Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 23

02.09.2009 (13:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3871×

23.  PROMIŇ…

Edward:

Alice mi napsala, že se zdržela v nákupním centru…jak jinak… Už jsem ji neobjímal, hned jak mi došlo, že ráno může mít jiný názor. Bella se zavrtěla a slyšel jsem, jak se její víčka pomalu otevírají.

Sedl jsem si kousek vedle ní. Bál se její reakce. Její oči… už neměly tu krásnou něžnou hnědou… červené nitky to kazily… Obezřetně se na mě dívala. Nemluvila. Srdce se jí roztlouklo šílenou rychlostí.

,,Belli, neboj, neublížím ti…‘‘ Přivinula si k sobě blíž tu dečku a odtáhla se. Celá se třásla. ,,Bell…‘‘ Natáhl jsem k ní opatrně paži.

,,Ne, prosím…‘‘ Oči se jí podlily slzami.

,,Lásko…‘‘

,,Ne… nechci, aby ses mě dotýkal…‘‘ Slza… posadila se, deku si obmotala okolo sebe a nohy si přitáhla k hrudi. ,,Nechci…nechci…‘‘ Mumlala a slzy se jí rozběhly po tvářích.

,,Bells…‘‘ Začala se pohupovat dopředu a dozadu…

,,Nesmíš se dotýkat špíny…ne… ne… nezasloužíš si dotýkat se odpadu…‘‘ Tak to bolelo. Ovládl jsem třes těla. Bylo to mnohem horší. Mnohem víc jí ublížil.

,,Co? Bell, ne, to si neříkej… já tě miluju, ale tohle si nesmíš o sobě myslet.‘‘ Tolik to bolelo ji vidět jako trosku… nikdy jsem si nemyslel, že někdo může něco tak odporného udělat anděli…

,,Je to…je to pravda. Jsem plíseň, špína, prach, nejodpornější zrůda… neříkej…neříkej že ne, nezasloužím si utěšování anděli, nezasloužím si dotyk…nic.‘‘ Bolestně jsem zavřel oči. Přes celé tělo mi projel mráz. Kdybych měl slzy… víc než jedna by teď brouzdaly po mém obličeji. To, jak mi řekla… zahřálo mě tu u mého netlukoucího srdce, ale zároveň vyděsilo.

,,Bell… jsi ta nejkrásnější bytost na světě, prosím, neboj se…‘‘

,,On přijde, přijde mě dodělat…‘‘ Mumlala dál, uslzené oči otevřené dokořán a rychle dýchala.

,,Nepřijde… už ne…‘‘ Zase jsem se zamračil. Jediný, kdo je tady zrůda jsem já. ,,Pomstil jsem se….‘‘ Zamumlal jsem a ona polkla.

,,Prosím, prosím, zabij mě rychle…‘‘ Rozvzlykala se.

,,Ne…ne…nezabiju tě, jak sis to mohla myslet?‘‘

Chtěla si skousnout spodní ret, ale když se její zuby dotkly spodního rtu, bolestivě zasyčela. Ten hajzl jí kousl do rtu. Měla tam už strup. Celé byly zase popraskané.  Vstal jsem a během chvilky se objevil vedle ní se sklenicí  vody.

,,Musíš pít srdíčko.‘‘ Zašeptal jsem, ale ona se odtáhla. Prst položila na stolek vedle ní. Zase mě bodlo u srdce. Položil jsem tam skleničku a poposunul k ní. Odstoupil jsem od ní a ona se vrhla na tu sklenici. Hltala tak šíleně vodu… donesl jsem jí ještě jednu a s bolestí u srdce, kterou jsem dřív neznal jsem si sedl do křesla.

Bála se jakéhokoliv fyzického kontaktu.

Někdo zaklepal na dveře a Bella zkameněla. Pobledla ještě víc, jako kdyby to šlo.

,,Belli, neboj se, to je Alice….‘‘

,,Alice….‘‘ Zašeptala po mě a zhluboka se nadechla. Otevřel jsem dveře a moje malá sestřička se mi vrhla kolem krku.

,,Žiješ Éďo!‘‘ Vískala a nákupní tašky mě mlátily do zad.

,,Ne, Alice…‘‘ Zašeptal jsem a pokynul k Belle. Alice okamžitě zamrzla.

,,Bello?‘‘ Zašeptala a pomalu k ní šla.

,,Ne…ne…prosím…‘‘ Šeptala bolestně, když se jí Alice pokusila obejmout.

,,Alice..‘‘ Pokynul jsem prstem ať jde ke mně.

,,Bella…ona se bojí jakéhokoliv fyzického kontaktu…‘‘

,,Proč? Co se stalo? Měla jsem šílenou tmu v hlavě, ale pak když jsi do ní zmizel i ty…‘‘

,,On Mike… jí o dost víc ublížil a taky on byl vrah Ebby. Byl to ten nejodpornější typ bytosti.‘‘ Převyprávěl jsem jí v tichosti vše, co jsem zjistil z jeho myšlenek. Ještě teď se mi z toho zvedal žaludek. Alice si vyděšeně zakryla ústa ručkou.

,,Panebože…‘‘  Otočila pohled k Belle. Měla zavřené oči, ustaraný výraz. ,,Má z toho trauma… nemám zavolat Carlislea?‘‘

,,Ať přijede jen sám… nikdo jiný. Vzala jsi jí nějaké tričko?‘‘ Šeptal jsem dál.

,,Jo…‘‘ Zaštachala v jedné tašce a vytáhla bílé, dlouhé tričko. ,,Vím, že má ráda takové, i když mě se to příčí…‘‘

Zamumlala a pomalu k ní šla. ,,Bells, neboj se, pamatuješ? To jsem já, Alice.‘‘ Opatrně přikývla. Alice k ní pomalu došla a položila složené tričko na deku. Když odstoupila Bella se natáhla pro ten kus oblečení a rychle si ho přetáhla přes hlavu.

Alice postávala tiše vedle ní a pak ke mně střelila pohledem. Zavřela oči a já viděl její záda. Měla je celé pohmožděné a z pružin v té odporné chatce měla odřená a poškrábané záda.

Mlčky jsem vstal a šel do koupelny. Vzal jsem odtamtaď jednu mast. Bella si mě nedůvěřivě měřila.

,,Bell, máš celá záda…‘‘ Přikývla

,,Musím ti to namazat, ať ti to nezahnisá.‘‘ Střelila pohledem k Alici a ta se zvedla.

,,Já donesu něco k jídlu. Neboj, my ti pomůžeme…‘‘ Lehce se pousmála a zmizela.

Bella zavřela oči a zhluboka se nadechla. Po chvíli přikývla. Pomalu jsem k ní došel a pomohl jí, ať se obrátí na břicho.

,,Trochu to zastudí.‘‘ Zašeptal jsem a nabral mast na prsty. Ty záda měla opravdu šíleně prodraná. Jako kdyby jí někdo zbičoval. Celou dobu jsem pod dlaněmi cítil, jak se třese, jak jí na rukách stoupají chloupky. Jemné hrbolky na kůži, na dříve sametové, krásné kůži…

,,Dě- děkuji.‘‘ Zašeptala zase a z očí jí vyhrkly nové slzy. Když jsem skončil opatrně jsem se k ní nahnul a políbil na záda.

Stáhl jsem jí zpátky dolů tričko a Bella se otočila na bok.

,,Proč…‘‘ Nechala otevřenou otázku.

,,Bell…‘‘ Zašeptal jsem a lehl si na kraj postele, na bok, čelem k ní. ,,Miluju tě.‘‘

,,Proč jsi mě doteď nezabil?‘‘ Zašeptala zase. V hlavě mě trklo. Snad teď nechce myslet o sebevraždě?!

,,Ne, na to nemysli…‘‘ Zavrčel jsem něžně. Natáhl jsem k ní ruku a pomalu ji přikryl. Shrbila se pod dekou a kolena si přitáhla zase k hrudi.

Alice otevřela dveře. Měla v ručkách podnos.

,,Máš hlad?‘‘ Zabouchla dveře a ladně k nám šla. Bella se natáhla na paži, ale ta ji moc neudržela… Bolestně zasyčela a já ji pomohl se posadit.Nedůvěřivě si mě měřila a pak stočila pohled k Alici. Ta se snažila o menší úsměv.

V kapse mi zabrněl telefon.

,,Carlisle?‘‘

,,Pojď dolů Edwarde.‘‘ Zašeptal a já hodil pohled na Alici.

,,Bell, neboj, to je jen můj otec…‘‘ Zašeptal jsem opatrně a vstal. Seběhl jsem schody a dole na recepci stál. Pod paží držel kufřík.

,,Co se jí stalo Edwarde, ale všechno i detaily jejích zranění a toho, co zažila. Podle toho, co mi Alice říkala se bojí fyzického kontaktu.‘‘ Zase jsem se začal třást hněvem. Zatnul jsem pěsti.

,,To psisko bych nejraději umučil k smrti!‘‘ Zavrčel jsem. Carlisle během líčení přikyvoval, ale celou dobu se mračil. Není divu. On z nás nejlidštěnší… Jemu se skoro hnusilo zabít i mouchu, ale kvůli přežití a ¨vegeteriánské¨ dietě musel jednou za nějakou dobu zabíjet. ,,A co její bratr?‘‘ Zamumlal po chvíli.

*** Na únosu***

Nikdo:

Jake se probudil v měkké posteli. Nechápavě se protočil a díval kolem sebe. Všechno to tu bylo nádherné. Postel byla z ebenu, pozlacené židle, vše do nejmenšího puntíku upravené a dokonale sladěné.

,,Bell?‘‘ Zašeptal. Hlas měl nakřáplý. Hned se vedle něj objevila krásná slečna.

,,Lež Jakeu, měl jsi vykloubené rameno.‘‘

,,Kde je moje sestra?!‘‘ Zavrčel na ni. Nevšímal si její dokonalosti. Měla zrzavé vlásky, které jí v loknách splývaly po zádech

. ,,Vzal ji ten zrzavej upír!‘‘ Zavrčela naštvaně.

,,Co? A co jste vy zač?!‘‘ Tmavá, vysoká postava vystoupila z tmavého rohu místnosti.

,,Neboj se Jakeu, u nás ti nic nehrozí.‘‘Ten muž měl melodický hlas, plný autority.

,,Co jste zač?!‘‘ Ten muž se zastavil. Měl tmavěhnědé vlasy a čokoládové oči. Vypadal na pětadvacet.

,,Na tom teď nezáleží, ale zdálo se, že Bella ví, kdo je ten upír.‘‘ Jake se zamračil.

,,Jo, je to její kluk.‘‘

,,A ten druhej?‘‘

,,Její bejvalej.‘‘ Muž zavrtěl hlavou a podíval se na malou slečnu vedle něj.

,,No, tak ta si umí vybrat… vlkodlak a upír… to je vážně na světě tak málo lidí?‘‘ Zase stočil pohled na Jakea.

,,Takže jí nic s ním nehrozí?‘‘

,,Jen to, že ji asi může vysát.‘‘

,,Víš, jaké je jejich příjmení?‘‘

,,Ehm.. Cullenovi.‘‘ Jake se nechápavě zamračil.

,,Nevysajou…jen ji můžou přeměnit.‘‘ Zrzka vedle něj s sebou  nepříjemně škubla a naklonila se k muži.

,,Ale to nesmíme dovolit pane.‘‘

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 23: