Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sesterská pouta 35. kapitola

Sesterská pouta 35. kapitolaAtmosféra stále více houstne a příchod Billyho Blacka tomu nijak nepomáhá, i když... Jak se to vezme... Konečně se totiž pohneme dál, aby se nám do příběhu vrátila velice důležitá postava. Asi tušíte kdo, a ti co stále váhají, prosím čtěte dál... Vaše chloe.

35. kapitola

Rachell

Neměli jsme žádné nové informace a já jsem někdy během všeho toho čekání usnula, ale nebylo to na víc než jen na pár minut.

I když bych to nepřiznala, ještě stále mi bylo špatně z užití té drogy, nemluvě o tom, že jsem se v posledních asi třech hodinách musela vypořádat s tím, že jsem byla málem znásilněná, ten kluk, co mi to chtěl udělat, skončil mrtvý a Tess na tom asi není moc dobře, když je stále v bezvědomí a je to jen moje vina.

„Tati, co tady děláš?“ ptal se Jacob pána na vozíčku.

Překvapeně jsem zvedla hlavu ze svých kolen a ospale si je začínala prohlížet. Chvíli mi trvalo, než jsem si tohohle muže spojila s Billym Blackem, mužem, co vychoval Tess.

„No, co myslíš? Emily mě sem odvezla, protože mě už nebavilo čekat doma u telefonu, jak to s ní dopadne. Je jako má vlastní dcera na to nezapomínej,“ žádal ho muž.

„To bych si nedovolil,“ ujistil ho Jake vážným hlasem.

„A ty?“ oslovil mě a div mi nepřejel nohy, když si to ke mně namířil. „Jsi ta druhá. Rachell, že ano?“

„Ano,“ vykoktala jsem rozespale.

„Nemohl jsem tomu uvěřit, když mi o tom Sam řekl. Jsi celá Charlie, a hlavně celá Bella, že, Emily?“

„Ano,“ potvrdila žena se zjizvenou tváří, na kterou jsem se vážně snažila nezírat.

Tess mi o ní vypravovala a zdá se, že měla opravdu velké štěstí, že nedopadla jako ona, i když co to vlastně říkám? Vždyť má štěstí, že vůbec žije…

„Tebe, Jacobe,“ obrátil se zpět ke svému synovi, „bych, kdybych byl mladší, roztrhl, jak hada. Nechceš mi vysvětlit, proč jsi mi neřekl o tom, že tahle malá žije? Ztratil jsem nejlepšího přítele, truchlil jsem pro něj i pro jeho ženu a dceru…. Víš ty vůbec, jak moc tím zklameš Bellu, hochu? My budeme rádi, když nám dovolí se s Tess alespoň rozloučit, než si ji odveze do San Francisca, na to vezmi jed. Nebýt můj syn, tak bych…“

„Já vím,“ přikývl Jacob kajícně.

Páni, čekala bych, že řekne něco jako – Já ne, to Edward – ale to on ne. Přijal za to odpovědnost, což od něj bylo vážně dospělé…

„A ten upír má velký štěstí, že jsem jen člověk a nemůžu ho nijak ohrozit na životě, protože krást děti mých nejlepších přátel, to je přece vrchol drzosti,“ nadával dál.

„Zavolám jí,“ řekl Jake.

„To bys tedy měl, synku,“ souhlasil s ním Billy. „Měla by tu být, když je na tom naše holčička takhle. A jak že na tom vlastně je?“

„Žije, ale není to dobré. Dělají jí nějaké testy, aby viděli, zda je zapotřebí operace, ale myslím, že se jí nevyhne. Jediným problémem je, že k téhle operaci musí mít podepsaný souhlas rodinného příslušníka, takže je nutné, aby Bella přijela co nejdříve.“

„Tak na co čekáš? Běž jí zavolat,“ popoháněl ho neprodleně a já musela uznat, že na to, že byl na vozíčku, měl páry na rozdávání.

Jacob ho okamžitě poslechl a odešel někam s telefonem v ruce, tady se totiž zřejmě používat nesměl…

„Ale Bella žije v San Franciscu, ne?“ ujišťovala jsem se, že jsem Tess pochopila správně.

„Ano,“ potvrdila mi Emily srdečně.

„Může Tess čekat, než sem dorazí?“ vyslovila jsem to, čeho se tu zřejmě obávali všichni. „Tess mi říkala, že jste její kmotr, nemohl byste to podepsat vy? Nebo já?“

„To z právního hlediska nic neznamená, pokud je jejím poručníkem ustanoven někdo jiný, což je a ty jsi moc mladá, a navíc taky oficiálně mrtvá,“ připomenul mi. 

„Kdo je její poručník?“ chtěla jsem vědět a snažila jsem se ignorovat to píchnutí u srdce, které mi svými slovy způsobil.

„No, přeci Bella. To, že Tess bydlí u nás na tom nic nemění,“ ujistil mě.

„Opravdu jste byl nejlepší přítel mého otce?“ zavedla jsem raději řeč jinam.

„Jistě. O něčem takovém bych nikdy nelhal,“ řekl vážným hlasem.

„A jaký byl?“ 

„Spravedlivý, moudrý, občas trochu mrzutý. Moc neuměl dávat najevo své pocity, ale měl moc dobré srdce. Chodívali jsme spolu často rybařit, miloval vodu a ten klid,“ zabloudil ve vzpomínkách a bylo vidět, jak moc ho ztráta přítele i po těch letech bolí.

„A mámu jste znal taky?“

„Renée byla učitelka. Obdivuhodná žena, ale její kulinářské experimenty byly o život,“ zasmál se.

Pokusila jsem se o totéž, ale moc mi to nešlo…

„To nejdůležitější, co o nich musíš vědět je ale to, že tě milovali. Pamatuji si, jak jsme s Charliem zapíjeli vaše narození, i jak jsem ti koupil třpytku na ryby se jménem. Vlastně ji máte všechny tři, ale těžko říct, kam se ztratily. Zdá se totiž, že holky rybaření, bůh ví proč, zrovna nefandí…“ Vzápětí zavrtěl hlavou, asi aby zahnal chmurné myšlenky s tím spojené.

„A Bella? Jaká je?“ otázala jsem se.

„Bella je prostě Bella,“ řekl, aniž by to více rozváděl. „Ale pamatuj si, že ať už na to řekne cokoliv, bude to jen proto, že je rozrušená a určitě jí to neměj za zlé. Je to hodná holka.“

„Dobře, pane Blacku,“ řekla jsem s usazeným knedlíkem v krku, protože mě docela vyděsil.

„Jsem i tvůj kmotr, takže mi prosím říkej jen Billy,“ požádal mě.

„Děkuju.“

„Není vůbec zač, děvenko.“

„Musím si odskočit,“ omluvila jsem se a vydala se chodbou pryč, abych našla toalety, ale místo toalet jsem narazila na někoho úplně jiného.

Na Edwarda s Jacobem. Hádali se na celou nemocnici, ale zdálo se, že si mě zatím nevšimli. Stála jsem za rohem, opřená zády o zeď a poslouchala jejich hádku.

„Tys´ volal Belle?“ vyjel na něj Edward.

„Samozřejmě, že jsem jí volal. Musí přece vědět, co se s Tess děje. Je to její sestra,“ hájil se Jacob.

„Jedna věc je ta, že to o Rachell ví Tess a další, že to zjistí Bella,“ křičel na něj rozrušeně Edward.

„Ty to prostě nechápeš, Edwarde, ale pokud bych Belle nezavolal já, udělal by to nemocniční personál, protože ona je její jediná příbuzná a jen ona může dát souhlas k té operaci, která jí může zachránit život, takže mi ustup z cesty,“ žádal ho, ale Edward mu znovu zatarasil cestu svým vlastním tělem.

„Nebo co, ty pse?“ zavrčel mu tváře z těsné blízkosti.

„Něco ti povím, měl jsi přes sto let, abys dospěl, ale ty seš stále stejný nevyzrálý puberťák, co neumí přijmout zodpovědnost za své činy. Varoval jsem tě, že to tak stejně nakonec dopadne,“ stál si za svým Jacob.

„Jo, ale až potom, co se v tobě hnulo svědomí. Rachell, jdeme,“ zavelel. „A nemysli si, že o tobě nevím.“

Sakra, zaklela jsem v duchu, a vystoupila zpoza rohu.

„Odcházíme,“ zopakoval svůj předchozí příkaz a znělo to skoro stejně jako by práskal bičem.

„Cože? Prostě si jenom tak zavelíš, že odcházíme a čekáš, že tě budu následovat? Jsi upadl, ne?“ nechápala jsem jeho přístup. „Já totiž rozhodně nikam nejdu. Je to moje sestra, neopustím ji jenom proto, že se bojíš, že ti Bella nakope zadek.“

„Jak víš o Belle?“ zeptal se zaraženě a zřejmě se lekl, že zase vím víc, než si myslí, že vím.

„No, od Tess, samozřejmě. A vůbec. Já si tu na ni hezky počkám,“ prohlásila jsem a umanutě si sedla na nemocniční odpočívadlo.

„Ty moc dobře víš, že tě odsud odnesu i s tím křeslem bude-li to nutné,“ upozornil mě.

„Přestaň už. Chováš se jako debil a já nehraju! Chci, aby o mně Bella věděla a chci se vídat s Tess a jít na hrob rodičů a chci se dozvědět všechno o své rodině…“ Sypala jsem ze sebe všechny své požadavky a bylo mi fuk, kdo mě slyší, nebo co si o tom myslí.

„My jsme tvoje rodina,“ hlesl téměř neslyšně.

„Myslím opravdovou rodinu.“ Protočila jsem oči, protože jsem nechápala, jak je možné, že právě tohle nepochopil.

„A odkdy to my nejsme?“ zeptal se, zatímco nás Jacob jen zaraženě pozoroval.

„Od té doby, kdy mi došlo, že jste mě prakticky unesli. Nejste má rodina. Všem jste zatajili, že vůbec žiju. Nemůžeš doufat, že se o tom dozvím a jen tak to nechám plavat, protože nenechám. Chci poznat svoji rodinu a jestli to znamená, že vás ztratím, tak mě to sice moc mrzí, ale kdybyste mě měli rádi, tak jak říkáte, chápali byste mě. Tohle je prostě něco, co musím udělat.“

„To stačí. Jdeme,“ řekl a pokusil se mě odsud skutečně odvést násilím.

„Ne, pusť mě! Nejdu s tebou,“ ječela jsem jako by mě na nože brali a pokoušela se mu vyškubnout.

„Tak už toho nechej, Edwarde,“ žádal ho už i Jake a odtrhl nás od sebe.

„Nepleť se do toho,“ vrčel na něj na oplátku Edward.

„Já tě varuju, udělám ti tu takovou scénu, že to nerozchodíš. Začnu tady klidně řvát, co jsi vlastně zač, i když budu riskovat, že mě tu rovnou ubytují na psychiatrii,“ začala jsem vyhrožovat pro změnu já, protože jsem už skutečně málem vybouchla.

Přesně jako ten papiňák…

„Jestli se Belly tak moc bojíš, tak si posluž a uteč, ty zbabělče, ale já se odsud nehnu. Neopustím Tess jenom proto, že se bojíš Belly,“ vztekala jsem se dál.

„Nebojím se jí,“ odsekl Edward.

„Ale chováš se tak,“ konstatovala jsem.

„Fajn, tak dělej, jak myslíš,“ prohlásil a nasupeně odsud odkráčel.

„Hádám, že tohle si spousta srnek v lese odskáče,“ zavtipkoval Jacob chvíli po jeho rázném odchodu.

„To asi jo,“ potvrdila jsem a s povzdechem znovu sklouzla zpátky na sedačku.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se a posadil se vedle mě.

„Takhle hrozně jsme se ještě nikdy nepohádali, a to to v posledních dnech nebylo zrovna dobré,“ vzlykla jsem a z očí mi ukáplo pár neposedných slziček.

„Jednou to asi přijít muselo,“ pokoušel se to zlehčit a odněkud z kapsy vylovil kapesník.

„Díky,“ řekla jsem a začala jsem si do něj otírat od slz mokré tváře.

„Zvláštní, jak moc jste si s Tess podobné,“ poznamenal při pohledu do mé tváře.

„Proto taky nebylo složité poznat, že jsme sestry,“ pousmála jsem se.

„Asi to tak vážně mělo být,“ zamumlal si spíš pro sebe než pro mě. I on měl obavy z reakce Belly a ani se mu moc nedivím, ale stále jsem měla dojem, že je za tím vším něco víc.

„Myslíš, že bude Bella ráda, že mě vidí?“ otázala jsem se ho, protože mi něco říkalo, že mi dá ze všech tady tu nejupřímnější odpověď.

„Znám Bellu dost dlouho a proto vím, že jakmile se dozví, že jsi její sestra, automaticky jí na tobě začne záležet a bude schopná pro tebe udělat cokoliv, aby tě uchránila. Klidně i před sebou samou. A nikdy v tebe neztratí víru, protože ať se stane cokoliv, ty vždycky budeš její sestra. Máš štěstí, protože na tom, co říkal Billy asi něco bude. Takže to nebude moc hezký.“

„Myslíš, že tvé důvody nepochopí? Dělal jsi to přece z lásky,“ posmutněla jsem, protože já jsem něco takového o Edwardovi a Cullenových říci nemohla, i když jsem zatím nevěděla proč tomu tak je, prostě jsem to cítila.

„Ne, dělal jsem to ze strachu,“ nesouhlasil se mnou, což mě udivilo. „A zpočátku to bylo hlavně ze vzteku na ni, jenže… Pak jsme si to vyříkali a ona mi svěřila Tess. Mohl jsem jí to říct, ale byl jsem na to moc velkej srab, takže Edwarda celkem chápu, ale taky poznám, kdy je třeba něco vzdát.“

„Scházeli jste se s Edwardem pravidelně?“ zajímalo mě.

„Ani ne a stejně to bylo jen, aby mi připomenul, že mám držet hubu, nemám vkročit do Cashall, mám začít hlídat a špehovat Tess…,“ vypočítával mi na prstech témata jejich jednotlivých schůzek. „Ale na to já fakt nejsem. Navíc jsem byl toho názoru, že se na to stejně jednou přijít musí,“ objasnil mi a mně přišlo, že ačkoli se bojí toho, co má přijít, tak se mu vlastně ulevilo.

„A přišlo. Měl jsi pravdu. Ani Alice nám v našich setkáních nebránila. Nepomohla nám, ale ani nám nestála v cestě na rozdíl od Edwarda. Vážně nevím, proč je tak moc zatvrzelý,“ stěžovala jsem si.

„Myslím, že tenkrát zahořkl. Měl období, kdy si hrál na tvrdého hocha a teď, když mají přijít důsledky jeho počínání, zdrhá jako malej kluk, kterého přistihli při nějaké špatnosti. Vážně nevím, co bych ti k tomu víc řekl,“ řekl s polovičatým úsměvem ve tváři. 

„I tak díky.“

Byla jsem mu vážně vděčná, že ke mně byl upřímný. Nevím, jak na to vše zareaguje Tess, ale on ji miluje a ona jeho. Myslím, že to překonají.

Oni ano… 


Takže příště Bella. Už o ní byla řeč mnohokrát a je na čase, aby se nám tu zase objevila. Doufám, že naše postavy nejsou jediné, kdo se těší na to, co má na srdci... I když okolnosti jejího příjezdu nejsou právě nejlepší, nemluvě o atmosféře a rozmíškách mezi oběma zúčastněnými stranami. Máte nějaké tipy, co bude dál? Klidně pište, jsem totiž zvědavá :-)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sesterská pouta 35. kapitola:

 1
5. betuška
14.07.2018 [21:07]

veru edward tu je ozajstný pako, tiež sa teším , že dorazí bella a sestry, všetky, dostanú nejaké vysvetlenie situácie
Emoticon
no a kedže plánuješ ešte hodne kapitol, tak dúfam, že charakter edwarda s a ešte posunie Emoticon

12.07.2018 [21:43]

chloeCelkovy pocet kapitol je 80 + bonus, takze se urcite mate jeste na co tesit a odhalenim tajemstvi, ci prijezdem Belly to jeste nekonci... :-)

3. BabčaS.
12.07.2018 [20:36]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Alice
12.07.2018 [18:35]

Jsem ráda, že se tu zase objevilo více kapitol. Hned jsem je přečetla, ale komentáře dávám až teď, dřív jsem se k nim nedostala. :D Edward se tady chová fakt příšerně, ale doufám, že se to brzy změní. Je zajímavé pozorovat, jak se Rachell mění a nachází si i cestu k Jacobovi. :) Můžu se zeptat, kolik tak odhadem kapitol nás ještě čeká? :)

1. Petronela admin
12.07.2018 [10:36]

PetronelaČím dál víc se mi Edward v téhle povídce protiví. Jacob má zřejmě pravdu - Edward v minulosti zahořkl, ale aby se musel chovat až takhle?
Na příjezd Belly se neskutečně těším - myslím, že to odhalí poslední střípky toho tajemství kolem všech zúčastněných a hlavně to Rachell osvětlí vztah mezi Bellou a Edwardem - aspoň v to doufám.
Navíc jsem hrozně ráda za Billiho. Chová se přímo skvěle a jeho přístup k Rachell i Jacobovi mi vyvolal úsměv na tváři. Obvykle v povídkách nemívá tolik prostoru a tentokrát se skutečně rozmluvil a rozohnil Emoticon.
Doufám tedy, že mě s další várkou kapitol nenecháš moc dlouho čekat, už teď se totiž na pokračování příběhu neskutečně těším. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!