Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samou láskou bych tě zabil 10. kapitola

17.10.2010 (20:30) • TwilightMishka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1915×

10. kapitola

Celý den byl s ní, super. Hráli jsme různý kraviny, ale už k žádný puse nedošlo. Už byl večer asi deset hodin a my hráli prší.

„To neplatí! Určitě podvádíš!“ smála se, protože pořád prohrávala.

„Nepodvádím!“ bránil jsem se a dal sedmu. Zavrčela si  a brala si dvě. Dal jsem ještě jednu a tím jsem ukončil hru.

„To si mě nemusel nechat brát si to,“ vrčela si pro sebe.

„Ale prosím tě! Dáme někdy odvetu,“ slíbil jsem a zvedl se ze židle. „Já se jdu umýt a potom půjdeš ty, jo?“ usmál jsem se. A potom na gauč… Pomyslel jsem si.

„Jo… A Jaku?“ zavolala rychle. Otočil jsem se. „Nemůžu spát s tebou? Jako já to myslím dobře, víš? No… Já jen jestli se mi zase nebude něco zdát a…“ vymlouvala se.

„Jo, prosim tě!“ zasmál jsem se a šel do koupelny. No… tak se vyspím!  V koupelně jsem se vysprchoval a převlíkl do pyžama. Vyčistil zuby a šel zpátky. Seděla na židli a na klíně měla Boba. Hladila si ho a on vrněl.

„Miluje tě,“ zasmál jsem se a tím upoutal její pozornost. Nejdřív si mě přejela pohledem a potom se trošku začervenala.

„Já ho mám taky ráda, ale asi z toho nic nebude,“ pokrčila rameny a kocour jako by rozuměl, zvedl hlavu a odešel pryč. Zasmál jsem se a pokynul, aby se šla umýt. Vstala a šla. Já mezitím trošku uklidil náš binec. Karty, monopolly nebo konzoli. To mi zabralo asi čtvrť hodiny a to Nessie akorát vyšla z koupelny. Obličej měla zamyšlený a skoro nabourala do zdi. Uchechtl jsem se. Zakroutila hlavou a přišla ke koši. Něco vyhodila a podívala se na mě.

„Jaku?“ šeptla.

„Hm?“ usmál jsem se.

„Já asi můžu mít děti,“ šeptala pořád. Nadzdvihl jsem jedno obočí.

„Co?“ vydechl jsem překvapeně.

„Mám měsíčky,“ nechápala jako já. „Carlisle říkal, že se to nestane. To nemůže být možný,“ přemýšlela nahlas. Opřela se o linku a podívala se znovu na mě.

„Eh… to je… super,“ usmál jsem se nakonec. Taky se usmála a přiběhla ke mně. Objala mě a zmáčkla.

„To je!“ souhlasila šťastně. Zasmál jsem se a taky ji objal.

 Objímali jsme se asi 5 minut a potom jsem se odtáhl. Krásně se usmívala.

„Tak pojď, ty moje upírko,“ usmál jsem se a šel do ložnice. Oba jsme si lehli a ona se přitulila ke mně. Bob byl na okně a vrčel na mě.

„Nežárli!“ smál jsem se na něj. Mňouknul a díval se z okna. Ness se taky zasmála a zavrtěla se.

„Zítra musím do obchodu,“ šeptla. Ztuhnul jsem a hlasitě polknul.

„Proč?“ vydechl jsem.

„Jaku, mám to. Musím si něco koupit,“ vysvětlila a já viděl, jak se i přes tmu červená.

„Já tam dojdu. Musím něco nakoupit i sem a to, co ty potřebuješ, koupím taky,“ řekl jsem v klidu, aby na mně něco nepoznala. Vzdychla si a začala se smát.

„To chci vidět, jak mi budeš vybírat vložky,“ smála se.

„To by ses divila!“ usmíval jsem se a zmáčkl si ji blíž k sobě. Pousmála se a zavřela oči.

„Tak jo. Dobrou,“ vzdychla.

„Dobrou,“ usmál jsem se a taky je zavřel. Moje sladká Nessie!

   Ráno jsem vstal asi v šest a rovnou šel do obchodu. Musel jsem až do města, kde měli non - stop. Když mi ta prodavačka prodávala ty vložky, divně se na mě koukala.

„Někdy je to potřeba,“ pokrčil jsem rameny a rychle to dal do tašky. Zakroutila hlavou a pokračovala. Nakonec jsem odtud vypadl a jel domů. Bylo asi devět. Vešel jsem do domu a hned u mě byla Nessie. Divně se kroutila a vytrhla mi z ruky tašky. Vysypala je na zem a rychle našla to, co potřebovala. Potom letěla na záchod. Zase jsem to pracně posbíral a šel do kuchyně. Akorát vyšla Nessie ze záchoda. Byla bílá ještě víc a držela si břicho.

„Co ti je?“ ptal jsem se zděšeně.

„Ale! Bolí mě břicho,“ vzdychla a svalila se na sedačku.

„Aha. A potřebuješ něco?“ ptal jsem se pořád.

„Maximálně klid a teplo,“ vzdychla znova a obličej se jí zkřivil bolestně. „Au…“ zasténala. „Teplo?“ usmál jsem se a šel k ní. Sedl jsem si. „A jak potřebuješ teplo?“ usmíval jsem se. Vzala mi ruku a dala si ji na podbřišek. Prsty mi zajely pod její tepláky a ona se spokojeně usmála. Potom objala moji ruku a zavřela oči. Co?

„Trošku můžeš mačkat,“ zabručela mi do ruky.

„Mačkat?“ vydechl jsem. Ruku dala na moji a mačkala si na břicho.

„Jo,“ usmála se a rty přitiskla na mou paži. „Možná budu trochu náladová. Tak pozor,“ bručela a otevřela oči. Usmála se mi na ruce a nepřestávala mačkat.

„Em… to vidím,“ zasmál jsem se.

„Promiň,“ šeptla a zase zavřela oči. Co bych pro ni neudělal…

 Celý den jsem buď seděl nebo si došel na záchod. Nessie trpěla, ale docela to zvládala. Asi kvůli mně. Díval jsem se na televizi a snažil se potlačit nutkání podívat se na ni. Cítil jsem její pohled, ale když jsem se podíval, uhnula a začala se červenat. Ha! Asi v sedm večer zazvonil zvonek. Vyndal jsem ruku z jejího podbřišku a vydal se ke dveřím. Otevřel jsem a tam na mě koukala Bella a Edward.

„No konečně! Trpí. Dostala měsíčky,“ zasmál jsem se hned, jak jsem viděl, jak Bella ztuhla při slově trpí. Edward se zasmál. Bella bez pozdravu vešla dovnitř a hrnula se do kuchyně. „Díky, Jacobe,“ usmál se na mě.

„Nemáš za co. Je všechno ok?“ zeptal jsem se potichu.

„Jo. Už jo,“ usmál se a šel za nima. Bella seděla u gauče na kolenou a hladila Nessie po tváři. „Bylo to tu fajn,“ usmála se na ni Nessie.

„To je dobře, holčičko. Pojď, půjdeme domů,“ vzdychla Bella a zvedala ji ze sedačky.

„Ale bolí to,“ zasténala Ness a natáhla po mně ruku. Přiskočil jsem k ní a chytl ji.

„Tak ahoj a zítra ve škole,“ usmála se na mě a objala mě. Taky jsem ji objal a potom jsme společně došli ke dveřím. Tam jsme se ještě rozloučili a potom odešli. Klid! Konečně! I když, byl bych radši, kdyby tu byla. Bob zamňoukal a začal se mi motal kolem nohou.

„Tak a zase jsme si zbyli jen my dva,“ zasmál jsem se a vzal ho do náručí. Je strašně lehkej! Zavřel jsem dveře a šel zpátky do pokoje…