Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sence of my life - Kapitola 11.

Sence of my life - Kapitola 11.Další díl je tady. Bella se vrátila domů z krásných líbánek. Nic není jako dřív a často musí bojovat sama se sebou. P.S.: Doporučuji si přečíst minulý dílek. :)

EDIT: Článek neprošel korekcí.


Bella:

Ležela jsem na sedačce v krásně uklizeném obývacím pokoji. V domě mé rodiny. Carlisle mě opatrným prohmatáváním vyšetřoval a já si užívala jeho chladivý dotek. Oči jsem měla zapíchnuté v těch nekrásnějších zlatých studánkách. Všechen ten smutek, který v nich byl, mnou prostupoval a já se cítila ještě hůř, než mi bylo. Cítila jsem dusnou atmosféru a nedokázala se plně soustředit na to vše, co se vlastně stalo. Když jsem si vzpomněla na pohled do očí mé lásky, když mu to všechno došlo. Když mu došlo, že jsem ho podvedla, ublížila jsem mu svojí nedůvěrou. Rosalie se snažila nás chránit. Mě a mého šťouchálka, ale přeháněla to. Nikdy jsem jí nežádala, aby ubližovala mému muži.

Potřebovala jsem jeho objetí, i když jsem věděla, že nesouhlasí s mým názorem na to vše co se kolem mě dělo. Nechtěla jsem být bez něho a to, že ho Rose držela tak daleko mě bolelo. V jeho tváři jsem viděla, že mi chce být také na blízku. Prosil mě pohledem, abych nedovolila, že nás něco nebo někdo rozdělí. Už jsem to dál nemohla vydržet a natáhla jsem k němu svoji roztřesenou dlaň. Prohlížel si moje gesto. Rose, která stála blízko gauče a sledovala Carlisleovy pohyby se napjala a její ostříží zrak sledoval Edwardovu reakci. Cítila jsem, že mezi nimi probíhá tichá rozmluva. Edward se na ní ani nepodíval. Stále mi hleděl do očí nebo na moji dlaň, která ho k sobě volala. Opatrně a velmi pomalu se zvedl z křesla a po kolenou se ke mně blížil.

„Ať tě to ani nenapadne,“ štěkla Rose výhružně, ale nepohnula se ze svého místa. Edward se na sekundu zarazil, ale pak se dal znovu do pohybu a znovu se ke mně plazil po kolenou. Rose se chtěla vymrštit před nás, aby ho zastavila, ale já jí to nedovolila. Vzala jsem jí druhou rukou za tu její a bez jediného slova jsem naznačila, že je to tak v pořádku. Cítila jsem, jak se její postoj povolil, ale jen trochu.

Edward se mezi tím dostal až ke mně a vzal mě jemně za ruku, kterou jsem mu nabízela. Aniž by se mi podíval do očí, mě políbil na kloubky prstů. Měl zavřené oči, jen se k mojí ruce sladce tiskl.

„Bolí to tady?“ zajímal se Carlisle a tak na mě připoutal svoji pozornost. Stiskl mi podbřišek a já ucítila jen malý náznak bolesti.

„Ani ne,“ řekla jsem tiše a vrátila se zase pohledem k mému princi. Stále klečel na kolenou vedle mě a tiše vdechoval moji vůni.

„Musíme udělat všechna vyšetření. Takhle toho moc nepoznám,“ řekl Carlisle a prolomil tak tíživé ticho.

„Nešlo by to na pár hodin odložit?“ poprosila jsem a tak jsem vyrušila Edwarda z jeho rozjímání u mé ruky. Šlehl po mě tvrdým pohledem plným bolesti.

„Jsem unavená,“ přiznala jsem se.

„Dobře, zlatíčko. Určitě si budeš moct na několik hodin pospat,“ řekla Esmé, která seděla vedle mě a pohladila mě po vlasech. S díky jsem se na ni usmála a ona mi můj úsměv oplatila s mateřským pohledem. Rosalie se přibližovala, aby mě odvedla do pokoje. Já jsem jí ignorovala.

„Půjdeš semnou?“ zeptala jsem se Edwarda tiše a čekala na jeho reakci. Překvapil ho můj návrh, ale všimla jsem si vděčnosti, která se mu odrážela v očích.

„Bello!“ vyštěkla Rose varování. Všichni v místnosti zkameněli jako na povel. Opatrně jsem si stáhla tričko a zahalila tak svoji malou vypouklinu bříška. Pomalu jsem se posadila a podívala se Rose do tváře.

„Vím, že to bude těžké. Ale byla bych ráda, aby všichni do výsledků testů zachovali klid a příměří. Bude to možné?“ řekla jsem odhodlaně a pokojným hlasem. Věděla jsem, že to ujištění potřebuji zatím jen od Rosalie. Ta jediná byla momentálně agresivní. Věřila jsem, že všichni ostatní moje přání podpoří. Bála jsem se, že by mojí důvěry mohl Edward zneužít, ale nechtěla jsem ho ještě víc ranit. Myslím, že mu tahle situace ublížila víc než dost. Rosalie si mě tvrdě prohlížela a její pohled změkl, když viděla Edwarda u mých nohou. Skoro nepatrně přikývla a lehce poodstoupila od sedačky.

Vztáhla jsem k Edwardovi i druhou paži a čekala, až mě podepře, abych se mohla postavit na nohy. Ani mě nepřekvapilo, že jsem se během mrknutí oka ocitla v jeho náručí. Otevřela jsem oči. Měla jsem jeho krásnou tvář přímo u té své. Lehce mě políbil do vlasů a vydal se semnou ke schodům. Slyšela jsem jak si Esmé smutně povzdechla. Muselo to být pro ni velmi těžké. Určitě nevěděla, na kterou stranu se přidat. Edward byl její milovaný syn a chtěla, aby byl šťastný. Ale i já jsem si připadala jako její dcera. Tolikrát mě obklopila mateřskou láskou a já jí teď nutila, aby si mezi námi vybrala. Cítila jsem se ještě hůř.

Edward mě zanesl do jeho pokoje. Na chvilku mě postavil vedle postele a rozestlal mi jednu peřinu tak, že vybízela k zachumlání. Už jsem se chystala, že si zalezu do postele, když jsem si uvědomila, že bych se měla osprchovat. Celé dva dny jsme byli na cestě a já ze všeho toho horka byla tak olepená. Věřila jsem, že když budu čistá a v teplém pyžamu, bude mi mnohem líp.

„Měla bych se jít vykoupat.“ Jen co jsem to dořekla, rozlítli se dveře pokoje. Stála v nich Rosalie s vyšinutým úsměvem. Edward se instinktivně nahrbil a zadunělo mu v hrudi zavrčení. Pohladila jsem ho po ruce, kterou mě tiskl k sobě.

„Klid. To nebude nutné Rose. Pořád platí, co jsem řekla. Dokud se nevyjasní naše obavy, budeme všichni neutrální. Chtěla bych být s Edwardem. Sama.“

„Nelíbí se mi,“ řekla tvrdě a snažila se mě přesvědčit, abych ho znovu odvrhla. Chtěla jsem ještě chvilku klidu. Nerozčilovat se a nerozrušovat se tím nátlakem, který na mě brzy všichni do jednoho vyvinou.

„Edward mi neublíží. Je to tak?“ zeptala jsem se tiše a bolelo mě to. Edward se za mnou otřásl při mé otázce. Věděla jsem, že jsem mu znovu ublížila. Nechtěla jsem o něm pochybovat, ale potřebovala jsem jistotu. Ohlídla jsem se na něho a čekala nějakou reakci. Svůj pohled zapíchnul tvrdě do Rosalie.

„Nikdy,“ řekl pevně se zlobou v hlase, ale ta bolest, která z toho čišela, byla trýznivá. Rosalie si nás chvilku prohlížela, ale pak vyšla na chodbu.

„Kdybys něco potřebovala, stačí říct.“ Zavřela za sebou dveře a nechala nás o samotě. Ještě pár sekund po jejím výstupu bylo v pokoji dusno, ale pokusila jsem se ho rozčísnout svým pohybem ke koupelně. Dveře jsem nechala otevřené, aby bylo jasné, že mu důvěřuju. Zapnula jsem si teplou vodu ve sprše a rychle ze sebe sundala to špinavé oblečení.

Přestože voda byla horká bylo to tak osvěžující. Vůně známého mýdla způsobila, že jsem si chvilku připadala jako by se vrátil čas. Stále jsem byla Bella Swanová a právě bych se chystala na tajné přespání u Edwarda v pokoji. Charlie by si vyrazil s kolegou na ryby a já využila jeho zalíbení v Alice, abych mohla být s mužem, kterého jsem milovala nejvíc na tomto zkaženém světě. Jen co bych si oblíkla něco maximálně pohodlného, sedli bychom si k televizi a koukali na nějaký hloupý film, který bych ani nevnímala. Stačilo by, abych byla s ním.

Z mého snění mě probral můj vlastní dotek. Mydlila jsem si bříško a cítila mého malého šťouchálka jak mi vibruje pod kůží. Pousmála jsme se jeho něžnému připomenutí.

„Nemusíš se bát, maminka je ráda, že tě má,“ pošeptala jsem mu velice tiše. Jen se mi rty o sebe otíraly. Doufala jsem, že to nikdo neslyšel, jen můj maličký. Po sprše mi bylo mnohem líp, i když by to chtělo důkladnější péči. Třeba si oholit nohy. To snad mohlo počkat na jindy. Zabalila jsem se do obří osušky a vystoupila ze sprchy. Trochu jsem se lekla nečekaného návštěvníka. Edward stál opřený o otevřené dveře a koukal do země. Snažila jsem se ho přehlížet, ale to nešlo. Srdce mi poskočilo. Šla jsem k umyvadlu a postavila se k němu zády. Vyndala jsem svůj starý kartáček a čistila si líně zuby. V zrcadle jsem si prohlížela svoje strašné vzezření. Pod očima jsem měla temné kruhy. Vypadala jsem jako Edward, když hladověl několik týdnů. Své myšlence jsem se pousmála a střetla jsem se s jeho pohledem. Sledoval mě černýma očima.

Dost mě to potěšilo, protože když se vyhýbal mému pohledu, připadala jsem si jako prašivá. Vypláchla jsem si ústa a pořádně se napila z kohoutku. Stále jsem měla jen žízeň. Zrovna když jsem si sušila bledý obličej, jsem si zase musela připomenout, jak je celá ta situace nepříjemná. Snažila jsem se užívat poslední záchvěvy našeho vztahu a nevěděla jsem, kdy přesně bude konec. Velice pečlivě jsem skládala ručník a pak znovu překládala. Cítila jsem, jak ke mně Edward přistoupil. Z rukou mi vyndal malý ručníček a položil ho na mramorovou desku. Vzal moje slabé ruce do svých pevných, silných a chladivých. Dívala jsem se na svoji malou ručku v té jeho velké a cítila se jako ten největší zloduch na světě. Doufala jsem, že jednou pochopí, že jsem to dělala pro něj. Pro nás. Chtěla jsem mu dát něco hmatatelného. A co jsem mu mohla dát víc než miminko, které mělo být důkazem naší lásky? Něčeho tak neuvěřitelného.

Každý z jeho rodiny mě upozorňoval, že mateřství je něco, čeho se vzdávám. Ale naše láska byla tak silná, že překonala i tu největší překážku. Nejbolestnější pravidlo pro všechny upíří ženy.

„Proč jsi mi to neřekla?“ zeptal se tiše a přivolal mě tak z mých myšlenek. Zarazilo mě to. Chvilku jsem přemýšlela, o čem mluví.

„Proč jsi mi neřekla, že to chceš?“ Upřesnil svoji první otázku. Chtěla jsem mu odpovědět, ale zarazilo mě, jak mluvil o mém šťouchálkovi, nebyl žádná věc. Bylo to moje miminko.

„Když jsem viděla tvoji reakci na naše podezření. Nelíbila se mi. Věděla jsem, že bys semnou nesouhlasil. Mrzí mě to, ale doufám, že mi to jednou odpustíš.“

„Ale proč?“

„Pšt.“ Přiložila jsme mu prst na ústa a prosebným pohledem jsem se mu podívala do očí.

„Nemluvme o tom teď. Prosím. Nejsem tak hloupá, abych si myslela, že to jen tiše přijmeš. Přijde čas, kdy si o tom budeme muset promluvit. Ale opravdu jsem unavená a nechci, abychom si dál ubližovali.“ Tiše přikývl, aniž by jeho pohled opustil můj. Vyvedl mě za ruku do ložnice. Na posteli jsem měla nachystané oblíbené flanelové pyžamo, které jsem dostala od René. Bylo modré a mělo na sobě medvídky. Sladce jsem se na Edwarda usmála a vyjádřila mu tak svůj vděk. Za celou dobu těch úžasných líbánek jsem spala v těch průsvitných košilkách, co mi Alice sbalila a přesně po něčem tak normálním se mi stýskalo.

„Nechám tě o samotě.“

„Ne, neodcházej. Myslela jsem, že bychom si lehli spolu. Ale jestli nechceš, nebudu tě nutit,“ řekla jsem smutně. Vlastně mě ani nenapadlo, že by chtěl být někde jinde než semnou.  

„Dojdu se taky osprchovat.“ Ještě to skoro nestačil ani doříct a už jsem slyšela téct vodu ve sprše. Převlíkla jsem se do pyžama, a když jsem se posadila a strkala nohy pod peřinu, byl už Edward u mě. V teplákách a černém tričku. Prostě nejlepší kombinace. Lehl si vedle mě a přitiskl si mě do náruče. Slastně jsem vydechla a položila si hlavu na jeho rameno. Několikrát se přesvědčil, že mi nic nevykukuje zpod peřiny a pořádně mě zabalil, aby mi nebyla zima. Čelo mi ochladil několika sladkými polibky a já byla maximálně spokojená. I když jsem se cítila líp a byla jsem s ním, věděla jsem, že to všechno je zastřené nejistotou. Moc jsem se bála, co se bude dít, až si trochu odpočinu. Nechtěla jsem ztratit tu neutrální půdu, která mě držela při smyslech. Ale to by bylo až moc jednoduché. A v našem vztahu nebylo nic tak jednoduché jak bychom si přáli. Vždy když to vypadalo konečně dokonale, se nám postavila další překážka do cesty a my ji museli zase překonat. Jen tohle bylo jiné. Nikdy jsme nebojovali proti sobě. Tím to bylo ještě těžší a bolestivější. Edward jakoby vycítil moji bolest, mi začal broukat moji ukolébavku. Pořádně jsem se k němu přitiskla a zaposlouchala se do melodie, která provázela vše krásné.

„Jednou ti ji bude tatínek pobrukovat, až se probudíš ze zlého snu,“ pomyslela jsem si ke svému šťouchálkovi, který celou dobu vibroval pod mým povrchem.

„Miluji tě,“ pošeptala jsem Edwardovi do bavlněného trika, které bylo prosycené jeho vůní. Bylo zvláštní, že jsem těma dvěma slovíčky neoslovovala jen svého krásného anděla, ale i svého malého chlapečka, v kterého jsem doufala a posledních pár hodin o něm snila.

 


Prosím, prosím zanechejte smajlíka nebo malý komentář. :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sence of my life - Kapitola 11.:

 1
6. ola
04.07.2014 [18:37]

Emoticon Emoticon

5. zuzika
18.01.2014 [13:48]

uzasna povidka Emoticon Emoticon tesim sa na dalsiu kapitolu Emoticon Emoticon rychlo pis nemozem sa dockat Emoticon Emoticon som strasne zvedava na dalsie pokracovanie a ako to vsetko skonci Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Klaudi
19.05.2013 [15:55]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.05.2013 [12:05]

maily1709 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. SofiaN
13.05.2013 [16:35]

To je fajn, ze ses po tak dlouhe dobe rozhodla v povidce pokracovat. Jen doufam, ze ji dokoncis.

1. BabčaS
13.05.2013 [13:22]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!