Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samou láskou bych tě zabil 7. kapitola


Samou láskou bych tě zabil 7. kapitola Ahoj, všichni, co jsou team Jacob! Jak je? Takže abych nezdržovala, jen taková informace. Už mám vymyšlený konec povídky. Upřímně, bude to bolet. Naše hlavní hrdina skoro... Co to povídám! To nesmím říct! I když... Prostě čtěte a jednou se dočkáte.. Jinak, v téhle kapitolce dá Sára nějakým zázrakem Jakovi kopačky a... A taky kdo přijde k Jakovi pozdě v noci? To je otázka, kterou si musíte přečíst... TwilightMishka

 

7. kapitola

Ráno jsem vstal a rychle na sebe hodil oblečení. Potom jsem se umyl a ještě pohladil Boba.

„Drž mi palce,“ usmál jsem se na něj. Popadl jsem tašku a šel k motorce. Nastartoval jsem a vyjel směr škola.

Když jsem přijel, myslel jsem, že mi šíbne. Na mém místě už čekala Sára s úsměvem. Ness parkovala asi o 20 míst dál a měřila si mě naštvaným pohledem. Zastavil jsem a slezl z motorky.

„Ahoj,“ usmála se.

„Nazdar,“ zabručel jsem si pro sebe, aby to neslyšela. „Ahoj lásko,“ usmál jsem se na ni. K Ness taky přišel ten kluk, co včera nebyl ve škole. Rozbiju mu tu jeho hnusnou držku. Zhluboka jsem se nadechl a podíval se zpátky na Sáru. Na toho koukala strašně zamilovaně. „Sáro?“ nechápal jsem. Otočila se na mě.

„Co?“ Vzdychl jsem si a nechal to být. Stejně jí dám za chvíli kopačky…

„Měli bychom jít,“ usmál jsem se, ale ona mě hned zastavila.

„Musíme si promluvit,“ řekla vážně.

„Čekám,“ usmíval jsem se a čekal, že to řekne.

„Víš, Jaku, já tě mám ráda, ale… jako kamaráda,“ vzdychla a já jásal. Teda jako vevnitř. Musel jsem se tvářit strašně.

„Cože?“ vykulil jsem oči.

„No… prostě takhle to dál nejde. Stejně mě nemáš rád a…“ přerušil jsem ji.

„Já tě mám rád!“ bránil jsem se.

„Jaku, já tě... to… podvádím,“ koktala to ze sebe. Nejkrásnější slova na planetě!

„Ah!“ Jako jsem zatnul zuby a obešel ji. Šel jsem rovnou do školy. Tam jsem zalezl na nejbližší záchod.

Jooo!“ křičel jsem a skákal radostí. Nějakej kluk vešel ze záchod. Dělal jsem, že nic a rychle se jako opřel o umyvadlo. Umyl si ruce a rychle odešel. Já šel radši taky. Co mám první hodinu? Hm… Asi chemii. S Nessie! Co nejrychleji to šlo, jsem šel do třídy. Nikdo tam nebyl, kromě jí. Jako na zavolanou. Jenže… plakala. Obličej měla v dlaních a vzlykala. A jé! Přisedl jsem si k ní.

„Ness, co se stalo?“ zeptal jsem se jemně. Zvedla hlavu a byla celá rudá. Naštvaně se na mě koukla a zavrčela.

„Drž se ode mě dál,“ zasyčela potichu.

„Já se snažil,“ bránil jsem se.

„Ne,“ kroutila hlavou. „Nesnažil. Nesnáším tě!“ zakřičela a už tam neseděla. Proskočila oknem ven a už běžela lesem, který byl u něho. Vzdychl jsem a šel za ní.

„Ness, počkej,“ volal jsem. Použila upíří schopnost a už jsem ji neviděl. Zalezl jsem do křoví a proměnil se. Nasál jsem její vůni a běžel za ní. Našel jsem jí asi po 10ti minutách. Seděla u nějakého stromu a pořád plakala. Tiše jsem zakníkal a tím si mě všimnula. Byla zaskočená a asi hned mě nepoznala. Udělal jsem krok k ní. Znovu jsem kníknul. Přimhouřila oči a upírsky vstala.

„Říkám, drž se ode mě dál!“ zasyčela a z hrdla se jí ozvalo zavrčení. Vzdychl jsem si a udělal další krok. Ona udělala krok dozadu, a tím narazila do stromu. Pořád vrčela. Byla celá uplakaná a naštvaná. Nebyl jsem ani metr od ní. Byla tak malinká a krásná! Přestala vrčet a spíš se na mě vyděšeně koukala. Sklonil jsem se a lehl si před ni. Hlavu jsem dal mezi packy a hlasitě vydechl. Vůbec nechápala, co dělám. Pomalu jsem se začal plazit k ní. Člověk by to nepoznal, že se hýbu, ale ona ano.

„Jacobe!“ varovala mě a ještě víc se přitiskla ke stromu. Vzdychl jsem si a nehýbal se. Jen jsem se na ni díval. Takovýma psíma očima.

„Co je?“ zasténala a svezla se po stromě dolů. Sedla si a objala si kolena. Nedůvěřivě se na mě koukala a já věděl, že si mě pomalu začíná prohlížet. Stejně na mě šáhne. Za chvíli… Uvelebil jsem se na studené zemi a sledoval ji. Pořád byla ubrečená, ale ne tolik naštvaná. Vzdychl jsem si znova a zavřel oči. Slyšel jsem nepatrný pohyb. V duchu jsem se usmál a nic nedělal. Pootevřel jsem jedno oko. Natahovala ke mně ruku. Když viděla, že otevírám oči, stáhla ji zpátky. Zabručel jsem a posunul se blíž k ní. Srdíčko se jí rozbušilo. Zakroutil jsem očima. Čumák se skoro dotýkal jejích nohou, které pečlivě tiskla k sobě. Znovu jsem zavřel oči a čekal. Nemusel jsem čekat dlouho, protože ani ne za 10 vteřin jsem ucítil její ruku na tváři. Spokojeně jsem zafuněl a nechal ji. Aspoň takhle s ní můžu být. V lidský podobě by se mnou nemluvila a vůbec na mě nešáhla. Chvíli potrvá, než mi odpustí. Zvědavě mi prozkoumával srst. Jo, jo. Tahle podoba není až tak špatná. Dobře se s ní balí holky. V hlavě jsem nejednou něco uviděl. Z jiného úhlu a nebylo to příjemný. Byl jsem tam já. Asi doma a otevíral jsem dveře. Byl jsem oblečený do půl těla a nevěřícně jsem zíral na něco. Později jsem pochopil, že je to ta scéna, jak Ness ke mně přišla v momentu, kdy jsem spal se Sárou. Úplně jsem to cítil, jak ji to bolelo, když ji viděla za mnou. Prudce jsem otevřel oči a zvedl hlavu. Ness polekaně stáhla ruku. Nevědomky jsem zavrčel.

„Promiň,“ pípla. Přestal jsem a zvedl se. Co to k sakru bylo? Jak to udělala? Znovu jsem se shýbl a díval se na její ruku. Nechápavě jsem se podíval na Ness a zpátky.

„To je moje schopnost,“ zabručela a nejistě ke mně natáhla ruku. Nechal jsem ji. Prsty zajela jemně do mého kožichu na tváři a zase mi něco ukázala. Zase já. Byla tam Bella a Edward. U naší školy. Byla šťastná, ale když uviděla mě! Naštvaně jsem k nim došel a začal nadávat, jako co tu dělá. Nessie nejdřív nechápala, ale líbil jsem se jí. Potom jsem ji chytl za ruku a křečovitě sevřel. Cítil jsem tu bolest. Edward mě potom odstrčil. Nessie odtáhla ruku. Naše první setkání. Hezké! Že bych jí taky něco ukázal? Přikrčil jsem se a vyhodil si ji na záda. Vyplašeně vypískla, ale než stihla seskočit dolů, už jsem běžel. Křečovitě se mě chytla.

„Co to sakra děláš?“ nadávala mi a tahala za chlupy. Šťastně jsem zavyl a rozeběhl se, co nejvíc to šlo. Stromy jsem viděl skoro jako tmavé čáry a prostor kolem mě celkově rychle utíkal. Nessie zabořila obličej do mých zad a ještě víc se křečovitě chytla. Běžel jsem a zpomalil u silnice. Trošku jsem vykoukl, a když nejelo žádné auto, vyběhl jsem a tryskem ji přeběhl. Na druhé straně jsem jen klusal.

„Asi budu zvracet,“ zachropěla Nessie na zádech. Zakňučel jsem a běžel pomaleji. „Blbečku,“ nadávala potichu a objala mě kolem krku.

Asi po 5-ti minutách jsem došel na jedno místo. Chodím tam často, když mám nervy někde. Je to v lese. Jsou tam normálně stromy, ale uprostřed je obrovský balvan, který je dobrý jako sedátko. Zem je pokrytá z poloviny mechem, takže je krásně měkká, a když svítí sluníčko, tak i vyhřátá. Skrčil jsem se a Nessie ze mě slezla. Hned se chytila stromu a rozdýchávala to.

„To mě nemůžeš předem informovat?“ zavrčela a já zakroutil hlavou. Běžel jsem pryč. Jako za křoví. Teď mi neuteče.

„No super. A já tu skejsnu sama,“ slyšel jsem ji naříkat. Přeměnil jsem se a oblíkl se. Pomalu jsem šel zpátky. Viděl jsem ji, jak chodí po mechu a usmívá se. Celý si to tam prohlížela. Neslyšně jsem se opřel o strom a čekal, až si mě všimne. Nemusel jsem čekat dlouho, protože ani ne za 2 vteřiny otočila hlavu. Nejdřív se usmála a potom nahodila naštvaný výraz.

„Ty nejsi normální! Chceš mě zabít?“ stěžovala si.

„Promiň,“ usmál jsem se. Zavrčela. „Hele, jak to děláš?“ zeptal jsem se a položil si jako ruku na tvář.

„Normálně. To samo,“ pokrčila rameny. Celýho si mě prohlížela jako já ji. Byla asi 10 metrů ode mě. Usmál jsem se. Nakonec si vzdychla a vyskočila ladně na balvan. Má asi 2 metry na výšku. Prostě upír je to no! Já jsem to vzal klasicky. Odrazil jsem se od dvou stromů a už jsem stál před ní.

„Ness, promiň mi to,“ vzdychl jsem. Přimhouřila oči.

„Jak ti to mám odpustit?!“ zavrčela a založila si ruce na prsa.

„No nějak…“ znejistěl jsem.

„Ale! Vlkovi došly slova!“ sarkasticky se zasmála. Zasténal jsem a protočil oči.

„Nedošly,“ tvrdil jsem a taky si založil ruce na prsa.

„Vážně?“ nadzdvihla jedno obočí.

„Jo,“ usmál jsem se na ni.

„Tak mi to vysvětli,“ kývla hlavou.

„No… Vždyť nejsi moje holka, takže je to moje věc, ne?“ nadějně jsem se usmál a jednou rukou si podrbal hlavu.

„No dobře! Ale…“ Pevně zavřela oči a zdvihla prst. „… mohlo to být jinak,“ vzdychla a otevřela oči. Byla smutná.

„Nessie, já nechtěl. Ona přišla sama a…“ nenechala mě pokračovat.

„Nechci slyšet, jak si s ní spal. Takhle to už bolí,“ zašeptala a do očí se jí nalily slzy. Zase oči zavřela a zaháněla je. Potom zamrkala a pokusila se usmát.

„Já opravdu nechtěl,“ šeptl jsem k ní.

„Jo. To je v pohodě. Je to tvoje holka. Vždyť to se dělá, ne?“ pokrčila rameny, ale stejně byla smutná.

„Byla,“ šeptl jsem spíš pro sebe. Překvapeně se na mě podívala. „Prej mě podváděla. Nejhezčí slova, která jsem od ní slyšel,“ zasmál jsem se. „No nic. A ty máš taky kluka, takže je to stejně jedno, ne? Chodíš s někým, ale miluješ jinýho. Můj mozek to nebere,“ zatvářil jsem se, že to fakt nechápu. Opakoval jsem stejné slova schválně.

„Dal mi kopačky. Prý jsem nudná,“ vzlykla si. „A mimochodem. Měla jsem ho ráda,“ řekla jednoznačně a znovu si založila ruce na prsa.

„Jo, ale mě máš ráda víc,“ stál jsem si za svým. Přimhouřila oči a zaskřípala zuby.

„Když ti teď řeknu, že tě miluju, co se tím změní? Maximálně to, že mi to řekneš taky, ale já s tebou nebudu chtít chodit, protože jsi dokař, nebo aspoň myslím,“ vysvětlovala mi naštvaně. Chtěl jsem něco říct, ale ona zvedla prst a tím mě zastavila. Potom seskočila a běžela pryč. Já jsem takovej debil!

Asi o půlnoc jsem se dostavil domů. Unavený a naštvaný. Zítra je víkend, takže budu mít klid…

„Mňau!“ ozvalo se hned, jak jsem otevřel dveře.

„No nazdar!“ zasténal jsem, když jsem viděl tu potopu v chodbičce. „Bobe!“ zařval jsem. Slyšel jsem jen rychle utíkání a rychle bušící srdíčko.

„Kurva, já tě to neučil, nebo co? Kde jsi?! Až tě najdu. Tak tě přizabiju. To ti slibuju!“ křičel jsem. „Utopím tě ve vlastních chcankách!“ křičel jsem pořád a hledal ho. Viděl jsem jen klepající se peřinu. Došel jsem k ní a odhrnul ji. Bob měl sklopený uši a nebezpečně vrčel. Jen potichounku. Vzal jsem ho za kožich a zacloumal jím. Taky jsem na něj vrčel. Prostě vzteklý pes. Bál se. Nesl jsem ho za kožich až do předsíně a když jsem tam vešel, stála tam…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Samou láskou bych tě zabil 7. kapitola :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!