Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sesterská pouta 43. kapitola

21.12.2019 (11:00) • chloe, mokasina • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1246×

43. kapitola

 Tess

Nakonec to přeci jen byla sestra, jenže ta moje a ne nemocniční, protože ve dveřích se objevila Rachell.

„Přinesla jsem ti plyšáka,“ oznámila mi s rozpustilým úsměvem. „Je trochu pofidérní, ale snad tě potěší.“

„Líbí se mi,“ prohlásila jsem a natáhla se pro něj. „Děkuji.“

„To nic. Říkala jsem si, že to bude lepší, než kytka a vidím, že jsem se nemýlila. Máš jich tu plnou vázu,“ řekla a posadila se vedle mě na postel.

„Nemáš být náhodou ve škole?“ zaškaredila se na ni Bella při pohledu na hodiny.

„Skončili jsme dřív,“ usmála se rozpačitě, protože bylo naprosto zjevné, že lže.

„No, tak tohle já vážně řešit nebudu,“ povzdechla si Bella, které to zřejmě došlo také, ale nepovažovala to za svou starost.

Místo aby Rachell pozdravila, nebo nějak jinak přivítala, raději odsud odešla. Nemohla jsem uvěřit, že to udělala, ale poslední dobou mě na ní překvapovala spousta věcí.

„Vyrušila jsem vás?“ vyzvídala Rachell.

„Ani ne. Asi už blbne, nebo já vážně nevím, co dělá.“ Kroutila jsem nad ní pouze nechápavě hlavou. „Radši mi pověz, co ty? Jak se máš?“

„Blbě, ale to tě asi nepřekvapí,“ ušklíbla se.

„Ne, to tedy ne,“ souhlasila jsem.

Začínala jsem si uvědomovat, jak moc už toho mám dost. Bella je evidentně na prášky a chce zdrhnout, jako nějaký srab. Jacob sice nezdrhá, ale bavit se o tom nechce. Edward si za mnou chodí pro rady, jako bychom se snad nějak znali, nebo co a chce po mně návod, jak na Rachell. A poslední zmiňovaná je všechno dohromady. No, z toho by se vážně jeden zcvoknul…

To mám všechen ten jejich bordel napravovat já, nebo co? Vždyť sama nevím, jak se mám cítit. Nejsem sice ani tak ublížená, jako spíš zmatená, ale mám zpátky sestru. Jasně, nebýt toho idiota Edwarda, měla bych ji u sebe celou tu dobu, ale jsme spolu. Vážně tak moc záleží na tom ostatním?

„Fakt nevím, co si počnu. Už to tam nevydržím ani minutu. Ráno jsme se s Edwardem zase pohádali a mě to vážně netěší, jenže se obávám, že už se s ním ani jinak bavit nedovedu. Možná bych přeci jen měla vyžít tu letenku do Říma, co mi dali a na čas odsud odjet,“ uvažovala nahlas. „Jela bys taky? Ve dvou nás totiž pustí spíš.“

Bezva, další taková, co chce zdrhnout. Já se z těch svých sester snad vážně zblázním. Copak je tohle nějaké řešení problémů?

„Co kdybys přemluvila Bellu, aby si tě vzala k sobě? Právě mi oznámila, že jakmile mě pustí, tak se vrací do San Francisca. Zkus se jí zeptat. Třeba bude souhlasit, když jí povíš, jak moc zlé to teď doma máš.“

„Myslíš? Nepřipadá mi, že by o mě jevila, bůh ví jaký zájem,“ pochybovala.

„Nemyslím, že by tě dokázala vyloženě odmítnout a i kdyby nesouhlasila, tak k nám můžeš vždycky, to snad víš,“ prohlásila jsem sebejistě.

„Vím, ale asi se tam nevejdeme,“ zažertovala, ale jen lehce, protože to byla tak trochu pravda.

„Hm, to by se už ale nějak zařídilo. Klidně můžu spát na gauči v obýváku, to by mi nevadilo,“ ujistila jsem ji.

„Nebo s Jakem,“ rýpla si.

„To by asi neprošlo u Billyho,“ připomenula jsem jí, že naše domácnost skýtá ještě jednoho člena.

„A tvůj strejda by souhlasil, abych zůstala na čas u vás?“ vyzvídala.

„Je to náš strejda,“ opravila jsem ji. „A řekla bych, že jo, když mu to vysvětlíme.“

„Hm,“ zabručela a vážně vypadala jako, že to zvažuje.

„A co ty a Jacob?“ změnila po chvíli téma. „Pořád jenom mastíte karty?“

„Jo, pořád,“ odpověděla jsem jí s povzdechem.

„Koukám, že to taky berete pěkně šnečím tempem,“ zavtipkovala.

„Nevím, na co narážíš, ale moc se mi to nelíbí,“ varovala jsem ji.

„Ale víš,“ nedala se jenom tak lehce odbýt.

„No tak dobře,“ uznala jsem. „Povím ti to, ale je to moje největší tajemství a nikomu to nesmíš říct.“

„Přísahám,“ dušovala se a nedočkavě si poposedla blíž ke mně.

„Jsem zamilovaná,“ dostala jsem ze sebe, a jelikož jsem to takhle nahlas vyřkla úplně poprvé, připadala jsem si podivně odhalená.

„Všimla jsem si,“ zamumlala jen.

„Víš, ještě jsem to nikomu neřekla, ale asi miluju Jaka,“ přiznala jsem se. 

„Toho Jaka?“ ujišťovala se, ale přesto se tvářila, jako bych jí žádnou velkou novinku neříkala. Copak je to tak očividný???

„Jo přesně do toho.“ Přikývla jsem jen.

„A nepřijde ti to trochu divný? Vždyť tě prakticky vychoval a určitě, minimálně jednou, ti měnil plínku,“ ošívala se.

„Co na to říct, má ten nejkrásnější úsměv, jaký jsem kdy viděla. Naprosto mě tím dostal do kolen,“ zasmála jsem se. „Jednou jsem ho dokonce políbila, ale pak jsem zpanikařila a utekla. Chtěla jsem se tvářit, že se nic nestalo, ale zdá se, že stalo. I když jsem se na to snažila ze všech sil nemyslet a nepřipouštět si to, myslím, že jsem se do Jacoba vážně zamilovala a to pořádně.“ 

„Tak to ti moc přeju,“ zajásala.

„Jo, ale doufám, že na to nepřijde.“

„Proč?“ zarazila se a v tu ránu přestala jásat.

„Ještě se asi úplně necítím na to mu o tom říct, protože si nemyslím, že mé city opětuje,“ přiznala jsem kámen úrazu celé věci.

„Tess, tys ho neviděla. Když si myslel, že to nepřežiješ, byl jako šílený. Asi bych ti to neměla říkat, ale už dřív jsem si všimla, že k němu nechováš pouze sesterskou lásku a myslím, že ani on k tobě. Vlastně bych dala ruku do ohně za to, že tě miluje mnohem víc, než si myslíš,“ odporovala mi.

„To je sice všechno moc pěkný, ale to, že mě nechce ztratit, ještě neznamená, že mě miluje,“ nesouhlasila jsem s ní ani já.

„Tak jinak. Řekla mi to Alice a ta to ví od Jaspera. A i Edward to ví…“

„Cože?“ nechápala jsem. „To se vážně tolik upírů zajímá o můj milostný život?“

To je prostě neuvěřitelný…

„To neřeš, prostě Jacobovi o svých citech pověz a uvidíš. Však ono to nějak dopadne a alespoň pročistíte vzduch,“ radila mi.

To říká fakt ta pravá, ušklíbla jsem se v duchu…

„Dobře, ale jen když si ty promluvíš s Bellou,“ dala jsem jí ultimátum.

Rachell si povzdechla a chvíli to vypadalo, že nad tím vážně přemýšlí. Dokonce si samým soustředěním kousala spodní ret, přesně jako to dělávala Bella a občas i já.

„Myslím, že když se jí zeptám, tak to skutečně ničemu neublíží. Aspoň uvidí, že mám zájem ji poznat, ale jakmile to udělám, tak ty řekneš o svých citech Jacobovi, jasné?“

„Souhlasím,“ rezignovala jsem. „Ale udělej to hned. Určitě je totiž ještě v budově, takže k tomu máš skvělou příležitost.“

„Tak jo,“ souhlasila a odhodlaně vstala. „Jdu na to.“

„Držím palce,“ zavolala jsem na ni s úsměvem, ale když se za ní zavřely dveře, došlo mi, že i já si budu muset promluvit s Jakem a rázem mě veškerý úsměv přešel.

„Sakra,“ zanadávala jsem a zakryla si obličej polštářem. „Ještě chvíli a začnu vyšilovat.“

To jsem si teda pěkně zavařila…

Po dlouhé době opět ahoj všem a rovnou taky Krásné svátky :-) Holky nám spolu uzavřely pakt a v následujících dílech se podíváme nejen na to, zda jej obě dvě dodrží, ale také na to, jakou to bude mít ještě dohru. Všechny, koho kapitolka bavila, prosím o komentář a ještě jednou Šťastné a veselé všem.. :-) Chloe xoxoxo

Autor: chloe (Shrnutí povídek), mokasina, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sesterská pouta 43. kapitola: