Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samou láskou bych tě zabil 21. kapitola

rob a kris


A máme tu předposlední díl. Omlouvám se, že tak málo přidávám. Málo času... Jinak, se nelekněte rychlého postupu času. A hned ze začátku si Jake nebude dávat pozor... :D TwilightMishka

EDIT: Článek neprošel korekcí.

21. kapitola

 

Víkend nám utekl strašně rychle. Vůbec jsem nesnesl pomyšlení, že mi už za pár hodin odejde. Zrovna jsem seděl na gauči a Nessie u mě byla schoulená a dívala se na televizi. Bob ležel vedle ní v klubíčku a spokojeně dřímal. Oba vypadali spokojeně. Až na mě. Měl jsem výčitky svědomí… Včera, když jsme se zase milovali… Nějak jsem zapomněl na ochranu. Nessie jsem to neřekl, ale co když…! Váhavě jsem se kousl do rtu. Nezničím jí život!

„Nessie?“ začal jsem. Zvedla hlavu a koukla na mě.

„Ano?“ usmála se.

„Co bys dělala, kdybys byla… třeba těhotná,“ nadhodil jsem. Nejdřív přimhouřila oči a potom se na mě usmála.

„No… to se stát nemůže. Nebo může, ale ty si dáváš pozor,“ usmívala se.

„Jo, to jo, ale stejně. Co bys dělala?“ ptal jsem se pořád.

„Chceš se mnou rodinu?“ povytáhla obočí a obdařila mě krásným úsměvem.

„Určitě, ale odpověz mi na otázku.“

„No… asi bych dostala infarkt. Asi bych byla šťastná,“ zasmála se a já na ni zůstal koukat. Mám jí to říct? Nebo nemám? Jacobe! Sakra, chlape!

„Jo? To je super. Víš, jak jsi říkala, že si dávám pozor…“ začal jsem nejistě. Chvíli se ještě usmívala, ale úsměv jí začal pomalu mizet.

„Jaku…“ zavrčela. „Děláš si ze mě srandu, viď?“ hádala špatně.

„Em… asi ne. Teda… já zapomněl! Ness, promiň,“ omlouval jsem se, ale marně. Vztekle zavrčela až Bob málem vyletěl z kůže a já jako pes, který se bojí, zakníkal. Rychle si stoupla.

„To nemyslíš vážně!“ křičela.

„Nessie! No tak! Vždyť jsi říkala…“

„Jaku, ticho! Nechci se hádat. Dej mi chvilku,“ zabručela a zmizela v kuchyni. Tak chlape, posr*l jsi to! Bob si jen neskopojeně zamňoukal a spal dál. Položil jsem si hlavu do dlaní a začal nervózně poklepávat nohou. Edward mě zabije, Bella taky a Nessie nejspíš taky.

Asi  za čtvrt hodiny mi někdo prohrábl vlasy. Rychle jsem vykoukl z dlaní. Usmívala se. „No a co. Svět se kvůli tomu nezboří,“ zašeptala a obkročmo si na mě sedla.

„Vážně?“ zeptal jsem se nejistě.

„Vážně ne,“ usmála se a otřela si svůj nos o ten můj. Usmál jsem se a přisunul si jí blíž k sobě.  Jemně začala otírat rty o ty moje. Nakonec mě políbila. Rukama jsem jí přejel po bocích a potom se tam zastavil. Trošku jsem se odtáhl a usmál se. Potom jsem ji znovu políbil. Rukou sjela po mém krku a zastavila se na prsou. Přesně tam, kde mi bije srdce. Jak já jí miluju!

„Crr!“ ozvalo se a Ness zavrčela.

„Kdo to je?“ zeptala se pořád na mých rtech.

„Nevím, lásko. Necháme je zvonit?“ usmál jsem se. Chvíli přemýšlela, co jsem ji líbal.

„Myslím… že tam dojdem,“ zakřenila se schválně. Vzdychl jsem si. S nadšením vstala a já hned otráveně za ní.

„Tak šup!“ popohnala mě. Pomalu jsem tam šel. „Ne! Počkej!“ zasmála se a přiběhla ke mně. Rychle mě vysvlíkla  z trika a hodila ho na stůj jako že to… Zasmál jsem se nachápajíc.

„No, aspoň ten někdo bude vědět, že ruší! A mě to strašně baví!“ uchechtla se a trochu si rozdrbala vlasy.

„Mužem?“ zasmál jsem se. Přikývla a ještě si rozepla knoflíček od kalhot. „Aha,“ usmál jsem se a objal ji v pase. Společně jsme šli ke dveřím.

„Co když to budou tvoji rodiče?“ šeptnul jsem ze srandy. Pokrčila rameny a bylo vidět, jak měla v očích jiskřičky. Jasně… Pomalu jsem otevřel. Nejdřív jsme vykulili oči a potom se rychle vzpamatovali.

„Ahoj. Neruším?“ zeptala se Lara nejistě a celýho si mě prohlídla.

„Em…“ znejistěl jsem a zle se podíval na Ness.

„Jistě že ne!“ pískla přehnaně a taky se na mě podívala. Hned sklopila oči.

„Co potřebuješ?“ zasmál jsem se.

„Byla jsem u tebe doma, protože jsem zapomněla, že nejsi doma a tvoji rodiče mi řekli, že jsi u Jaka,“ usmála se na nás. „Omlouvám se,“ opakovala.

„Moji rodiče? Jsi si jistá? Jsou pryč!“ kroutila hlavou Ness.

„No, asi jo. Ta paní měla černé vlasy a muž taky,“ pokrčila rameny. S Jakem jsme si vyměnili tázavé pohledy. Potom Ness polkla.

„No jasně! Určitě přijeli dřív,“ improvizovala a já dostal strach. Bella!

„Dobře. Tak teda… jestli ruším, já zaskočím později,“ zamávala a chystala se odejít.

„Oni ti řekli adresu?“ vykřikla za ní Ness.

„Ne. Tu jsi mi přeci řekla ty. Jenom, že máš být u Jaka,“ usmála se a cupitala po schodech dolů. Ness na sucho polkla.

„Nic jim není,“ uklidňoval jsem jí hned, jak klaply vchodové dveře. Podívala se na mě a potom mě objala. Objetí jsem jí opětoval a zavřel dveře.

Týdny ubíhaly a Nessie se nic nedělo. Co se týče otěhotnění. Teda, ničeho jsem si nevšiml. Byla pořád veselá, pořád stejná. Jen jednou se při hodině zvedla a málem to nestihla na záchod. Zvracela. Tvrdila mi, že je to protože něco špatného snědla. Věřil jsem jí. Nechtěl jsem být ještě táta, bože! Trávila u mě všechen svůj volný čas. Bella z toho byla nervózní, ale my nemůžem za to, že se máme rádi!

Byl prosinec. Několik dní před Vánocemi. Přesněji 18.12. Byl jsem na svém místečku v lese a čekal na Nessie. Chtěla mi něco říct. Byl jsem tam asi tak o hodinu dřív a jen tak přemýšlel. Mohlo být tak pět. Všude bylo bílo. Všude sníh. Jen já tak vykukoval. Kousek odtud je silnice. Asi takových 100 metrů. Fakt kousek. Najednou křup, křup, křup. Jako by někdo našlapoval ve sněhu. Otočil jsem se a myslel si, že je to Nessie, ale nic takového. Nikdo tam nebyl. Jen stopy a potom dvě čáry. Pootočil jsem hlavu a přemýšlel. Že by Nessie?

„Ness?“ zasmál jsem se, ale nic. Pár metrů ode mě jsem uslyšel zakřupat sníh. Jako kdyby někdo našlapoval a Nessie to určitě nebyla. Tím jsem si byl jistý. Nadechl jsem se a ucítil upíra. Rozeběhl se ke mně. Máchl jsem rukou a udeřil ho do ramene. Letěl a zastavil se až o strom.

„Tome!“ vydechl jsem nechápavě. Hned vstal. Naklonil hlavu na stranu a škodolibě se usmál.

„Nessie byla vždycky moje,“ řekl klidně a znova po mně skočil. Všiml jsem si nože v jeho levé ruce. Kruci! Moje tělo se začalo třást, ale né tak rychle. Chytl jsem mu levou ruku a zastavil ho. Jeho výraz byl pořád klidný. Jenom ten ďábelský úsměv. Po páteři mě pošimral oheň a já se proměnil. V tu chvíli jsem v rameni ucítil bodavou bolest. Štěknul jsem a vyrazil. Z ramene mi trčela rukojeť nože. Bože, to bolí! Blbě se mi běhalo. Ohnal jsem se po něm druhou packou. Uhnul a já to jen tak tak ustál. Naštvaně jsem švihl ocasem a zasyčel. Uši jsem pevně sklopil k hlavě a rozeběhl se k němu. Vyskočil. Tohle přesně udělala jedna upírka, když jsme ji chytali. Nechytil jsem ji, ale teď jsem to poznal a vyskočil o něco dřív. Zubama jsem ho chytl za nohu a padal dolů. Ale když jsem dopadl na tu zraněnou packu, noha mi povolila a já upadl na zem i s ním. Snažil jsem se to ignorovat a packou šmátral po jeho těle. Povedlo se mi zasáhnout bradu. Zavrčel a snažil se neúspěšně vyprostil nohu z mého sevření. V dálce jsem ucítil Nessie. Ne! Namáhavě jsem se postavil na nohy a toho hajzla nechal pod sebou. Teprve až teď jsem mu viděl zděšení v jeho očích. Štěkavě jsem se zasmál a tlapou mu hmátnul po obličeji. Skřípalo to jako trhající železo. Znetvořil jsem mu oko a rty. Fuj! To je tvůj konec, Tome. Shýbl jsem se a rychle se mi zakousl do krku. Škubl jsem a jeho hlava odletěla pryč. Přestal se mrskat.

„Jaku?“ uslyšel jsem vyděšeně za mnou. Otočil jsem se. Na sněhu byla vidět rudá barva krve. Vedla až ke mně. Kruci… Podíval jsem se na moje rameno. Au… Zakníkal jsem.

„Jaku!“ vykřikla Nessie a rychle ke mně přiběhla. Začala mě hladit po srsti a plakala. Proč pláče? Nic se neděje! S velkým úsilím jsem se proměnil zpátky. Což jsem neměl dělat. Čepel se mi zaryla ještě hlouběji. Vydechl jsem bolestí.

„To nic,“ řekl jsem třesoucím hlasem. Z rány tekl další proud krve. Pevně jsem uchopil rukojeť a zatnul zuby. Jen klid. Tři, dva, jedna… Škubnul jsem a vytáhl si to. Zasténal jsem a začal cítit, jak to srůstá.

„Jaku…“ plakala hystericky Ness.

„Lásko, klid. Jsem v pořádku,“ tvrdil jsem. Zavrtěla záporně hlavou. Nechápavě jsem nadzdvihl obočí.

„Ale já ne,“ zakníkala. Vykulil jsem oči.

„Ježiši, co ti je? Udělal ti něco? Co tě bolí?“ zděsil jsem se a prohlížel ji. Byla v pořádku.

„Teď jsem si asi přivodila infarkt. Strašně jsem se bála, že přijdeme o tatínka,“ vysvětlila mi a přestala plakat. Chvíli mi to trvalo, než mi došlo, co právě řekla.

„Počkej… Ty jsi…“ zarazil jsem se a cítil, jak mi výraz zkameněl.

„Jsem těhotná, Jaku. Budeme mít miminko,“ usmála se. Ach bože… Já budu táta. Eh… Je mi osmnáct? Přestala se usmívat a pohladila mě po tváři. „Jsi nějaký bílý, bolí tě něco?“ strachovala se. V rameni mě pálilo, ale už se to uzdravovalo. Cítil jsem to. Jen jsem zamrkal. Pomalu jsem se nadechl a zase vydechl.

„Já jsem takovej debil!“ mávnul jsem rukama. Měl jsem si dávat pozor. Nessie posmutněla.

„Proč?“

„To je fuk… Budu táta!“ zakřičel jsem nadšeně a objal ji.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Samou láskou bych tě zabil 21. kapitola:

 1
7. nessiecullen
18.01.2015 [19:12]

Kraaasneee, Nemohla bys udelat epilog nebo dalsi kapitolku o nich a detech? :)

6. konfu
03.08.2011 [11:42]

skoda ze nebude epilog..ale i tak super.. Emoticon Emoticon

5. TwilightBloodie
23.07.2011 [21:49]

Tohle jsem nečekala Emoticon Nádhera!! Emoticon

24.06.2011 [18:31]

Kacennnka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. konfu
22.06.2011 [18:46]

Honem dalšíííí Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Uplně super..Jake a Nessie budou mít mimi..Super Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22.06.2011 [18:09]

MartinaBlackMíšánku Emoticon To je... ták dokonalý!! Emoticon Zajímalo by mě jak to skončí... sice jsi mi to říkala, ale já se s tím nesrovnám! :D Juhů, bodou mít prcka! :D Emoticon Ale je mi líto Ness... víš proč, ne? Emoticon Emoticon No, já jsem napjatá jak guma od trenclí, prosíím, pokráčko! Emoticon Emoticon

22.06.2011 [16:38]

LenuleCullenTáta Jake Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Skělý jako vždy a už se nemůžu dočkat další, doufám, že bude co nejdřív Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!