Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sesterská pouta 64. kapitola

Sesterská pouta 64. kapitolaRachell a San Francisco :-) Přeji příjemné čtení...

EDIT: Článek neprošel korekcí

64. kapitola

Rachell

Sotva se za Bellou zavřely dveře a odešla na schůzku s tou svojí přítelkyní z práce, pustila jsem se do vyklízení jejího bytu. Postupovala jsem přesně dle jejích pokynů, ale nemohla jsem si nevšimnout, že tu opravdu moc věcí neměla. Dokonce jsem si u toho připadala dosti nepatřičně i přes její výslovný souhlas.

Vyklidila jsem všechny její věci ze skříní i zásuvek a naskládala je do obrovského lodního kufru. Upřímně řečeno, čekala jsem, že mi to zabere více času, ale nebylo tomu tak. Za necelé dvě hodinky jsem měla všechno hotové.

Přecházela jsem sem a tam po vyklizeném bytě a nudila se. Shlížela jsem dolů z okna ven na procházející lidičky a toužila být jednou z nich. Vím, že by to Bella neschvalovala, ale jednoduše jsem tu nečinnost už nadále nevydržela.

Popadla jsem z věšáku bundu, oblékla si ji a obula boty. Půjčila jsem si náhradní klíče od bytu, zamkla a vyrazila do víru velkoměsta.

Na ulici jsem se nadechla místního řídkého vzduchu a vykročila vpřed. Neměla jsem v úmyslu ujít dál než pár bloků, ale nakonec jsem neodolala a nasedla do červeného vyhlídkového autobusu s odkrytou střechou.

Projela jsem na něm půlku města a celou dobu se vyžívala ve fotografování do svého mobilního telefonu. Měla jsem solidní sbírku zajímavých budov, objímajících se párů a mořských racků.

Vysadili nás u jednoho z trajektů, který pořádal výlety na Alcatraz. Chtěla jsem se do té pevnosti -  věznice podívat, ale při pohledu na stmívající se oblohu mi bylo jasné, že už mi na to nezbývá čas. Jestli se Bella vrátí dříve, nežli já, budu v pořádném maléru.

Běžela jsem po kamenném nábřeží a snažila se nalézt zastávku toho autobusu, ale i když jsem ji o pár minut později nalezla, řidič mi sdělil, že se musí počkat na výpravu z ostrova. V duchu jsem nejednou pořádně peprně zanadávala, protože to už jsem na ten ostrov mohla rovnou jet taky.

„Bože, já jsem ale husa,“ lamentovala jsem a pokoušela se nějak zorientovat v jízdním řádu místních dopravních prostředků. Bohužel bezvýsledně.

Nerada bych panikařila, ale v podstatě bych se mohla označit za ztracenou. To je ale ubohost…

Kdybych aspoň Belle předtím netvrdila, bůh ví, jak už nejsem dospělá a že bych to všude sama a naprosto bez problému zvládla…

Bezradně jsem se posadila na jednu ze zelených laviček a pokoušela se naštudovat si cestu nazpátek pomocí své GPS navigace v mobilu, ale z nějakého nevysvětlitelného důvodu, mě to neustále ukazovalo pouze Forks.

Sledovala jsem ubíhající minuty na digitálních hodinách a rozhodla se k radikálnímu řešení svých problémů. Sice jsem si přísahala, že na nic z toho už nikdy více nesáhnu, ale momentálně nebylo zbytí.

Doufám, že si Cullenovi nezkontrolují výpis a nezjistí to, protože bych se propadla hanbou. Je to ode mě totiž vrchol pokrytectví, že s nimi se už tak dlouho bavit odmítám, ale na jejich peníze sáhnu bez problému.

Nasedla jsem do nejbližšího žlutého taxíku s terminálem pro platbu kartou, sdělila mu adresu Bells a nechala se tam odvézt.

Bylo to dost luxusní taxi a při pohledu na tachometr mě div nekřísili, podobně jako na konci téhle šílené jízdy, když jsem při placení používala platební kartu od Cullenových. Měla takřka neomezený limit, ale co jsem u Belly a Tess, naučila jsem se vážit si peněz a tohle bylo vážně strašně moc.

Opravdu jsem se děsně styděla, že jsem to musela udělat. Obzvláště pak, když jsem se tomu mohla vyhnout, kdybych bývala zůstala doma, tak jak to ostatně chtěla sama Bella, ale to bych prostě nebyla já, abych něco nevyvedla.

Urychleně jsem vydupala schody k jejímu bytu a hlasitě za sebou práskla dveřmi. Chtěla jsem se co nejrychleji svléknout, usednout na gauč a předstírat, že se vůbec nic nestalo a já se odsud vůbec nehnula, než přijde Bella, ale co čert nechtěl, akorát když jsem sáhla po vypínači, světlo se samo rozsvítilo.

Pořádně mě to vylekalo, ale to, že Bella stojí přímo naproti mně, mě vylekalo daleko víc. Stála tam s přísným výrazem ve tváři a rukama založenýma na prsou.

„Nechtěla bys mi něco vysvětlit?“ ptala se.

„Jé ahoj, ty už jsi doma?“ divila jsem se stále a hovořila přitom podivnou fistulkou.

„Kdes byla?“ nenechala se rozhodit.

„Jen tady kousek. Chtěla jsem vidět město, ale jsem v pohodě, vážně,“ ujišťovala jsem ji.

„No dobře,“ povzdechla si, spustila ruce kolem těla a šla se posadit.

„Ty se na mě nezlobíš?“ podivila jsem se, protože bych čekala, že mi vynadá, nebo tak něco.

„Když jsem přišla a tys tu nikde nebyla, vyděsilo mě to, ale když už jsi tady, tak… K čemu by to bylo? Stejně jsem moc nevěřila, že mě poslechneš. Navíc chápu, že ses asi nudila a hlavní je, že seš v pořádku…“

„Tak dík. Asi,“ zamumlala jsem udiveně.

Nebyla jsem si jistá, zda mám být ráda, že se nezlobí, nebo se naštvat, protože mi nevěří, ale vypadala zdrchaně a tak jsem se tím přestala zabývat a šla se posadit vedle ní.

„Něco nového o Sam?“ zajímalo mě. 

„Ne, tedy vlastně ano. Našla se její teta. Žije v Oregonu,“ zamumlala unaveně.

„A to jí nějak pomůže?“ vyzvídala jsem.

„No, ráda by si ji vzala k sobě, ale bez toho, aby Sam vypovídala proti svému otčímovi, to bude komplikované. Musím si s ní ještě promluvit.“

„Takže s tím nic jiného neuděláš?“ nechápala jsem.

„Prostě chci znát všechna fakta, než něco podniknu,“ objasnila mi. „Škoda, že je Tess nemocná, určitě by pomohlo, kdyby si s ní promluvila. Mohla by k ní být otevřenější, když jsou ty kamarádky. Rozhodně víc než při rozhovoru se mnou nebo s úřady.“  

„Kamarádky? Tak bych to nenazvala, ale byly si sympatické,“ potvrdila jsem a zahanbeně si vzpomněla na svůj vlastní rozhovor s ní.

Chtěla jsem jí pomoci, ale místo toho jsem to takhle pohnojila. Není tedy divu, že jsem se s tím moc nechlubila…

„Byla jsi v kanceláři?“ změnila jsem téma a pohlédla na papírovou krabici plnou několika spisů a kancelářských potřeb.

„Ano,“ odpověděla mi nepřítomně a stále hleděla na onu papírovou krabici.

Bůhví, co všechno se jí honilo přitom hlavou…

Do nastalého ticha ztemnělé místnosti se náhle rozdrnčel telefon. Byl Belly, ale já k němu měla nejblíže, takže jsem jej zdvihla já. Podle čísla na displeji jsem se okamžitě dovtípila, o koho se jedná a přepnula hovor na hlasitý odposlech.

„Čaues, Jaku,“ pozdravila jsem ho škádlivým hlasem. „Neříkej, že jsme vám s Bellou začaly chybět, takhle brzo.“

„Dej mi Bellu, prosím,“ požádal mě stroze a autoritativně, což se mě přiznávám, trochu dotklo.

„Jsem tady, Jaku. Máme tě na reproduktor,“ ohlásila svou přítomnost Bella.

„Díky bohu,“ povzdechl si. „Něco se stalo, Bello.“

„Co?“ chtěla jsem vědět okamžitě.

„Teď není čas na vysvětlování. Musíte sem ihned přijet. Bello, sedni na nejbližší možný let a přijeď, rozumíš mi? Okamžitě…“

„Rozumím, ale co se stalo?“ nechápala. „Je Tess v pořádku?“

„Bello!“ okřikl ji. „Musím končit, už je tu doktor…“

„Jak jako doktor? Vysvětli mi to, Jacobe!“ křičela na něj, ale bylo pozdě.

Telefon byl němý…

„Co, co se stalo?“ vykoktala jsem vyděšeně.

„Já nevím, ale musíme se okamžitě vrátit,“ řekla a začala si rychle balit zbylé věci, které se tu ještě válely.

„Jak to, že ti nic neřekl?“ lamentovala jsem.

„Nevím,“ vzlykla a bylo vidět, že má o Tess takový strach, že skoro brečí.

„Jak ti mohl neříct, jestli se Tess něco stalo, máme právo to vědět,“ rozčilovala jsem se a jen tam tak stála a pozorovala ji, jak tu všude kolem pobíhá.

„Já to prostě nevím, Rachell!“ zakřičela na mě až příliš příkrým hlasem.

Zatvářila jsem se hrozně ublíženě, a srdce se mi stáhlo úzkostí.

„Omlouvám se,“ zašeptala. „Jsem stejně rozrušená jako ty.“

„Chápu, ale nemusíš na mě křičet,“ odsekla jsem dotčeně a trucovitě zároveň.

„Dobře,“ přikývla a evidentně se pokoušela alespoň trochu uklidnit tím, že se zhluboka nadechla.

„Tak já si jdu sbalit věci,“ ustoupila jsem raději a celá vyplašená si šla do koupelny pro kartáček.


Příště se podíváme na Tess a Forks... Prosím o komentáře s vašimi názory, či smajlíky a co se podle vás mezitím vlastně stalo ve Forks?  


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sesterská pouta 64. kapitola:

 1
4. katys
31.07.2020 [15:55]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
to bude ještě zajímavé =D

3. Zvedavka
27.07.2020 [13:40]

Už aby byly další kapitolky Emoticon Emoticon Emoticon

2. Sima
12.07.2020 [13:47]

Emoticon Emoticon Emoticon

1. BabčaS.
09.07.2020 [20:03]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!