Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rodina 27. kapitola

honeymoon

Téma mesiaca január

Kapitoly zimy (0) Každodenné maličkosti (6) Predsavzatia (1) Krv na snehu (7) Socha z ľadu (0)

Celkem hlasů: 14


Rodina 27. kapitolaOpět děkuju za komentáře, jsem ráda, že se vám tahle povídka líbí.

Jasper s Emmettem Belle zpříjemní zbytek dne. A Bells oslaví 18. narozeniny, každý pro ní má dárek a Edward není výjimkou...

Bella

Po příchodu do hotelu se Alice s Edwardem vypařili. Hned jak jsme vešli do dveří, mě políbil, řekl, že brzo přijde a ostatním nařídil, aby na mě dávali pozor. Jako bych byla malé dítě, co se o sebe neumí postarat. Esme s Carlislem se taky netvářili nadšeně, když jim jejich syn říkal, jak se mají starat o svou dceru.

„Tak co budeme dělat?” zajímal se Emmett, jakmile se za nimi zaklaply dveře a rozvalil se na pohovce.

„Já, Esme a Rose jdeme na lov,” oznámil Carlisle. „Chcete jít taky?”

„Já bych…” začal Emmett, ale Jasper ho přerušil.

„Ne, my zůstaneme tady.” Emmett se na něho překvapeně podíval a chtěl protestovat, Jasper ho zřejmě zarazil nějakou emocí, protože toho hned nechal.

„Tak my jdeme, nevyvádějte nic,” poučovala nás Esme. Jakmile se Emmett vášnivě rozloučil s Rose, odešli.

 

„Jaspere, proč jsem nemohl jít na lov?” burácel hned Emmett.

„Protože tady není Edward, ani Alice, či Esme s Carlislem, nebo Rose.”

„A to znamená?” ptal se nechápavě.

„To znamená, že máme Bellu jenom pro sebe,” zasvítilo Jasperovi v očích. Jakmile to Emmettovi došlo, vítězně se usmál.

„A co s ní provedeme?” bavili se o mě, beze mě a zkoumavě si mě prohlíželi.

„V centru je výstava nových sporťáků, možná bychom ji tam mohli vzít,” navrhl Jasper. Teď zasvítily oči i mě a Emmettovi.

„Jenom se převleču a hned vyrazíme,” vypískla jsem nadšeně a utíkala do pokoje. Shodila jsem ze sebe šaty a natáhla si volné tmavé rifle, bílou košili s krátkým rukávem, obula jsem si tenisky, do ruky chytla bundu a pádila za bratry. Stáli u dveří, rovněž převlečení.

„No konečně, už jsem myslel, že ti budu muset jít pomoct,” smál se Emmett. Vyplázla jsem na něj jazyk a utíkala přivolat výtah.

 

„No páni, to je nový Jeep Wrangler. Je naprosto úžasný, asi si jeden koupím,” rozplýval se Emmett, kdyby mohl slintat, určitě by to dělal, vlastně se vsadím, že měl v puse jed.

„Bello, pojď, musíš si vyzkoušet, jak se v něm sedí, možná nás nechají i projet se,” nadšením téměř nadskakoval a vysazoval mě nahoru, tak vysoko bych sama nikdy nevylezla. „Tak co na to říkáš? Je to perfektní.”

„Je to krásné auto,” musela jsem s ním souhlasit.

„Bello,” volal na mě Jasper. Když mě uviděl sedět v jeepu, téměř nadlidskou rychlostí za mnou přiběhl. „Hezký jeep, ale teď se pojď podívat na nové Alfa Romeo.”

Takhle to šlo celý den. Prošli jsme celé výstaviště a viděli všechny sporťáky. Odcházeli jsme jako poslední. Bylo to naprosto dokonalé, úplně jsem zapomněla na dnešní ráno.

 

„Které se ti líbilo nejvíc?” ptal se mě ve výtahu Jasper.

„Asi nový Jaguár, vypadal opravdu dobře.”

„Asi si koupím jeep,” oznámil nám Emmett dnes už asi po desáté.

„Co se líbilo tobě?” ptala jsem se Jaspera.

„Asi nové Lamborghiny, ale Ferrari vypadalo taky dobře.”

„Nové Ferrari? Viděl jsi ho vůbec, vždyť vypadalo jako žába, tss. To už i Pagani vypadal líp, a to je co říct,” nesouhlasil Emmett.

„Pagani? Emmette, měli bychom si promluvit o tvém vkusu,” vložila jsem se do debaty. „Vždyť vypadal hrozně, to nové Ferrari bylo mnohem lepší.  Kdybys řekl Spyker, ale Pagani…” kroutila jsem nevěřícně hlavou.

„Bella má pravdu, Pagani se moc nevytáhl…” souhlasil se mnou Jasper. Během hádky jsme se dostali až ke dveřím apartmá, Jasper mi galantně otevřel.

„Spyker vypadal dobře, to máte pravdu, ale Pagani bylo lepší…” pokračoval v debatě Emmett, ale byl přerušen rozhořčeným hlasem.

„Můžete nám laskavě říct, kde jste byli?” ptala se naštvaná Rose. Všichni tři jsme se zarazili a koukli se do starostlivých, naštvaných obličejů členů naší rodiny.

„Co se tak durdíš, kotě?” kroutil nechápavě Emmett. „Koupíme si jeep.”

„Durdím?” Rosaliin hlas nabral nebezpečně na výšce. „Víš, kolik je vlastně hodin?” Teprve teď se Jasper podíval na hodinky.

„Za deset minut půlnoc, no a?” odpověděl a kolem sebe rozesílal vlnu klidu, jak jen to šlo.

„No a?” teď mluvil Edward. „Víš, jaký jsme měli strach? Přijdeme do prázdného pokoje, nikdo tady není, nikdo neví, kde jste, jestli se vám něco nestalo. Nenechali jste žádný vzkaz, telefony nezvedáte, a ty si klidně řekneš no a!!!” rozčiloval se Edward, šel z něho strach.

„Edwarde,” začala jsem opatrně.

„Bello, nepokoušej se mě uklidnit, víš, jaký jsem měl strach?“ přerušil mě hned.

„Edwarde, ty jsi mi taky neřekl, kam jdeš a kdy se vrátíš. Nic se mi nestalo, to by s těma dvěma ani nešlo,” ukázala jsem na bratry. „Oni mě rozveselili, zabavili, zatímco vy, jste se vydali, kdo ví kam,” rozhodila jsem ruce jejich směrem, můj hlas nabíral na výšce. „Takže se neopovažujte něco jim vyčítat, nebo je poučovat. Užila jsem si bezvadné odpoledne se svými bratry a tím to hasne. Rozuměl jsi,” podívala jsem se mu rozhodně do očí. Zřejmě pochopil, protože nic neřekl. Jenom tam stál a tvářil se smutně.

„Bello, promiň, nechtěl jsem tak vyjet, jenom jsme měli strach,” omlouval se a objal mě.

„Teda, segra, zkrotit upíra se podaří jenom tobě,” usmál se na mě Emmett a šel políbit Rose na udobřenou, Alice a Jasper už se usmiřovali v ložnici. Esme s Carlislem se jenom omluvně usmáli a rovněž se vypařili do svého pokoje.

„Co chceš dělat, princezno?” zajímal se na mě můj anděl.

„Hmm… dala bych si něco k jídlu a sprchu,” usmála jsem se na něj.

„Co ti mám objednat?” zajímal se hned.

„Nějaké těstoviny,” zavolala jsem na něj z koupelny.

„Chutnalo?” ptal se mě Edward, jakmile jsem dojedla a lehla si k němu do postele.

„Moc, vybral jsi dobře,” usmála jsem se na něj a políbila ho. Po hodné chvíli se ode mě Edward odtrhl a já se uvelebila na jeho hrudi v jeho náručí.

„Co jsi vlastně odpoledne dělal?” ptala jsem se ospale.

„To je tajemství,” odpověděl tajemně a začal mi broukat ukolébavku. Téměř okamžitě jsem usnula.

 

„Princezno, vstávej,” budil mě Edwardův sametový hlas.

„Nechce se mi,” zamrčela jsem a přitiskla se k němu ještě víc. Záhy na to jsem slyšela Emmettovo uchechtnutí. Co zase dělá v našem pokoji, to mu to minule nestačilo?

Otevřela jsem oči. Kolem postele stála celá má rodina, Esme držela v ruce obrovský dort se svíčkami a všichni zpívali. „Happy birthday to you, happy birthday to you. Happy birthday, Bello, Happy birthday to you!”

Vykolejeně jsem se na ně dívala.

„Všechno nejlepší k narozeninám, Bello,” zakřičela rozjařená Alice.

„Miláčku, je 9.října, dneska je ti osmnáct,” pošeptal mi Edward do ucha.

„Honem sfoukni svíčky a něco si přej,“ hulákal Emmett. Esme se ke mně přiblížila s úžasně vypadajícím marcipánovým dortem. Usmála jsem se a v duchu vyslovila přání tak, aby ho Edward neslyšel, hned nato jsem sfoukla svíčky.

„Všechno nejlepší, holčičko,” objímal mě Carlisle. Potom jsem putovala z náruče do náruče.

„Tak a teď si pojď rozbalit dárky,” táhla mě Rose z postele. Poslušně jsem cupitala za ní do pokoje. Celý konferenční stolek byl pokrytý balíčky.

„To jste nemuseli,” řekla jsem dojatě.

„Pro princeznu všechno, navíc Alice nám ani nic jiného nedovolila,” objímal mě ze zadu Edward a jemně tlačil ke stolu. Sedla jsem si a dala se do rozbalování.

„To je ode mě,” podával mi Jasper balíček. Opatrně jsem ho rozbalila, byl to nový iPod.

„Nahrál jsem tam tvoje oblíbené písničky,” informoval mě. Usmála jsem se na něj a objala ho.

„Děkuju.”

„Ode mě máš tohle.” podávala mi Alice útlou krabici na šaty. „Ale otevřeš ji až později,” hned dodala, nenechala mě ani nahlédnout pod víko krabice.

„Děkuju,” poděkovala jsem nejistě, nevěděla jsem, co si o tom myslet.

Potom jsem chytla do ruky zelenou krabici, během otvíráni, jsem na Emmettově tváři viděla vítězný úsměv. V krabici byly všechny nově vydané videohry, nevěřícně jsem se na svého bratra podívala.

Zasmál se mému výrazu.

„Nemysli si, že tě nechám zase vyhrát,” objímal mě.

„Dík, ale jsi si jistý, že budu hrát s tebou.”

„A s kým jiným,” usmál se andělsky.

„Tohle máš ode mě,” podávala mi Rose lehce tu největší krabici, co byla na stole, byl v ní kufr. Jakmile jsem ho otevřela, zjistila jsem, že to není jen tak obyčejný kufr, ale malířský kufr.

„Rose, děkuju,“ skočila jsem jí kolem krku, už dlouho jsem nic nemalovala.

„Holčičko, tohle máš od nás,” objala mě Esme a Carlisle mi podíval balík. Usmála jsem se a rozbalila ho. Byl to nejnovější notebook.

„Děkuju,” objala jsem je najednou.

Zvědavě jsem se otočila na Edwarda.

„Můj dárek dostaneš, až budeme sami,” usmál se na mě s příslibem v očích. Jenom jsem kývla.

„Můžu si teď dát dort?” zeptala jsem se s nadějí v hlase. Všichni se zasmáli a Esme mi podala talířek s pořádným kusem vynikajícího krémového ořechového dortu, celého obaleného v marcipánu.

 

„Co je v plánu teď?” Jak znám Alici, tam mi určitě naplánovala celý narozeninový den.

„Jdeme si udělat narozeninovou procházku, vezmi si sebou mobil.” Jak Alice řekla, tak se taky stalo. Všem nachystala oblečení, dohlédla, jestli se tak opravdu oblékli a potom nás doslova vyhodila ven. Jeli jsme do Squark Mountain State Park, kde jsme strávili zbytek dopoledne a kousek odpoledne. Procházeli jsme se po uměle vytvořených lesních cestičkách, které byly lemovány listnatými stromy. Všude okolo bylo podzimně zbarvené listí, bylo tam krásně.

S mobilem měla Alice pravdu. Co deset minut vyzváněl, a přátele mi přáli k narozeninám. Jako první volala Eliz s Todem, hned po ní Helen, Dany, Jonny… všichni přátelé ze školy. Taky Polly se ozvala, přála mi sice už před čtyřmi dny, kdy jsme spolu mluvily naposledy, ale zavolala kvůli tomu znova, byla to kamarádka na celý život.

Překvapil mě telefon od Viktora, bude to měsíc, co jsme spolu mluvili naposledy, nečekala bych, že zrovna on si zapamatuje, kdy mám narozeniny.

Když začal telefon vyzvánět, překvapeně jsem hleděla na číslo.

„Viktore.” Jenom co jsem vyslovila jeho jméno, stál Edward u mě a majetnicky si mě tiskl k sobě, Emmett se mu smál.

„Ahoj, ještěrko, jak se máš?” ozvalo se z telefonu.

„Dobře a co ty?”

„Jde to, právě jdu na přednášku. Ale kvůli tomu nevolám, hádej, co je za den.”

„Nemám nejmenší tušení, ale ty mi to určitě povíš,” přistoupila jsem na jeho hru.

„No, před 18 lety se narodila jedna ještěrka, tak jsem si řekl, že bych jí mohl popřát všechno nejlepší,” smál se na druhé straně.

„Děkuju.”

„No počkej, já jsem neřekl, že jsi to ty. Co když jsem si už našel jinou ještěrku?” vysmíval se mi.

„V tom případě, jí upřímně lituju,” vrátila jsem mu to.

„To já taky,” zasmál se. „Bello, všechno nejlepší k narozeninám.”

„Děkuju.”

„Možná bych mohl přijet, a mohli bychom je spolu oslavit,” naprosto nepokrytě se mnou flirtoval, Edward vedle mě vrčel.

„No to nevím, zvládl by jsi být tři dny střízlivý?”

„No, to asi ne. Tak nic, možná jindy.”

„Snad.”

„Ahoj, ještěrko, a nepřežeň to,” loučil se.

„Ahoj,” zaklapla jsem telefon a otočila se na Edwarda, tvářil se naštvaně. „Ale přece by jsi nežárlil,” pozvedla jsem obočí. Než jsem stihla udělat cokoliv jiného, majetnicky mě políbil.

„Na tebe vždycky,” zašeptal mi posléze do ucha, zatímco jsem se snažila uklidnit své sprintující srdce a posbírat myšlenky.

 

„Alice, Rose, mami, co to děláte?” vyptávala jsem se, když jsem vylezla ze sprchy a ony se na mě vrhly jako kudlanky na samečka.

„Zablokuj nám myšlenky, všem,” poručila Alice. Chvíli jsem se soustředila.

„Hotovo, ale proč…” nenechaly mě ani doříct větu a už mě posadily před kosmetický stolek.

„Je čas na můj dárek,” oznámila prostě Alice. Rose si začala hrát s mými vlasy. Alice mě líčila a Esme upravovala nehty. Když jsem se zeptala, proč to dělají, jenom se potutelně usmívaly.

„Bello, na, běž si to obléknout,” podala mi z krabice, kterou mi dala, půlnočně modré spodní krajkové prádlo, které víc odhalovalo, než zakrývalo, prohlédla jsem se v zrcadle a musela se červenat. Když jsem vešla zpátky do pokoje, Alice mi podávala modré lodičky v barvě spodního prádla.

„Na, obuj si je a ani nezkoušej protestovat, věř mi,” mrkla na mě.

„Zvedni ruce,” poručila mi Rose. Poslušně jsem je zvedla a za okamžik po mém těle klouzalo tmavě modré hedvábí. Jakmile zapnula zip, věšela mi na krk náhrdelník od Edwarda a Esme mi zapínala náramek.

„Tak co, líbí?” ptala se mě Alice, jakmile mě postavila před zrcadlo. Ta dívka, žena v něm se mi vůbec nepodobala. Vyčesané vlasy se v pramenech spouštěly dolů. Lehký make-up dokonale ladil s tmavě modrými šaty, které obkreslovaly každou křivku mého těla. Na krku jsem měla náhrdelník od Edwarda a na zápěstí náramek a náušnice od Jaspera. Vypadala jsem dobře, ne, to je slabé slovo.

„Že se vůbec ptáš, vždyť to skoro nejsem já,” usmála jsem se na ni. „Ale proč to všechno?”

„Edward pro tebe má překvapení,” usmála se Esme.

„Jaké?” vyzvídala jsem, ale nic mi neřekly, jenom naznačily, že mám jít do společného pokoje.

Jenom, co jsem prošla dveřmi, ozval se Emmettův a Jasperův hvízdot.

„Teda, Bello, ty jsi kočka, asi jsem si vážně měl koupit tu kulovnici,” začal hned Emmett.

„Sluší ti to,” usmál se na mě Jasper.

„Jas má pravdu,” souhlasil Carlisle. Chtě nechtě jsem se musela červenat.

„Jsi dokonalá,” pošeptal mi do ucha sametový hlas Edwarda. Otočila jsem se na něj a zarazila se. Byl nádherný, měl na sobě dokonale padnoucí smoking černé barvy, bílou košili, vázanku a kapesníček v barvě mých šatů. Vypadal dokonale.

„Ne, to ty jsi dokonalý,” hlesla jsem. Usmál se tím dokonalým pokřiveným úsměvem a políbil mě. Když jsme ukončili polibek, podívala jsem se na svou rodinu. Někteří nás sledovali s pobavením, jiní šťastně.

„Kam jdeme?” ptala jsem se překvapeně. U dveří stály kufry, a oni byli oblečeni na cestu.

„My jedeme do Montany,” odpověděl mi Carlisle.

„My se stěhujeme do jiného apartmá o patro níž, ještě tady pár dnů zůstaneme,” pošeptal mi Edward do ucha. Jenom jsem kývla, chvíli na to poslíčci odnášeli zavazadla, a my jsme mířili k výtahu.

„Budete mi chybět,” objala jsem je všechny postupně.

„Ale nebudeme,” usmíval se Jasper, jako by toho věděl víc než já, a určitě toho víc věděl.

„Ne, že zničíte celý pokoj,” chechtal se Emmett, tuhle narážku jsem nechápala.

 

„Bello, tohle je náš nový pokoj,” usmál se na mě Edward a otevřel mi dveře do našeho malého ráje. Hned za dveřmi se nacházel obrovský pokoj. Svítilo zde tlumené světlo, po celé místnosti byly umě rozmístěné zapálené svíčky. Uprostřed pokoje stál stůl, rovněž na něm hořely svíčky a byl prostřen pro jednoho, na boku stál servírovací stolek.

„Edwarde, to je nádhera,” otočila jsem se na něj a objala ho. Jenom se usmál a vedl mě ke stolu.

„Je libo večeře?” zeptal se mě, ale na odpověď nečekal a začal mi servírovat jídlo. Nevím, kolik jsem toho snědla, a co jsem jedla, ale bylo to vynikající.

„Edwarde, bylo to vynikající.”

„Jsem rád, že ti chutnalo.” Jako pravý džentlmen mi podržel židli a chytil za ruku. Dovedl mě k pohovce, kde mi naznačil, abych se posadila, sám si přede mě klekl.

„Bells, víš, že tě miluju od prvního dne, co jsem tě spatřil. Jsi mé všechno, mé slunce, má existence, druhá půlka mě samého. Pamatuješ na to srdce, co jsem ti dal?” Ruka mi automaticky vystřelila ke krku. Jako první jsem nahmatala náhrdelník, ale hned pod ním bylo mé srdíčko.

„Řekl jsi, že až mi bude osmnáct, povíš mi, co je v něm napsané.”

„Ano, to jsem řekl,“ usmál se pokřiveně. „Stojí tam ‚Dvě těla, dva světy, jedna duše. Navždy.‘ Bello, miluju tě z celého svého mrtvého srdce, miluju tě celou svou existencí, proto se tě teď ptám,” rychlostí blesku vytáhl z kapsy krabičku. „Isabello Marie Cullenová, vezmeš si mě? Staneš se mou ženou, na věčnost?”

Otevřela jsem pusu, ale z úst mi nevyšel ani hlásek. Edward si mě chce vzít, on chce, abych se stala jeho ženou, chce… Proboha, on chce svatbu!!! Chce ze mě udělat paní Cullenovou. Ale nejsem moc mladá? No ,miluju ho z celého srdce a nikdy nikoho nebudu milovat víc, ale svatba?

„Bello…” začal Edward, ale umlčela jsem ho zvednutým prstem.

Doslova jsem hypnotizovala ten nádherný prsten z bílého zlata s diamantem. Sledovala jsem ho a představovala si naší společnou věčnost, naší svatbu. Ta představa se mi zamlouvala.

Zvedla jsem hlavu a podívala se Edwardovi do očí. Chtěla jsem říct něco krásného, dokonalého, jako je on.

„Edwarde, miluju tě. Ano,” Edward se na mě šťastně usmál, opatrně vzal mou ruku do své a navlékl mi na ni prsten. Hned na to si mě přitáhl do náruče a políbil mě. Dlouze vášnivě a s takovou láskou a něžností, až se mi chtělo brečet.

„Miluji tě, Isabello Marie Cullenová.”

„A já tebe, Edwarde Anthony Masene Cullene,” špitla jsem mu nazpátek.

 

Myslela jsem, že tím náš večer končí, ale mýlila jsem se. Edward mě začal opět líbat. Pomaličku obkroužil mé rty a potom si začal hrát s našimi jazyky. Zapletla jsem mu ruce do vlasů a vychutnávala si polibek. Když mi došel dech, přesunul se na můj krk a líbal každičký kousíček mé odhalené kůže. Z ušního lalůčku se prolíbal k mé klíční kosti, slastně jsem vzdychla a přitáhla si zpět jeho ústa. Jakmile se naše jazyky opět dotkly, rozpoutaly mezi sebou bitvu, ve které nebylo ani vítězů, ani poražených. Edward si mě vyzvedl do náruče a mířil se mnou do jiné místnosti, kde se zastavil a pomaličku mě položil na měkkou postel, takže ložnice. Chvíli se na mě jenom díval, potom si svlékl sako, odhodil ho někam za sebe a opatrně si ke mně lehnul. Začali jsme tam, kde jsme před chvilkou skončili. Líbali jsme se a rukama bloudili po těle toho druhého. Třesoucími prsty jsem Edwardovi rozvázala vázanku a hodila ji pryč. Jeho ruce mi bloudily po stehně a pomaličku nadzvedaly mé šaty. Edward mě začal líbat na krku a já se slastně prohnula v zádech. To byl pro něj zřejmě signál, protože o vteřinu později jsem na sobě už neměla šaty. Edward se odtáhl a podíval se mi do očí.

„Bello, jestli nechceš, tak…” nenechala jsem ho dokončit větu a přitáhla si jeho rty ke svým. Edwardovy dlaně mě laskaly po celém těle a neuvěřitelně vzrušovaly. Třesoucími prsty jsem mu rozepnula knoflíčky košile a s jeho pomocí mu ji svlékla. Začala jsem objíždět každý sval jeho dokonalé hrudi a zad. Svými rty bloudil po mém dekoltu a objížděl hranu podprsenky.

„Tahle se mi líbí,” řekl ochraptělým hlasem a opatrně mi ji sundal.

„Mě taky,” usmála jsem se. Jakmile byla podprsenka dole, chtě nechtě jsem se začervenala a pokusila se zakrýt prsa. Edward mi ale chytl ruce a dal mi je za hlavu.

„Bello, neschovávej se, jsi dokonalá,” usmál se něžně a políbil mě, hned nato sjel svými rty dolů a začal obkružovat mé bradavky. Jakmile jsem vzal jednu do úst a začal sát, slastně jsem vzdychla a prohnula jsem se směrem k němu. Naše ruce držel neustále nad mou hlavou a dráždil mě svým jazykem.

„Edwarde,” vydechla jsem jeho jméno. Nato pustil mé ruce a já mu okamžitě začala rozepínat opasek a kalhoty. Pomohl mi a za chvíli měl na sobě jenom spodní prádlo. Už jsme nemohli čekat, ani jeden. Edward mi jedním pohybem sundal poslední kousek oblečení a potom jej zabavil i sebe.

Vzrušeně jsme oddechovali, a hleděli si do očí, Edward v těch mých hledal pochybnost, ale nic nenašel. Jemně jsem ho políbila, pochopil a spojil naše těla v jedno. Naše těla tančila pradávný tanec a my se nechali unášet emocemi. Po každém našem pohybu, po každém pohlazení, po každém setkání našich jazyků jsme si sténali do úst a stoupali k vrcholu. Když jsem si myslela, že už to nemůžu vydržet, všechno ve mně vybuchlo.

 

Se zavřenýma očima jsem odpočívala na Edwardově hrudi a hladila ho.

„Bells,” zašeptal mi něžně do ucha. Otevřela jsem oči a zvedla hlavu, abych mu viděla do očí. „Miluju tě, nikdy nikdo nikoho nemiloval víc, než já tebe.”

„Já miluju tebe,” usmála jsem se na něj. Něžně jsme se políbili. Opět jsem se uvelebila na jeho hrudi a usínala dokonale šťastná, za zvuků své ukolébavky.


Líbíla se vám tahle kapitola? Já doufám že ano, a omluvte ten konec, tohle byl můj první pokus o podobnou scénu, taky to podle toho vypadá. Od té doby jsem se snad zlepšila.

Jako další v pořadí by měl být druhý aleternativní konec, chcete si ho přečíst? Nebo mám pokračovat 28. kapitolou? 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Rodina 27. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!