníky oslavy a snad nepozorovaně proklouzla do domu, který byl prázdný, protože většina oslavy se konala venku u táborového ohně. Zrovna tam zpívali nějakou písničku a Tess nadšeně poskakovala okolo na tom svém mega plyšovém vlkovi jménem Jacob, jak jinak.

Potřebovala jsem se trochu uklidnit, než se tam vrátím. Hrozně mě ranilo, co mi Jacob řekl. V lecčems se mýlil, ale zároveň měl v hodně věcech i pravdu. Tenkrát jsem to pořádně zvorala, ale kdybych mohla vrátit čas, asi bych se rozhodla stejně.

Nešlo se rozhodnout ani pro jednoho z nich. Vždy by tím někdo trpěl a já bych to prostě nezvládla. Nemluvě o tom, že Jacob se prostě otisknul do mé sestry. Jasně že to jsem tehdy nemohla tušit, kdyby jo, asi bych s ním nikdy nespala, ale stalo se a tím jsem to všechno jenom zhoršila.

Vešla jsem do koupelny a opláchla si obličej. Nedokázala jsem však snést pohled do zrcadla a tak jsem ji zase hezky rychle opustila.

Postavila jsem se k oknu a zahleděla se ven. Chvíli jsem zírala přímo do plápolajícího ohně, ale pak jsem své zorné pole rozšířila a spatřila něco, co já už jsem ztratila dávno.

Byla to rodina.

To, jak se všichni šťastně usmívali, a přítomné páry se objímaly, mi znovu vehnalo slzy do očí. Malá Tess se mezi ně skvěle hodila. Vlastně i já jsem s nimi kdysi sedávala u ohně. Moc dobře jsem je všechny znala a měla je ráda, ale už jsem mezi ně dávno nepatřila.

Zvolila jsem si to a teď jsem sama. V tom měl Jacob pravdu, ale jestli existoval jiný způsob, jak neubližovat Jacobovi a Edwardovi, aniž bych si mezi nimi musela volit a zároveň odsud neodejít, já ho neznala a neznám ho ani teď.

Co ale vím jistě je to, že pro mě už mezi Blackovými možná místo není, ale pro ni ano. Když ji tu nechám, bude mít víc lásky, než bych jí kdy byla schopná dát jenom já sama.

Je tu šťastná.

Chápu ji. Taky to tu mám ráda, ale vzpomínky jsou tak bolestné…

Čas snad zahojí všechny rány. Mé, Jakeovi a snad i ty Edwardovi. Ať už je, kde je…

On mi ale taky chybí. A Alice. A Emmett a prostě oni všichni…

Měla jsem Cullenovy, Blackovy a své rodiče. Měla jsem všechno a teď nemám nic a, jak správně podotkl Jacob, můžu si za to sama.

Možná už nenapravím to, co se stalo, ale můžu zařídit, aby se to nestalo Tess. Teď má rodinu a já nechci být ta, co ji o ni připraví. To bych své sestře nikdy neudělala.

Zahlédla jsem, jak se k nim připojuje Jacob a rozhodla se přestat se schovávat. Já totiž dnes viděla ten jeho otisk v praxi a vůbec nepochybuji o tom, že se o ni postará…

Vyšla jsem ze dveří a zavolala na něj, aby šel za mnou.

Bylo na něm znát, že se mu zprvu vůbec nechtělo, ale nakonec se přeci jen přiloudal a vešel do domku.

„Já se omlouvám,“ začali jsme oba dva ve stejnou chvíli.

„Ne, Jaku. Ty se mi nemusíš omlouvat, to já. Tehdy jsem to zvorala, ale tehdy je tehdy a dnes je dnes.“

„Cože?“ zeptal se udiveně.

Zřejmě už se smířil s tím, že mu malou Tess vezmu, ale to já v žádném případě udělat nehodlám. Teď už ne.

„Nechci nic jiného, než abys ty a moje sestra byli šťastní. Takže to uděláme takhle. Dáme jí na výběr. Když bude chtít odjet se mnou, tak pojede. Ale pokud ne, nechám ji tu s tebou.“

„Bello, děkuju,“ začal s úlevou a chtěl mě obejmout.

„Počkej,“ upozornila jsem ho se zdvihnutým ukazováčkem. „Ještě jsem neskončila.“

„Aha,“ řekl jen a napjatě vyčkával, s čím se vytasím.

„Musím se domluvit s Billym a budu vám na ni každý měsíc posílat peníze, protože to prostě nejde, abyste ji živili.“

„To není nutné, Bello,“ vytáčel se, ale ignorovala jsem ho a pokračovala.

„Teď, když mám tu práci, tak to pro mě nebude problém a každé svátky, narozeniny a vánoce za ní přijedu. A v létě zase přijedete vy za mnou. Aspoň na dva týdny, jasné?“

„Jo, s tím můžu žít,“ souhlasil.

„Vlastně chci ještě něco,“ přiznala jsem. „Chci, aby ses mi pokusil odpustit všechno to, co jsem způsobila.“

„Pokusím se,“ souhlasil Jacob.

„O víc tě ani nežádám a teď už mě můžeš obejmout,“ vyzvala jsem ho a on tak vzápětí učinil.

„Jé, co to tu provádíte?“ ozval se za námi sladký hlásek mé malé sestřičky.

„Ale nic,“ odmávla jsem to a snad nenápadně si setřela neposednou slzu, která se mi dostala přes okraj a pomalu stékala dolů po tváři.

„Aha,“ pípla a vrhala na nás samé významné pohledy.

„Vlastně bych s tebou potřebovala o něčem mluvit,“ přiznala jsem.

„A o čem?“

„Chci se tě zeptat, jestli bys se mnou chtěla jet do San Francisca?“

Tess na mě chvíli zmateně koulela svá modrá očka a zdálo se, že mi tak úplně nerozumí. Dokonce těkala pohledem mezi mnou a Jakem.

„Na návštěvu?“ otázala se po chvíli.

„Ne na návštěvu. Napořád,“ řekla jsem a cítila, jak v Jacobovi hrklo.

„Napořád? To je dlouhá doba. To už bych neviděla strejdu Billyho a mého Jacoba?“ zeptala se.

„No, určitě bychom je létaly navštěvovat, ale asi byste se neviděli tak často.“ To byla pravda. Není to sem zrovna, coby kamenem dohodil, ale dalo by se to zvládnout.

„A ty bys mě chtěla?“ divila se.

„Samozřejmě, že bych tě chtěla,“ vyhrkla jsem okamžitě.

„Ale mně je dobře tady se strejdou. Chci tu zůstat, mám tu kamarády. Prosím, nech mě tady a zůstaň i ty,“ navrhla.

„To nejde, miláčku.“ Mrzelo mě, že to vážně nejde, ale žít tu se všemi těmi vzpomínkami bych prostě nezvládla.

„Ale když zůstanu, budeš mě i tak navštěvovat, že jo?“ prosila mě.

„Ano, kdykoliv budu moct,“ ujistila jsem ji.

„Vlastně jsme se domluvili, že spolu v létě pojedeme k Belle na prázdniny, máš radost?“ zeptal se Jacob.

„Jó,“ vypískla nadšeně a vyběhla ven zpátky na oslavu, aby to všem oznámila.

„Ty teda umíš děti nadchnout,“ zašklebila jsem se.

„Pro někoho dřina. Pro jiného přirozený talent,“ pochválil se.

Protočila jsem oči a chtěla mu na to něco říct, ale nestihla jsem to. Malá Tess už totiž byla zpátky a začala nás tahat za ostatními zpět na oslavu, protože se prý právě chystají hrát šarády a ona s námi chce být v jednom týmu, ale zazvonil telefon a tak se Jake s odpovědí, zda si zahraje, či nikoliv, poněkud zdržel…

„Prosím?“ řekl Jacob do telefonního sluchátka.

Někdo mu zřejmě pověděl něco, co se mu příliš nezamlouvalo, protože se zdál nejprve v šoku a nakonec byl spíše naštvaný a neochota přímo křičela z celého jeho těla.

„A je to opravdu nutné?“ chtěl vědět.

„Tak teda jo. Sejdeme se tam co minule,“ řekl a pověsil sluchátko.

„Kdo to byl?“ zajímala jsem se.

„Nikdo důležitý, ale musím si jít něco zařídit,“ vykrucoval se a uhýbal pohledu do mých očí.

„Teď? Zrovna jsme si přeci chtěli zahrát ty šarády.“ Nechápala jsem, že by nechal Tess jen tak na holičkách. Co by mohlo být tak důležité?

„Promiň, ale tohle je urgentní.“

„Aha, tak teda jdi, no. Myslím, že mi to tady zatím zvládneme se Sethem.“

„Dík. Za všechno,“ řekl jen a vydal se pryč.

Uznávám, že to bylo trošku divný, ale nechtěla jsem přijít ani o jedinou minutu strávenou s Tess, tak jsem to neřešila a šla prostě hrát. 

Moc děkujeme za veškeré vaše komentáře i případné opravy. Vězte, že jsme skutečně rády za každý komentář. :-D

chloe x mokasina

Autor: chloe (Shrnutí povídek), mokasina, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sesterská pouta 7. kapitola: