Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 22

01.09.2009 (11:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4442×

22. BELLO! JAKEU!

Nikdo:

Stříbrná strana nože se zaleskla v matném slunečním světle. Bella zhluboka dýchala.Snažila se, aby se jí nezvedl žaludek. Hruď se jí zvedala. Pokoušela se nemyslet, co s ní ten ohavný červ udělá. Nenávistně se na něho dívala.

Přiblížil se k ní a svou holou hrudí se dotýkal její.

,,Kočičko, zasloužíš si to.‘‘ Zasmál se a začal drsně líbat, zatímco ostří držel u jejího hrdla. Jemně při tom škubl rukou a škrábl omylem Bellu.

,,Prasáku. Doufám, že shniješ v pekle!‘‘ Zavrčela na něj. Odtáhl se od ní a Bella se pousmála.

,,Fascinuje mě, jak se i teď tak sladce usmíváš. Ebby byla podobná, jenže ona právě když jsem udělal tohle…‘‘ Pomalu sklouzl špičkou nože k jejím bradavkám. ,,…tak začala brečet a křičet.‘‘ Zase ji políbil na rty.

,,Hajzle! Pusť ji!‘‘ Zařval někdo z kouta místnosti. Jake.

,,Nebo co? Skočíš na mě? Pokusíš se mě zabít, ale dopadne to opačně? Uklidni se Jakeu, bude to s tebou rychlý.‘‘

,,Ne, on nic dělat nemusí.‘‘ Zavrčel tentokrát jiný hlas. Mike protočil hlavu na stranu. Světlo praštilo Bellu do očí a na chvíli oslepilo. Vysoká mužská postava se tyčila a slunce okolo něj zářilo…

,,Edwarde?‘‘ Zašeptala Bella, ale pak upadla do temnoty. Jake najednou vylomil okovy a jeho ruce celé zkrvavené byly strašně těžké. Nohy zdřevěnělé a bolestivě padl zase na zem. Mike se otočil směrem k nově příchozímu. Usoudil, že Bella v bezvědomí ještě počká.

,,Ty odporný červe!‘‘ Zařval muž a hned za ním se objevila další osoba.

,,Edwarde? Jsi to ty? Můj ty bože, jdeš právě včas, dej mi jen pár minut, hned uvidíš tu největší zábavu.‘‘ Zasmál se a pomalu zase otáčel k Belle, když ho chladné ruce chytily za krk.

,,Ty odporný psisko!‘‘ Zavrčel a jeho oči zazářily čistou karmínovou.

,,Počkej, podívej se na to z mý perspektivy, myslím, že ti nahá Bella zabraňuje v myšlení.‘‘

Edward:

Bylo mi z něj špatně. Žaludek se mi zvedl a oči jsem měl jasně krvavé podle jeho mysli. ,,Počkej, podívej se na to z mý perspektivy, myslím, že ti nahá Bella zabraňuje v myšlení.‘‘ Zasmál se jako šílenec. V jeho mysli se začaly zjevovat vzpomínky.

Jak od začátku, kdy Bella ode mě utekla ji sledoval. Zabil recepčního…vyrval z něj srdce… podrápal celé tělo… Když  se změnil ve psa, aby donutil Bellu a Jakea zastavit. Překvapení, když zjistila, co je ten pitomec zač. Nadávky… Najednou se to celé změnilo…

Nechtěl jsem nikdy umět číst myšlenky! Je to prokletí! Chtěl jsem si vytrhnout srdce, protože tohle ho zničilo…

Jak z ní strhával oblečení…Bella snažíc se, bojujíc s jeho silou… kapky slzy, které jí tečou po tváři, když…

Znova

A znova

A znova…

Zatnuté zuby, mrtvý výraz… když ji pak jako kus hadru hodil do rohu místnosti… jak jí říkal, co hodlal za dvě minuty udělat…

,,Pěkné ne?‘‘

,,Ty!‘‘ Zavrčel jsem a praštil jeho hlavou o zeď.

,,Mě se nejvíc líbila ta část, když se mě snažila odstrčit.‘‘ Nevydržel jsem to. Hned jsem mu zlámal bolestivě ruce.

Osoba, která přišla hned po mě běžela k bezmocnému Jakeovi a vzala do náruče. Zmizela s ním.

,,Vrať se!‘‘ Řval jsem na ni, ale neposlechla… Mike se začal hystericky smát.

,,Hupsnula i s Jakobem, asi ho vycucne jako jahodu.‘‘

,,Drž hubu hajzle!‘‘ Zařval jsem a začal mu trhat končetiny. Jeho oči se podlily krví, přestal se smát, ale začal bolestně křičet. Zapálil jsem venku oheň a hodil ho. Kouř začal nabírat odpornou fialovou barvu. Stále jsem ve vzduchu slyšel jeho křik.

Bella… Problesklo mi hlavou a rychle jsem běžel zpátky.

,,Bell…‘‘ Zašeptal jsem bolestně a strhl řetězy. Celá byla poškrábaná… krvácela, ale já to nemohl vnímat. Opatrně jsem ji položil venku do trávy a sundal ze sebe kabát. Opatrně jsem do něj obalil Bellino tělo a vzal ji do náruče.

,,Neboj se. Už jsi v bezpečí… neublíží ti…‘‘ Zašeptal jsem a rozběhl se k hotelu, kde jsem se nechal ubytovat. Recepční nic neříkal… chvíli se na mě s Bellou v náruči díval, ale pak odvrátil pohled. Donesl jsem ji do svého pokoje a co nejněžněji ji položil na sedačku. Byla celá špinavá, upocená… Pohladil jsem ji po tváři a políbil na čelo.

,,Promiň, promiň, že jsem nepřišel dřív…‘‘ Už podruhé se ji pokusil zabít! Sundal jsem z ní svůj kabát a nesl do koupelny.

Položil jsem ji do vany a pustil teplou vodu. Byla celá promrzlá a zkrvavená… Bezvládně ležela a já co nejopatrněji procházel po jejím těle a smíval špínu a zaschlou karmínovou. Celá byla poškrábaná… tolik bolesti si vytrpěla… je to moje vina.

Kdybychom se nikdy nesetkali…nebo kdyby… kdybych jí řekl pravdu dřív, než ji Emm napadl…možná…možná by se Mike nezměnil…možná by se z něj nestal necitelný vrah…vlkodlak…

Všiml jsem si škrábnutí na krku… měl jsem tisíc chutí ho zase zabít. Zabíjet, dokud by nezažil tolik bolesti, jako tenhle anděl…

Kapky vody dopadaly na její tělo poseté modřinami a její srdce už nebylo tak rychle…zpomalovalo se na normál… Umyl jsem jí vlasy, ruce, nohy…celé tělo jsem co nejopatrněji zbavil nečistoty…

Vypnul jsem kohoutek a vzal ručník. Vzal jsem ji ztrápeně do náruče a nesl do pokoje. Postel byla velká a měkká… to je to, co Bella potřebuje. Musí se prospat… Osušil jsem ji a přikryl teplou, příjemnou dekou, kterou tu měli. Vínová barva se k ní hodila.

Nemotorně jsem se jí pokusil rozhrnout pramen neposlušných vlasů…

Když jsem ji omýval… Zápěstí měla celé pohmožděné, odřené od okovů, které zrezivělé jí zanesly do ran infekci. Stehna celá fialová…

Sedl jsem si na kraj postele a obličej si sklonil do rukou. Tohle se nemělo nikdy stát! Nikdy! Nikdy neměl tenhle anděl trpět. Tolik jsem si přál, abych mohl tohle vymazat. Aby se dal ten…ten celý incident jako mávnutím proutku vypařit…

Vpíjel jsem se do její tváře… na tváři měla obrovskou rýhu a rty vyschlé. Vyskočil jsem a rychle došel pro sklenici vody…Smočil jsem dva prsty a procházel jejími rty. Navlhčil je…

V kapse mi zadrnčel telefon. Vstal jsem z postele a vyšel na balkón.

,,Halo…‘‘

,,Edwarde! Žiješ! Panebože…co děláš ve Wahingtonu?‘‘

,,Našel jsem ji.‘‘

,,Jedu za tebou.‘‘

,,Ne Alice, vrátím se, ale Bella…‘‘ Odmlčel jsem se. Nemohl pokračovat.

,,Edwarde, já vás musím vidět! Jsem tam za tři hoďky.‘‘ Zaklapla telefon. Povzdychl jsem si její zbrklosti.

Rychle jsem jí vyťukal zprávu.

Bella neměla žádné oblečení a jedině Alice znala její velikost. Zase jsem došel až k posteli a sedl si vedle ní. Ještě víc jí přitáhl deku a Bella se do ní spokojeně zachumlala. Opatrně jsem si lehl vedle ní a sledoval její tvář. I když byla ztrápená, stále vyzařovala krásu a něco, co mě k ní táhlo…

,,Edwarde…‘‘ Zašeptala zase a já se smutně pousmál.

,,Promiň…‘‘ Šeptala dál… hlas měla lehce nakřáplý a podle toho jsem poznal, že ještě sní.

,,Miluju tě…‘‘ Zalápal jsem po dechu. Miluje mě… Ona mě i přes to miluje! Opatrně jsem se k ní přivinul a objal ji.

,,Miluju tě, Belli.‘‘ Políbil jsem ji na čelo a její ruce mě taky objaly. Kdybych mohl, štěstím bych ji zasypával polibky tak horlivými… něžnými a snažil se jí všemi způsoby říct, jak moc ji miluju.

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 22: