Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 20

30.08.2009 (16:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3899×

20. ÚTĚK A NEPŘÍJEMNÝ PRONÁSLEDOVATEL

Nikdo:

Silnice pod nimi mizela. Domy, ulice, hotely…všechno nahrazovaly lesy a nakonec prázdné louky… K večeru se zastavili v jednom motelu a pronajali si pokoj. Recepční si je chvíli nedůvěřivě měřila.

,,Musíme pryč z tohohle kontinentu Jakeu.‘‘

,,Právě jsem o tom přemýšlel.‘‘

,,Bez problému to zvládneme někde na severu. Jsme bledí, takže si ničeho nevšimnou.‘‘

,,Dobře.‘‘ Zašeptal v noci a Bella usrkla trochu čaje z termosky, kterou s sebou tahali. Čaj jí příjemně ohřál nitro a dovolil jí myslet. Střelila pohledem k oknu.

,,Zabarikádujem se na noc, nesmíš nikomu otevírat. Vzbuď mě předtím, ano?‘‘

,,Jistě.‘‘Cítila na sobě nepříjemný pohled. Jako kdyby je někdo sledoval.

Měsíc se zlověstně vznášel nad městem, kde právě byli. Zbývalo jen dvacet kilometrů a už by byli ve Washingtonu.

,,Vzal jsi mi nářadí?‘‘

,,Jo, sadu máš v baťohu.‘‘ Usmál se na svou talentovanou sestřičku Jake.

,,Jsi zlato, bez toho bychom byli ztraceni.‘‘ Uchichtla se Bella. Tajně se učila falšovat doklady a už v tom byla profík.

,,Daniel tě to dobře naučil.‘‘

,,Zaměstnával mě, vynášelo mi to celkem dobrou sumičku, dokud ho nezabásli, ještě že jsem tě naučila dělat ty občanky, já už to pozapomněla.‘‘

,,Je skoro jedenáct.‘‘

,,Za dvě hoďky to mám, pak si zdřímnu a jedeme na letiště. Nikdo si toho nevšimne. Bože, ta fotka… proč se na ni tváříš, jako kdyby tě měl fotograf zastřelit?‘‘

,,Já ne!‘‘ Bella jen zavrtěla hlavou a vzala pinzetku.

,,Já pasy, ty občanky.‘‘

,,Jistě.‘‘ Sedl si vedle ní na stoličku, rozsvítili lampičky a v tichosti pracovali. Okolo jedné byla práce hotová a oba se potěšeně podívali na svou práci.

,,Perfekt.‘‘

,,Snad to nikdo nebude ověřovat.‘‘ Usmála se Bella.

,,Jdu se osprchnout.‘‘

,,Jo, já hned po tobě.‘‘ Jake zamával Belle a zalezl do sprchy. Kdesi v dálce zavyl vlk. Belle proběhl po zádech mráz a ve stejnou chvíli vyběhl Jake ze sprchy.

,,Postýlka, postýlka.‘‘ Šeptal a dychtivě skočil do postele, která málem praskla a pružiny vrzaly. ,,Dobrou.‘‘ Hned nato se zachumlal do dek a zavřel oči.

Bella zavrtěla hlavou. Vlezla do koupelny. Stěny byly z odporných dlaždiček, mezi kterými byla plíseň a nepříjemně to tu zapáchalo… no, co se dá dělat… motel jako motel… Vzpomínky jí zalétly do vzdálené minulosti.

Krásný, prvotřídní pokoj. Všechno se blesklo čistotou. Rám zrcadla pozlacené… prezidentské apartmá hned druhý večer poté, co se seznámila s Edwardem. Jak se k němu přitiskla, protože její strach z neznámých míst je silný… pokaždé se jí zjeví ta odporná noc… Kdy jde sama uličkou… jak ji pronásleduje ten muž…

Vypla sprchu a zamotala do ručníku s jejich iniciály… Vyšla ze sprchy a zamířila ke svému baťohu. Z přední kapsy vytáhla krabičku.

,,Bello, ne, nechci, aby mi to tu smrdělo!‘‘ Zamručel Jake z postele.

,,Neboj, budu foukat oknem ven, ne na tebe.‘‘ Světlo ze sirek a pak jen lehká načervenalá záře z její cigarety.

Tolik jí to chybělo… skoro osm měsíců… fíha… Cítila, jak jí ten uklidňující kouř plní plíce, uklidňuje ji a pak jak vyfukuje ze rtů… Všude kolem vládla totální tma. Jen měsíc matně osvětloval okolní les a v dálce bylo vidět světlo Wahingtonu. Tipla nedopalek a navlíkla na sebe tričko, které jí bylo velké. Bylo Jakeovo.

Měli jen jednu manželskou postel, ale to sourozenců nevadilo.

,,Jsi strašně promrzlá.‘‘ Zašeptal, když si k němu Bella lehla a objal ji kolem hrudi. ,,Spala jsem s upírem, tak se nediv.‘‘

,,Mě je divný, že tě doteď nevycucl.‘‘

,,Drž hubu.‘‘

,,Jaký to je líbat upíra.‘‘

,,Jestli mě budeš takhle dráždit, pošlu tě domů, ať si to vyzkoušíš.‘‘Jake se zazubil a pak jen políbil sestřičku na temeno.

,,Dobrou…‘‘ Zašeptal a přitiskl si ji k sobě, jako kdyby ji chtěl ochraňovat.

,,Dobrou‘‘

---

Probudilo ji šimrání u ucha. Jake ji lechtal tím, jak dýchá. Vymámila se z jeho objetí a došla na druhou stranu postele.

,,Jakeu, už musíme vstávat.‘‘  Drkla do něj a ten jen zavrčel a přetáhl přes hlavu deku.

,,Kde jsou ty časy, kdy jsem tě musel tahat z postele?!‘‘

,,Je tu divně. Mám z tohohle místa nepříjemné mravenčení, prosím.‘‘

,,Dobře, po cestě se najím…‘‘ Usmál se a vyhrabal zpod zahřátých peřin. Bella na sebe navlíkla koženou bundu a kalhoty. Do přední části baťůžku si připravila dokonalý převlek, který se podobal oblekům právníků.

,,Jedem?‘‘

,,Jasně.‘‘ Zazubil se na ni a ona mu hodila klíč. Zamkl pokoj a spolu šli po schodech dolů.

,,Fuj Bell, neměla sis s sebou vzít nějaký deodorant?!‘‘

,,Já ho mám, ale je to snad z jídelny? Bože, to je odporný!‘‘

,,Trochu jak ztrouchnivělej barák, rozřezaný zvíře…blé, zvedá se mi kufr.‘‘

,,Tak se radši na tohle nekoukej.‘‘ Bella už stála na posledním schodu a šokovaně zírala dolů.

,,Kurva!‘‘ Vykřikl Jake.

,,Okažimtě musíme zavolat policii a zmizet dřív, než nás tu někdo najde.‘‘

,,Jasně.‘‘ Jake rychle proběhl s jejich bágly na zádech a naložil na motorky. Bella přeskočila mrtvolu muže, snažíc se nohou nešlápnout na krev, která byla rozlitá po celé zemi.

Muž byl celý podrápaný, jako kdyby ho napadl medvěd! Rány mokvaly a zapáchaly.

Byl to milý recepční, který je včera bez otázek ubytoval. Nevinný člověk!

911. Ozvalo se třikrát tlumené zazvonění, dokud se ze sluchátka neozval ženský hlas.

,,Policie Washington.‘‘

Bella si zhluboka oddychla a zadala rychle informace, nedala jedinou možnost ženě, aby se zeptala na identitu volajícího.

Odhodila rychle sluchátko, když slyšela pokojskou a jeden neznámý mužský hlas.

,,Nevíte, kde je ubytovaná jedna mladá slečna s jedním chlapcem?‘‘

,,Jediný obsazený pokoj je šestka.‘‘

,,Děkuju krásná dámo.‘‘

,,Kurva.‘‘ Sykla tiše Bella a nechala sluchátko ve vzduchu. Vyřítila se ze dveří.

,,Jakeu! Dělej! Jde po nás!‘‘

,,Kdo!?!‘‘

,,Startuj pitomče!‘‘ Zařvala a pak ji ohlušil motor.

,,STŮJ!!!‘‘ Zařval za nimi hlas neznámého, ale to už oba uháněli silnicí. Ještě deset kilometrů a jsou tam! V civilizaci!

Vítr jí čechral vlasy, stahoval gumičku na týle. Vzduch byl nasládlý, těžký nočním deštěm a silnice ještě úplně nezaschla.

Musíme pryč!

Okamžitě!

Konečně táhneme za jeden provaz!

Bože, byla jsem tak blbá!

My jsme byly blbé

Jakto, že jsem si toho nevšimla?!

Chtěla si ho mít mezi stehny, co jinýho zatemní ženský mozek?

Prachy…

Tobě to pálí, když seš nasraná… kurva, co to tu páchne?

Tvoje názory…sakra, už jsem skoro jako ty!

Hm, to taky. Blé, ta mrtvola..

Tomu muži bylo sotva čtyřicet! Určitě měl rodinu…

Waw…ale jedno víme určitě, ten co po tobě jde není upír…

Vážně uklidňující…

Né, vážně!

Stýská se mi…

Mě taky, budeme brečet?

Ne! Nesmím!

Já chci zpátky! Je mi jedno, že je upír! Že mě možná vysaje, ale já ho chciiii!!!

Ne! Neexistuje! Nesmí…

Doufám, že svůj názor někdy přehodnotíš…

Bell se z koutku oka zaleskla slza, ale vítr ji hned odehnal

Najednou jí přes cestu přeběhlo obrovské zvíře…sob?! Strhla okamžitě řidítka, Jacob ji napodobil a oba padali k zemi.

Motorka vydávala při pádu jiskry, dřela se o asfalt a Bell si odřela stehno. Jemné kapky se jí objevovaly ze strhnuté, sežehnuté kůži a Jakob měl odřeninu na loktě.

,,Žiješ?‘‘

,,Jo.‘‘

,,Ale ne na dlouho… ahoj Bell, Jacobe…‘‘ Zasmál se ďábelský hlas.

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 20: