Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rány minulosti - 12. kapitola

Vypadá úplně jako...


Rány minulosti - 12. kapitolaBella zjistí pravdu o vlkodlacích a tím pádem i o upírech. Vydá se do rezervace, aby si to potvrdila u Jacoba. Nevěří tomu. Daleko ale nedojede. Při couvání do něčeho narazí. Pochopí, že staré báchorky se mění ve skutečnost. Nakonec uzavře případ. Někomu tím ublíží. Jak a komu? To už si musíte přečíst. :D Tahle kapitola je pro moje poctivé komentátory! Díky! MMoník. :D

Beze slova jsem se odporoučela do svého pokoje a okamžitě nastartovala notebook. Cítím se tu jako Alenka v říši divných záhad. Co je to za nesmysl?! Není člověk?! Blbost!

Brouzdala jsem po internetu dlouho do noci. Internet mi pod mými hesly vyhazoval dokola to samé. Upíři. Mýtické bytosti disponující neuvěřitelnou rychlostí, silou a nesmrtelností.

Probírala jsem se nepřeberným množstvím starých pověr a pověstí o mytických bytostech. Hlava mi z toho šla kolem. Potřebovala jsem už změnu. Chvilku jsem jen tak lelkovala, když mě napadlo to Jacobovo tetování.

Vzala jsem si kus papíru a zkusila si vzpomenout, jak vypadalo. Pokusila jsem se ho namalovat. Dost jsem přemýšlela o tom, proč si Jacob nechal vytetovat zrovna tohle.

Jake je indián, pochází z kmene Quileutů. To vím už od dětství. Začala jsem o jeho kmenu pátrat víc. Došla jsem k tomu, že v určité linii se z mytologického hlediska jedná o jakési měniče. První měnič se jmenoval Taha Akimu. Ti, kteří jsou v jeho pokrevní linii, by měli ten gen mít také. Nejsou to Děti měsíce. Mají lidský rozum a berou na sebe různé podoby, nejčastěji vlčí podobu.

Velmi rychle mi došlo, o co tu jde. Vzpomněla jsem si na všechny ty historky, kterými nás Billy krmil, když jsme byli s Jakem malý. Vyprávěl nám příběhy o kmenu. Ty Jakovy neustálé hry na vlka. To není možný! Jsou to jen báchorky! Blbosti pro malé děti! snažila jsem si namluvit. Něco ve mně ale mluvilo jinak.

Chrání lidi před upíry! Chrání lidi před upíry. Neustále mi zněla ta věta v uších. Tohle přece není pravda! Vzala jsem si bundu, klíče a utíkala k autu. Nasedla jsem a jako splašená se vydala na cestu do rezervace. Daleko jsem se ale nedojela.

Při couvání jsem tvrdě do něčeho narazila. Sakra! To moje řízení! začala jsem si nadávat a mlátila do volantu. Vystoupila jsem a chtěla se podívat, co je moje další oběť. To, co jsem uviděla, mě šokovalo.

„Edwarde!“ vykřikla jsem a vyděšeně na něj koukala.

„Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?“ S výčitkami jsem k němu doběhla. Stál tam a se zvláštním výrazem se na mě díval. Chtěla jsem na něj sáhnout, když jsem si to uvědomila. Nic se mu nestalo.

Prohrábla jsem si vlasy a nemohla uvěřit, že ty staré historky, které nám kdysi vyprávěli, se stávají skutečností.

„Panebože!“ vyšlo mi z hrdla, které se mi hned nato stáhlo.

Vystrašeně jsem nasedla zpátky do auta a rozjela se. Prudce jsem zabrzdila, když jsem uviděla stát Edwarda před autem. Rozjela jsem se a doufala, že uhne z cesty. Nestalo se tak. Chytil přední kapotu a auto zastavil. Gumy skřípaly, jak jsem šlapala na plyn a chtěla ujet. Po chvilce i to ustalo. Auto se totiž pomalu zvedalo do výšky.

Vyděšeně jsem vykřikla a otevřela dveře. Vyskočila jsem z auta, které se tyčilo nad zemí, a utíkala k lesu. Byl to mžik a on stál opět přede mnou.

„Myslíš, že mi utečeš?“ promluvil.

Jasně, že ne! Hlavně ho neštvi nebo tě zabije! bzučelo mi v hlavě. Ohromná síla, rychlost, nesmrtelnost! opakovala jsem si věty z internetu. Pijí krev! zaznělo mi v uších. Aniž bych stačila udělat jeden pohyb, chytil mě, hodil na záda a utíkal se mnou takovou rychlostí, že okolní krajina se změnila ve skvrnu. Je se mnou amen!

Po chvíli mě položil opět na zem a vzdálil se ode mě. Vystrašeně jsem tam stála a nevěděla co říct. Nechtěla jsem ho naštvat. Nechtěla jsem, aby se mi něco stalo.

„Co si myslíš, Bello?“ otázal se mě. Byl chladný, nevrlý. Smutný?

„Isabell,“ vydala jsem ze sebe slabým hláskem. Naštval se. Přesně to, co jsem nechtěla. Vzal strom, který koukal za ním, vytrhl ho i s ohromnými kořeny a prudce ho odhodil. Ten strom cestou zlomil další. Bála jsem se a srdce mi bilo jako o závod. Cítila jsem ho až v krku. Vystrašená na smrt jsem udělala krok od něj dál, načež jsem, jak na potvoru, zakopla. Seděla jsem na zadku nato šup. Jeho výraz se změnil. Lekl se. Dívala jsem se na něj a byla proti němu tak maličká.

„Proč ti nesmím říkat Bello?! Jacob Black může a já ne! Proč?!“ naštvaně na mě vrčel. Nechápala jsem jeho otázku.

„Jak víš, že mi tak Jake říká?!“ odhodlala jsem se zeptat, i když jsem tušila, že mě to může stát život.

„Slyším to v jeho hlavě! V hlavě všech!“ zakřičel na mě. V hlavě?! Do háje, co to má znamenat?!

„Ty slyšíš myšlenky jiných?“ dožadovala jsem se odpovědi. Přistoupil ke mně a pomohl mi vstát.

„Jo. Všechny a všech.“ Výborně, takže jsem v háji. Konečná, prosíme, vystupte.

„Kromě těch tvých.“ Sklopil hlavu a naštvaně bouchl do skály, která se po tím tlakem sesypala. Že by naděje? pomyslela jsem si.

„Odpověz mi,“ požádal.

„Protože takhle mi říká jen rodina. A Jake patří do mojí rodiny,“ vysvětlila jsem a popošla dál.

„Bello, musíš mi říct, co si myslíš!“ dožadoval se. Naštvaně jsem se na něj otočila.

„Myslím, že jsi upír. A taky si myslím, že mě zabiješ. Tak jako všechny ty oběti, kvůli kterým tu jsem,“ nebojácně jsem vyslovila, tak aby všemu rozuměl.

„Moje rodina nikoho nezabila!“ vrčel a v mžiku byl u mě. Lekla jsem se ho a klopýtla. Nespadla jsem, chytil mě.

„A kdo je tedy zabil, Edwarde?!“ cukla jsem rukou a vytrhla se z jeho sevření.

„Upíři. Ale jiného druhu, než jsem já a moje rodina.“

„Takže vás je víc druhů, jo?! No, výborně. Co se ještě tuhle noc nedozvím,“ mlela jsem si pod fousy. Jenže on to slyšel.

„Moje rodina se považuje za něco jako vegetariány. Jíme jen zvířecí krev. Ne lidskou.“ Moc jsem mu to nevěřila. Jeho oči mluvily jinak, když se na mě díval. Bohužel moje dedukce jaksi nefungovala. Nedokázala jsem ho zanalyzovat.

Jedno pozitivum to mělo. Možná dneska nebudu na jídelníčku.

„A ty lidi zabili upíři, kteří se krmí lidskou krví, jestli to chápu správně?“ Neodpustila jsem si lehce ironický tón.

„Ano.“

„A kde jsou?“ Ironicky se usmál nad mojí poznámkou.

„Jsou mrtví. Vlci to s nimi vyřídili.“ Překvapeně jsem mrkla a snažila se to pochopit.

„Jake,“ dodala jsem potichu a hlavu zabořila do svých dlaní. Jen přikývl.

„Výborně, takže případ vyřešen. Hurá.“ Snažila jsem se předstírat klid. Ale rozhodně jsem ho neměla. Tohle rozhodně není konec!

„Otec to věděl, viď? Celou tu dobu to věděl?!“ naštvaně jsem se rozkřikla.

„Věděl.“

„Dělal ze mě celou tu dobu idiota!“ Naštvaně jsem si sedla na nedaleký kámen.

„To není pravda. Věděl, že na to přijdeš. Nevěřila bys mu. A chtěl na tebe jít pomalu. Jenže ty jsi to zjistila dřív, než ti stihl cokoliv říct,“ pousmál se a došel ke mně.

„Celý případ by smáznuli. Ale tentokrát bylo obětí hodně. A oni povolali vás.“

„Věděl, že přijedu já,“ pokračovala jsem ve srovnávání svých myšlenek nahlas.

„Věděl. Zařídil, aby si vyžádali tebe,“ přiznal bez většího nucení. Koukala jsem na něj bez jakýchkoliv emocí. Byla jsem zklamaná, naštvaná.

„Proč, Edwarde?!“ Proč zařídil, abych se vrátila! Donutil mě chtít tu zůstat! Proč!

„Abychom tě požádali o pomoc. Je potřeba, abys jim potvrdila to napadení zvířetem. Abys dohlídla na uzavření případu.“

„Abych dohlédla na to, že vás neodhalí, že?“ vyslovila jsem přesnější formulaci jeho odpovědi.

„Ano.“ Došel ke mně a objal mě okolo ramen.

„Měl si za úkol mě pro jistotu svést nebo co?!“ Setřásla jsem jeho ruce a poodešla. Cítila jsem se podvedená. Myslela jsem, že by mohl cítit to samé co já, jenže on to zřejmě dělal, jen aby mě zmanipuloval.

„Promiň. Nemůžu si pomoct. Když jsi mi nablízku…“ Nedořekl to. Byla jsem moc zklamaná na to, abych to přiznala. A ještě k tomu to je upír!

„Výborně. Zamilovaný upír. To mi tak ještě scházelo,“ pronesla jsem a rozhodila rukama. Chtěla jsem mu ublížit. Tak jako oni všichni ublížili mně.

„Jsi tvrdá, Bello. Nemůžu za to, co k tobě cítím. Cítím to od prvního okamžiku! Nedokážu bez tebe být. Ne teď, když jsem tě našel.“ Opět ke mně přistoupil. Tentokrát jsem neuhnula. Zpříma jsem se mu podívala do očí a řekla to, co všichni chtěli slyšet.

„Vyřiď všem, že se nemusí bát. Udělám to, co po mně chcete. Tajemství uchovám. A teď mě odnes zpět domů. Hned!“ naštvaně jsem zakřičela. Jeho oči posmutněly. Chtěl slyšet něco jiného, já vím, ale to nikdy neuslyší.

Vzal mě na záda a opět se noční krajina proměnila v mastný flek.

Slezla jsem z jeho zad a bez jediného slova se rozešla domů. Nehybně tam stál a pozoroval mě. Jeho pohled mě pálil do zad. On mé myšlenky prý neslyší, zato já v tomhle momentě ty jeho ano. Chtěl, abych tu zůstala s ním. Chtěl, abych byla s ním. Chtěl, abych ho neopustila. Chtěl mě a já to cítila líp, než cokoliv jiného. Chtěla jsem ho totiž úplně stejně.

Bez ohlédnutí jsem došla až na konec lesní cestičky, která končila na předzahrádce našeho domu. Pomalu svítalo. Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala dál.

Objevil se přede mnou a já se zastavila. Nic neřekl, jen se mi postavil do cesty. Znova jsem se rozešla, až jsem došla k němu.

Objala jsem ho a přitiskla své rty k těm jeho. Líbali jsme se dlouho. Pomalu se mi z toho podlamovala kolena. Chytil mě a pevně mě držel, abych neupadla. Bylo to neuvěřitelné. Všechno kolem nás se na chvíli zastavilo.

 


 

Je to tu. Konečně je případ vyřešený. Nicméně pro Bellu to konec není. Pojede si popovídat do rezervace se svým nejlepším kamarádem Jacobem. Předem avizuji, že to nebude pěkný rozhovor. Jake Bellu hodně zklamal a dost si to slízne. Dokonce Bella řekne něco takového, co Vás pak mrzí celý život, protože to už nejde vzít zpátky. Sami uvidíte a doufám, že i zhodnotíte. :)

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Rány minulosti - 12. kapitola:

 1 2   Další »
05.09.2012 [12:11]

zuzka88No já nevím no... čekala jsem jinou reakci na upíry a jak si to hned spojila s tím případem, který vlastně vůbec nezačala vyšetřovat a pak se s ním běhá po lese... asi by se to dalo pojmout líp Emoticon

13. marcela
29.06.2012 [11:53]

Emoticon Emoticon Emoticon

22.05.2012 [10:06]

AngieCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.05.2012 [23:19]

BellaSwanCullen8 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. Basule
20.05.2012 [20:58]

Basule Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.05.2012 [20:17]

Irmicka1Dokonalé. Drsnej Ed nahnal Bell strach. Bylo to úplně úžasné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.05.2012 [19:39]

Bello jsi dobrá Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
těším se honem na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.05.2012 [19:12]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. lucka2010
20.05.2012 [17:44]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.05.2012 [17:34]

Sanasamiuž stačí aby Edi Bellu nabúchal aby ho neopustila xxixixixiix ....žartujem ....a teraz vážne chcem aby Bella ostala vo Forks s Edwardom tak nek sa pekne Edi snaží...... dúfam, že to nebude až tak hrozné čo povie Jacobovy ...rýchlo pokračko prosím prosím prosím Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!