Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samou láskou bych tě zabil 14. kapitola

22.01.2011 (17:30) • TwilightMishka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1466×

14. kapitola

   Na oběd jsem šel sám. Ness buď byla v jídelně nebo jí to nějak trvá. Otevřel jsem dveře od jídelny a ona tam ještě nebyla. Ach jo! Já ho zabiju, když tam není. Došel jsem si pro jídlo a potom jsem šel ke stolu. Na všechny jsem se usmál, kromě krasavce, a sedl si.

„Čau Jaku,“ zasmál se Oliver a pozdravil mě bouchnutím pěstmi o sebe.

„Jo. Čau,“ pousmál jsem se. Všichni jinak kývli hlavou. Potom se otevřely dveře od jídelny a do dveří vstoupila moje kráska. Musel jsem se smát jako debil, jinak nevím, proč by na mě každej koukal.

„Aby ses nezbláznil,“ zabručel kdo jiný než Tom. Otočil jsem k němu hlavu a prudce zavrčel. Hned jsem se rozkašlal, abych to zakryl. Lidi se na mě ještě víc divně koukali.

„Co jsi říkal?“ přimhouřil jsem oči. Proč se já tak rychle rozčiluju? Nechápu…

„Nic,“ usmál se posměšně. Na rameno mi někdo šáhl. Otočil jsem se.

„Ahoj lásko. Děje se něco?“ usmála se a očima tikala ze mě k Tomovi.

„Ne, ne. Sedni si,“ úsměv jsem jí oplatil a ona se posadila. Hned se ke mně nahnula a vyžádala si pusu. Rukou jsem jí přejel po tváři a skončil u brady. Potom jsem se odtáhl a cvrnkl jí do nosu. Zasmála se a začala jíst. Dává přednost jídlu? Moc tu totiž nejí.

„Em… lidi? Kam vlastně dem?“ zeptal jsem se.

„No… asi někam do klubu. Ale to je snad jedno, ne?“ usmál se Oliver.

„Jo. Bude to maso,“ zasmál se John a začal se nechutně spát jídlem.

„Jasně…“ uchechtl jsem se a nahnul se k Nessie.

„Lásko, víš, že nepiju,“ zašeptal jsem.

„Já taky ne. Neboj. Nebudem je odvážet domů,“ zasmála se a políbila mě na nos. Uchechtl jsem se a odklonil se.

„Tak jo,“ pokrčil jsem rameny a jedl dál.

    Po obědě jsme šli na parkoviště. Došli jsme k jejímu autu, o které jsem si ji opřel.

„Jaku, já pro tebe přijedu, jo?“ usmála se.

„Jak myslíš,“ uchechtl jsem se. „A klidně by jsi mohla přijet o něco dřív…“

„Jaku!“ smála se a krátce mě políbila. Potom nasedla do auta. Otevřeným okýnkem jsem dovnitř strčil hlavu.

„Promiň, Ness,“ usmál jsem se.

„Jo. Tak za hodinu,“ zasmála se a ještě jednou mě políbila, abych nemohl mluvit. Uchechtl jsem se v polibku a pokračoval. Což se jí asi líbilo a přitáhla si mě blíž. Nejistě jsem otřel jazyk o ten její. Trošku se pozastavila. Líbilo se mi to, takže jsem to udělal znovu. Vzdychla si a zkusila to taky. Musel jsem se cukavě pousmát. Takhle jsme pokračovali dál a já po chvíli litoval, že jsou tam ty dveře, co nás dělily.

    Překvapilo mě, že jsem možná i udýchaný, což se moc nestávalo. Odklonil jsem se a usmál se na ni. Jen se pousmála a já vystrčil hlavu z okénka.

„Za hodinu,“ rozhodla a já zasténal. „A jenom zatroubím, protože vím, že by jsi byl schopný mě zatáhnout dovnitř,“ řekla a koukla na mě. Jen jsem se lišácky usmíval. Uchechtla se a rychle se rozjela. Prohrábl jsem si rukou vlasy a mávnul. Potom jsem šel ke svý motorce. Musel jsem si sednout. Sednul jsem si a zaklonil hlavu. Křuplo to. Často mi křupe krk. Asi si zajdu k doktorovi. Potom jsem vyhrabal klíčky a nastartoval. Přidal jsem plyn a už jsem ujížděl. Stačil jsem mávnout na Olivera a Johna, kteří stáli v dohledu. Taky mávli a já už jel.

    Cestou jsem ji už nepotkal a doma jsem byl ani ne za deset minut. Otevřel jsem dveře a hned mě zastavil Bob. Mňoukal. Z kuchyně. Bolestivě. Dostal jsem strach a běžel tam. Musel jsem se smát, když jsem ho viděl. Byl seknutý pod sedačkou.

„Co tam děláš?“ smál jsem se a došel k němu. Mňouknul. Rukou jsem nadzvedl sedačku a on rychle vylítl. Už jsem věděl, proč tam byl. Vzadu byl kousek pizzy. Nenažranej kocour. Uchechtl jsem se a šel zavřít dveře. Potom jsem dal Bobovi nažrat. Úplně zářil.

    Další úkol: obléct se… No, to je těžší. To nesnášim. Otevřel jsem skříň a asi nejjednodušší byly džíny. Po nějakých jsem šáhl a potom hořejšek. Vzdychl jsem. Na výběr toho moc nebylo. Musel jsem se smát. Aby taky jo. Nakonec jsem si vzal prostě černý tílko s něčím strašně trapným na hrudi. Bylo volný. Příjemný. Nedá se moc dobře trhat, takže rvát se můžu. Potom jsem si vzal přívěšek, co jsem si koupil asi před měsícem za Billyho peníze k narozeninám. No… Dostal jsem výtlem. Bože! Já tak nerad s někým někam chodím! Pořád s výtlemem jsem došel do koupelny, kde jsem se aspoň trochu zušlechtil, jestli se tomu dá tak říkat, a vyplázl na sebe jazyk jako puberťák, což vlastně jsem. Takže v pohodě. Má ráda šampónky? Má ho mít. Strašně narad si geluju vlasy… Co bych pro ní neudělal. Zasmál jsem se sám sobě. Jednou za čas si snad můžu hrát na idiota, ne? Z přemýšlení o mé mozkové diskfunkci mě probudilo zatroubení. Tak jo. Du se zasmát…

    Vyběhl jsem z baráku. Stála opřená o auto a dívala se do mraků. Dráždí mě nebo co? Víc mini kraťasy jsem neviděl. Boty na klínu. Tričko růžový a jako potisk měla vztyčený prostředníček. Tomu jsem se usmál. Vlasy měla do vysokého culíku. Krásná… a moje.

    Koukla na mě. Nejdřív vykulila oči a potom se usmála.

„Sluší ti to, lásko,“ usmál jsem se a došel k ní.

„Nikdy bych neřekla, že se umíš taky oblíct,“ zakřenila se. „Taky ti to sluší.“

„Taky bych to nikdy neřekl a neřekl bych to ani teď. Jdu se ztrapnit,“ uchechtl jsem se a objal jí kolem pasu.

„Aha,“ přikývla na oko vážně a přitáhla si mě k sobě. Něžně jsem jí políbil a odtáhl se. Pousmála se a nasedla do auta. Obešel jsem ho a sedl si do měkké sedačky.

„Proč musíš řídit ty?!“ zasténal jsem.

„Protože je to moje auto?“ usmála se a nastartovala.

„To je přece jedno. Nesnáším, když se musím vozit. Připadám si blbě,“ zašklebil jsem se a založil si ruce na prsa.

„No, tak si zvykej,“ zasmála se a už jsme jeli. Zavrčel jsem a díval se z okýnka.

    Asi o půl hodiny později zastavila před nějakým klubem.

„Jenom upozorňuju, že když se na tebe jen někdo trošku podívá, vydloubnu mu oči,“ řekl jsem vážně a otočil se na ni.

„Já vím. Proto jsem si mohla vzít něco vyzívavýho. Vím, že bys mě ochránil,“ usmála se.

„Nejsem tu jako bodyguard, ale jako tvůj kluk,“ připomněl jsem jí.

„Jaku, dělám si srandu,“ vzdychla. Usmál jsem se.

„Na všechno mi vlítneš, že jo?“ smál jsem se a rychle vystoupil. Slyšel jsem, jak zavrčela a taky vystoupila. Obešel jsem auto a s úsměvem přišel k ní.

„Ty jsi hroznej!“ stěžovala si a hrála strašně naštvanou.

„A já myslel, že ty takový ráda…“ usmíval jsem se a jemně jí chytil za ruku. Otočila se na mě a potom se usmála. Cvrnknul jsem jí do nosu a sklonil se k ní. Nějací týpci se mi po ní už koukali a já začínal bejt trošku naštvanej. 

„Chci, aby věděli, že jsi jenom moje,“ šeptl jsem a usmál se.

„Hm…“ vzdychla a přitáhla si mě blíž. To se mi líbí! Rychle jsem ji políbil. Takhle jsme pokračovali dál a já se moc, moc těšil na víkend…

    Někdo si odkašlal a já se nuceně odtáhl. Ness zamrkala, což se mi taky líbí, a koukla na mě.

„Hm?“ otočil jsem se na rušitele. Oliver?

„My jen že… čekáme,“ vykoktal a přihodil omluvný úsměv.

„Jasně. Sorry,“ pousmál jsem se a podíval se na vykolejenou Nessie, která asi pořád nevěděla o světě.  Shýbl jsem se k ní. „Lásko, jdeme,“ usmíval jsem se.

„Jo?“ uchechtla se a zatřepala hlavou. Chytl jsem jí jen za ruku a usmál se na Olivera. Začínám ho mít docela rád. Je jedinej, kdo mi asi věří. John asi taky, ale on je úplnej dement, takže nic…

    Sedli jsme si ke stolu a já samozřejmě zabral místo, na které by se vešli dva lidi. Nessie zase místo, které bylo z poloviny prázdné. Tiskla se ke mně. Hned mě chytila za jednu ruku a propletla jí. Možná, že se ani nedivím. Byla tam docela zima, ale mě to bylo docela fuk. Teda určitě fuk… Přišla k nám servírka. Mladá. Hezká a podle toho, co měla na sobě, kurva. Nadzdvihl jsem jedno obočí, že to nechápu. Ale když se na mě koukla a mrkla na mě, lekl jsem se. Bože můj! V ulici jich mám dost..

„Co si dáte?“ ptala se všech. Všichni říkali tvrdej chlast. Nechápal jsem, že jim to prodá. Nebylo jim ještě 21! Ness se ke mně naklonila.

„Tadyto je jedinej klub, kde nelívaj tajně od 18-ti, víš?“ vysvětlila mi a otočila se zpátky. „Mně stačí džus,“ usmála se na servírku.

„Em… a já… asi to samý, co slečna…“ pokrčil jsem rameny. Všichni vykulili oči. Servírka přikývla a odešla.

„Vy nepijete?“ ptal se John.

„Ne,“ pousmál jsem se.

„Ty jo! Je málo kluků, co nepijou. Toho si drž, Nessie,“ usmála se Dana a Monica přikývla.

„Já taky nemám v plánu se ho pustit,“ usmála se na ně a potom na mě. Tom seděl zamlkle v rohu stolu a mračil se.

„To taky nemám v plánu,“ úsměv jsem jí oplatil.

„To je dobře,“ přikývla a uchechtla se. Dívali jsme si do očí.

„Ty jo! Nikdy jsem neviděla tak zamilovaný,“ zasmála se Denisa.

„Já taky ne,“ souhlasil Oliver.

„Ty určitě spolu budou žít,“ ozval se John a začal se šíleně smát. Uchechtl jsem se a neuhnul pohledem. Vlkodlak a upír… No…

„To nevím, ale kdo ví…“ usmíval jsem se a to jí trošku překvapilo. Chtěla něco říct, ale přerušila jí servírka.

„Tak, prosím…“ usmála se a každýmu dala skleničku. Přitom se dívala na mě. Zakoulel jsem očima a Nessie jí propalovala pohledem upíra. Nahnul jsem se k ní a rty se jemně otřel o její ucho a získal si její pozornost. Trošku se lekla a udělala se jí husí kuže.

„Snad nežárlíš?“ zašeptal jsem.

„Em… jistě že! Ty bys taky žárlil,“ trošku se zlobila.

„Já bych nežárlil…“ zašeptal jsem a to jí překvapilo. „Ona by už neměla hlavu,“ vysvětlil jsem a políbil jí ho. Spokojeně se usmála a napila se z brčka. Opřel jsem se o sedačku a pustil jí ruku. Prokřupnul jsem si prsty a ruku vrátil. Akorát na její stehno. Zrovna pila a když jsem se jí dotknul, skoro vyprskla pití na Denisu. Musel jsem se usmát. Obrátila se na mě s nechápavým výrazem. Výhoda, že mám dlouhý ruce. Jen jsem pokrčil rameny a pokračoval na vnitřní stranu. Nadechla se a pomalu vydechla. Potom se naklonila ke mně. Nevnímal jsem rozhovor, který vedli ostatní kromě Toma, který se čas od času na nás podíval.

„Co to děláš?“ šeptala.

„Nic, co by se ti nelíbilo, a co by se nelíbilo mně,“ vysvětlil jsem a usmál se. Zavrtěla hlavou a nechala si to líbit. Připojila se k ostatním.   

Autor: TwilightMishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Samou láskou bych tě zabil 14. kapitola: