Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » S tebou? Nikdy! - 2. kapitola Přátelé

 Alice+Jasper,Rosalie a Emmett


S tebou? Nikdy! - 2. kapitola PřáteléNa přání čtenářů je tu další kapitolka. Jak dopadne jednání mezi Arem a Carlislem? Co na jejich „dohodu" řekne Bella s Edwardem? A jak vlastně dopadne ples? Nechte se překvapit. :-) Vaše AlizieCullen

2. kapitola – Přátelé:

 

Bella:

 

Devět párů zlatých očí. Tak medově zlatých, až se mi z nich zatočila hlava. Obezřetně se rozhlíželi, jakoby očekávali útok. Zřejmě nám nevěřili stejně, jako my jim. Pomalu vstoupili do sálu a za nimi se objevila další spousta zlatookých upířích vegetariánů. Aro vstal ze svého trůnu a s napřaženou rukou šel vstříc jejich vůdci Carlisleovi. Ten však před jeho rukou ucukl. Jistě věděl o daru mého otce. Ví taky o tom mém? Táta mě vždycky ujišťoval, že o mém daru neví nikdo mimo Volterru. Dokonce mě Renata neustále schovávala pod svůj neviditelný štít. Táta se mě vždycky snažil chránit, a tudíž jsem ani nikdy nebyla v přímém boji spolu s gardou.

„Vítej, Carlisle. Rád tě opět vidím,“ pronesl sarkasticky otec a Carlisle mu jeho tón oplácel.

„Já také. Dlouho jsme tu nebyli.“

„To ano. Mohli byste nás navštěvovat častěji. Dovol, abych ti představil svou dceru, Bellu Volturiovou.“ Přistoupila jsem blíže ke Cullenům a nepatrně kývla na pozdrav.

„Dobrý večer. Vítejte ve Volteře,“ pokusila jsem se o ten mrazivě děsivý tón a myslím, že se to i podařilo, protože jeden z nich, nazrzlý kluk, sebou polekaně trhl.

„Těší nás. Když dovolíš, Aro, rád bych přešel rovnou k věci.“ Táta se usmál a otočil se ke své pracovně.

„Následuj mě, Carlisle. Probereme to v mé pracovně.“ Carlisle na vteřinu ztuhl, pak se rychle podíval na toho zrzka a šel za Arem.

Ve chvíli, kdy se za nimi zavřely dveře, rozezněla se sálem hlasitá hudba k tanci. Byl to jistě tátův tah, aby je nikdo nemohl poslouchat. Štvalo mě to, ale hlavně, aby se spolu domluvili a byl konečně klid na obou frontách.

Několik párů začalo tančit a mě upoutal rozhovor na konci sálu. Stál tam ten Cullenovic zrzek s malou tmavovláskou a živě se o něčem přeli.

„To snad nemyslí vážně! Já se nechci... a s ní... ne!“ zuřil ten zrzek.

„Klid, Ed... Je to... šance,“ snažila se ho nejspíš uklidnit ta malá upírka. Moc jsem jejich hovoru nerozuměla díky hudbě, takže jsem ho ani nechápala. Raději jsem si začala prohlížet toho kluka. Když jsem se koukala pozorněji, tak nebyly jeho vlasy zrzavé, ale spíš bronzové v takovém roztomilém klukovském rozcuchu. Měl ostré rysy ve tváři a husté obočí. V tmavě modrém obleku vypadal elegantně a jasně modrá kravata podtrhovala bělost jeho pokožky. Byl nádherný. Proboha, na co to jen myslím? Není nádherný, nemůže být! Vždyť je to Cullen!

Zklamaná svými myšlenkami jsem se připojila ke gardě a raději dávala pozor na ostatní vegetariány. V jednu chvíli jsem zachytila pohled toho krásného upíra a on se na mě usmál.

„Bože to je tak krásný úsměv,“ pomyslela jsem si a v ten moment se mu koutky roztáhly ještě víc. Že bych to řekla nahlas? To určitě ne. Tak jak je to možné? Chmm... Třeba se usmíval něčemu úplně jinému.

Dál jsem pozorovala dění v sále, když v tom se rozrazily dveře Arovy pracovny a oba vůdci vešly s úsměvem na tváři. Hned mi bylo jasné, že se smíření určitě muselo povést. Atmosféra v sále se okamžitě uvolnila a všichni napjatě čekali. Carlisle přešel ke své rodině a Aro se ujal slova.

„Vážení přátelé. S Carlislem jsme se dohodli na míru a zároveň i na společné vládě našeho upířího světa. Na důkaz toho se moje dcera Bella provdá za Carlisleova syna Edwarda, abychom naše rodiny definitivně spojily.“ Cože? To přece nemůžou udělat! To si dělají s tátou srandu, ne? Tak to si ještě probereme. Luskla jsem prsty a všichni kromě Ara zkameněli. Ano, můj dar bylo zastavování času. Teď jsem ho použila, abych si s tátou promluvila v klidu a o samotě.

„Tati, to přece nejde. Já se nechci vdávat!“ začala jsem zostra.

„Já vím, dítě, ale je to jediná šance na mír. Až se to všichni nomádi dozvědí, přestanou bitvy. Když to neuděláš, tak se tu strhne strašná mela a spousta z nás by to nemusela přežít!“

„Jenže tohle je strašně nefér. Proč to mám odnést jenom já? Přece si nemůžu vzít někoho, koho ani neznám,“ snažila jsem se pořád o odpor.

„Bello, to nebude manželství jako takové. Jde jenom o to, abyste se oficiálně přede všemi vzali, chvíli spolu bydleli a to je všechno. Všechno to bude prostě jenom na oko, chápeš?“ naléhal na mě.

„Takže žádné plnění manželských povinností a jiný blbosti?“ ujišťovala jsem se.

„Buď bez obav. Do toho bych tě přece nikdy nenutil, Edward z toho asi taky nebude dvakrát nadšený,“ uchechtl se táta. To si dovedu představit. Jen doufám, že to nebude nějakej oplzlák.

„A kterej je Edward?“ Ať aspoň vím, kdo bude můj budoucí manžel.

„Tamten,“ ukázal táta na upíra, kterého jsem si ani prohlížet nemusela. Ten krásnej zrzek je Edward? Tak to bude zajímavější, než jsem si představovala.

„Drahoušku, mohla bys zase pustit čas? Musím taky oznámit datum vaší svatby.“

„Jo, jistě. Postav se tak jako předtím.“ Táta se napřímil a já luskla prsty znovu. Koukla jsem se na Edwarda, který se tvářil naprosto bez zájmu. Je mu je snad jedno, že se bude ženit bez lásky? Není! V duchu jsem zajásala, že má ruce zatnuté v pěsti. Jen se těš, pomyslela jsem si.

„Carlisle, chtěl bys k tomu něco dodat?“ otočil táta pohled na mého budoucího tchána.

„Snad jen tolik, že svatba se bude konat zde ve Volteře přesně za týden a všichni jsou srdečně zváni.“ Carlisle se usmíval od ucha k uchu, za to Edward vypadal, že každou chvíli vybuchne. Jeden z těch ostatních Cullenů mu položil ruku na rameno. Najednou se tvář mého budoucího manžela trochu rozjasnila. Asi si byli všichni hodně blízcí, když se dokázali tak uklidňovat.

Všichni přítomní upíři tleskali nadšením a měli taky proč. Konečně nebudou boje. Jeden přes druhého mluvili o svatbě, přípravách a svatební cestě. Teprve teď mi došlo, s čím jsem souhlasila. Vždyť budu manželka! Ztratím veškerou svojí svobodu, nezávislost a samostatnost. A navíc asi budu muset být vegetariánka! Cullen mě rozhodně nenechá lovit lidi na svém území. Asi jsem měla zatmění mozku, když jsem na tu svatbu kývla. Měla bych si o tom promluvit s Edwardem. Potřebuju zjistit, jak moc chce manželství prožívat. Očima jsem prohledávala sál, ale nikde jsem ho neviděla. Nenápadně jsem se vytratila na chodbu a nasála vzduch do plic. Okamžitě mě do nosu uhodila podivně sladká vůně. Určitě musí být Edwardova. Na nic jsem nečekala a šla po stopě. Jeho vůně mě dovedla až do blízkého lesa a dokonce k mému oblíbenému stromu, na jehož vršku seděl on. Edward Cullena, můj budoucí manžel. Brrr!

 

Edward:

 

Nesnesl jsem představu, že se bude ženit a ještě ke všemu s tou  lačnou masožravou upírkou. Měl jsem k takovým masožravcům odpor a k Volturiovým především. Nectili lidský život. Zabíjeli lidi a brali je jen jako potravu. Určitě se nikdy nezamysleli nad tím, že kdysi byli taky lidé.

Celý sál mi blahopřál ke krásné manželce, ale mě to prostě nezajímalo. Jistě, nemohl jsem si nevšimnout, jak je krásná a možná i roztomilá, tedy až na ty rudé oči. Nejvíc mě na ní zaujala mysl. Jednak jsem ji slyšel jen slabě a taky se mi líbily její myšlenky. Měla radost z toho, že mi ta svatba vadí stejně jako jí. Líbil se jí můj úsměv. Taky byla velice všímavá a poznala, když mě Jasper uklidňoval. Ve chvíli, kdy jsem zaslechl její rozjímání nad manželstvím, svobodou a její stravou, musel jsem pryč. Neměla v úmyslu stát se vegetariánkou a to mě rozčílilo! Jasně, že ji nenechám lovit lidi. Jako moje manželka se bude muset přizpůsobit, ať chce nebo ne. V mžiku jsem se vytratil z Volterry a zamířil do lesa. Potřeboval jsem být chvíli sám se svými myšlenkami. Uprostřed lesa jsem se zastavil a bezmyšlenkovitě vylezl na jeden z mnoha stromů. Na vršku jsem se posadil a rozhlédl se po krajině. Zafoukal vítr a odnesl ke mně vůni upíra a nejen tak ledajakého. Přicházela Bella. Sakra! Zrovna ona mi tu vážně chyběla. Proč mě otravuje? Zaslechl jsem i její myšlenky.

Co dělá na mém stromě? Jo tak její strom. Slečně zřejmě patří celá Itálie.

„Edwarde, chtěla bych s tebou mluvit,“ zavolala na mě.

Jo, chci ti říct, aby sis mě nebral Tak na to holčičko zapomeň. Nerozpoutám kvůli tobě válku.

„Tak mluv, Bello.“

„Nemohl bys slézt z toho stromu?“ Sešplhal jsem ze stromu, jak nejelegantněji jsem uměl. Chtěl jsem ji ohromit, aby byla víc poddajná mým názorům.

„Co bys chtěla?“ vrhl jsem na ni svůj zářivý úsměv.

Pane bože, to je... Už zase jsem ji přestal slyšet. A zrovna teď určitě budu potřebovat vědět, co si myslí.

„Chtěla jsem se zeptat, jak to bude po svatbě s krví. Já... no... nejsem si jistá, jestli dokážu přejít na zvířecí krev. Možná časem...“ byla čím dál víc nervózní a mě jí bylo skoro líto. Žádné líto! Je to Volturiovka!

„No víš, Bello. Na našem území se lidi lovit nesmí, takže,“

„Počkej! Mám nápad,“ přerušila mě.

„Carlisle je doktor. Co kdyby mi pro začátek přinesl transfúze? To by šlo, ne?“ zeptala se nadšeně. Bylo vidět, jakou má ze svého nápadu radost.

„Myslím, že to půjde, ale ne moc dlouho.“ Přikývla. Vypadala najednou tak nevinně, když se styděla. Akorát jsem netušil, zač by se měla stydět.

„Ještě o něčem jsi chtěla mluvit?“ zkusil jsem to.

„No, vlastně ano. Víš chtěla jsem se zeptat... no... jestli... ehm... jestli budeš chtít... no... uplatňovat všechny manželské nároky a povinnosti.“ Sklopila oči. Musel jsem se zasmát. Nechápavě na mě zvedla oči. Určitě by je měla krásné, kdyby nebyly tak rudé.

„Promiň, že se směju. Poslyš, ta svatba je pro nás oba povinnost a určitě ne zrovna příjemná. Já to beru jako obchod. Vezmeme se a ty u nás budeš nějaký čas bydlet. My se k tobě budeme chovat hezky a ty k nám taky. Budeš mít vlastní pokoj a jediná tvá i má manželská povinnost je polibek při obřadu. Bereš?“ Úlevně si vydechla a obdařila mě tím svým sladkým úsměvem. Najednou se mi líbila. Vlastně... byla rozkošná!

„Takže budeme...,“ začala  a nejspíš nevěděla jak dál.

„Přátelé?“ pomohl jsem jí.

„Ano, přátelé.“ Podala mi ruku a já si s ní tedy potřásl rukou na důkaz přátelství. Napětí mezi námi jako by ani neexistovalo. Chvíli jsme se na sebe jenom mlčky dívali.

„Asi bychom měli jít zpátky. Určitě už se po nás shánějí,“ prolomila ticho Bella.

„Ten ples je přece kvůli nám, takže bychom si ho měli jít užít, co ty na to?“ Protočila oči.

„Jasně, jdeme plesat,“ zasmála se a vyběhla z lesa. Následoval jsem ji zpět do Volterry a hlavního sálu. Když nás všichni upíři uviděli s úsměvem na tváři, evidentně si oddechli a zase se bavili s ostatními. Bella utíkala k Arovi a o něčem si začali tiše šeptat. Z Arových myšlenek jsem pochopil, že mu svěřuje náš rozhovor v lese a Aro z toho měl upřímnou radost. Sledoval jsem Bellu, jak se kouká na jeden z mnoha párů. Dle myšlenek to byl Demetri s Jane. Bella se k nim přiřítila a objala je. Taky Jane zašeptala, aby byla šťastná a moc ho nemučila. Tomu jsem se uchechtl. Dar Jane se skrýval v její hlavě. Pouhou myšlenkou dokázala komukoliv způsobit bolest. Už mě nebavilo sledovat tančící páry a vyšel jsem za Bellou.

„Zatančíme si?“ Malinko na mě vykulila oči.

„Jistě, jestli chceš,“ nejistě se pousmála.

„Bude mi potěšením.“ Nabídl jsem jí rámě. Zavěsila se do mě a loudavě jsme přešli do středu sálu. Naše těla se roztančila do rytmu hudby. Zlaté i rudé oči našich rodin se na nás upíraly a měli na mysli jediné. Bude mír.

 


 

Z celého srdce děkuji za všechny komentáře k předešlé kapitole. Udělali jste mi ohromnou radost. Snad se vám i tenhle dílek líbil.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek S tebou? Nikdy! - 2. kapitola Přátelé:

 1
06.04.2012 [21:26]

kachnullkaKrásná kapitola. Emoticon Už se těším sa jejich svatbu. Emoticon Emoticon
No nic, jdu rychle na další. Emoticon Emoticon

24.06.2011 [14:45]

KalamityJaneTeda, to je nádhera! Z poslední věty mám husí kůži

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!