Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samou láskou bych tě zabil 8. kapitola

,.


Ahoj! Nejdřív se chci omluvit za to, že sem nedám obrázek. Nejde mi ta stránka spustit, takže bez obrázku, no... Jinak v téhle kapitolce se dozvíme, kdo to tam asi stojí. No, a víc si asi musíte přečíst... xD A jinak přeji hezký svátek!

8. kapitola

 

 

   Stála tam Nessie! Bob žalostně zamňoukal. Nessie se na mě vyděšeně koukala.

„Co mu to děláš?“ vykřikla zděšeně a brala mi ho z ruky. Bob se schoulil k ní a nehodlal se pustit.

„Jak – jak si se sem dostala?“ zeptal jsem se.

„Nevím proč necháváš otevřený dveře a louži na podlaze. Jsi pěkný prase, Jakeu,“ zasyčela a ochranitelsky objímala Boba.

„Tu louži jsem neudělal já,“ smál jsem se. „Proč myslíš, že bych jinak málem zabil toho kocoura? On mi to dělá schválně! A umí chcát do písku,“ vysvětloval jsem jí naštvaně. Kocour zamňoukal na protest. Hrubě jsem na něj zavrčel. Jen tak kníkl. „Co potřebuješ?“ zeptal jsem se.

„Máma mě sem poslala, abych ti dala tohle,“ usmála se. Tomu nechci věřit, ale dobře. Jednou rukou si podržela Boba a druhou mi podala obálku. „Našla jsem to na stole, když jsem přijela domů,“ vysvětlila. Prohlížel jsem si ten kus papíru, na kterém bylo moje jméno.

„Pojď. Uklidíme to. Já ti řeknu, jak to máš dělat. Tohle nesmíš dělat tvýmu páníčkovi. On je hrozný nervák, víš…“ mluvila a zmizela i s Bobem v kuchyni. Otevřel jsem obálku a vytáhl z ní drahý papír.

  Milý Jakeu,

Chci tě o něco požádat. Nech si Nessie u sebe tuhle noc. Je to moc důležité. Děje se něco moc zlého a já ji nechci ztratit. U tebe jí nikdo hledat nebude. Potom ti to vysvětlím. Zítra si pro ní přijedu s Edwardem. Díky moc.

                                                                                                                                    Bella

 

   Jasně. Já mám s ní bejt jednu noc. Otočil jsem hlavu, abych viděl do kuchyně. Krásně se usmívala na Boba a něco mu říkala. Jednu noc s ní. To nevěstí nic dobrého. Obrátil jsem hlavu zpátky a šel zavřít dveře. Radši jsem je i zamkl, a když jsem se otočil, uklouzl jsem na chcankách a tvrdě dopadl na zem.

„Do prdele!“ nadával jsem a hned se přede mnou objevila Nessie. V náruči s Bobem. „Ten blbej kocour!“ nadával jsem pořád.

„Ale prosím tě. Dáš si sprchu a já se ti o něj postarám. Co bylo v tom dopisu?“ zeptala se, když jsem se zvedal.

„Máš tu zůstat tuhle noc. Přečti si to sama,“ vzdychl jsem a podal jí dopis. Potom jsem šel do koupelny. Rychle jsem skočil do sprchy a umyl se. Hnus ty chcanky, fakt! Oblékl jsem se do pyžama a šel se podívat, co dělá. To bylo asi o deset minut později. Seděla na gauči a hladila si Boba.

„Jak se jmenuje?“ usmála se a zvedla hlavu, aby se na mě podívala. Úsměv jí hned ztuhl, když mě viděla.

„Bob,“ usmál jsem se. Začala se červenat a rychle se zase dívala na nechápajícího Boba, který se asi zamiloval, jako já, do stejné osoby, jménem Rennesmee. Pousmál jsem se nad tím, že se jí líbím.

„Nemáš hlad?“ zeptal jsem se jako by nic.

„Ani ne,“ zabručela, neschopná se na mě podívat.

„Ok,“ pokrčil jsem rameny. „Vyber si místo na spaní. Postel nebo gauč,“ nechal jsem jí vybrat.

„Mě je to jedno,“ vzdychla si. Obrátil jsem se k lince a vzal si čistou skleničku.

„Tak já budu mít gauč a ty postel,“ usmál jsem se a nalil si do skleničky pití.

„Hm…“ odpověděla a kocour zamňoukal. Napil jsem se, obrátil jsem se a opřel se o linku. Pořád se dívala na Boba a usmívala se na něj. Podrbala ho na hlavě a Bob slastně zavrněl. Bylo ticho. Jen Bob vrněl jak o život. O chvilku později si lehl a stulil se do klubíčka. Zavřel oči a Nessie si nešťastně vzdychla. Jako by nechtěla, aby spal. Kocour přestával vrnět.

„Děje se něco u vás?“ zeptal jsem se potichu.

„Nevím o ničem,“ pokrčila rameny a pomalu zvedala hlavu. Hlasitě polkla, když se na mě podívala.

„Můžu na záchod?“ pípla a to doslova.

„Jo,“ pokrčil jsem rameny. Vstala a šla pryč. Já mezitím rozložil gauč a připravil si tam deku a polštář. Byla tam nějak dlouho. Vzal jsem si spícího Boba do náruče a vstal jsem z pohovky. Přišel jsem k jeho dece a jemně ho na ní položil. Nemá cenu se na něj zlobit. Vždyť je to kočka! Obrátil jsem se zpátky a Nessie stála ve dveřích.

„Kde je ta ložnice?“ zeptala se nejistě. Usmál jsem se a ukázal na dveře vedle gauče. „Nevadí ti to, že tu jsem?“ zeptala se a já viděl, jak se mi dívá na čelo. Do očí by se mi nepodívala.

„Strašně!“ zasmál jsem se ironicky. Taky se usmála a zmizela ve dveřích. Potichu je zavřela se slovy:

„Dobrou,“ a já šel taky spát. Dneska je toho na mě moc. Hlavou mi problesklo, že bych tam mohl zajít, ale hned jsem to zamítl a lehl si. Ještě jsem zhasnul a zavřel oči. Během chvilky jsem usnul.

   V noci mě probudil výkřik. Okamžitě jsem se posadil a vstal. Vběhl jsem do dveří od ložnice.

„Co je?“ vydechl jsem vyděšeně. Nessie seděla na posteli a vystrašeně koukala do zdi. Byla celá rozklepaná a zpocená. Pomalu ke mně otočila hlavu.

„To nic,“ řekla roztřeseným hlasem. „Promiň, že jsem tě vzbudila,“ pokračovala. Bezmyšlenkovitě jsem k ní přišel a sedl si na postel.

„Zlý sen?“ zeptal jsem se. Jen přikývla a lehla si zpátky.

„To se mi teď stává často,“ vzdychla potichu a zavrtala se do peřin. Jemně jsem jí pohladil po vlasech.

„Mám tu zůstat?“ zašeptal jsem jemně. Trošku nadzdvihla hlavu a podívala se na mě.

„Kdybys byl tak hodný,“ usmála se. Přikývl jsem a vlezl pod peřinu. Se spokojeným úsměvem se ke mně přitulila a začala si hrát s prsty. Taky jsem jí objal.

„Už se nemusíš bát,“ šeptl jsem.

„Já vím,“ vzdychla si a já viděl, jak zavřela oči.

„Dobrou noc,“ řekl jsem ještě a taky je zavřel. S ní se mi hned líp usínalo. Mít jí v náručí…

   Ráno mě probudil naléhavý zvonek. Sakra, fakt u mě tolik lidí nezvonilo. Nessie se neprobudila a jen sebou trhla. Pořád byla nalepená u mě a jednou rukou mě objímala kolem zad. Proč teď? Opatrně jsem se vyprostil a šel otevřít. Bella a Edward.

„Čau,“ řekl jsem naštvaně, protože mě probudili.

„Ahoj Jaku! Kde je?“ ptala se vyplašeně Bella.

„Spí. Neboj, nebyla sama. V noci se jí něco zlýho zdálo tak jsem spal s ní. Je v pohodě,“ vysvětlil jsem rychle.

„Fakt? Jsi hodný. Díky,“ usmála se. Pustil jsem je dál a na Edwarda tiše a krátce zavrčel, jako on na mě. Bella si toho jako nevšimla a šla do kuchyně, kde si sedla.

„Takže, Jaku. Oni jí chtějí zabít,“ začala.

„Kdo proboha?“ ptal jsem se a opřel se o linku.

„Volturiovi,“ zašeptala.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Samou láskou bych tě zabil 8. kapitola :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!