Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » S tebou? Nikdy! - 11. kapitola Strach


S tebou? Nikdy! - 11. kapitola StrachNaše novomanželská idylka byla v minulé kapitole narušena Edwardovým přiznáním. Zachrání Edward situaci, nebo navždy ztratí Bellinu důvěru? A není zde ještě něco, čeho by se měli oba manželé bát? Příjemné čtení přeje Vaše AlizieCullen.

EDIT: Článek neprošel korekcí.

11. kapitola: Strach

Edward:

Byl jsem šťastný, jako žádný jiný upír, který kdy chodil po této zemi. V náručí jsem držel překrásnou upírku, jenž byla mojí manželkou. Nic víc už jsem si nepřál. Dostal jsem úžasný dar v podobě věčné lásky. Tiše jsme leželi a užívali si společnou samotu. Vzpomínal jsem na naše společné milování. Na Bellino tělo zmítající se v milostné křeči pode mnou. Byla překrásná, když vzrušeně dýchala, slastně přivírala oči a zarývala mi nehty do kůže. A ve chvíli, kdy jsem ji přiváděl na vrchol rozkoše, sténala a pak vykřikla slastí, byl jsem v sedmém nebi. Teď mi spočívala její hlava na prsou a ve vlasech se jí tetelila všechna  ta malá peříčka z dek a polštářů.

Dokonce jsem se jí vyznal z toho, jak moc jsem s ní šťastný. Začali jsme si povídat, hlavně o Arovi, ale jedna jediná věta, kterou jsem neprozřetelně vypustil z pusy, všechno zničila.

Ve chvíli, kdy jsem Belle přiznal dar můj a mých sourozenců, jsem věděl, že je průšvih. Viděl jsem jí na očích, jak moc je zklamaná. Hleděla na mě s takovou nenávistí, až mi málem puklo srdce. Ustupovala ode mne a já se ji snažil uklidnit, jenže proti ní jsem neměl šanci.

Luskla svými prsty a...probral jsem se spoustu metrů od naší chaty. Ta byla skoro rozpadlá tím, jak jsem jí proletěl. Zřejmě mnou hodila Bella. No, nemohl jsem se jí divit. Pro ni to byla zrada od milovaného člověka, manžela. Styděl jsem se za to, jaký jsem byl hlupák. Měl jsem jí to říct hned a určitě by se něco takového nestalo. Musím jí najít!

Prohledal jsem chatu, ale její pach slábnul. Pamatoval jsem si, co nám říkala o svém daru. Zastavení času vydrží jen na 15 minut, takže nemůže být daleko. Uvědomil jsem si, v jakém stavu ode mě utekla. Byla přece nahá, tudíž mohla utíkat a pláž, kde byly naše kufry. Vystřelil jsem jako kámen z praku, jenže na pláži mne čekalo opět zklamání. Pláž byla pustá, stejně jako já bez Belly. Co nejvíc jsem nasál vzduch a zaradoval se. Byla tady! Šel jsem po stopě a bedlivě naslouchal zvukům džungle. Skřehotání ptáků jsem si nevšímal a soustředil se na zvuky, které do této přírody nepatří. Obešel jsem skoro celý ostrov a došel ke skále na opačném konci něž byla naše chatka. Rozhlédl jsem se a... Bella seděla až na samém vrcholku, nepřítomným pohledem se dívala do oceánu a v rukou drtila kamení. Vítr si pohrával s jejími vlasy. Byla překrásná. Toužil jsem ji obejmout a konejšit ve své náruči. Bál jsem se promluvit, tak jsem se stále jen díval na to nádherné zjevení.

Z ničeho nic sebou trhla a podívala se na mě.

„Chci být sama Edwarde,“ pronesla pohrdavým tónem. Litoval, že neslyším její myšlenky, abych věděl na čem jsem, protože očima mi vyjadřovala čistou nenávist a tomu jsem prostě nemohl uvěřit. Nechtěl jsem si připouštět, že by mě má láska, má věčnost, mé všechno mohlo tak hluboce nenávidět.

„Ale já ti chci všechno vysvětlit, miláčku,“ pokusil jsem se o začátek. Bella zavřela oči a chvilku ani nedutala. Pak je otevřela...

„Nechci nic slyšet. Odejdi!“ přikázala mi. Chtěl jsem se jí zkusit omluvit, ale pak jsem to neudělal. Dostal jsem strach z jejího dalšího odmítnutí. U srdce mě bolelo, když jsem viděl tu ublíženou a hluboce zraněnou bytost, která pro mě znamenala celý svět!

„Dobře. Kdybys mě potřebovala, budu u chatky.“ Víc jsem ze sebe nedostal.

Rychle jsem se otočil a zmizel v džungli. Nedokázal jsem být s ní, i když jsem věděl, že re to tak správné. Bolest, kterou cítila, jsem měl v sobě i já. Trpěl jsem spolu s ní, ačkoliv se to může zdát divné. Svou vzájemnou lásku jsme si prozradili teprve před pár dny, ale už teď jsme byli propojeni neviditelným poutem.

Napadlo mě přichystat Belle nějaké romantické překvapení. Doběhl jsem zpátky k chatce a prozkoumával vodopád. Pro upíra nebyl problém vytvořit na skále rovné a ploché místo dlaněmi. S naší silou to byla hračka. Posbíral jsem spoustu květů v okolí a na té ploše z nich vytvořil veliké srdce, které jsem ještě vyložil palmovými listy. Kritickým okem jsem přehlédl svoje dílo. Pořád tomu něco chybělo, avšak nenapadlo mě nic správného. Přehraboval jsem se ve svých kufrech, ale nic. Horečně jsem přemýšlel a procházel přitom chatu. V tom mi do očí uhodila láhev vína skleničky. No jistě! Popadl jsem láhev a zavětřil kořist. V okolí moc velkých zvířat nebylo, takže jsem si musel vystačit s několika opicemi, jejich krev jsem horko těžko nalil do láhve. Vrátil jsem se k vodopádu a postavil krev spolu s skleničkami do prostřed srdce. Sedl jsem si pod vodopád a nechal se omývat ledově čistou vodou. Sluníčko mě rychle usušilo, tudíž jsem se oblékl a nervózně jsem chodil kolem chatky, až se pod mýma nohama vytvořila hluboká brázda. Zoufale jsem zatínal ruce v pěst. Kde jen je? Proč se nevrací? Ptal jsem se sám sebe.

Jak jsem byl zabraný do svých myšlenek, nevnímal jsem dění kolem sebe.

„Edwarde?“ vyděsil mě jemný hlásek mé ženy. Stála u palmy, ruce zkřížené za zády mokré vlasy jí splývaly na ramena. Stydlivě se na mě usmála a pro mne byl svět najednou krásný jako předtím.

„Ty jsi přišla!“ žasl jsem. Plaše kývla a přistoupila blíž ke mě.

„To je pro tebe,“ ukázal jsem směrem ke květinovému srdce na skále. Její tvář zjihla, zněžněla. Došla těsně ke mě.

„Je mi to líto, Edwarde. Nechtěla jsem být zlá,“ šeptala rozechvěle a vzlyky měla na krajíčku. Objal jsem ji a pevně držel.

„Neomlouvej se, lásko. Měla jsi plné právo, být naštvaná,“ uklidňoval jsem ji. Usmála se a nastavila mi svou tvář.

„Něco jsem ti přinesla.“ Otevřela malou pěstičku a v ní byla mušlička. Jemně krémová s hnědým vroubkováním. Její vršek byl omotaný koženým provázkem. Vzal jsem si jí a hned zavázal kolem krku. Bella zářila jako sluníčko na nebi nad námi.

„Miluji tě,“ zazněla slova z jejích úst jako rajská hudba.

„I já tě miluji,“ odpověděl jsem a políbil ji. Neovládal jsem své touhy a popadl ji do náruče. Tiše zasténala a prohloubila náš polibek. Položil jsem ji doprostřed srdce, kde jsme se milovali a naše milování bylo plné něhy a lásky tak veliké, že ji nikdo a nic nerozdělí.

Dny plynuly a plynuly. Už jsme byli na ostrově skoro dva týdny a je pravda, že kromě milování jsme toho moc nedělali. Dny jsem trávili u vodopádu a v noci jsme se koupali v oceánu. Měsíc vytvářel na hladině miliony třpytivých odlesků jako naše pokožka na slunci. Naše idylka však měla brzy skončit.

Zrovna jsme leželi na pláži a doznívající vlny orgasmu lehce třásly našimi těly, když mi zazvonil telefon. Zprvu jsem ho ani zvedat nechtěl, ale zvonění neustávalo. Na displeji blikal nápis „Alice“.

„Alice?“ zavrčel jsem.

„Edwarde, co je s Bellou?! vřískala  Alice pomateně. Bella zvedla hlavu a ustrašeně poslouchala.

„Co by s ní mělo být?“ nechápal jsem ji. Na druhém konci jsem uslyšel hluboké oddychnutí.

„To jsem si oddychla. Ztratila se mi. Viděla jsem vás a najednou byla pryč. Ani teď nic nevidím,“ vysvětlila mi. Bellino čelo se zkrabatilo do rýhy, kterou jsem tak nerad viděl.

„Jak je to možné, Alice?“

„To já nevím. Je to jako by umřela, ale to bych viděla pohřeb, nebo alespoň příčinu, ale tohle bylo z ničeho nic. Carlisle má o vás starost. Raději byste se měli vrátit,“ dokončila svůj monolog. Nic jsem nechápal.

„Dobře, Alice. Hlavně se uklidni. Vrátíme se, jak jen to bude možné. Ahoj.“

„Ahoj.“

Starostlivě jsem se podívala na Bellu.

„Jako, že mě Alice nevidí? Nechápu to,“ mluvila smutně.

„Alice má vize o budoucnosti upírů, které zná. Tebe viděla v vizích, ale pak jsi jí zmizela. Něco jako když vypneš film,“ pokusil jsem se jí to vysvětlit.

„To znamená, že umřu?“ děsila se. Měl strach jako ona, ale nesměl jsem ho dát najevo. Určitě by jí to vyděsilo ještě víc.

„Ale kdepak. Neviděla příčinu, pohřeb, prostě nic. Je vůči tobě slepá,“ konstatoval jsem smutně. Vrtalo mi hlavou, co se asi tak mohlo stát. Bella se mě držela jako klíště a v očích jí panoval strach.

„Neboj se, lásko. Přijdeme na to, čím to je, ale raději bych se vrátil domů“ Bella pokývala hlavou a našpulila rty.

„Jdu balit,“ sykla a zmizela z pláže. Nemeškal jsem a utíkal za ní. Našel jsem ji v chatce. Oblečení házela bez ladu a skladu do kufrů a než jsem se zmohl k pomoci, měla všechno hotové.

„Můžeme letět,“ oznámila mi, ale já věděl, že něco není v pořádku. Byla duchem nepřítomná, ani se na mě nepodívala. Chápal jsem ji, ale zase nic tak hrozného se nedělo.

„Bells, co je ti?“ Očima těkala po místnosti.

„Co když se něco stane?! Zašeptala.

„Nic se nestane, miláčku. Alice určitě jenom zbytečně plaší,“ snažil jsem se ji utěšit, i když jsem věděl, že lžu. Pochybovačně se ušklíbla.

„Lžeš, jenže já se bojím o tebe a tvou rodinu. Co když se vám něco stany, když mě budete chránit?“ Ona má starost o nás? To je blázínek.

„Ty můj blázínku. Vždyť něco takového by už Alice dávno viděla,“ usmál jsem se. Opatrně jsem si vzal do náruče a konejšil ji. Byla tak vystrašená. Kdyby nebyla upír, přísahal bych, že se snad třásla. Pomalu se uklidňovala a tiskla se ke mě.

„Tak jdeme,“ zvedla ke mě svou líbeznou tvářičku.

„Miluju tě, Bello,“ zavrněl jsem jí do ucha.

„A já miluji tebe,“ špitla a vrhla se na mé rty.

Seděl jsem spokojeně v letištní hale, držel za ruku Bellu a sledoval míhající se lidi kolem nás. Poslouchal jsem v jejich myslích a docela se i bavil. Jedna malá holčička se na mě se zájmem dívala. Myslela si, že jsem anděl. Musel jsem se tomu smát. Pozorněji jsem si dívenku prohlížel. Hnědé copánky jí rámovaly kulatý obličej s velkýma hnědýma očima.  Malými prstí cvrnkala do nosu plyšového medvídka na svém klíně. Pak se vymrštila ze sedu a dětským cupitáním pospíchala k nějakému muži. Byl to její otec. Vyzvedl ji k sobě, něžně políbil na tvářičky a zatočil se s ní třikrát dokola. Holčička výskala radostí a nadšeně tleskala.

„Edwarde?“ zatahala mě Bella za rukáv.

„Copak?“ otočil jsem se k ní a... ztuhnul jsem. Bella měla vytřeštěné oči, jako kdyby viděla ducha.

„A... a... asi se něco děje,“ koktala. Drtila mou ruku ve své dlani. Mrkl jsem na zbytek jejího těla. Zdála se mi v pořádku.

„Ale co? Bello, nestraš mě, prosím.“ Bleskově vzala mou ruku a položila si ji na sebe. To co jsem ucítil mi navěky změnilo život.

Letištní halou prolétly dva stíny, kterých si ovšem žádný člověk nevšiml. Nikdo nemohl vidět upíří pár, jak utíká pro pomoc ke své rodině. Ti dva měli strach. On se bál o život své milované, jenž byl v ohrožení, ona se pak bála o něj a jeho rodinu a možná i o někoho dalšího. Jejich rodina byla o několik desítek kilometrů dál napůl šílená z nejistoty. Neměli tušení, co se děje s jejich milovanými dětmi a sourozenci. Hlava rodiny, Carlisle, se snažil ostatní uklidnit, ale jeho mysl zahazovala veškeré možné scénáře, z kterých mu bylo velice úzko. Pro rodinu Cullenů byla v této chvíli nejhorší ta nejistota. Netušili co se skrývá za výpadky v Aliciných vizích a o to větší měli strach. Je snad ohrožen život Belly? Přijde jejich syn o svou životní lásku?

 


 

 

 

Moc vám všem děkuju za komentáře v minulém dílku. Snad jsem vás navnadila touto kapitolou k tomu, aby jste zachovali svou přízeň mojí povídce. Vaše AlizieCullen



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek S tebou? Nikdy! - 11. kapitola Strach:

 1
08.06.2011 [19:15]

VampE4Bpáni! Další please

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!