Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 38

22.09.2009 (14:30) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3736×

38. PODVÁDĚNÍ? KDO KOHO?  ANEB TAJEMSTVÍ ČÍSLO DVĚ

Nikdo:

Bella se ráno protáhla jako kočka a zívla. Další den mezi středoškoláky… skupina, kterou dneska měla mít celý den na suplování byla banda sedmnáctiletých výrostků jako její milý, ale tihle byli stále mladí. Nasadila si falešné brýle, které měla a vlasy si pročísla. Sedla do svého nablýskaného auta. Oblíbila si značku Subaru. Černé auto se zalesklo do dálky a Bella se s chutí zakousla do jablka, které si s sebou vzala.

Nastartovala a projela městem k místní střední škole.

Už pár dní si všimla pohledu, který na ni vrhá Angelo. Původem byl ze Španělska. Bella přemýšlela nad tím, jaký asi je. Zkoumá ji každou hodinu rentgenovým zrakem, který se jí zarýval hluboko do hrudi a jako kdyby se jí i dotýkal. Měla z toho husí kůži, ale neuvěřitelně ji to megnetizovalo k němu. Přitahoval ji a ona netušila čím. V autě si dovolila myšlenkám, aby se jí rozutekly.

Myslela na to, jak se každý pramen jeho medových vlasů liší od Edwardových. Od jeho blankytně modrých očí, malého vousu, který měl pod nosem elegantně zastřižený… To, jak se mu pod jeho volnou košilí už v tak mladém věku rýsujou mužné svaly.

,Angelo…‘ Zašeptala a  hned nato druhé jméno.

,Edwarde…‘ Mezi kterým, kdyby o ni bojovali měla  rozhodnout? Edward je jistota. Jistota o které věděla, že ji nezklame, ale Angelo byla neobjevený kontinent, země… Atlantida… úplná záhada.

Zaparkovala před školou na svém obvyklém místě a zase se setkala s jeho pohledem. Vešla jsem do školy s taškou plnou papírů a sešity v náruči. Došla jsem ke svému malému kabinetu. Díky mé dokonalé paměti jsem se dokázala do roka dopracovat až k tomuto krásnému místečku.

Kancelář byla sotva větší jak sborovna, ale zcela dostačovala tomu, když jsem zavolala Edwardovi- který občas, když býval po noční sem přijel a dělal mi společnost, dokud nezačala moje výuka. Před oknem byl můj stůl, který jsem měla takhle schválně nastavený, abych viděla do tváře přicházejícímu, ale on neznal můj výraz. Po pravé straně když člověk vešel uviděl knihovnu čítající nad sto padesát světoznámých knih a pár, kterých jsme si s Edwardem oblíbili v krásné, jemné knihovně z tmavého dřeva…

Na levé straně jsem měla gauč z tmavě-zelené kůže a po stranách zásuvky a poličky přeplněné sešity a učebnicemi. V zásuvce jsem měla mp3 přehrávač, který jsem nutně potřebovala na chvíle, kdy mi křupají nervy a Edward není nablízku. Sedla si do bílého křesla a usrkla černého čaje…kafe jí nechutnalo.

Ozvalo se tiché zaklepání. Bella si povzdechla a šla otevřít.

,,Slečno Swanová, jdeme pro učebnice.‘‘ Zapíply dívky a nejistě se usmály. Bella jim přišla na učitelku až moc krásná…a žárlily na ni. Bella si vzpomněla, že je včera požádala, ať si před hodinou k ní skočí pro učebnice a rovnou jim dala i papírky.

Výtvarka byla na škole volitelný předmět a byla až přespříliš zvědavá, co je přinutilo se přihlásit na tu výuku.

Bella si až později uvědomovala styl, kterým se poslední dobou oblíkala… byly to džíny, které dokonale kopírovaly její božskou postavu a volnější tričko, ale s jedním ramenem venku a do půlky holými zády. Trápila tím stylem klučičí sebeovládání. Ladně vešla do třídy a ozvalo se pár vzdechů.

,,Dnes jsem si pro vás připravila menší oddechovou prácičku. Přihlaste se, kdo z této třídy chodí na mé hodiny výtvarky.‘‘ Víc jak polovina studentů se přihlásila a Bella se pousmála. Byl mezi nimi i on. Rozdala dotyčným papírky a pokračovala.

,,Chtěla bych, aby jste mi všichni napsali na ten papír, proč jste se přihlásili, že chcete chodit na tu výuku a tím si prodloužit den místo volna a pak máte na tuhle hodinu volna. Papírky mi dáte na stůl, ano? Někdo má nějaké otázky?‘‘ Dodala a všichni se pousmáli a začali pracovat. Všichni si uši ucpali peckami od mp3 a telefonů a kývali si do rytmu, zatímco Bella si vzala bloček a tužku.

Kreslila rozbouřené moře, Alici v objetí s Jasperem a vypadalo to spíš jako černobílá fotografie. Za patnáct minut měla nakreslenou i Rose s Emmettem, jak stojí přede dveřmi. Rose v náruči Emmetta a před polorozbořeným domem. Tiše k ní došel i Angelo a podal jí lístek. Bella se pousmála a zazvonilo na přestávku.

Sebrala si papírky do kupy a začala jeden po druhým.

,Protože mě baví kreslení.‘

,Chtěla jsem se zdržet ve škole.‘

,Miluju kreslení.‘

,Chci se něco naučit…‘

Bla, bla, bla… pořád to stejný, otevřela poslední lístek, který jí zůstal na stole a zarazila se.

,Protože od první chvíle, co jsem vás viděl, jsem chtěl být vaším milencem…A.S.‘  Rozhlédla se po třídě.

Celá zrudlá a setkala se s pohledem Angela Solise. Pokývla mu ke dveřím a on s klidným úsměvem odešel jakoby na záchod. Bella se po chvíli i s papírky zvedla a šla si je dát do kanceláře a promluvit s tím chlapcem. Zazvonilo. Bella se zasekla ve dveřích.

,,Rito, dohlédni prosím na třídu, dokud nedořeším něco s panem Solisem.‘‘

,,Jistě slečno.‘‘ Zamumlala dívka a zase sklonila hlavu ke knížce. Bella zavřela dveře a ušla dva kroky než ji uvěznily dvě silné paže.

,,Nemůžu na vás přestat myslet! Jste jako fenomén! Nespím, nejím, nemůžu ani myslet na nic jinýho! Toužím po vás, jste můj vzduch, můj život…‘‘ Vydechl těsně u jejího obličeje a nakláněl se k ní. Bella se šikovně vymámila z jeho objetí a šla směrem ke své kanceláři.

,,Víš, že mám přítele, víš, že jsem starší než ty. Víš, že je svazek učitele a žáka zakázán, co ještě potřebuješ vědět?‘‘ Vešli do její kanceláře a Bella položila papírky na stůl a se skříženými pažemi se k němu otočila.

,,Proto jsem vám napsal slečno Bello na papír ,milenec‘.‘‘ Během chvilky k ní zase došel. Byl o půl hlavy vyšší než ona. Byla drobnější oproti všem…

,,Miluju tě…‘‘ Zašeptal a naklonil. Jeho rty se dotýkaly jejích a Bella to nevydržela. Chytla ho za týl a přisála na jeho rty. Nevěděla co dělá. Její tělo reagovalo absolutně nelogicky… Chlapec byl zřejmě vyděšený, ale zároveň šťastný… Polibek jí stejně vášnivě oplácel…

Edward:

Byl jsem jako omámený! Co ta holka se mnou udělala?!Dychtivě jsem jí naslouchal. Jmenovala se Lena… Lena Dorison. Tři dny jsem jí skenoval, zjištoval její návyky, všechno. Kdesi v mysli jsem měl červíka, který mi stále bručel , že mám doma manželku. Zavrtěl jsem hlavou a vydal se za Lenou do skladu. Poslali ji tam pro nějaké papíry, které jsem měl sám na stole, ale nikdo to nevěděl.

,,Ahoj Leno.‘‘

,,Edwarde! Ahoj parťáku.‘‘ Zasmála se, ale její myšlenky mi odhalovaly stejnou touhu, jakou jsem k ní choval i já. Bleskově jsem se ohlédl za nás a když jsem se ujistil, chytl jsem ji kolem pasu a přitiskl na svou hruď. Srdce se jí freneticky rozbušilo.

,,Sklad úklidu…‘‘ Vydechla, otočil jsem ji čelem k sobě a rty se přisál na její.

,,Chci tě…‘‘ Zavrčel jsem a s tím zabouchl dveře do skladu. Vysadil jsem ji na poličku a ona se nohama opřela o stěnu. Byl to stísněný prostor, ale ani v nejmenším nevadil… nevadil výbuchu vášně.

---

Měl jsem šílené výčitky svědomí… cítil jsem se jako podvraťák…

Jen co jsem skončil směnu, utíkal jsem se vykoupat do sprch. Vydrhl jsem se,  aby necítila ze mě její vůni. Dokud jsem cítil Lenu já, může ji cítit i Bell. Vyměnil jsem si oblek s kolegou a prohlédl se v zrcadle. Byl jsem jako ze škatulky… Pousmál jsem se a vyrazil domů.

Zaparkoval jsem před domem a slyšel proud sprchy a pračku.

Typická Bella. Už týden je dokonalá. Shodil jsem ze sebe opasek se zbraní. Chtěl jsem najednou cítit ji. Tahalo mě to k Leně, ale taky k Belle. Byl jsem v začarovaném kruhu… Doběhl jsem k ní do sprchy.

,,Och! Edwarde! Tohle mi nedělej!‘‘ Pokárala mě a zakryla si rukama ňadra.

,,Promiň lásko…‘‘ Omluvil jsem se opatrně a došel k ní. Políbil jsem ji zlehka na rty a její ruce mě přitáhly k sobě.

,,Moje uniforma…‘‘ Zaskučel jsem v polibku.

,,Tak ji ze sebe sundej.‘‘ Zatoužila a během chvilky jsme se octli oba pod sprchou pod palbou vášnivých polibků a naše těla se spojila. Zaklonila hlavu. Srdce jí bušilo do hrudi jako splašené…

,,Edwarde…‘‘ Vzdychala a její rty se vpíjely do mých. Jazykem ochutnávala moje ústa a víčka měla pevně zavřená. Uteču-li někdy z téhle šlamastiky… Vyskočila na mě a dál jsme se věnovali spojování našich těl. Lena byla o tolik mladší… mohlo jí být snad osmnáct… jsem sebevrah?!

Pevně jsem k sobě přitiskl Bellu a společně mířili do ložnice, kde jsme pokračovali v našem milování. Zkoumala rty každý kousek mého těla, na oplátku jsem prsty i rty vynášel její mysl do nebes, ale stále mě sžírala vina.

Vina, že se to jednou dozví… že z mých očích vyčte obavy, z mých rtů ochutná zradu a z mého těla ucítí její vůni…vůni, která jí o všem přesvědčí…

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 38: