Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 54

Alice poslušně volala všem, jak jsem jí řekla a na nic se neptala. Stejně bych ani nebyla schopná jí odpovědět.

Slzy, které by teď Bella produkovala mi dráždily oko, ale nenechávala jsem volný průchod emocím.

,,Co hodláš dělat skoro uprostřed noci s tím mužem a Edwardem v lese?'' Zasyčela po chvíli, co přestala myslet snad na bolest ze zklamání svého vegeteriánského apetitu.

,,Musíme něco ještě vyřídit, příjdeš s Esme s námi? Ale musíš se zavázat slibem mlčenlivosti.'' V jejích krvavých očích se hned rozhořely plamínky.

,,Jo!'' Vyhrkla a skočila mi kolem krku. Nezvládla jsem, ale včas sevřít pořádně volant. Silnice se pod koly stále zjevovala a mizela, čáry hraničící střed a okraje byly jednou tady a podruhé tam

Zaparkovala jsem v garáži a s úsměvem na rtech si všimla mé staré kožené bundy. Vrhla jsem se k ní jako puberťačka.

,,Ach! Tak dlouho jsem tě nenosila!'' Přitiskla jsem si kůži k tváři a smála se. Oblékla jsem ji na sebe a chytla Alici za ruku. ,,Neboj se, nikomu to vadit nebude a děti to nevyděsí.'' Líbla jsem ji na tváře.

---

Edward byl udivený, proč chci, aby se oblíkl co nejobvykleji, ale když si všiml mých vlasů a bundy, nevyptával se. Pousmála jsem se. Chytla jsem ho za ruku, rychle líbla děti na čelo, které byly v Rosaliině a Emmetově péči- mimořádně a tahala ho ven. Alici jsem dovolila, aby viděla… Nikdo nic kromě nás dvou nechápal. Srdce mi bylo jako o závod. Snad bude souhlasit…

,,Kam mě to vedeš?'' Zašeptal.

,,Pojď lásko!'' Vydechla jsem a tahala ho hlouběji do lesa. Měsíční paprsky prosvítaly skrz černé baldachýny stromů a všechno to mělo… ten pravý mystický nádech. Byla jsem…šťastná…

Světlušky se nám vplétaly do vlasů při běhu a já se celou dobu usmívala. Edward vypadal nevěřícně, ale taky jeho tvář vykouzlila úsměv.

,,Už jsou tu.'' Slyšela jsem z dálky Alici a Edward se zarazil.

,,Co máte v plánu?'' Prudce jsem se zastavila. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se do jeho očí.

,,Edwarde… já vím, že většinou tohle dělají muži, ale…'' Klekla jsem si před překvapeného Edwarda a skousla si spodní ret. ,,Edwarde, miluju tě z celého svého srdce, celé duše… milujeme tě s Bellou, která se bála se tě zeptat a ptáme se tě… vezmeš si mě?'' Nevěřícně mě sledoval… Padl přede mnou na kolena a usmál se.

,,Bereš si mě za muže Bello a Rebelko? Lásko mého bytí?'' Tak takhle on! Rychle jsem vytasila krabičku, ale ve stejnou chvíli on taky. Začali jsme se neovladatelně otřásat smíchem. Popadl můj obličej do dlaní a spojil naše rty. Líbala jsem ho s vášní, kterou bych ještě před několika lety pokládala za nemožnou, ale už to tak není…

Čas se kvůli nám zastavil. Tiskla jsem se k němu, klouzala rukama po jeho tvářích a nemohla se nabažit jeho nejsladších rtů… Dala jsem svou osobu Belle… Vzdala jsem se svého privilegia mít tohle tělo a nelituju toho, že se s Bellou dělíme o jedno tělo… Neodvratně k sobě patříme a obě to víme…

*

Prudce jsem se nadechla vzduchu, když se naše rty od sebe odtrhly. Edward vzal do prstů jednu loknu hnědých vlasů a pohrával si s ní.

,,Ahoj Bells.'' Zase jsem ho políbila a postavila se.

,,Ach! Panebože! Ty džíny! To kožený sako!'' Povzdechla jsem si. Mám se vdávat a ona mě vytáhne zrovna v tomhle. ,,Připomíná mi to tebe, když jsme se seznámili.'' Zašeptal mi do ucha a obtočil mi ruce kolem pasu. ,,Bereš si za manželku rebelku? Rebelskou holku? Miluju tě.'' Zašeptala jsem a vydali se na místo srazu…

Sovy hluboko v lesy houkaly. Tajemně sledovaly zamilovaný pár klečící ve tmě před mužem s knihou a s dvěma ženami po stranách. Andělé se vdávali a další jim šli za svědky… říkaly si.

,,Bereš si Edwarde Anthony Masene Cullene, dnes, o noci v úplňku Isabellu Marii Swan Prokletou? Budeš ji milovat až do konce své věčnosti, chránit a stát jí po boku?'' ,,Navěky…'' Zašeptal a božsky se na ni usmál.

,,A ty Bello? Bereš si Edwarda Anthonyho Masena Cullena za svého vyvoleného? Budeš mu pomáhat, stát po boku a milovat až do konce věčnosti?'' Zeptal se kněz štěstím zářící Belly. ,,Ano…'' Z oka jí zkápla slza a měsíc společně se třemi osobami a obyvately lesa jim byli svědky. Hned si ji přitáhl k sobě a spojily své rty. Tahle noc patří jen jim… jen jim… nikomu jinému…

Utekli spolu k vodopádům kousek od kaple. To je jediné místo, kde je nikdo rušit nebude… Farář dal Belle jeden kus látky.

Šumění, bublání, řev dopadající vody na hladinu přehlušovalo to nebezpečné ticho.

Zasypávali se něžně polibky a procházeli po těle… Proplétaly své ruce, tiskl ji ke skále a zahrnoval polibky její šíji, hranu čelisti, rty…

,,Miluju tě… ať se stane cokoliv… miluju tě…'' Vydechla Bella a obtočila mu nohy kolem pasu. Jejich těla se spojila a v dokonalé harmonii, schodě se pohybovaly, způsobovali si výkřiky slasti a přerývavý dech. Ledové kapky vody z vodopádu jim stékaly po těle. Bella měla záda lehce podrápaná od skály, ale Edward měl rány od jejích nechtů na zádech.

Položil ji na bělostné prostěradlo na kamennou zem v otvoru skály, jejíž vchod jako záclona zakrýval vodopád.

,,Musíme se už vrátit..'' Zašeptala v jeho objetí a políbila snad po miliónté.

,,Dobře…'' Zašeptal a pomohl ji se postavit.

Její i jeho prsteníček zdobil krásný zlatý prsten, který vynikal na jejich bělostné pokožce.

Nemohla jsem už nic víc riskovat. Když jsme doběhli domů, vyběhla jsem okamžitě do Marianina pokoje a začala jí balit kufry. Alice a Esme se ke mně okamžitě přidaly.

,,Esme, já jdu zabalit Claire!'' Vyhrkla Alice a běžela do vedlejšího pokoje.

,,Kdy ti to Alice řekla?''

,,Když jste s Edwardem zmizeli… je mi to tak líto Bello.'' Okamžitě mě objala a zase pustila.

,,Já vím…'' Z oka mi skápla slza a zabouchla jsem tiše kufr.

,,Teď Nickovi.'' Venku už začalo vylézat slunce.

,,Mami?'' Zašeptala Mariana a zamručela mezitím co si třela víčka.

,,Co se děje?''

,,Nic drahoušku, zachvíli tě probudím, ano, teď se netrap.'' Pohladila jsem ji starostlivě po tváři… tohle jsou naše poslední chviličky… Políbila jsem jí na čelíčko a přikryla. Každý měl jeden kufr. Napsala jsem jim krasopisem na štítky jejich jména a při každém pohybu jsem zavzlykala…

,,Bello?'' Alice stála na patě schodiště a sledovala mě bolestným rudým pohledem.

,,Co je Alice? Neříkej, že je pozdě!'' Vyhrkla jsem hned a začala se třást.

,,Ne…. to ne…'' Došla pomalu ke mně. ,,Bello, tohle… tohle myslím, že bys v tom spěchu nestihla koupit…'' Podala mi 5 malých krabiček a se vzlyky mě objala.

,,Mám tě ráda sestřičko.''

Trochu se odtáhla a vyškubla mi jednu krabičku.

,,Trochu jsem si pohrála s fotomontážemi…'' Pousmála se a otevřela ji. Pomalu s opatrností, která mě zabíjela vyndávala… náhrdelník…

,,To bude tvoje…'' Stoupla si ladně za mě a připnula ke krku…

,,A to ostatní dáš Edwardovi a dětem.'' Začala jsem brečet. Proč mi to dělá! Byl to zlatý, nádherně zdobený přívěšek se srdíčkem a když jsem ho otevřela… koukaly na mě ty nejkrásnější tváře na světě… z jedné strany… já s Edwardem… láskyplně se objímající a z druhé… všechny mé tři ratolesti. Padla jsem na kolena a vzlykala… Proč to všechno mám najednou ztratit! Proč! Aliciny paže mě objaly a kolébaly se se mnou, dokud je nevystřídaly Edwardovy.

,,Řekni mi lásko, proč to děláš? My to zvládneme.'' Zašeptal a políbil do vlasů. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Nejsme dost silní… René umřela, že ji prý srazilo auto, táta a všichni prokletí… nezachráníme se…''

,,Mami!'' Vykřikly hned všechny moje děti a hned nato mě objímaly. ,,Co se děje? Proč pláčeš? Proč teta Alice má černý kontaktní čočky, aby zakryla rudou? Proč jsou všichni smutní?'' Mluvili všichni přes sebe a já je jen líbla na tvářičky.

,,Sedněte si všichni.'' Pokynula jsem jim a sedli si okolo mě na koberec. Dívaly se na mě se zamračenými tvářičkami andělů…

,,My s tatínkem budeme mít jistou práci a všichni nám budou pomáhat…'' Edward na mě zíral s otevřenou pusou. ,,Nevíme, kdy to vyřešíme, ale chceme, aby jste byli v bezpečí.''

,,Mami?'' zašeptala Mariana a z koutka oka jí zkápla slza.

,,Ne Mari, ty se budeš muset postarat o své sourozence, rozumíš?'' Podívala jsem se na ni vážně a zaryla si nehty do kůže v dlani.

,,Vrátíte se?'' Zašeptal Nick, kterému to začalo pomalu docházet.

,,Jistě, my budeme celou tu dobu s vámi, tady.'' Natáhla jsem se a dala mu malou ručičku na hruď. Claire se mlčky zamračila a vylezla mi do klína, kde se skulila do klubíčka.

,,Mami, proč?'' Zašeptala a vytáhla mi z výstřihu malý přívěšek.

,,Mám pro vás všechny jeden takový, ale nesmíte ho za žádnou cenu ztratit!'' Upozornila jsem je, ale stále jejich tvářičky byly smutné a zamračené. Chápali, co se děje.

Vytahovala jsem z krabiček jediné vzpomínky, které po nás s Edwardem dětem zůstanou a líbla na jejich malé, jemné, sladké tvářičky. Vzlykaly, trhalo mi to srdce. Obrovská díra do mého srdce si probojovávala cestu dovnitř. ,,Alice!'' Vykřikla jsem, když už jsem cítila, že to další hodinu nevydržím. Nemohla bych je pak pustit z objetí. Nemohla! Nemohla bych se sama zbavit života!

Hned přiběhla společně s Esme a chytly je za malé ručičky.

,,Musíte teď zlatíčka jít s tetou Alicí a babičkou Esme.'' Rychle jsem se narovnala. ,,Můžu jen vteřinku?'' Obě přikývly a vzaly do náruče jen Claire, které bylo už 8 roků, ale Marianě a Nickovi deset.

,,Musíte se navzájem furt mít rádi, ano? Musíte se navzájem o sebe starat, jak jsme vás to s tatínkem učili. Rozumíte? Ty Mariani, ty je musíš vést… jsi nejstarší a nejchytřejší. Dávej pozor na Claire, protože ona je ještě malinká a dávej pozor ať neprozradí, co umí, ano?''

Po tvářích mi stékaly slzy a Edward vzal malého Nicka do náruče. Panebože, já to nezvládnu bez nich… můj život je na těch malých závislý. ,,Nezapomeň na to, kdo jsi Mariano a připomínej jim to, jsi prokletá a upír… to není žádné dítě!'' Smutně se pousmála a ke mně doplula malá skleněná růžička, která se objevila nejdřív před Nickolasem a doplula ke mně. ,,Miluju tě.'' Zašeptala jsem a políbila na tvář dřív než ji Alice vzala za ručku a postavila se ke dveřím. Vzala jsem do náruče malou Claire. ,,Maminka tě má moc ráda moje princezničko.'' Usmála jsem se na ni,ale ona na mě zamračeně koukala.

,,Mamí!'' Začala brečet a mě to zase roztrhlo vejpůl. Přitiskla své malé rtíky k mému uchu a zajíkala se… ,,Sbohem mamí… mám tě moc láda…'' Začala jsem brečet, tohle na mě bylo moc… Ne! Bello! Vschop se! Křičela na mě Rebelka. Políbila jsem ji na tvářičku a podala Esme.

,,Nicku, ty můj kluku…. Musíš se o sestřičky postarat můj siláku iluzionisto.'' Pousmál se a pohladil mě po tváři.

,,Slibuju mami.'' Políbila jsem ho na tvář a vedla je k autu. Edward zvedl do náruče zase Nicka a tiskl si ho k hrudi, stejně jako já se jich nechtěl vzdát.

,,Miluju vás.'' Zašeptal a zapínal jim pásy na zadní sedačce.

Esme se na nás s lítostným pohledem podívala a nastartovala. Mávala jsem za nimi a obličej jsem měla smáčený slzami. Edward vzlykal- hlubokov hrudi se zalykal slzami. Esme měla všechny papíry, všechny kufry… vše, co mi bylo na světě drahé a jediné, co mi zůstalo byla malá jiskra naděje, že je uvidím…

Oporou mi byla má láska… Edward…