Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samou láskou bych tě zabil 18. kapitola

05.05.2011 (17:45) • TwilightMishka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1496×

18. kapitola

Večer jsem šel spát asi v jedenáct a myslel jsem přitom na ni. Tak krásná a moje! Moje Nessie! Zítra už je pátek a začíná můj víkend s Ness.

Ráno jsem vstal a všechno stíhal docela dobře. Do školy jsem přijel, když už tam byla a povídala si s Larou. Asi jsou to kamarádky, jinak fakt nevím. Steph se na nás divně koukala. Zaparkoval jsem a jelikož si mě Nessie nevšimla, šel jsem k nim. Laře jsem naznačil, aby byla ticho a potom Nessie objal kolem pasu. Strašně se lekla a nadskočila.

„Jaku!“ Ostře vtáhla vzduch a já se zasmál.

„Ano, lásko?“ zašeptal jsem jí do vlasů. Uchechtla se a obrátila se ke mně celá. Usmál jsem se na ni a ona si mě přitáhla k sobě. Musel jsem se hodně shýbat, jako ,a ona zase stála na špičkách. Se smíchem jsem si ji zaklonil a něžně políbil. Možná, že jsme vypadali blbě, ale to teď bylo jedno. Její ruka mi sjela na tvář a tam se objevilo to ze včerejška. Jak ji to bavilo. Jak jsem vypadal od mouky, což ji opravdu pobavilo a mě naštvalo a celkově. Přimáčkl jsem si ji víc k sobě.

„Mmm…“ Usmál jsem se a pomalu se odtáhl, což se jí vůbec nelíbilo. Krátce jsem ji ještě políbil a potom se podíval na smutnou Laru.

„Ahoj, Laro,“ usmál jsem se a Nessie se k ní obrátila. Nechala se objímat. „Děje se něco?“ nechápal jsem a měl nemilé tušení, že je to z nás dvou. Asi pochopila.

„Ne, ne. V pořádku. Jen…“ Odmlčela se, protože jí zazvonil mobil a ona zbledla. Okamžitě ho začala hledat v tašce. „Jen že… můj děda je v nemocnici a…“ Mobil rychle vytáhla a přiložila ho k uchu. „Ano?“ ptala se hned a na nás mávla a zašla za auto. Nechtěl jsem poslouchat, ale Nessie asi ona. Napínala uši.

„Lásko, nech ji vyřídit si to. Ona ti to řekne,“ zašeptal jsem a ona se na mě ustaraně podívala.

„Myslíš?“

„Já nemyslím, já to vím,“ pousmál jsem se a otočil si ji k sobě. Hlavu mi položila na prsa a objala mě. „Neboj se o ni.“

„O to nejde,“ mumlala. „Její děda je v nemocnici a já o tom vím a taky vím proč,“ mumlala pořád a víc se ke mně přitiskla. Jemně jsem si hlavu opřel  o tu její.

„Povídej,“ nabídl jsem jí. Vzdychla.

„No… Jejího dědu… napadl upír, Jaku. Vysál ho, ale ne úplně, takže…“

„Aha. A řeší to někdo?“ ptal jsem se hned, protože to když tak vyřeším sám.

„Jo, jo. Moje rodina a všichni možní, ale on je tak silný,“ zavzdychala a já ji objal pevněji.

„Neboj. Ochráním tě,“ zašeptal jsem a ona se zasmála.

„To vím víc než dobře.“ Smála se a trošku se odklonila.

„Jo. Em… Ness, jak to víš? Vždyť přijeli teprve včera nebo ne?“ Nadzdvihl jsem jedno obočí.

„Ne. Oni jsou tady asi týden a když se jednou jejich děda vracel z práce, napadlo ho zvíře…“ vysvětlila. „Včera mi to řekla a mé tvrzení mi potvrdil táta.“ Vzdychla a já ji pohladil po tváři.

„Nebude to nic vážnýho,“ ujišťoval jsem ji.

„Jo, já vím,“ usmála se.

„Už se to lepší, Ness,“ ozvala se Lara, která vyšla z „úkrytu“.

„To je super!“ zasmála se moje láska a vyprostila se z mého objetí a objala Laru, která byla trošku šťastnější.

„Dneska za ním už můžu jet,“ usmála se a odtáhla se z objetí.

„To je super. Pojede s tebou Steph?“ zeptala se Ness.

„Myslím, že ne. Té záleží jen na penězích. Byla by radši, kdyby byl mrtvý a ona by dědila. Ještě k tomu by chtěla tvýho kluka a ferrari,“ zasmála se smutně. Ness vzdychla a já byl mimo.

„Koho?“ nechápal jsem.

„Tebe?“ Nadzdvihla jedno obočí.

„Mně? Proč?“

„Se jí zeptej sám, ale mě už točí to, jak o tobě pořád básní,“ zavrčela a koukla na ni.

„Jaku, klid. Já tě nedám,“ zasmála se Ness a já pochopil, že to ví.

„Aha. Jasně. Tak jí vyřiď, že bych radši chodil s gayem než s ní. Nic proti,“ bránil jsem se a ona se zasmála.

„Vyřídím,“ slíbila a Nessie se taky zasmála.

„Měli bychom jít. Bude zvonit,“ ozvala se Nessie a já jen přikývl. Propletl jsem ji s ní ruce a do druhé vzal tu Lařinu.

„Tak jdeme, krásky moje,“ zasmál jsem se a vedl si je ke škole. Obrátil jsem se k Laře. „Doufám, že ti to nevadí,“ usmál jsem se.

„Ne. V pohodě. Steph se zblázní,“ zašklebila se a potom se zasmála.

„Tak jo.“ Pokrčil jsem rameny a všichni tři jsme se na ni koukli. Taky se na nás koukala. Lara jí provokativně zamávala. Zasmál jsem se a obrátil se zpátky.

Na třetí hodinu jsem se strašně těšil. Je s Nessie! Když jsem vešel do třídy, už tam seděla a četla si nějaký časopis. Svalil jsem se do lavice a tašku hodil vedle sebe. Ness odlepila oči od článku a koukla na mě.

„Ahoj, pane Žádaný,“ zasmála se.

„Žádaný?“ usmál jsem se.

„Táta mi to řekl. Jsi hodně žádaný,“ smála se a časopis odložila na lavici. Potom se otočila na židli směrem ke mně a ruce dala mezi nohy.

„To musíš žárlit, co?“ uchechtl jsem se a taky se obrátil.

„Hm… Myslím, že ano. Docela hodně, ale na to si zvyknu,“ zamluvila to rychle.

„Jasně,“ zašklebil jsem se a nahnul se k ní. S úsměvem se taky nahnula a vmžiku jsme se líbali. Jednu ruku jsem jí zasunul za krk a chytl ji za zátylek. Když ona je tak krásná! Já se nedočkám! Určitě se něco stane, než se dočkám. Ne, na to nesmím myslet. Vášnivě jsem ji políbil a ona mi polibek oplatila.

„Pane Blacku, slečno Cullenová, připravujete se na test?“ slyšel jsem otravný hlas učitelky. Se vzdychem jsem se odtáhl.

„Ano,“ přikývl jsem.

„Tak, prosím vás, ne tímhle způsobem,“ usmála se a s listy papírů si šla sednout do své třídní lavice.

„Kráva,“ zamumlal jsem a na Ness se usmál.

„Souhlasím,“ zasmála se a cvrnkla mě do nosu. Potom zazvonilo. Oba jsme se postavili a učitelka nás zase postavila.

„Tak, dneska si napíšeme testíček!“ usmála se a v očích jí zajiskřilo.

„Ness, rozdej to a tím tištěným dolů a nikdo to neotočí. Jestli ano, dostane rovnou za pět,“ řekla a Nessie k ní hned cupitala. Je tak sladká. Usmál jsem se. Vzala si papíry a začala rozdávat.

„Z čeho to bude?“ přihlásila se nějaká holka.

„Nech se překvapit! Jen vám prozradím, že budete zakroužkovávat A, B nebo C,“ usmívala se učitelka a na můj stůl přistál papír. Koukl jsem se na ni a usmál se.

Asi v půlce hodiny jsem měl všech asi sedmdesát otázek hotových. Tenhle test jsme psali i na jiné škole. Učitelka mi ho hned vzala a i Nessie, která to měla taky hotové. My jsme byli snad jediní ve třídě. Všichni byli tak v půlce. Bylo ticho. Jen jsem slyšel asi dvacet srdcí. Vzal jsem Nessie za ruku a propletl naše prsty. Usmála se na mě a nebránila se. Zaklonil jsem hlavu a čekal. Díval jsem se na hnusně bílý strop.

„Měli by vymalovat,“ zašeptal jsem. Ness se tiše zasmála a já viděl, jak taky zaklonila hlavu.

„Jo, asi jo,“ souhlasila potichu.

Po hodině jsem zůstal sedět s Nessie. Když všichni odešli, obrátil jsem se k ní a usmál se.

„Tak co? Jak si zvládla test?“ zasmál jsem se. Chvíli přemýšlela.

„Docela dobře. Když jsem celou dobu opisovala, tak snad jinak to ani nejde,“ usmívala se. „Dělám si srandu! Byl dobrý. Zvládla bych i těžší,“ ušklíbla se a já se uchechtl.

„Aha. To je fajn,“ přikývl jsem a vstal. Tašku jsem hodil přes rameno a počkal na Nessie, která ke mně rychle přiběhla. Usmál jsem se a naklonil se k ní. Něžně jsem ji políbil.

„A kdy že ke mně přijedeš?“ usmíval jsem se v polibku.

„Mmm… Neboj. Brzo,“ slíbila a přitáhla si mě k sobě. Musel jsem se pousmát.

„Ehm, ehm,“ uslyšel jsem vedle nás. Nessie se rychle odtáhla a vyděšeně se podívala, kdo to je. Stephanie?

„Promiň, jestli rušíme,“ zavrčel jsem a vedl Ness pryč. Slyšel jsem odfrknutí a Nessie uchechtnutí.

Dovedl jsem Nessie ke třídě a rozloučil se s ní dlouhým polibkem.

Autor: TwilightMishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Samou láskou bych tě zabil 18. kapitola: