Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Růže, byť zvaná jinak voněla by stejně - part 2

perex


Růže, byť zvaná jinak voněla by stejně - part 2 ,,Síla člověka je v emoci, ne v důvodu." (K.Roberts)* Po dlouhatánské pauze, rozjíždím Bellin příběh, tentkrát však poběží naplno! *motto kapitoly

2.kapitola - Nový domov

 

Otevřela jsem oči. Stříbrné Volvo zrovna jelo po štěrkové příjezdové cestě. Vedle mě seděl Edward a omluvně se usmál.

„Nechtěl jsem Tě budit, ale jsme doma.“ Pohladil mě po vlasech a posunkem ukázal na velký dům před námi. Bílá novostavba se spoustou oken měla tři patra a hned vedle ní stála garáž. Před domem byla zahrádka, na které, z nepochopitelných důvodů, rostlo ovoce a zelenina.

Volvo zajelo rovnou do garáže. Protáhla jsem se a pořádně zívla. Dveře auta se otevřely a někdo mě velkou rychlostí vytáhl ven z měkkého sedadla.

„Alice!“ vykřikla jsem a objala Alici, která mě před tím tak rychle vytáhla z auta. Nic neřekla, pak se odtáhla, chytila za nos a nasadila výraz asi-mám-žízeň. Okamžitě jsem ztuhla a odtáhla se od ní. Alice pustila nos a hlasitě se rozesmála.

„Ty mě vždycky naletíš!“ řehtala se Alice. „Bells, jáá Tě táák rááda vidíím,“ protahovala každé slovo. Nasadila jsem naštvaný obličej, ale nebylo to nic platné. Alice se smála a už mě táhla do domu. Ohlédla jsem se po Edwardovi, který se jen pokřiveně usmál a šel nám v patách. Alice mě dotáhla až do obývacího pokoje, kde už na mě čekal zbytek mojí upíří rodinky. Carlisle a Esme za mnou přišli a objali mě. Na pohovce jsem viděla sedět Emmeta, Rose a Jaspera. Vypadali strašně zasněně. Neodolala jsem a plavým skokem jsem se přes ně natáhla. Náraz byl poněkud tvrdý, pravda, ale smála jsem se o sto šest.

„Ty malá potvůrko!“ smál se Emmet a k mému zděšení mě začal lechtat. „Tak ty po nás budeš skákat jo? No já ti dám!“

Zatímco já jsem se svíjela v záchvatu smíchu z lechtání, zbytek rodiny se smál tomu, že se směju. Začala jsem Emmeta vší silou mlátit, ale on to nemohl vnímat ani jako to obyčejné polechtání. Najednou mě Emmetovi ruce pustili. Zatvářil se na oko vážně a pak se strašně rozesmál.

„S tebou je, Bello, strašná legrace!“ pověděl mi, když se přestál smát.

Seděla jsem mezi Emmetem a Rose na pohovce v obýváku. Podivila jsem se, proč je kolem tolik místa. Potom jsem si všimla, že Japer stojí na druhé straně místnosti. Okamžitě se mi do tváří nahrnula krev a omluvně jsem se na Jaspera podívala. Nechtěla jsem mu působit problémy. Jenom mávl rukou, ale bylo vidět, že nedýchá. Zesmutněla jsem. Byl to jeden z těch okamžiků, kdy mě mrzelo, že jsem se nechala přemluvit a šla na vysokou.

„Ha! Ha!…“ smála se ironicky Alice. „To by se Ti líbilo, Edwarde! Žádné takové, Bella se teď jde podívat na svůj pokoj.“ Vytáhla mě z pohovky a vedla mě do druhého patra domu.

Ach! Proboha! Došla mi její slova. Můj slib, že mě bude celou dobu oblékat! Najednou jsem stála před masivními dubovými dveřmi. Nádech, výdech… Hlavně klid. Alice otevřela a já dostala sto chutí vzít nohy na ramena a utéct hodně daleko – nejlépe k Edwardovi do náruče.

Byl to velký pokoj, celá jedna stěna byla prosklená. V pokoji byly další dvoje dveře, napravo, posazené těsně u sebe, tvářily se nedobytně. Na druhém konci místnosti, přímo před tím obřím oknem, stála postel. Bylo tam křeslo, psací stůl s notebookem a taky knihovna – plná knih. Nebyla jsem sto se pohnout. Jenom jsem zírala s otevřenou pusou, když jsem si všimla zarámovaných obrázků na stěnách. Bylo na nich všechno, co jsem měla ráda. Černobílá fotka mě a Edwarda ze svatby, celá rodina Cullenových, včetně mě, se zubila hned vedle. Na dalším obrázku byli mí rodiče, Edward tehdy před pár lety, když jsem k narozeninám dostala foťák a taky tam byly fotky Forks a Phoenixu.

Roztála jsem, skočila Alici kolem krku a rozplakala se. To bylo krásné. Na těch obrazcích byli všichni! Alice, očividně potěšena mým nadšením pro pokoj v červených a modrých odstínech, mě dovedla k prvním z dveří. Koupelna. Všude spousta lahviček, vana a spousta líčidel. Nenechala mě se po té úplně modré místnosti podívat a strčila mě do těch druhých dveří. Jak jsem tušila, byla to šatna. Ale páni! Ta byla obrovská a tolik oblečení jsem viděla snad jen u Alice v šatníku. Celé dvě stěny byly pokryty zrcadly. Vprostřed byla malá pohovka. Alice se hned vrhla do jedné skříně a začala vytahovat ven oblečení. Nejprve mi hodila kalhoty – obyčejné rifle, to je od ní šlechetné, třeba to nebude taková hrůza. Pak mi podala modrý top a na závěr boty. Na podpatku.

Copak se zbláznila? Já a takovýhle jehly? Kdepak, to nejde dohromady. V žádném případě. Koukala jsem na ni vyděšeně a vytřeštěně. Jenom zakroutila hlavou.

„Neboj se. Jen si to obleč, počkám na tebe v pokoji,“ řekla a vytančila z místnosti.

Hodila jsem na sebe triko a rifle. Z šatny jsem vyšla bosa. Alice jen zakrotila hlavou a upíří rychlostí zmizela, aby se po vteřině objevila vedle mě s botami v ruce.

„Hele, Bello, něco jsi mi slí…“ nestihla však svou myšlenku dokončit. Zazvonil zvonek domovních dveří a Alice vrhala jen prázdný pohled na zeď naproti. „Janet…“ řekla, popadla mě do náručí a vysokou rychlostí snesla dolů, kde už v hale byl zbytek Cullenových.

Edward mě objal, zatímco Carlisle šel otevřít. Na tvářích všech se nasadily masky dokonalých lidí a jenom ta má, lidská tvář, zkameněla.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Růže, byť zvaná jinak voněla by stejně - part 2:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!