Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » S nimi rodina? Nikdy! - 4. kapitola

Jacob :D


S nimi rodina? Nikdy! - 4. kapitolaJak dopadne návštěva Cullenů? Prozradím, že holky budou vyprávět své příběhy, takže se dozvíme další informace o nich. Příjemné čtení!

4. kapitola - Vyprávění...

 

„Těší mě,“ usmála jsem se na něj a pokračovala.

„Takže teď ti teda řeknu něco o nás.“ Pohodlněji jsem se usadila a začala vyprávět nejdříve o našem druhu.

„Takže máme tři podoby. Bojovou...“ Přeměnila jsem se do bojové podoby a Jazz se trochu odtáhl. „Neboj, neublížím ti. Zabíjíme jenom červenooký upíry.“ Zasmála jsem, ale Jazz ztuhl.

„Jsi v pohodě?“ ptala jsem se s obavami. Vypadal dost zvláštně.

„Ehm, asi bych tu neměl být,“ řekl a zvedl se.

„Počkej! Co jsem řekla?“ ptala jsem se nechápavě.

„Že zabíjíte rudooký upíry?“ Odpověď převedl do otázky a smutně se usmál. Ach ne, já jsem idiot!

„Ale ty už jím nejsi, tak proč bych ti měla ubližovat? Navíc, tobě bych ublížit ani nechtěla!“ řekla jsem a on se mi nechápavě podíval do očí.

„No, já nevím, asi -“

„Mlč a posaď se!“ okřikla jsem ho a on se po chvíli váhání vrátil na pohovku.

„Takže bojovou, upíří nebo vlčí.“ Přeměnila jsem se v upíra a on se trochu uvolnil.

„A tu vlčí mi taky předvedeš?“ ptal se a nevěřícně mě pozoroval.

„To nepůjde. Můžeme se měnit buď na upíry, nebo vlky. Ale jestli chceš vidět, jak se měníme ve vlka, tak počkej na Al,“ řekla jsem a usmála se.

„Takže ona se neumí přeměnit v upíra, ale zase dokáže mít vlčí podobu?“ ptal se a viditelně se snažil urovnat si všechny informace.

„Ano. A teď třetí podoba. Lidská,“ dopověděla jsem a přeměnila se v obyčejného člověka.

„V této podobě můžeme spát a jíst lidské jídlo, ale zase si můžeme ublížit i obyčejným nožem. Když jsme v bojové, vlčí nebo upíří podobě, může nám ublížit pouze olovo a zbraně z olova se moc nevyrábí, takže je to docela výhodné. Když bojujeme s upíry, používáme zlaté zbraně, protože nic jiného vaší kůží neprojde.“ Zasmála jsem se a Jazz se na mě pochybovačně podíval.

„To je hloupost, nic nám neublíží!“ řekl a já se začala smát ještě víc.

„Myslím, že já o tom vím víc než ty a vy o tom jenom nevíte, ale zpět k tématu. Vlkodlakům, které mimochodem taky zabíjíme, pokud je jich hodně, ublíží jenom stříbro, a tak používáme i stříbrné zbraně. Jinak k tomu, abychom byli plně při síle, potřebujeme krev i lidské jídlo a čas od času i spánek, takže od té doby, co jsem s Esmé, spím pravidelně každou noc, ale nepotřebuju to,“ řekla jsem a podívala se na Jazze.

„Můžu mít ještě otázku?“ zeptal se mě po chvíli ticha.

„Samozřejmě!“

„Co by se ti stalo, kdybych měl olověný meč a sekl tě?“ ptal se a já si všimla, že si do zbývajících křesel sedá zbytek mé a jeho rodiny.

„No, zahojí se nám to, pokud v ráně olovo nezůstane, ale docela to štípe.“ Oklepala jsem se při vzpomínce na olovo v mé kůži.

„Zahojí?“ ptal se někdo za mými zády.

„Ano, ať se říznu čímkoliv v lidské podobě nebo zlatem v upíří, zahojí se to. Vždycky se to zahojí, ale po olovu zůstávají jizvy.“ Kterých mám strašně moc, dodala jsem v duchu. Povzdychla jsem si a otočila se na rodinu.

„Tak a nechtěly byste nám říct i vaše příběhy?“ zeptal se Carlisle.

„Ano, ale vy nám taky!“ odpověděla pohotově Rose.

„Platí, můžete začít.“

„Takže, já jsem byla přeměněna v devatenácti v Amstredamu roku 1940. Moji rodiče byli židé, takže otce zabili a matku odvezli do pracovního tábora, odkud se už nevrátila. Já a moje sestra, které bylo šestnáct, jsme byly zrovna na cestě do koncentračního tábora, když nás přepadli upíři. Moji sestru zabili, ale já se schovala pod ní, takže mě neviděli, když už zabili všechny, našli mě. Chystali se mě zabít, ale přišli tam tři Lamuni. Jedna z nich byla dívka, která se později představila jako Marie, ta mě chytla za ruku a odvlekla pryč. Když jsme byli v lese, řekla mi, že se mi omlouvá, a pak mě kousla. Okamžitě jsem usnula a týden spala.“

„Spala?“ ptal se nechápavě Edward.

„Ano, naše proměna trvá jen dva dny a přitom necítíme žádnou bolest, prostě to vypadá, že spíme nebo jsme v kómatu, přirovnejte to, k čemu chcete,“ odpověděla jsem jim já a oni přikývli.

„Takže když jsem se po dvou dnech probudila, byla jsem stále v tom lese a kolem mě seděli ti tři Lamuni. Vysvětlili mi, co jsem, a ta dívka se mi znova omluvila. Pak mi nabídli, že můžu jít s nimi. Souhlasila jsem, a tak jsem asi dva roky žila s nimi. Mezitím mě naučili postarat se o sebe a vyprávěli mi historii Lamunů a tak podobně. Ta dívka měla šestnáct, a tak mi hodně připomínala sestru a já ji za ni i považovala. Jenže pak nás jednou v noci našli rudoocí upíři. Já byla vzhůru a pozorovala okolí z koruny stromů, ale ostatní spali. Vzpomínala jsem na rodinu, a tak jsem si jich ani nevšimla, takže až když jsem uslyšela výkřik Marie, tak jsem si všimla, že kolem ní stojí upíři. Zakřičela na druhou stranu, než jsem byla, že mě má ráda a ať uteču. Jeden upír u ní zůstal a dva se vydali směrem, jakým na mě křičela. Ještě chvíli jsem nehnutě seděla, ale když ji ten upír kousl, tak jsem vystřelila a po větvích se dostávala dál. Doběhla jsem k moři v Rusku. Tam jsem na vysokém útesu usnula vyčerpáním. Probudila jsem se a nade mnou se skláněla Esmé a Al. Společně jsme pak odešly do Kanady, kde bydlely,“ dopověděla Rose a utřela si slzy, které jí stékaly po tvářích. Byla jsem na tom stejně. Cítila jsem všechny její pocity a navíc jsem věděla, jak strašně moc byla nešťastná ze ztráty rodiny a pak i jejich náhrady, protože mi to již několikrát vyprávěla. Koukla jsem se na Jazze a ten se na mě smutně usmál. A pohladil mě po ruce. Pokusila jsem se usmát a utřela si poslední neposednou slzu.

„V pohodě, Rose?“ zeptala se Esmé.

„Jasně, můžete pokračovat!“ řekla a párkát zamrkala, aby vyhnala slzy.

„Já jsem byla přeměněna v roce 1910. Je mi pravděpodobně osmadvacet, ale s jistotou to říct nemůžu, protože si z lidského života nic nepomatuji. Takže, vím jen svoje jméno. Po proměně jsem žila sama v Kanadě. Měla jsem malý domeček v lese, kde nikdo nechodil. Jednou, když jsem se vrátila z lovu, jsem před dveřmi našla malou spící dívku. Byla taky Lamunumem, a tak jsem ji odnesla do domu. Když se po několika hodinách probudila, poděkovala mi a povyprávěla svůj příběh. Řekla jsem jí taky něco o sobě a ona se mě zeptala, jestli může zůstat. Dovolila jsem jí to a od té doby jsme byly dvě. Pak jsme našly Rose. Když jsme ji našly, ležela na tvrdém a studeném kameni a třásla se zimou. Celou tu dobu, co jsme ji hlídaly a čekaly, až se probudí, křičela ze spaní a brečela. Pak, když se probudila, jsme jí nabídly, jestli nechce jít s námi a ona souhlasila. Po nějaké době jsme potkaly Iz, která se k nám chtěla přidat. Byla moc milá a hodná, takže jsme souhlasily, a tak žijeme do teď,“ dopověděla svůj příběh Esmé a já se šťastně usmála. Když jsem si vzpomněla na tu chvíli, když jsem je zahlídla poprvé… Usmívala jsem se jako měsíček na hnoji.

„Takže to byl příběh Esmé a teď já. Byla jsem přeměněna ve dvaadvaceti v Německu v roce 1948. Zrovna skončila válka a my to byli i s rodinou oslavit. Unesli mě vlkodlaci a jeden z nich mě kousl. Strašně to bolelo, a tak jsem se nemohla soustředit na to, co se děje kolem, ale najednou bolest ustoupila a já usnula. Když jsem se probudila, byl u mě muž, který mě všechno vysvětlil a pak zmizel. Když jsem se vydala do lesa, měla jsem první vizi. Když jsem byla člověk, měla jsem sny o tom, co se stane, ale teď jsem byla vzhůru, takže jsem se prostě posadila a soustředila se na svoji budoucnost a samozřejmě se mi to povedlo a já měla vizi o malém domečku v Kanadě a strašně milé paní, které jsem říkala mami. Po několika týdnech jsem se dostala do Kanady a našla Esmé a pak jsme potkaly Rose a nakonec se k nám přidala i Iz.“ Al se usmívala a všichni s ní.

„No, tak bych asi měla já, ale jestli bych vás mohla požádat, byla bych ráda, kdybyste začali vy,“ ukázala jsem na Culleny a Carlisle se hned ujal slova.

 


 

Chtěla bych nějak reagovat na komentáře u minulé kapitoly (za všechny vám samozřejmě moc děkuji), takže bych chtěla říct, že si ještě nejsem jistá, kdo s kým bude, třeba nakonec budou úplně s někým jiným, prostě se nechte překvapit, stejně jako já. ;)

 

Moc děkji, AnnieS.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek S nimi rodina? Nikdy! - 4. kapitola:

 1
10. Verča
30.01.2012 [20:05]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. Elis
29.01.2012 [13:59]

velice zajímavé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. BabčaS.
29.01.2012 [12:23]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.01.2012 [11:39]

AngieCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Roel
29.01.2012 [11:38]

Uz se tesim na dalsi príbēhy.... Emoticon Emoticon

29.01.2012 [11:11]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.01.2012 [11:06]

AddyCullentaky bych těla klasiku, nebo Bellu a Emma... Byla by to sranda! Emoticon Moc hezky napsané, takže se těším na další dílek!!! Emoticon Emoticon Emoticon

3. 77Alex77
29.01.2012 [10:50]

kapitola napísanaá veľmi pekne......dozvedela som sa zaujímavé príbehy, ktoré by ma len tak nenapadli Emoticon
-poviedka je originálna už lne tím, že sa môžu meniť,.....to je výborný nápad Emoticon

-myslím si ale, že keď ich budeš párovať, najlepšie by bola klasika- proste E+B J+A E+R C+E.... Emoticon mňa by to osobne potom už nejako nebavilo....takže odporúčam to tak,....ale samozrejme, je to len na tebe Emoticon
-no, tak teším sa na další a diel a som zvedavá, čo s toho bude.,...kto bude s kým.... Emoticon

Emoticon Emoticon Emoticon

2. Simona
29.01.2012 [10:20]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.01.2012 [9:22]

NeyimissČlánek jsem ti opravila, ale měla jsi v něm až přílišné množství chyb. Nejlepší bude, když si najdeš korektora, který ti s opravou článků bude pomáhat ještě před přidáním sem.
Příště si dej větší pozor na:
* slovesné třídy;
* čárky;
* malá/velká písmena;
* chybějící
- písmena;
- interpunkční znaménka;
* překlepy;
* slovosled;
* shodu podmětu s přísudkem;
* ji/jí;
* oddělování oslovení;
* Ú/Ů;
* krátké/dlouhé samohlásky;
* skloňování;
* číslovky - alespoň ty základní se vypisují slovem, ne číslem;
* vnitřní monolog;
* přímou řeč - zasílám koncept, kterého se můžeš držet...

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!