Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 47

01.10.2009 (15:30) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3651×

47. TALENTOVANÉ DĚTI ROSTOU A DVA ROKY UPLYNOU...

Edward:

Bella byla tak krásná. Stále se usmívala. Děti jí v náruči rostly a smáli se. Každý den ráno jsem jí přinesl v náruči dvě zabalený mimča, které si doteď velebily v náruči Alice,  Rose, Esme nebo Emmetta, který je štěstím bez sebe.

Nemohl jsem uvěřit tomu, že Emmett se stará o malého Nicholase, ale fotka mi všechno potvrdila. Alice mi jednou pod dveře Bellina pokoje podstrčila malou obálku.

,Malé hajzlovské tajemství.‘ Bylo na něm. Tomu jsem se usmál. Došel jsem k Bells, která šťastně spala a sotva jsem si sedl vedle ni, její ruce po mě zahledala a přitáhla se ke mně.

,,Co to máš v ruce lásko?‘‘

,,Nevím, Alice mi to podstrčila pod dveřmi. Mám to otevřít?‘‘ Zvedla nechápavě stále ospalá obočí. Prstem jsem škubl a roztrhl obálku z které vypadlo cosi ohebného, podobné kartičce a až po menším zkoumání jsem zjistil, že je to fotka.

Otočil jsem ji a vyprskli společně s Bells smíchy-na fotce byl Emmett. Vypadal, jako kdyby dělal něco nazákonnýho. Stále se ohlížel okolo sebe a v náruči mu leželo dítě. Pak tu byla další fotka. Sklání se k děťátku, má na tváři úsměv a maličký ho drží za nos. Další byla Emmettův prst pevně v sevření Nickovi ručky a Emmett vypadá, jako kdyby ho prcek zabíjel. Propadali jsme smíchu.

Nic vtipnějšího jsme za dva týdny neviděli.A to tu bylo dost věcí. Alice s culíčky jako malá holčička- k čemuž jí dopomáhal malý vzrůst. Rosalie místo dokonalého přiléhavého oblečku na sobě měla vytahané tričko a vlasy stažené do ohonu.

Obě se od dětí nechtěly ani pohnout a já ten čas využíval k péči o Bells. Musela hodně odpočívat, ale k tomu, abych ji donutil zůstat ležet bylo zapotřebí, abych jí předčítal nebo broukal.

Uvelebila se mi v náruči, hlavu si položila na moje rameno a dechem lechtala na krku. Objala mě co nejpevněji a po chvilce začala tiše oddechovat. Pokaždé, když jsem věděl, že tvrdě spí jsem se k ní sklonil a políbil na čelo.

,,Miluju tě.‘‘ Zašeptal jsem a Esme, která byla jako bezpečnostní služba nás sledovala a vzlykala štěstím. Ráno vždy přinesli nejdřív na půl hodiny Marianu. Děti měli hlad… A když byla Mariana přisátá na Belle, začala se vždy Bella lehce pošklebovat.

,,Au, jako kdyby měli zoubky.‘‘ Zamumlala a pak jsem radši začínal rozebírat nějaké téma, aby na to nemyslela. Když se nakrmil i Nicholas, chvíli jsme je oba kolébali. S dětmi v náruči se tiše usmívali a já broukal. Usínali stejně rychle jako Bella… okamžitě.

,,Myslíš, že už budu moct jít ven?‘‘ Zeptala se jednou večer, když jsem ji hned na prahu koupelny vzal do náruče a jako princeznu, aby se nenamáhala, donesl k posteli.

,,No, teoreticky bys mohla, jestli se na to cítíš.‘‘ Zamumlal jsem, ale nechtěl jsem, aby mě donutila, aby šla sama. Bylo vyloučené, že bych od ní odešel na dýl než na půl hodiny. Tolik času jsem vždy musel Rose a Alici- popřípadě Emmetta- přemlouvat, ať nám přinesou děti, že jsou naše a nejsou to žádní plyšoví medvídci. Ty se vždycky naštvaně nafoukly a šli po schodech nahoru, aby si je dýl užili a pak s úsměvem je donesli Belle.

,,A můžu jít ven?‘‘ Zašeptala a vytrhla z mých vzpomínek.

,,Sama nepůjdeš.‘‘

,,A kdo říkal, že půjdu sama?‘‘ Zasmála se a ukázala na dvě prázdné kolébky vedle postele.

,,I s dětmi, které ještě neumí chodit?!‘‘Protočila oči.

,,Vážně ti ještě nedošlo, že budu chtít doprovod krásného muže, který je střed mýho vesmíru?‘‘

,,Kdo to je?‘‘ Usmál jsem se pokřiveně a vysloužil si od ní uchichtnutí a zarudnutí.

,,Je to stodeseti letý kluk s nádhernými očima, rovným nosem, který mě lechtá, hlasem, který mě uspává….‘‘ Zamyslela se.

,,Znám ho?‘‘ Vykulil jsem vyděšeně oči a ona vyskočila z postele a přešla ke skříni.

,,Tak já ti ho představím ano?‘‘ Zasmála se. Schovává se snad ten chlípník v naší skříni? Jakto, že jsem si toho nevšiml. Otevřela skříň a hned nato ji zavřela. Tiskla si k hrudi papírek. ,,Tak to je on…‘‘ Zasmála se a podala mi fotku. Byl na ní někdo… Tiše jsem se zasmál.

,,Vypadá, jako kdyby dělal něco nezákonnýho.‘‘ Ten výraz mě překvapil a zároveň ta osoba, kterou svíral. Byla to spící Bella…

,,Chytla tě Alice a Esme jí to sebrala. Všimla jsem si toho, když se o to hádaly a tak jsem je poprosila, aby mi ji daly. No… udělaly to s radostí.‘‘ Bylo to zrovna ve chvíli kdy jsem jí dával polibek na čelo a odhrnul jí vlasy z obličeje. Hned jsem se objevil vedle ní a chytl ji kolem pasu.

,,Ty mě podvádíš se mnou?‘‘ Znělo to divně, ale oba jsme se smáli.

,,Ano! Podvádím… závidíš?‘‘

Zamručel jsem. Vytáhl jsem si ji k sobě a spojil naše rty. Prostě jí timhle donutím, aby na procházku zapomněla, zlenivěl jsem. Byla to blbost, ale nechtěl jsem, abychom ještě šli. Její ruce se mi uzamkly okolo krku a moje jí začaly vyhrnovat tričko, když zavzdychala a odtrhla se ode mě.

,,Procházka Edwarde, nezapomněls?‘‘ Zavrčel jsem a spustil jí dolu.

,,Sakra… mise se nepovedla.‘‘

Odfrkla si a přešla ke skříni.

,,Stůj! Já ti něco vyberu!‘‘ Zastavil jsem ji, když už si brala červené tričko s dlouhým rukávem.

,,Myslíš, že si nedokážu vybrat oblečení?‘‘ Vydechla.

,,Ne, ale myslím, že na léto se oblíkáš až moc.‘‘ Vyndal jsem jí ze skříně andělsky  bílé a jednoduché černé kalhoty. Přes rameno jsem si přehodil jednu její mikinu a do rukou jí jemně složil oblečení.

,,Když máš pocit, že si nedokážu pro sebe vybrat věci, víš určitě, že se zvládnu obléknout?‘‘ Otočila se k posteli a položila si věci.

,,Tak když si přeješ…‘‘ Zasmál jsem se  a chytl ji za nohu.

,,Edwarde?!‘‘ Vypískla, ale já jsem se rozhodl. Obleču ji. Po chvilce škubání to vzdala a poddala se mému jemnému stylu, jakým jsem pomalu ty látky posouval až tam, kde měly být.

,,Hotovo?‘‘ Zavrčela s pozvednutým obočím. Zazubil jsem se na ni a pomohl ji na nohy.

,,Jop.‘‘

Chytl jsem ji za ruku a pomalu šli ze schodů dolů. Bella jen jednou škobrtla…

,,V pořádku?‘‘ Zašeptal jsem rychle.

,,Ne…‘‘ Upírala zrak ke gauči. Stál tam Emmett…

,,Emmette!‘‘ Zavrčel jsem. Házel do vzduchu Nicka a chytal smějící se dítě do medvědí náruče. Zachytil jsem rychle svého syna do paží a propálil Emmetta pohledem.

,,Co? Jen jsme si házeli!‘‘ Ohradil se.

,,S nesprávným předmětem!‘‘ Zavrčel jsem.

,,Náhodou se to prckovi líbilo! Podívej jak se zubí!‘‘ Bella k nám došla.

,,Emmette, pokud jsme někde blízko, tak to radši nezkouším, protože kdyby nezasáhl Edward, tak jsi teď úplně mrtvej. Ne polomrtvej, ale úplně.‘‘ Emmett se omluvně zazubil a Alice Belle donesla i Marianu.

,,Byly jsme u Esme.‘‘ Podala jí Marianu, která s rozzářenými dětskými očky sledovala svou maminku a Alice jí začala cukrovat.

,,Ukážu ti pak jedno místo.‘‘ Zašeptal jsem a pomalu se snažil dostat od dětských chůviček. Asi po nekonečné půlhodině se mi to podařilo. Bella držela v náruči naši holčičku a já Nicka, který se stále smál na celé kolo.

,,Je neuvěřitelný, jak jsou si oba podobní a zároveň odlišní.‘‘ Zamumlala Bella a sedla si na pařez.

,,Ale oba krásní… Edwarde?‘‘ Otočila se na mě a v jejích očích byl strach.

,,Víš určitě, že jsem dobrá matka?‘‘

,,Víš určitě, že jsem dobrý otec?‘‘ Zadal jsem jí stejnou otázku. Sklopila pohled a Marianě se očka zamířila na Belliny vlasy. Vzala je do malých ručičrk a fascinovaně začala koneček žmoulat ve vlasech a obtáčet okolo prstíků.

,,Našli jsme jím zábavu!‘‘ Zasmál jsem se.

Bella, já a děti jsme každou noc dělali takové krátké procházky a já bral většinou ještě i deku, abychom i mohli ještě sednout na trávu. Měsíc nám vždycky osvítil prostranství a Bella mi často podstrkovala svoje myšlenky, které se naučila mi odkrývat.

Jen co jsme se vrátili domů, brala si Esme kluka a Alice holku. Ony dvě byly synchronizované a spolu vždy odkráčely k Esme a Carlisleovi do pokoje a děda s babičkou se nemohli nabažit svých vnoučátek. Mladý dědeček a mladá babička. Sotva vypadají na třicet…

,,Pojď…‘‘ Zašeptala Bella a skousla si spodní ret.

Jako poslušný pejsek jsem za ní došel a sotva jsem vešel do pokoje, dveře za mnou se zavřely a Bella se na mě vrhla.

Uběhl už rok… rok…

Oba už dokázali lézt po čtyřech a zkoumali svět. Nick většinou zasekával u televize s Emmettem a Mariana vedle Carlislea v učebně a zkoumala na ručce prach, který se jí tam usídlil, když jí plácla na špinavou knihu.

,,Mari! Nicku!‘‘ Zazvonila Alice svým hláskem a oba po čtyřech lezli po kobercích, které tu Esme dala. Tolik je to bavilo….

Když jsme zjistili, že pokaždé, když je vyrušíme z lezení se začnou vztekat, rozhodli jsme se, že budou muset za námi běhat. Jedině Bella byla jediná u které si nedovolili vztek vylézt na povrh.

Večer když jsem se rozhodl, že ji jen budu uspávat, přetočila si nohu přese mě a vyhoupla nade mě.

,,Otroku…‘‘ Zašeptala a zatýkala ve svých polibcích… pohybech… v našem dokonalém štěstí. Zdálo se mi, že se pokaždé snaží, abych byl první v dokonalosti, ale vždy jsme k němu dospěli ve stejnou dobu… Uvelebila se v mém náručí a políbila na hruď.

,,Edwarde?‘‘

,,Hmm…‘‘ Zašeptal jsem a její prst mi jezdil po holé hrudi.

,,Myslíš, že může být do třetice všeho dobrého a zároveň i bolestného?‘‘ Nějak jsem to nepochopil…

,,Co?‘‘

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 47: