Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 17

27.08.2009 (16:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4338×

17. CHVILKY DOKONALOSTI

Edward:

Nechával jsem Bellu v dokonalé nevědomosti. Pomalu rozhrnul kusy tmavé látky a zase se postavil za Bellu, objal jsem ji kolem pasu a něžně do ucha zašeptal.

,,Teď…‘‘ Bella ohromeně zírala. V dálce zalézalo slunce. Jeho paprsky se dotýkaly posledních kousků země a hned o kousek vedle vylézal měsíc. Srdce se jí freneticky rozbušilo a pak pomalinku zpomalovalo.

,,To…to je krása…‘‘Zatajil se jí dech a opřela se zády o mě. Položil jsem si hlavu na její rameno a oba v tichosti sledovali poslední paprsky slunce, jak zalézají za horizont.

,,Tak co?‘‘

,,Asi se stěhuju k tobě… to je boží…‘‘ Otočila se mi v náruči a ruce mi obtočila kolem krku.  ,,Ale ještě krásnější je tahle osoba.‘‘ Vydechla a spojila naše rty. Narážely o sebe, tiskly a ona je lehce pootevřela a vydechla. Zamotala se mi z toho hlava. Z nevinného, romantického polibku se to začalo trochu vymykat. Prohluboval se, stával vášnivějším, dokud se neozvalo cvaknutí a blesk.

,,Jo!‘‘ Vypískl Emmett.

,,Emmette! ZAHRADA!‘‘

,,Hned mami! Máš nějaký rámeček?!‘‘  Se smíchem, svírajíc v pravačce foťák a v levé snímek se rozběhl dolů.

,,Bezva…‘‘ Zamručel jsem a Bella se uchichtla.

,,Máme památku.‘‘ Došla ke dveřím a otevřela je. ,,EMMETTE! CHCI KOPII!!‘‘ Ten vybuchl ve větší smích.

Chodili jsme k nám každý den. Sedli si v objetí na sedačku a já ji předčítal. Usínala mi v náruči a já ji zlehka kolébal z jedné strany na druhou. Pobrukoval a Alice, Rose i Esme se mohly rozplynout blahem, zatímco mužské osazenstvo mručelo.

Venku bylo zase jednou krásně. Ani zamračeno, ani slunce. Došli jsme do mého pokoje a Emmett se smíchem jak pejsek za námi. Zabouchla před ním.

Zavřela dveře a zamkla je.

,,Myslíš, že se je pokusí odemknout?‘‘ Přimhouřil jsem oči.

,,Nevím, proč?‘‘

,Edwarde! Zachraň se dokud můžeš!‘ Poslal mi Jazz myšlenku a společně s Alicí zdrhali do lesa. Mlčky ke mě došla a zase začala líbat.

,,Bell…‘‘ Zašeptal jsem v polibku, ale jako kdyby jí to popohnalo.

,Vytáhnu ostatní na lov.‘ Poslala mi Esme myšlenku a pak jen zabouchnutí dveří. Prsty mi zajela pod tričko.

,,Miluju tě…‘‘ Zašeptala a popostrkávala ke gauči. Jemně do mě drcla, ale i tak jsem dopadl na postel. Kde se v ní vzalo tolik síly? Jako kočka se doplazila k mým rtům a zase začala horlivě líbat.

,,Ne..‘‘ Rychle jsem vyskočil a nechal ji vyděšenou na gauči. Chtěl jsem se otočit, ale chytla mě za ruku.

,,Udě…udělala jsem něco špatně?‘‘ Sklonila hlavu a pro sebe si mručela.

,,Jsem tak blbá! Proč!‘‘ Klekl jsem si před ní.

,,Není to tebou lásko.‘‘ Vzal jsem ji za ruku a došel až k prosklené stěně. S lehkým úsměvem začal zatahovat. Zamračila se, vůbec nic nechápala. Skousl jsem si spodní ret. Ona byla oproti mě zkušenější… nikdy si neodpustím, jestli jí něco udělám.

,,Líbáš obstojně, ale proč jsi tak váhavý v dotycích?‘‘ Zašeptala. Zase jsem si sedl na sedačku.

,,No… je to trapný…ale…‘‘ Nemohl jsem to dokončit. Přitiskla svoje rty na moje.

,,Neboj se… miluju tě… povedu tě…‘‘

,,Nechci ti ublížit.‘‘ Lehce se ode mě odklonila.

,,Mě jen tak neublížíš.‘‘ Usmála se a našpulila rty. Sklonila se a přitiskla na můj krk. Laskala, stoupala až k ušnímu lalůčku a skousla zuby. Zachvěl jsem se. Ovládala mě. Její prsty mi začaly rozepínat košili.

Odtrhla své rty ode mě a postavila se. Napodobil jsem ji a během chvilky jsem byl zase zatýkán v polibku. Dlaněmi se opřela o moje ramena a donutila si kleknout na měkký koberec. Sundala si pomalu, váhavě tričko a klekla ke mně. Jemně prsty klouzala po mé tváři a sjela níž, přes hrdlo, přes rozeplou košili a objala kolem pasu.

Už jsem netoužil po její krvi, ani po její vůni, ale po něčem jiném…

Cítil jsem ten rozdíl mezi její hebkou, teplou kůží a o něco drsnějším povrchem podprsenky. Její oči byly plné opatrnosti. Odtáhla se a chytla za rozeplé okraje čtverečkované košile. Srdce jí bušilo, dech měla mělký a tichý a já na tom nebyl o nic lépe. Až na to tlukoucí srdce… to nebilo…

Sunula je dolů a odhalovala svaly na mých pažích. Sledoval jsem, jak se červenala. Prstech klouzala po mé mramorové pokožce a mlčky jemně zase spojila rty. Jazykem mi do nich vklouzla. Jezdila po patře a proplétala s mým. Doslova celý  uragán emocí se ve mně zdvihl. Moje ruce se přestaly třást a jely od jejích zad až po kalhoty.

Nechápu, kde se ve mně vzala ta jistota, ale rozepl jsem jí knoflík a zip. Pousmála se a ještě víc zčervenala. Díval jsem se celou dobu jen do jejích očí a sunul jí džíny dolů. Kousala se do spodního rtu a sklonila pohled na džíny, které jí byly až ke kolenům. Sundala je ze sebe a dlaněmi se zase opřela o mou hruď.

Beze slov mi říkala, co mám dělat. Lehl jsem si na záda a ona hned za mnou. Stále se hrudí dotýkala mé. Polibky zasypávala mou hruď a prsty ťapkala po ní.

Ruce jí dojely až k mým dlaním a začala spojovat a rozpojovat. Hrála si s nimi a sledovala pobaveně, jak se dotýkají- Zvedla zase hlavu a začala líbat na rty. Rozpojila ruce a dojela jimi až ke kalhotám. Posadila se mi na nohách a rozepínala. Byl jsem šíleně nervózní. Nikdy se ke mně nedostal tak blízko… nikdo…

Sunula je dolů a stále se mi vpíjela do očí. Uklidňovala mě jimi. Odhodila je a předklonila. Zaklonila hlavu a hrudí se třela o mou, zatímco stoupala k mým rtům. Myslel jsem, že to nevydržím. Síla…nepomohla by mi…Zase mě začala zasypávat polibky a já jí obtočil ruce kolem pasu. Přitiskl si ji k sobě blíž a prsty zajel až k zapínání podprsenky. Instinktivně jsem ji rozepl. Zase se nadzvedla a já pod ní taky. Moje ruce jí spočinuly na ramínkách a sám jsem je sunul dolů.

Podprsenka jí spadla dolů a já se s lehkým úsměvem na rtech podíval na dokonalého anděla. Vzala mi paže do rukou a dlaně mi položila na její dokonalá ňadra. Skousávala si ret a zčervenala. Cítil jsem pod jejími prsy, jak ji tluče srdce. Byly hebké a měkké. Natáhla ke mně krk a zase začala líbat. Už to nebyl ten opatrný polibek jako doteď… byl vášnivý, naplněný chtíčem, touhou, láskou a dravostí.

Sklouzl jsem z jejích rtů níž. Přes hranu čelisti, krk, klíční kost až k jejím ňadrům. Laskal je a Bella zaklonila hlavu. Z hrudi se jí ozval vzdech. Zvedl jsem k ní hlavu a chvíli pozoroval její reakce. Zlehka jsem ji položil na zem a zase zasypával polibky její tělo. Něco v hlavě mi tiše šeptalo, co mám dělat.

Prsty mi procházela po vlasech a já pomalu sunul polibky přes celé její tělo. Tam, kde se moje rty dotkly její pokožky, zůstala husí kůže. Najednou otevřela oči a střelila po mě pohledem.

Chytla mě za ramena a donutila, ať ji přenechám vládu. Přetočila se na mě a začala líbat. Prsty jsem jí klouzal po zádech. Její bradavky se mi třely o hruď a její ruce mi sundávaly boxerky. Během chvilky byly dole a její kalhotky taky.

Zase mě políbila a pomalu spojila naše těla. Nadzvedla se do sedu, prsty stále jezdila po mé hrudi a pomalu kroužila a dosedala. Její hruď se nadzdvihávala jejími nádechy, víčka měla pevně zavřená a obočí stažené.

Protočil jsem se nad ni. Překvapením otevřela oči. Zase jsem spojil naše těla a co nejjemněji, nejopatrněji se v ní pohyboval. Zaklonila hlavu, vypnula se pode mnou a moje štěstí rostlo. Byla tak dokonalá. Pomalu otevřela oči, dlaněmi mi klouzala po hrudi a po pažích, které byly opřené vedle její hlavy, natáhla se a spojila naše rty.

Vydechoval jsem, cítil horkost jejího nahého těla. Celý pokoj byl zalitý jen našimi vzdechy a teplem od ní. Přitiskl jsem se k ní a cítil, jak mě začíná stahovat. Jak i moje vlastní tělo touží. Její nohy se mi obmotaly kolem mých a rukama mě objala. Tiskla víc a víc, jako kdyby si přála, abychom mohli ještě víc splynout.

Byl jsem konečně celý. Nikdy jsem netušil, že může existovat něco takového. Smršť tisíce pocitů… tak krásných, tak dokonalých… Po chvíli se její stahování zrychlilo, tlukot srdce byl hlasitější, oči rychle zavřela a po chvíli zavrčela. Stiskla mě ještě víc za ramena a rychle vydechovala. Šokovaně se na mě podívala a rychle políbila. Kroužila boky a donutila mě nepřestávat.

Nevěděl jsem, že existuje něco jiného než ona. Jako kdyby se celý svět rozplynul. Jako kdyby zmizel pod světlem jedné, jediné, dokonalé hvězdy…meteoritu. Nebyl den, nebyla noc, nebyl vesmír, svět, kontinent, země, stát, městečko, dům, byt, pokoj ani ty nejmenší věci…nic. Jen ona…jen ona…

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 17: