Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Puma – Prolog + 1. kapitola

01.01.2010 (19:15) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 11156×

Prolog:

Vše začalo, když se v kmeni Quiletů narodila bledá tvář. Dítě bylo dokonce bledší než normální bílí. Nebylo by to nic zvláštního, kdyby její rodiče nebyli Indiáni. Muž obviňoval ženu, že ho podvedla, ale ta se bránila. Nikdy nebyla svému muži nevěrná. Ale jak je tedy možná, že byla jejich dcera bledá? To nikdo nevěděl. A po nějaké době se to přestalo řešit. Dívku pojmenovali Isabella. Ta měla o dva roky staršího bratra Jacoba. Měla krásné kaštanové vlasy a hnědé oči.

I přesto, že se po čase přestalo řešit, že je bledá, lidé jí dál pomlouvali a stranili se jí. Vždyť byla jiná než oni. Jak se k ní chovali dospělí bylo ještě snesitelné, ale chování dětí ne. Byli na Isabellu hnusní. Nikdo jí neřekl jinak než ´bílá huba´, a to Isabelu mrzelo a často brečela. Věděla, že je jiná a také ji to trápilo. Jediný, komu nevadila její bledost, byla její matka. Viděla v Isabelle něco výjimečného a pořád se svou dceru pokoušela uklidnit tím, že je výjimečná. Jacob se ji chránit alespoň pokoušel, ale nedokázal ani sebe ani ji uchránit před jejích – dalo by se to dalo nazvat - posláním.

Quileté měli legendu. V kmeni bylo vždy pár vyvolených, nebo-li strážců, kteří chránili svůj lid před studenými. No, vy je budete znát spíše jako upíry. Tak jim říkáme my, ale Quileté jim říkají prostě ´studení´ nebo ´pijavice´. Před krve sajícími monstry se pokoušeli chránit svůj lid, a poté i bledé tváře, které se přistěhovaly.

Co byli ti strážci vlastně zač? Bylo to pár vyvolených z kmene. V krvi měli zvláštní gen a ten se předával z generace na generaci. Byli normální, do doby, než se v jejich blízkosti objevili studení. V tu chvíli začal gen pracovat a přeměňoval tak danou osobu. Začali být silnější, rychlejší, větší. Zlepšovaly se jejich instinkty. Až přišla úplná přeměna ve vlka. Ano, ve vlka. Měnili se, když byli poblíž studení, nebo když se neovládli. Dokázali se přeměnit ve velké, silné vlky, kteří se silami dokázali rovnat i upírům. Byli stvořeni, aby chránili lidi a zabíjeli upíry.

A právě před tímto posláním nemohl Jacob sebe ani Isabelu ochránit. Nemohli si to vybrat, ani se toho vzdát. Prostě to měli v sobě a bylo to jejich poslání. Poslání, které bylo spíše prokletím než-li darem. Mnozí ho nenáviděli, jelikož se díky tomu stávali někým úplně jiným. Už to nebyli normální lidé. Kolikrát i v lidské podobě byli ovládání vlky, kteří byli uvnitř nich a čekali na svou příležitost.

Jednoho dne, když bylo Jacobovi 17 a Isabelle 15 let, se na území La Push objevili upíři. A tehdy začal jejich gen, ukořeněný hluboko v nich, pracovat, a oni se začali přeměňovat jako několik dalších dětí. Ze všech se začali stávat vlci. A tehdy se stala další zvláštnost.

Nestačilo, že Isabella byla bledá a odlišná než ostatní, ona se ještě ke všemu jako naschvál nepřeměnila ve vlka ale v pumu.

A hlavně díky tomu, jí nevěřili, a bylo jí zakázáno lovit upíry. Nebyla až tak moc silná. Byla silná jen na to, aby se mohla ubránit. A tak se Isabela cítila ještě více odstrčena.

1. Kapitola- Hádka

Isabella:

„Jdeme na hlídku. Připrav něco k jídlu a buď hodná na Paula,“ dal mi každodenní rozkaz Jacob a odešel. Tak to bylo každý den - uvař a buď hodná. Už mě to vážně nebavilo. Byla jsem jejich služka a ne člen smečky. Pořád jen vařím, uklízím a peru všem prádlo. Tedy to co jim zbude, když se promění. A teď mi dokonce dali zákaz se přeměňovat. A přitom já to tolik miluju. Moci se rozeběhnout po všech čtyřech volně po lese. Ta rychlost, přirozenost, svoboda. Tehdy se cítím být sama sebou. Jenže mi to bylo zakázáno naší milovanou Alfou, nebo-li vůdcem smečky, kterým byl Sam, jelikož se jako první přeměnil. Ve skutečnosti by to měl být Jacob, ten to ale odmítá. A mě je to zase úplně šuma fuk. Je totiž jedno, jestli je alfou ten nebo tamten, stejně by mi to zakázal.

Poslední rok to však bylo horší než předtím. Máma zemřela, a to všechny to vzalo. A nejvíc je to vidět na Jacobovi, jelikož se chová úplně jinak. Hlavně ke mně. A hlavně tón, jakým se mnou mluví. On vlastně nemluví, on jen rozkazuje. Nejspíš si myslí, že mě chrání, ale já se o sebe dokážu postarat sama. Ano, nejsem silná jako on, ale dost na to, abych se ubránila a dokázala se o sebe postarat. I táta se změnil a já si tu víc než kdy předtím přijdu jako vyhnanec. Nejen že jsem bledá, ale ještě ta přeměna v pumu. Zajímalo by mě proč zrovna já?

Nikdy jsem se tu necítila jako doma, ale v posledním roce už vůbec ne. Jsem tolik odlišná od všech ostatních a jim se to nelíbí. Dobírají si mě, straní se mě, ukazují si na mě, jako kdybych byla nějaký exponát ze zoo. Už jsem se to za ty roky naučila ignorovat.

Máma říkala, že jsem výjimečná, protože i můj osud je výjimečný. Jsem prý stvořená pro něco velkého.

Ráda bych tomu věřila, ale v poslední době mi to přijde jen jako pohádka na uklidnění zvláštní holčičky. Jak mi jen maminka chybí. Cítím se úplně sama a odstrčená. Nikdo mě nemá rád. Vždy to byla jen maminka, která mě měla ráda.

„Ahoj, Pumo,“ křičeli kluci ode dveří. Jinak mi neřeknou. Skoro se mi zdá, že ani neznají moje skutečné jméno. Povzdechla jsem si a šla jim dát jídlo na stůl. Poté jsem se jako vždy sbalila a šla do svého pokoje číst si. Přesto jsem slyšela o čem mluví.

„Vrátili se Cullenovi. Chtělo by to poslat někoho do školy ve Forks, aby se přesvědčil, že neporušují smlouvu,“ začal Sam. Tohle vypadalo zajímavě. A proč? Cullenovi jsou upíři. Ale před dávnou dobou založili s naším pradědečkem smlouvu. Tvrdili totiž, že nezabíjejí lidi. Oni nebudou zabíjet lidi a budou se držet dál od našeho území, a my je necháme na pokoji. Ale když člověka jen kousnou, můžeme je zabít.

„Ale koho, aby to nebylo nápadné?“ začal uvažovat Jack.

„Už to mám, Pumu. Je bledá, nebude nápadná. Jen to očíhne,“ navrhl Paul. Asi ho začnu mít ráda.

„Co když jí něco udělají. Ona to nezvládne,“ začal zase Jack.

Mě už to ale nebavilo. Dělali ze mě nekňubu. Já to dokážu. Nejsem malý dítě. Zaklapla jsem knihu a šla rychle za nimi.

„Nedělej ze mě pořád dítě. Takovou prkotinu dokážu,“ řekla jsem naštvaně a rozhodně.

„To si myslíš ty. Co když to pokazíš?“ vrátil mi to

„Nech mě už taky jednou něco udělat,“ zakřičela jsme už skoro hystericky.

„Nenechám. Jsi jiná. Pochop to už. Nejsi jako my,“ zakřičel na mě.

Tak tohle bolelo a to hodně. Hlavně od vlastního bratra. Cítila jsem slzy na krajíčku. Už jsem nic neřekla, jelikož to hlavní bylo řečeno. Jen jsem se přeměnila v pumu. Podívala jsem se po všech i tátovi a utekla. Sbohem, Jacobe. Konečně to někdo řekl.

SHRNUTÍ

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Puma – Prolog + 1. kapitola: