Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » S láskou, Neznámý - 3. kapitola

a jede se!


S láskou, Neznámý - 3. kapitolaKoho Bella potká na nákupech a následně v knihovně? Co Bellu tak rozhodí?
Příjemné počtení a děkuju za všechny komentáře, které mě moc potěšily. Snad se vám i tento dílek bude líbit, Vaše Veruuuu.

Po všem, co dělo celý týden, jsem si potřebovala vyčistit hlavu a rozhodla jsem se, že si zpříjemním den krátkými nákupy.

Zrovna jsem se prodírala okolo stojanů, které byly přecpané oblečením a sebemenší zavadění o ně by znamenalo, že na vás ta kupa oblečení popadá a pokud ne na vás, tak alespoň na zem, když mi výhled zakryly dvě ledové ruce. Leknutím jsem vypískla a za mnou jsem slyšela pobavený, mně dobře známý smích.

 

„Ale Bello, přece ses nelekla,“ zašeptal mi pobaveně do ucha. Cítila jsem jeho úsměv a to jsem se na něj nemusela ani podívat.

„Co chceš?“ vyštěkla jsem na něj nabroušeně. Už jsem kvůli němu měla jednu nepříjemnost a nehodlám mít další.

„Ty se zlobíš na mě?“ řekl a obešel mě, aby mi viděl do očí. „Ta vráska ti ale sluší,“ dodal. Jestli si myslel, že mě těma sladkýma řečičkama oblbne, tak se spletl. Proč se vůbec namáhá, když má tu svoji plastikovou barbie?

„Nevím, o co ti jde,“ neodpověděla jsem na jeho otázku a snažila se znít chladně, aby věděl, že nemám zájem s ním komunikovat.

„Chtěl jsem se ti vlastně omluvit za Mandy…“

„A?“ skočila jsem mu do řeči.

„Bello, opravdu jsem nevěděl, že ti něco provede. Rozešli jsme se už před třemi týdny. Mrzí mě to.“ Snažila jsem se sebevíc, aby mě to neobměkčilo, ale cítila jsem, že tento boj prohrávám. Mírně jsem se pousmála.

„Takhle ti to sluší ještě víc,“ pověděl mi hned. „Tak se na mě, prosím, nezlob.“

„A nelžeš mi, Edwarde? Nemluvila o tobě v minulém čase.“ Zamračila jsem se, protože jsem si vybavila, že řekla s mým klukem. Ne s mým bývalým klukem. Copak by měla potřebu se ponižovat a nazývat ho jejím, pokud by už její nebyl?

„Vážně spolu už nechodíme,“ odpověděl a zkoušel na mě ten omamný úsměv, který by mi v jinou chvíli podlomil kolena, ale teď jsem se snažila řídit rozumem a přitažlivost dala stranou.

„Já nemám potřebu vyvolávat problémy. Stejně jsme spolu byli jen na čokoládě, tak můžeme zůstat tam, kde jsme byli předtím, než jsi do mě vrazil, a nadále se ignorovat,“ vyhrkla jsem. Ani jsem si neuvědomovala, co jsem to vlastně řekla. Opravdu chci dělat, že ho neznám? Tvář se mu zkřivila do zvláštní grimasy.

„Jestli je to to, co chceš…, tak ti nebudu bránit,“ řekl o poznání smutněji. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem udělala hloupost. Proč se k němu chovám nepřátelsky, když on za to vlastně nemohl? Otočil se k odchodu a ve mně to vyvolalo podivnou úzkost.

„Nechoď… Promiň,“ šeptla jsem. Otočil se na mě a zřejmě čekal, že něco dodám. „Neměla jsem být na tebe naštvaná za něco, za co jsi nemohl.“

„Jsem rád, že to říkáš, Bello. A víš co? Asi ti zase něco dlužím.“ Znovu vykouzlil úsměv, při kterém mi srdce vynechalo pár úderů a já se musela nadechnout, abych se trochu probrala. „V pořádku?“ zeptal se a vyplašeně se na mě díval.

„Jo, já jen… Zatočila se mi hlava,“ vymyslela jsem si rychle. Přece mu nepřiznám, že jsem tak naměkko z něj.

„Chceš jít raději na pokoj?“ tázal se znovu tím starostlivým tónem.

„Ne, to je dobré. Už jsem v pohodě,“ ujišťovala jsem ho a snažila se usmát, abych svým slovům dodala pravdivost. „Tak kam skočíme? Máš ráda čínu? Mohli bychom do jednoho bistra tady za rohem.“

„Jo, to zní fajn,“ přitakala jsem, ale než jsme mohli vyrazit, musela jsem ještě zaplatit tričko, které jsem měla v košíku. „Jen si ještě skočím k pokladně.“

„Počkám,“ usmál se a já se raději soustředila, abych nenarazila do stojanu vedle mě. Měla bych se probrat. Přece se nemůžu nechat takhle oblbovat, že ani nevím, čí jsem. Pak jsem si však vybavila ten úsměv a trochu zavrávorala.

„Slečno, je vám zle?“ křikla na mě pokladní.

„Ne, to je v pořádku,“ odpověděla jsem. Tuhle frázi asi teď budu používat často. Co mi to ten Edward dělá???

 

***

 

„Děkuju za pěkný den,“ řekla jsem Edwardovi, když jsme stáli přede dveřmi. „A snad to půjde vyprat,“ dodala jsem a společně jsme se rozesmáli. Má šikovnost se opět projevila, když jsem na Edwarda převrátila své jídlo a zašpinila mu tak kalhoty i košili.

„Aspoň na tebe budu mít památku.“ Pomalu se ke mně začal naklánět.

„To snad radši ne,“ vyhrkla jsem a zvedla ze země tašku s nákupem. Když jsem znovu zvedla hlavu, viděla jsem v jeho tváři zvláštní výraz. Ale já ho přece nemohla políbit, to… Prostě to nejde.

„Tak zase příště, měj se hezky, Bello.“ Jeho hlas zněl zklamaně a mně začal v hlavě hlodat malý červíček nejistoty, který mi říkal, že jsem hloupá a promarnila jsem šanci na polibek, jež by byl určitě překrásný. Ale něco ve mně mi prostě napovědělo, že to dělat nemám…

„I ty, Edwarde.“ Otočil se k odchodu a já na konci chodby zahlédla černovlasého kluka, který zmizel za rohem.

„Uklidni se,“ šeptla jsem si pro sebe. Proč si však kousek mě myslel, že to byl on? Že to byl můj Neznámý a já se cítila provinile? Jakmile jsem se dostala do pokoje, uviděla jsem na stole učebnici historie a vzpomněla jsem si, že mám vypracovat referát. Kdybych neměla tak děravou hlavu, nemusela bych pořád chodit tam a zpět. Vzala jsem si batoh, průkazku do knihovny a vyrazila.

 

Celou dobu jsem na sobě cítila něčí pohled, ale vždy, jakmile jsem se otočila, mě ten pocit přešel a nikoho jsem si nevšimla. Je to on? Je to ten černovlasý kluk nebo jsem opravdu blázen?

 

A pak, když jsem stála mezi regály s knihami, jsem uviděla ty pronikavé oči, které se na mě dívaly z druhé strany regálu. Zelené s hnědým nádechem a tak hluboké, že jsem měla pocit, že se v nich utopím. Ani jsem se jich nestihla nabažit a už byly zase pryč. Zmateně jsem se otočila a vyběhla z uličky, abych alespoň zachytila, jak vypadal. Avšak tam už nikdo nebyl, jen se na mě knihovnice dívala jako na duševně chorou. Cožpak jsem si to jen vymyslela??? Ale to není možné, cítila jsem to. Viděla jsem ty oči, přece bych si to jen nemohla představovat…

 


 

Zradila jsem ho tím, že jsme se s Edwardem skoro políbili? Proč se tak cítím? Vždyť on není skutečný… Nebo vlastně je, jen není skutečně u mě. Půjčila jsem si potřebné knížky a utíkala k sobě, měla jsem pocit, že tam určitě bude. Že na zemi bude znovu ležet obálka s jeho vůní a hlavně s řádky určenými mně…

 

A nemýlila jsem se, jen co jsem otevřela dveře, sklouzl můj pohled na podlahu a byla tam. Obálka od něj jen čekala, až ji zvednu a přečtu si obsah, jež se v ní nacházel.

 

„Bello,

začínám mít pocit, že jsem opravdu blázen, když jsem čekal… Teď je tu on a já vím, že se musím držet zpátky a nekazit něco, co by tě mohlo udělat šťastnou. Ale proč je pro mě tak těžké jen pomyslet na to, že byste se dnes opravdu políbili? Chtěl jsem být tvůj kamarád, který tě bude rozveselovat, ale začínám mít pocit, že to nezvládnu a že sis na tuhle roli už někoho našla sama.

Chtěl bych být s tebou nejen v mých snech. Chtěl bych tě držet za ruku a kouzlit ti na tváři úsměv. Hádají se ve mně dvě strany, jedna chce jít okamžitě za tebou a říct ti, že jsem to já, a ta druhá mi říká, ať tě nechám být. Omlouvám se, jestli jsem ti byl na obtíž. Už nebudu, pokud ti tedy vydržím nepsat.

Znáš tenhle citát? „Naděje - jedna z nejkrásnějších věcí v životě, protože vám ji nikdo nemůže vzít. To můžete jen vy sami.“ Asi mě teď vystihuje, protože si beru naději, že bychom mohli někdy ty a já... Promiň, že jsem tě otravoval, Bello.

Tvůj Neznámý“

Seděla jsem na posteli neschopná slova. Cítila jsem na své tváři slzy. Pláču kvůli osobě, kterou ani neznám. Přesto mám pocit, že jsem ztratila někoho důležitého. Jak mu však mám dokázat, že nechci, aby mi přestal psát? Že nechci, aby odešel?

Na referát jsem se nemohla soustředit, pořád jsem si připadala opuštěná. Svým způsobem jsem ho potřebovala.

„Prosím, neodcházej,“ zašeptala jsem, i když jsem věděla, že mě nemůže slyšet. Chtěla jsem to vyslovit nahlas a dodat tak slovům pravdivost. Zavřela jsem oči a myslela na ty, které mě dnes omámily…

 

<< // >>

 


 

Ztratí se nám Neznámý nadobro? Jak to dál bude mezi Bellou a Edwardem?

Sdělte mi své dojmy, budu ráda za každý komentář.

P.S.: Omlouvám se těm, kteří chtěli, aby byly kapitolky delší. Ale kolem těch 1400 slov se asi budeme pohybovat běžně. O:-)

Vaše Veruuuu



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek S láskou, Neznámý - 3. kapitola:

 1
1. Petronela webmaster
31.07.2011 [17:14]

PetronelaTahle kapitola neměla chybu, úplně jsi mě jí omámila. Vztah se Edwardem se vyvíjí skutečně slibně, ale co pan Neznámý? Já nechci, aby byla přišla o jeho dopisy. Chci, aby za ní jednou skutečně přišel a řekl jí, kdo je.
I na úkor toho, že by pak Bella nebyla s Edwardem. Ten kluk, co píše ty nádherné dopisy je učiněný romantik a někdo takový by se k Belle jistě hodil víc, než kluk jako je Edward, který (přestože je zde na Bellu moc milý) vyznívá spíš jako typ kluka, co si o sobě myslí, že sbalí každou. Skoro se až bojím, aby to nebyla jenom nějaká sázka - to by mi Edwarda zprotivilo navždy Emoticon.
Jinak musím říct, že píšeš opravdu ohromně a já jdu dál, abych se dozvěděla, jestli to pan Neznámý opravdu zabalil a nebo nedokáže poručit svému srdci, jak napsal, a bude pokračovat v psaní Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!