Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samou láskou bych tě zabil 13. kapitola

xD Jasper a jeho dvojník Jackson :DD


Ahoj! Po hóódně dlouhé době přidávám povídku, ale internet nám pořád nejde, takže si zase budete muset počkat, ale já asi dostanu notebook, takže to potom bude sranda! Jinak v téhle kapitolce Ness pozve Jaka na párty s jejíma kamarádama a... tak dále! xD Ještě jednou se moc omlouvám! TwilightMishka

13. kapitola

 

 

Ráno jsme se probudili úplně grogy. Ono je to moc hezký jít spát dlouho, ale potom to vstávání do školy!

„Já nechci!“ zasténala Ness a ještě víc se ke mně přitulila. Taky jsem si vzdychl.

„Já taky ne. Nebo chci, ale tebe,“ pousmál jsem se a ona se na mě překvapeně podívala. Přimhouřila oči a vyplázla na mě jazyk. Najednou stála a utíkala do koupelny.

„Jo, jo! To by chtěl každej!“ smála se a já slyšel dveře, jak se zavřely. Uchechtl jsem se a vstal. Něco vhodnýho jsem hodil na sebe. Prostě triko a rifle. Potom se ve dveřích objevila Ness.

„Vlastně… po tom včerejšku se ti ani nedivím,“ uvažovala se smíchem. Jo, no… Zasmál jsem se a šel ke dveřím.

„Já bych si to zopakoval,“ šeptl jsem a rukama zabloudil pod „její“ triko na spaní u mě.

„Dej ty ruce pryč, vlkodlaku!“ smála se, ale já nepřestal. To bych nebyl já, že jo… Lišácky jsem se pousmál a přitiskl si ji na futra. Překvapivě se taky usmála a nechala mě. Najednou zazvonil mobil. Asi její. Zavrčel jsem a šel do koupelny. Ona se jen zasmála a šla ho vzít. V koupelně jsem se umyl a tak… Potom jsem šel zpátky. Nessie byla už oblečená a usmívala se.

„Musíme si to někdy zopakovat,“ pousmála se a vstala z opření.

„Jo, to jo,“ nadzdvihl jsem jedno obočí a lišácky se usmál. Došla ke mně a objala mě kolem krku.

„Miluju tě!“ zasmála se a nohy mi dala kolem pasu. „Já tebe taky!“ smál jsem se a zatočil s ní.

Asi o půl hodiny později jsme dorazili ke škole. Zaparkoval jsem a slezl z ní. Ness udělala to samý a rukou si prohrábla vlasy. Usmál jsem se a přitáhl si ji k sobě. Taky se na mě usmála.

„Jaku, zítra jdu s kamarády ven. Půjdeš se mnou?“ zeptala se. S kamarády? Upřímně jsem začal žárlit. Obličej se mi zatvrdil a ona pochopila. „Neboj, i s kamarádkami,“ dodala rychle. Spokojeně jsem se usmál a nahnul se k ní. Rty jsem se otřel o ty její. Vzdychla si.

„Klidně. Aspoň budu s tebou a tvoje máma nebude tak šílet,“ zašeptal jsem a krátce ji políbil. Chvíli se vzpamatovávala a potom přikývla.

„Tak jim to budu muset oznámit. Prý tě tady mají docela rádi,“ přivřela oči a nedůvěřivě se na mě koukala.

„Em… některý lidi jo. Teda… spíš holky…“ vykrucoval jsem se a pošimral se na hlavě. Ještě víc přivřela oči a z hrdla jí vyšlo tiché zavrčení. „Lásko, není to tak, jak si myslíš… Já se rád peru a kluci mě proto moc nemusí, víš?“ řekl jsem rychle a přihodil úsměv.

„Jasně,“ odfrkla si.

„Ach jo! Nechodil jsem s žádnou holkou kromě Sáry a tebe,“ vysypal jsem to konečně. Chvíli se na mě koukala a potom se usmála.

„No proto!“ usmívala se. „I když tu Sáru bych radši vynechala,“ zabručela si spíš pro sebe a chytla mě jenom za ruku. Pomalu jsme šli ke škole.

„Lásko, nežárli tak. Ty víš, že jí nemám rád. Miluju jenom tebe,“ šeptal jsem jí do ucha a my se pomalu blížili k té hnusné šedé budově.

„Jo, jo. Já vím. Ale… když bys ji neměl ani trochu rád, nespal bys s ní,“ bručela se sklopenou hlavou. To měla pravdu. Ale co jí mám na to říct?

„Ness,“ vzdychl jsem a stoupl si před ni. Chytil jsem ji za obě ruce a počkal, než se na mě podívá. „To nebylo z lásky. Chápeš? Jenom jsem tý krávě vyhověl a to my věř, že jsem nechtěl. Ono je to trochu těžký… ale to je jedno. S tebou to bude jiný. Teda jestli bude, ale to je taky jedno. Prostě se smiř, že miluju jenom tebe a žádná jiná pro mě neexistuje, ano?“ pousmál jsem se. Pustil jsem ji jednu ruku a jemně ji pohladil na tváři. Nakonec se taky usmála.

„Jo. Dobře… Em… budeme se bavit o něčem jiném. Je mi to trapný,“ přiznala se smíchem a začala se červenat. Uchechtl jsem se.

„Mně taky. A kam by jsme teda šli? S kamarádkami!“ zdůraznil jsem a zase jsme šli ke škole.

„Heh. No, asi někam do klubu,“ pokrčila rameny a já ji dovedl ke škole…

Ve škole čas utíkal strašně rychle. Každou přestávku jsem ji viděl. Byla roztomilá, když se drala davem lidí s miliony učebnic v rukou. Na obědě jsme seděli s těma jejíma kamarádama. Denisa, Dana, Oliver, Monica, John a ten její bejvalej – Tom. Pořád jsem ho probodával pohledem, protože se na ni díval takovým uslintaným pohledem. Když zjistil, že se na něj koukám, rychle se díval na Monicu. Nessie dobře věděla, že mi to vadí, a že klidně teď bych mu utrhl hlavu.

„Zlato, klid,“ šeptala ke mně. Tím si získala můj pohled. Usmál jsem se na ni. „Jsem jenom tvoje,“ slíbila a vyžádala si polibek. Aspoň chvilku, kdy jsem myslel jen na ni. Zrovna teď mi byl Tom někde.

Po chvíli si někdo odkašlal. Odtáhli jsme se a já se podíval na příčinu.

„Em… Jaku, můžu otázku?“ ptala se ta zrzka Denisa. Usmál jsem se a přikývl. „Nemusíte mi odpovídat, ale zajímalo by mě to… Jak jste se dali dohromady?“ zeptala se. Nejdřív jsem vykulil oči.

„Co?“ vydechl jsem, ale hned se vzpamatoval. „No… Já ani nevím. Ono se na ni stačí podívat,“ usmál jsem se. Nessie se začala červenat.

„Aha. Ale… vždyť jsi ji neměl moc… rád, ne?“ ptala se pořád.

„No…“ nadechl jsem se. „Em…“ přemýšlel jsem, co jí řeknu. „Asi mě okouzlila? Já fakt nevím. Ta její očka. Je roztomile neohrabaná, krásná…“

„Jaku!“ štípla mě Ness.

„Co je?“ začal jsem se smát.

„To mi asi stačí…“ smála se Denisa. Vstal jsem a šel odnést tác. Aby nemusela jít i Ness, vzal jsem jí ho taky. Uchechtla se a nechala se.

Když jsem se vracel, zaslechl jsem…

„Em… a ty ho fakt miluješ?“ ptal se jí. Šel jsem pomaleji.

„No ne asi! Dělám si z něho srandu!“ pronesla ironicky Ness.

„Kouká na tebe jako na… Ne, já chápu. Jste zamilovaní,“ usmívala se Monica.

„Jo…“ zasnila se Ness a já k nim došel. Po tom debilovi jsem hodil zlý pohled. Potom jsem se obrátil na Ness.

„Lásko, půjdem?“ usmál jsem se. Zvedla ke mně hlavu a přikývla. Zvedla se za židle a zamávala jim. Potom jsme šli ruku v ruce spolu pryč.

„Nesnáším ho,“ zavrčel jsem, když jsme byli z doslechu.

„Já taky,“ bručela Ness a jemně zmáčkla naše ruce. Vyšli jsme ven a šli k motorce.

„Ness, nechtěla bys zajít? Na chvíli?“ zeptal jsem se.

„Em… chtěla bych, ale máma mi to nedovolí,“ vzdychla. Zasténal jsem a opřel si ji o motorku.

„Sakra! Já to bez tebe nevydržím ani minutu!“

„Já taky, ale fakt to nejde.“

„Dobře. A… nemohla bys být celej víkend se mnou?“ zkusil jsem to. Pousmála se.

„A co bychom asi dělali? Celý víkend…“

„To je na tobě, lásko. Teda mě by napadalo spousta věcí…“ usmíval jsem se. „Hlavně jedna,“ dodal jsem a rukama jí zajel pod triko.

„Nadrženče!“ zasmála se.

„Hej! Já za to nemůžu! Jsem už takovej… nadrženej…“ usmál jsem se a jazykem jsem si mlsně olízl ret. Uchechtla se.

„Zeptám se, ale teď mě odvez domů nebo se máma zblázní,“ smála se a vykroutila se mi.

„Takže jo?“ vydechl jsem. Lišácky se usmála a pokrčila rameny. Přitáhl jsem si ji znovu a rychle políbil. Pousmála se a objala mě kolem krku. Překvapilo mě, když jsem zjistil, že jsem strašně šťastnej. Vlastně jsem ani nedoufal, že bych narazil na téma sex s ní. V podstatě mě to nikdy nenapadlo, ale co. Dokonce jsem cítil, že ji chci hned a teď. Trošku jsem se odtáhl.

„A dneska by to nešlo?“ zašeptal jsem a krátce ji políbil.

„Ne…“ vzdychla a taky mě krátce políbila.

„Proč?“

„Protože!“

„Prosím!“

„Ne!“

„Jo!“

„Ne!“

„Jo!“ zasténal jsem a přimáčkl si ji ještě víc k sobě. Uchechtla se. „Lásko, já budu strašně opatrnej, něžnej… em… já nevim… láskyplnej!“ prosil jsem ji.

„To si nech na víkend, broučku. Teď mě odvez domů,“ zasmála se a vykroutila se mi. Zasténal jsem a přikývl. Nasedl jsem na motorku a ona si sedla za mě. Nastartoval jsem a už jsme jeli.

U jejich domu jsem zastavil a Ness slezla z motorky.

„Tak zítra. Zatím,“ usmála se a šla k domu. Domluvili jsme se, že když jsou její rodiče doma, radši žádný pusy nebudou. Bella by mě mohla zabít…

„Jo. Ahoj lásko,“ vzdychl jsem a obrátil motorku. Ještě mi u vchodu zamávala a potom zmizela ve dveřích. Přidal jsem plyn a už jsem jel domů.

Otevřel jsem dveře a hned se radši koukl na zem. Nic. Uf!

„Nazdar Bobe!“ zavolal jsem a hned jsem uslyšel nevzrušené mňouknutí. Myslím, že je na mě naštvaný. Kvůli Nessie. Zabouchl jsem a tašku hodil do kouta. Potom jsem došel do kuchyně. Bob se skláněl nad prázdnou miskou od žrádla a asi čekal, že se tam objeví jídlo nebo co.

„Máš snad hlad? A to, že si ani nepřivítal páníčka…“ nedořekl jsem a už se mi otíral o nohy a slastně vrčel. „Hodnej kocourek. Tak jo. Dám ti…“ zasmál jsem se a otevřel ledničku. Vzal jsem konzervu a misku a všechno to do ní nasypal. O kocoura jsem skoro zakopnul, jak se mi otíral o nohy.

„Sakra! Uhni se, ty blbče nenažranej!“ zavrčel jsem, ale on nepřestal. Jemně jsem ho odkopl nohou a on překvapivě letěl až k sedačce a se zavrčením se zastavil o sedačku.

„Promiň,“ pípl jsem a misku dal na zem. Naštvaně k ní přišel. Z jeho pohledu se dalo vyčíst: Co si o sobě myslíš? Debile! Aspoň že mi dáš nažrat. I když nevím, jestli se ten rybí hnus dá žrát, protože je určitě prošlá. Páchne to až ven!

Musel jsem se smát. Odhadl to přesně. Určitě byla prošlá.

„Neboj se. Zítra ti koupím tu nejdražší konzervu,“ smál jsem se a přišel ke gauči, na který jsem zasedl a pustil Tv. Dávali nějakej akčňák, takže další nudný odpoledne začíná!

Asi v deset jsem šel spát. Hrozně jsem se těšil na Nessie. Až uvidím její úsměv… oči. Jak já tu osůbku miluju! Místo Nessie jsem si vzal do postele Boba a ten jasně vysílal: Hele kámo, upřímně, nejsem gay. Jinak se mi usínalo docela dobře. Kocour si po chvíli taky zvykl a já jen slyšel slastné vrnění.

Ráno mě probudil zase Bob. Naléhavě mě lízal po obličeji.

„Bobe!“ vzdychl jsem odmítavě a odhodil ho pryč. Kouknul jsem se na hodiny. No, to snad ne! Zase jsem zaspal! Problém byl, že asi o dvě hodiny. Přímo jsem vystřelil z postele a vběhl do koupelny, kde jsem se rychle umyl. Potom jsem na sebe hodil něco vhodnýho a celý udýchaný jsem běžel k motorce. Nakopl jsem ji a přímo letěl. Stihnu třetí hodinu.

A opravdu. Rozrazil jsem dveře od učebny a jen viděl, jak učitelka skoro vykřikla, jak se lekla.

„Em… Já se moc omlouvám. Byla zácpa,“ řekl jsem rychle a opřel se o futra. Učitelce se zkřivilo čelo. Rozhlídl jsem se po třídě. Seděla tam. Krásná… Usmál jsem se na ni a ona mi úsměv oplatila.

„… jste si toho vědom? Pane Blacku! Posloucháte mě?!“ zavrčela učitelka a já se na ni zmateně podíval.

„Em… jo.“

„Zaprvé, říká se ano, zadruhé, neposlouchal jste, a za třetí, jste přišel pozdě už do druhé!“ vrčela na mě.

„Omluvil jsem se!“ zasténal jsem.

„Jistě že! Sedněte si, a! Do první lavice! Ne vedle slečny Cullenové!“ vrčela pořád.

„Co? To snad nemyslíte vážně!“ skoro jsem vykřikl. „Teda… lidi přes mě neuvidí,“ zakecal jsem to.

„Ale uvidí. Sednout!“ S tichým zavrčením, které mohla slyšet jen teď smutná Nessie, jsem si sednul. Naštvala mě! Kráva! Probodával jsem ji tím nejvíc zlým pohledem a bylo vidět, že se mi pohledem vyhýbá. Za celou hodinu jsem zlomil asi tři tužky a mou jedinou propisku. Učitelka se mi ani neopovážila říct, ať si vezmu sešit. Jen jsem seděl.

Konečně zazvonilo. Rychle jsem vstal a obrátil se. Taky stála, s taškou přes rameno, a usmívala se.

„Co se stalo?“ zeptala se moje víla.

„Zaspal jsem,“ uchechtl jsem se. „Poslední dobou se mi zdají samý pěkný sny,“ dodal jsem s úsměvem a došel k ní.

„Nebo spíš chodíš pozdě spát,“ zakřenila se.

„Dobře! Odhalila jsi mě!“ zasmál jsem se a přitáhl si ji blíž.

„Čekala jsem na tebe,“ vzdychla a rukou mě pohladila po tváři. „Chyběls mi.“

„Promiň. Ale jsem tady. Už se mě nezbavíš,“ usmál jsem se lišácky a shýbl se. Rychle si mě přitáhla k sobě a naléhavě políbila. Taky mi chyběla. To si musím přiznat. Rukou sjela k mé tváři.

Asi to bylo z jejího pohledu.

„Tati?“ usmívala se. Nebo já. Je to divný a já to cítím, že se směju.

„Ano, holčičko?“ Najednou tak stál.

„Víš… Co budu dělat o víkendu?“ začala.

„Zapomeň! Máma tě nepustí!“ spustil protestivně.

„Ale ty jo…“

„Nessie!“

„Tatínku! Moc tě prosím! Ty mamku přemluvíš!“ zasténala a já viděl její ruce, jak prosí.

„Co se děje? Kdo mě přemluví?“ Vešla do pokoje Bella. Bez váhání k ní došla a v myšlenkách ji začala prosit. Edward si vzdychl a opřel se o linku. Bella chvíli přemýšlela.

„No co! Já chtěla to samý! Jestli to tvýmu staromodnímu tatínkovi nebude vadit?“ zasmála se. Edward přivřel oči.

„Ale zlato!“ smála se Bella.

„Takže jo?“ jásala Nessie.

„Jistě. Proč ne. Aspoň budeme moct jet s tatínkem pryč,“ usmála se Bella. Cítil jsem, jak je Nessie šťastná.

Potom vidění skončilo. Odtáhl jsem se a cítil, jak se mi po tváři rýsuje úsměv.

Jen pokrčila rameny.

„Už se nemůžu dočkat…“ zašeptal jsem nadšeně.

„Pořád stejně nadržený…“ vzdychla si. „I když… taky se už nemůžu dočkat,“ uchechtla se a cvrnkla mě do nosu.

„No, budu to na sobě nechat znát. Dneska… na párty…“ usmíval jsem se.

„Že ty chceš, aby žárlila?“ řekla s přimhouřenýma očima.

„Ano! Jak to víš?“ zasmál jsem se. „A není to jen z toho důvodu,“ dodal jsem lišácky a přejel si jí očima. Na tváři se mi rýsoval ještě větší lišácky úsměv. Musel jsem se kousnout do rtu. Uchechtla se a rychle mě táhla k východu.

Šli jsme na chodbě, ruku v ruce, a já ji vedl ke třídě.

„Ness?“ usmíval jsem se a ona ke mně obrátila hlavu. „Nechceš třeba nacvičovat?“ nadzdvihl jsem jedno obočí a pobaveně se usmál. Vzdychla a zakoulela očima.

„Díky, ale já si radši počkám,“ uchechtla se a zastavila u třídy. „Tak na obědě. Sedíme zase s nima, neva?“ nadějně se pousmála, ale když viděla můj výraz, naštvaně vzdychla.

„Ne, ne. Tak jo. Jak si moje víla přeje,“ přemáhavě jsem se usmál. Utrhnu mu hlavu! Zářivě se usmála a přitáhla si mě k sobě. Nečekal jsem to. Jen jsem se uchechtl a nechal jí. Objal jsem ji kolem pasu a jemně políbil. Jak já to miluju. Tak jako jo. Teda ji víc, ale to je fuk.

„Jaku! Jacobe!“ volal někdo a já hned poznal ten vysoký hlas. Co ještě chce? S potichým zavrčením jsem se odtáhl. Ness vedle mě byla docela v klidu.

„Co chceš?!“ zavrčel jsem a Nessie mě štípla do žeber.

„Jaku…“ doběhla k nám a usmála se.

„Ano, Sáro?“ usmál jsem se.

„Já… jestli to není blbý, jo? Ale já si asi u tebe něco zapomněla,“ zašeptala ke mně. Nessie to nic neudělalo.

„Em…“ Co jí mám říct?

„Myslím tu rtěnku,“ usmívala se a můj vztek se začínal probouzet.

„Jaku, já žádnou neviděla. To si možná slečna spletla kluka,“ řekla vážně Ness. Koukl jsem se na ni. Mrkla na mě. Pousmál jsem se.

„To je fakt. Možná skopnutá pod skříní?“ hádal jsem jako. „Nebo nejsem jedinej.“ Obrátil jsem k Sáře hlavu a zvedl obočí.

„Ah… No, tak já se zeptám jinde,“ řekla rychle a s mávnutím naštvaně odcházela.

„Nesnáším ji,“ zavrčel jsem.

„To znamená, že už máme dva společné nepřátele, Jaku,“ usmála se Ness. Nejednou zazvonilo.

„Tak ahoj,“ uchechtl jsem se a krátce ji políbil. Potom mi zmizela ve dveřích. Otočil jsem se a šel do svojí třídy…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Samou láskou bych tě zabil 13. kapitola:

 1
26.05.2011 [18:24]

TwilightMishkanika248: Tak to vážně nevím.. :/ Zkus se zeptat na fórum.. :)

1. nika248
26.05.2011 [15:12]

Mne to nechce otvorit 11 a 12 kapitolu čo sa v nej stalo?
Inak strašne dobrá poviedka

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!